Lékařství a věda
Věda byla u Inků orientována vysloveně na praxi. Kromě stavební činnosti a intenzivního zemědělství se Inkové výrazně soustředili na medicínu, v níž dosáhli pozoruhodných výkonů. Inkové prováděli trepanace a znali již různé způsoby narkotizace. Před operací byla pacientovi podána nejprve opojná chicha a potom musel žvýkat listy koky, aby zmírnil pocit bolesti. Nejslavnější lékaři inckých dob pocházeli z kmene Callahouaya, usídleného v jednom údolí východně od jezera Titicaca. Pokoušeli se získat léčiva i ze zvířat. Hadí preparát neurotické choroby a sexuální impotenci, směs pavučiny a kůry ze stromu rány. Včelí bodnutí byla používána proti revmatizmu.
Incká matematika byla jednodušší, neboť nezanechala po sobě žádná písemná svědectví. Byla rovněž bližší evropským představám tím, že se Inkové orientovali na decimální systém. Astronomické vědění bylo nepochybně výsledkem pozorování kněží. Znali sluneční a lunární rok, stejně jako oběh Venuše. Dlouhou dobu se soudilo, že znali pouze lunární rok a počítali s dvanácti měsíci podle lunárního kalendáře. Chybějící dny byly pak případně doplňováni suplementárním počtem, i když se přesně neví, jak vypadala jejich funkce. V poslední době předložil R. T. Zuidena novou hypotézu, podle níž Inkové znali sluneční rok a v souladu s tím členili svůj kalendář. Neexistoval žádný složitý ceremoniální kalendář, podobný mezoamerickému kalendáři o padesáti dvou rocích, jenž by umožňoval v daném cyklu pevně stanovit libovolný den. Incký kalendář byl orientován prakticky a souvisel velmi úzce s průběhem ročních období, se sklizní a výsadou.