KVĚT MAGNOLIE

Moji milí,

proč a jak jsem začala vykládat karty, zajímat se o duchovno a pomáhat druhým. Budu Vám vyprávět jeden příběh …

". . . byla jednou jedna malá holčička, . . ."

. . . narodila se ona, potom její další sestry. Společně vyrůstaly s láskou. Vyrůstaly v úplné rodině, to znamená s maminkou a tatínkem. Avšak v životě se stává, že si jejich rodiče již neměli co říci a rozešli se. Jak bylo holčičkám? Zeptal se jich někdo, jak se ony cítí? Jaké mají přání a touhy?

Kdo jim v tu dobu dal nejvíce lásky? Existovala jen jedna jediná osoba, která v jejich srdcích zůstane navždy. Nikdy nemůže zmizet, vryla se tak hluboko, že to nelze. Ona, naše babička byla člověkem s otevřeným srdcem pro každého, schopný milovat druhé a pomoci jim i za cenu svých osobních ztrát . . .

Už jako malá se sama sebe ptala, proč tu je? Bude žít ve šťastné rodině, vystuduje, založí rodinu a bude žít šťastně až do smrti? Je to zvláštní, narodíme se, vyrosteme a žijeme tak, jak umíme. Dá se naučit žít správný a plnohodnotný život?

Byly to představy malé dívky nebo rodičů, které od nich převzala? Realita života je zcela jiná. Můžeme vyrůstat ve šťastné rodině, vystudovat a žít ve spokojenosti až do smrti, jak se vypráví v pohádkách. Ale chceme to vůbec? Co když nás smrt potká dříve než stačíme vystudovat a založit rodinu? Život je plný otázek, ale také odpovědí.

". . . nyní je už dospělá . . ."

. . . nechce se vracet zpátky. Minulost je pryč, budoucnost daleko a chce žít a žije teď, přítomným okamžikem . . .

Cítila, že bude pomáhat druhým, jen najít ten správný směr, kudy se dát. A tak stále hledala ... A jak to věděla? Každý tu máme svůj úkol a ona dostala druhou šanci žít svůj život, který se v žádném případě nepodobá životu před tímto okamžikem. Tuto šanci si v žádném případě nechce nechat protéct mezi prsty. Je to šance nejen pro ni, ale i pro druhé . . .

Holčička žila jako každý jiný s radostmi a starostmi nejdříve dětského, pak dospívajícího člověka. Poté jako žena, manželka a matka se radovala ze svých narozených dětí. Ale pak se stalo něco, co ji ovlivnilo. Ten prožitek si uvědomila až po několika letech, s nikým o tom nemluvila, stejně by ji nikdo neposlouchal . . .

Krátce se jednoho zářijového dne na cestě z práce potkala s automobilem. Samozřejmě řítící se automobil byl rychlejší než ona. Ptáte se, co se stalo? Potkala ji smrt. Jak to může vědět? Prostě TO ví. Nikdy se nedozvíme, jak to se smrtí je, dokud žijeme a po smrti to zase nemůžeme nikomu sdělit, protože nám chybí ta hmota, která nám propůjčí cítění a myšlení.

A jsme zase tam, kde jsme byli. Proto musíme, ať chceme nebo ne, důvěřovat lidem, kteří tuto zkušenost mají, a to, že se s námi o to rozdělí, obohacuje nejen nás, ale hlavně ty, kteří toto sami prožili ...

Možná tohle bylo její vzdání se přítomnému okamžiku, o kterém píše Ecghart Tolle ve své knize. Vzdát se - znamená nebránit se přirozenému proudění života. Tzn. přijmout přítomný okamžik. Přijmout realitu, i nepříjemnou situaci, neboť se nad ní povznesu. Nic nemůže existovat bez svého protikladu a bez zla nemůže existovat dobro.

Smrt není konec, je to začátek něčeho nového a krásného. Bolest, kterou cítíme, když někdo z našeho života odejde, je jen naše bolest. Pokud ji sami nepřijmeme, bude to stále bolet. Je jisté, že samo přijetí nenastane hned, chce to opravdu čas, než k tomu sami dojdeme. Každý z nás je jedinečný a každý z nás k tomuto přijetí dojde v jinou dobu. Ten, kdo odešel, s námi zůstává uvnitř našeho já. Pokud my sami nebudeme chtít, nikdy od nás neodejde . . .

I naše babička tu už mezi námi není, ale svou úlohu předala jedné z holčiček a ony vědí, cítí to a není potřeba žádných slov. Milé sestry, vždycky tu pro vás budu . . . , ale to už je zase jiný příběh . . .

Můj „život po životě“ se změnil. Po několika letech od mého druhého narození jsem se začala věnovat studiu grafologii a psychologii. To, co dělám se vše odvíjí od mých dětí. V době, kdy jsem byla velice často v nemocnici, i přes pomoc rodiny, tím moje děti samozřejmě trpěly. Můj mladší syn se od té doby začal opět pomočovat a přes různá vyšetření a léčení bohužel neúspěšně. Díky němu jsem absolvovala dva stupně kineziologie, které nám částečně pomohly. V současné době se syn nepomočuje, není to tak dlouho . . . už tři roky v suchu a ptáte se, komu a čemu vděčíme za tento výsledek? S pomocí vyprávění léčivých příběhů, vytvořených pro dítě, ale i dospělého člověka můžete pomoci touto alternativní metodou, kterou prezentuji na různých setkáních, esoterických festivalech a v rodinných centrech po celé naší republice. Ale co mě osobně, mému synovi a ostatním pomohlo a na co nedám dopustit, je používání mentálního tréninku, který jsem vyzkoušela i na svého mladšího syna. Ano, od té doby se nepomočuje, je spokojený normální kluk.

O této metodě i mě se více dočtete na mých webových stránkách nebo mě můžete kontaktovat telefonicky či osobně. Dále Vám nabízím výklad tarotu a karet, které jsem vytvořila pomocí automatické kresby a nazvala je „Cesta k sobě“ a používám je společně při terapii.

Když kartu odhalíme nastane „kouzlo okamžiku“ a cítíme energii mezi obrazem a námi. Co karta znamená a jaké nám přináší poselství? Jen toto odkrytí očekávanou odpověď na otázku nepřináší. To, co karta přináší se stává podnětem, je to výzva, abychom se vyrovnali sami se sebou.

Naučte se vnímat život pomocí intuice, otevře se před vámi zcela nová dimenze bytí. Karty Vám nikdy neodhalí víc, než jste v dané chvíli schopni přijmout. Možná někdy neukazují to, co byste chtěli vidět, ale určitě ukážou to, co jste připraveni vidět.

Nechte prosím volně proudit energii, pomůže Vám najít zablokovaná a problematická místa ve Vašem životě.

Přeji Vám mnoho štěstí v nalezení sebe sama, v posílení svého JÁ, nalezení hluboké vnitřní moudrosti, své síly a přirozenosti.

S úctou a láskou

Vaše Klára