Jiné
Životní příběh zakladatele karate
Gichin Funakoshi
Začátek vývoje japonského karate je neoddělitelně spojen se jménem Gichin Funakoshi, s mužem, který je považován za otce moderního karate.
Funakoshi se narodil v Shuri na Okinawě v roce 1868 jako jediný syn obyčejné samurajské rodiny. Byl slabé a nemocné dítě, o jehož zdraví se rodiče velmi obávali. Vzali ho proto k doktoru Tokashikimu, který mu kromě předepsání bylinných léků na posilnění doporučil i tělesná cvičení. Gichin Funakoshi se v té době ve škole spřátelil se synem významného mistra karate Ankem Azatem a díky němu udělal nejvýznamnější krok ve svém životě. Začal se věnovat karate.
Jeho trénink zůstával po mnoho let beze změny, mistr Azato ho nutil cvičit jednu kata tři roky, aby v ní dosáhl dokonalosti. Při cvičení býval často u Azata na návštěvě jeho přítel Yasutsume Itosu. Ačkoliv měl zakázáno poslouchat, snažil se Funakoshi zachytit útržky rozhovorů, které oba mistři často vedli o filosofických aspektech bojových umění. Brzy poznal hodnotu hlubokého přátelství, které ho pak spojovalo s oběma učiteli až do stáří.
V roce 1888 složil Funakoshi zkoušky a stal se asistentem mistra ve škole v Shuri, tři roky na to byl povýšen a začal cvičit v Naha. U příležitosti návštěvy Shintaro Ogawy, japonského školního komisaře vedl Funakoshi v roce 1901 v Naha exhibici karate. Komisař byl shlédnutou přehlídkou nadšen a na základě jeho zprávy pak Ministerstvo kultury a vzdělání ustanovilo karate jako povinný předmět na všech okinawských školách. To mělo za následek zvýšený zájem významných japonských osobností o okinawské karate a Funakoshi hrál v tomto vývoji stále důležitější roli.
6. března 1921 se konala nová exhibice karate na počet návštěvy japonského prince Hirohita na Okinawě. Na jejím základě byli mistři pozváni japonským Ministerstvem kultury a vzdělání do Tokia, aby se tam prezentovali své umění na velké přehlídce. Bylo ustanoveno, že do Tokia pojede někdo, kdo bude schopen získat uznání pro okinawský národ. Zvolen byl Gichin Funakoshi.
Ten nebyl jen mistrem karate, byl zároveň člověkem s velkým charakterem a s velmi dobrým vychováním, byl mistrem kaligrafie a básnictví a měl výborné znalosti z japonské i okinawské historie. Funakoshi jel do Japonska aby odkryl velké mystérium karate a aby se stal poslem míru a přátelství, neboť vztahy mezi Okinawou a Japonskem byly napjaté již po několik století. Stal se tak prvním člověkem, který představil karate Japonsku. Bylo mu 53 let a celý zbytek života strávil v Japonsku vyučováním karate. Na jaře 1922 odcestoval do Tokia a již nikdy se nevrátil na rodnou Okinawu.
Začátky Funakoshiho činnosti v Japonsku byly těžké. Dlouhou dobu žil Funakoshi ve velké chudobě. Během dne vydělával peníze příležitostnou prací a večer vyučoval své první žáky. Neměl vlastní byt, spal v malé studentské noclehárně, kterou místo placení nájmu uklízel. Teprve po nějaké době vydělal dost prostředků k otevření své první školy v Meishojuku, v roce 1924. Potom pokračoval v zakládání dalších klubů na různých japonských univerzitách. Jeho finanční situace se tak velmi zlepšila a brzy si mohl dovolit vlastní byt.Funakoshi toužil učit pravé karate, bylo pro něj uměním, nikoliv sportem. Mělo pro něj hlubší a širší význam: karate-do, doslova cesta karate, cesta výchovy, fyzického i psychického cviční pro celý život. Byl ovlivněn okinawským chápáním bojových umění ve dvou směrech: Od Mistra Itosu zdědil obrovské technické dovednosti v bojových uměních a od Mistra Azato pak přísná pravidla pro život a životní styl. Zdálo se však naprosto nemožné sloučit oboje v Japonsku. Věděl, že nemůže do Japonska přinést tradiční formu karate, ale odmítal učit moderní formu, která by z karate udělala jen sport bez filosofie a která by karate jako bojové umění zabila. Tato rozpolcenost, kterou v sobě nesl, ovlivňovala negativně i jeho žáky. Někteří chtěli modernizaci, začali vyvíjet nové závodní styly karate a rozvíjeli své osobní sklony, jiní opouštěli jeho dojo kvůli prohřeškům proti tradici.
Proto byl Funakoshi okolnostmi často nucen dělat kompromisy, které však ve skutečnosti ani dělat nechtěl. Jeho způsob vyučování vedl nakonec k založení nového, jím vlastně ani nezamýšleného stylu Shotokan. Slovo Shotokan znamená doslova dům Shoto, což byl Mistrův pseudonym pro poezii, označující zvuk větru vanoucího piniemi. Karate se stalo velmi populárním a mnoho mužů přicházelo z Okinawy do Japonska, ale velmi málo z nich byli skuteční mistři a učitelé. Přesto si otvírali doja, hlásali, že kata je přežitek a učili přímo pouliční boj. Karate tak získávalo špatnou pověst, žáci nebyli schopni poznat rozdíly a přijímali vše, co jim bylo nabídnuto a co neslo označení karate. Rozšiřovalo se a degenerovalo a okinawští mistři pomalu ztráceli kontrolu nad svým uměním. Karate se ocitlo v obrovské krizi a několik málo skutečných mistrů mu již nebylo schopno pomoci. Došlo k jeho rozdělení do dvou směrů: tradiční bojové umění, vyučované skutečnými mistry a populární způsob boje bez etiky a disciplíny.
Funakoshiho dojo zůstalo velmi dobré a tradiční, protože Funakoshi si velmi pozorně vybíral žáky. Přesto i oni toužili po boji, a tak starý mistr byl znovu a znovu nucen dělat ústupky - začalo cvičení Gohon kumite, Sabon kumite a Ippon kumite. Po smrti Mistrova syna Yoshitaky v roce 1949 a jeho manželky rok poté neměl již starý muž sílu pokračovat a tak vyučováním pověřil svého nejlepšího žáka Shigeru Egamiho.
Kdykoli je zmíněno jméno Gichin Funakoshi, přichází na mysl i příběh Muže Do a "nízkého" muže. Říká se, že se jednou žák Funakoshiho zeptal:"Jaký je rozdíl mezi nízkým člověkem a mužem Do?" A sensei odpověděl:"To je jednoduché. Když nízký a muž získá svůj první dan, nemůže se dočkat až poběží domů a bude volat tak hlasitě jak to jen půjde, aby každému sdělil, že udělal první dan. Po získání druhého danu vyleze na vrcholky střech a bude křičet na lidi. Po obdržení třetího danu skočí do svého auta a s ječícím klaksonem pojede přes celé město a bude každému na potkání říkat o svém třetím danu. Když muž Do získá svůj první dan, skloní hlavu na znamení vděčnosti. Když obdrží svůj druhý dan, skloní hlavu a ramena. Po třetím danu se skloní i v pase a bude tiše kráčet podél zdi, aby ho nikdo neviděl a nevšiml si ho."
Gichin Funakoshi byl muž Do. Nekladl důraz na soutěže, ani na překonávání rekordů na šampionátech. Kladl důraz na individuální sebezlepšování, na rozvoj sama sebe. Věřil v takt a respekt jednoho člověku ke druhému. Věřil, že trvá celý život ovládnout techniku kata a šestnáct se mu zdálo dost. Do stupnice kyu a danů vybral ty kata, které se nejlépe hodí k fyzickým cvičením, k sebeobraně i psychickému uvolnění. Přesně podle jeho zásadního přesvědčení, že karate není sport ale bojové umění.
Nijukun
1) Karatedó wa rei-ni, rei-ni owaru koto-o. Karate začíná úklonou a končí úklonou.
2) Karate-ni sente nashi. V karate se nedělá první pohyb.
3) Karate wa gi-no tasuke. Karate je pomocníkem spravedlnosti.
4) Mazu jiko-o-shire, shikohite tao-wa. Poznej nejprve sám sebe, teprve potom toho druhého.
5) Gijutsu yooi shinjutsu. Duch je důležitější než technika.
6) Kokoro-wa hanatan koko-oyosu. Je nezbytné udržet si svobodnou mysl.
7) Wazawai-wa getai-ni shozu. Neštěstí se stává vždy z nepozornosti.
8) Dojo-nomino karate-to omou na. Karate se neodehrává jenom v dojo.
9) Karate-no shutyo-wa issho de-aru. Cvičit karate znamená pracovat celý dlouhý život.
10) Arai-yuru mono-o karate-wa seyo, soko-ni myo mi-ari. Stav se ke svým problémům s duchem karate.
11) Karate-wa yu-no-gotoshi taezu netsudo-o ataezaraba moto-no mizu kaeru. Opravdové karate je jako horká voda, která chladne, když ji stále neohříváš .
12) Katsu kantae-wa motsu namakenu kagae-wa hitsuyo. Nemysli na výhru, ale přemýšlej o tom, jak neprohraješ.
13) Tekki-no yotte tenka seyo. Změň svou obranu podle nepřítele.
14) Tattaka-wa keyo-jitsu-no soju ikan-ni ari. Tajemství boje spočívá v umění řídit ho.
15) Hito-no-teashi-o ken to omou. Představuj si svou ruku a nohu jako meče.
16) Danshi mon-o izubera hyzkuman-no tekki ari. Když opustíš místo, kde jsi doma, děláš si četné nepřátele, takové jednání ti přináší mrzutosti.
17) Kamae-wa shoshishaha-ni ato-wa shizentai. Začátečníci musí zvládnou nízké postoje, přirozená pozice těla je pro pokročilé.
18) Kata-wa tadashiku jissen-wa bezsu mono. Snaž se dosáhnout perfektní kata, skutečný zápas je něco jiného.
19) Chikara-no kyojaku karada-no shinsiku waza-no kankyo-o wasaruna. Dbej na správné použití tvrdé a měkké síly, napětí a uvolnění těla, pomalé a rychlé techniky.
20) Tsyo sune-ni shinen kufu syo. Vždy se snaž studovat a to co se naučíš, vyjádři ještě lépe.
Takto sepsal Nijukun ( dvacet poučení ) O-SENSEI GICHIN FUNAKOSHI
“REIGI SAHO“
“Karatedó začíná zdvořilostí a zdvořilostí také končí.“ Od mistra T. OKAZAKI.
Způsoby v Dojo, nebo Reigi Saho, jsou velmi důležité, proto cítím potřebu krok za krokem vysvětlit jak se správně chovat během tréninku karatedó. Budu komentovat principy etikety během cvičení. Vždy stůjte obličejem k učitelovi, když mluví a vysvětluje. I když mluví zrovna k někomu jinému, zastavte jakoukoliv činnost, postavte se do Shizen-tai obličejem k němu. Za mých časů nám naši učitelé většinou nedávali žádná technická vysvětlení, takže když povídali, vždy jsme se zastavili a snažili se poslouchat tak z blízka jak jen to bylo možné. Dnes by to mělo být stejné. Ukažte zdvořilost učitelovi a stůjte tváří přímo k němu. Když učitel dává povel řekněte Oss.. nebo Hai ( ano ). Nikdy nemluvte během tréninku. Jestli máte otázku, počkejte na přestávku nebo na konec hodiny a poté požádejte staršího cvičence nebo učitele. Ukloňte se před otázkou a ukloňte se a poděkujte, když dostanete odpověď. Při tréninku karatedó nepředbíhejte počítání. Uvědomte si, že součástí cvičení je považovat počítání za soupeře a reagujte se správným načasováním. Jestliže se pohnete příliš brzy, jste „ mrtev“, protože jste se pohnuly brzy a soupeř vás zasáhl. Vždy se snažte cvičit co nejlépe. Reigi Saho během kumite je velmi jednoduché, ale často vidím špatné způsoby. Když například proti sobě bojují dva černé pásy, oba se snaží být velmi tvrdí. Když tito stejní karatekové bojují s nižšími pásy, stanou se laxní a pohybují se pomalu. To je špatné. Nehleďte na to, kdo je proti vám, vždy se snažte být co nejlepší. Kdokoliv na ulici se zbraní vás může zranit a karate nás učí se ubránit kdykoliv, ne jen když se cítíme dobře. Dokonce během soupeřova útoku musíme stále myslet, jak soupeře zasáhnout úderem nebo kopem.. Někdy může učitel říci černým pásům, aby pomohli nižším stupňům a dělali pomalé pohyby. Jen v tomto případě se nemusíme pohybovat rychle. Jinak se vždy musíme snažit být co nejlepší, jinak to není etické. Pamatujte, že nesmíte kontaktovat soupeře. Když delší dobu procvičujete dobrou kontrolu, pak nemáte žádné problémy. Seiza na konci cvičební hodiny může trvat jen deset sekund či deset nádechů. Dýchejte nosem a nehte vzduch vstoupit do břicha. Vydechujte pomalu ústy. Tento způsob dýchání se nazývá fukushiku-kokyu, neboli břišní dýchání. Nádech a výdech tímto způsobem uvolňuje tělo a po deseti opakováních se vaše mysl pěkně vyčistí. Když opakujete Dojo Kun, zkuste silně vyslovovat každé slovo jasně a myslet na to, jak tyto principy aplikovat ve svém denním životě. Když se ukláníte učitelovi, řekněte Domo-arigato-gosai-masita sensei. Toto je nejzdvořilejší způsob poděkování instruktorovi za cvičení. Všechny správné způsoby a etiketa, kterou se učíte na tréninku karatedó by také měly být používány mimo Dojo. Někdy je to mnohem těžší než kopat a tlouct, ale je to ta jediná cesta, chceme-li žít náš život v souladu se správným duchem karatedó.
Způsoby v Dojo, nebo Reigi Saho, jsou velmi důležité, jak se správně chovat během tréninku karatedó.
Principy etikety během cvičení.
Vždy stůjte obličejem k učitelovi, když mluví a vysvětluje. I když mluví zrovna k někomu jinému, zastavte jakoukoliv činnost, postavte se do Shizen-tai obličejem k němu. Ukažte zdvořilost učitelovi a stůjte tváří přímo k němu.
Když učitel dává povel řekněte Oss.. nebo Hai ( ano ).
Nikdy nemluvte během tréninku.
Jestli máte otázku, počkejte na přestávku nebo na konec hodiny a poté požádejte staršího cvičence nebo učitele.
Ukloňte se před otázkou a ukloňte se a poděkujte, když dostanete odpověď.
Při tréninku karatedó nepředbíhejte počítání. Uvědomte si, že součástí cvičení je považovat počítání za soupeře a reagujte se správným načasováním. Jestliže se pohnete příliš brzy, jste „ mrtev“, protože jste se pohnuli brzy a soupeř vás zasáhl.
Vždy se snažte cvičit co nejlépe.
Reigi Saho během kumite je velmi jednoduché, ale často vidím špatné způsoby. Když například proti sobě bojují dva černé pásy, oba se snaží být velmi tvrdí. Když tito stejní karatekové bojují s nižšími pásy, stanou se laxní a pohybují se pomalu. To je špatné. Nehleďte na to, kdo je proti vám, vždy se snažte být co nejlepší. Kdokoliv na ulici se zbraní vás může zranit a karate nás učí se ubránit kdykoliv, ne jen když se cítíme dobře. Dokonce během soupeřova útoku musíme stále myslet, jak soupeře zasáhnout úderem nebo kopem.. Někdy může učitel říci černým pásům, aby pomohli nižším stupňům a dělali pomalé pohyby. Jen v tomto případě se nemusíme pohybovat rychle. Jinak se vždy musíme snažit být co nejlepší, jinak to není etické. Pamatujte, že nesmíte kontaktovat soupeře. Když delší dobu procvičujete dobrou kontrolu, pak nemáte žádné problémy.
Seiza na konci cvičební hodiny může trvat jen deset sekund či deset nádechů. Dýchejte nosem a nehte vzduch vstoupit do břicha. Vydechujte pomalu ústy. Tento způsob dýchání se nazývá fukushiku-kokyu, neboli břišní dýchání. Nádech a výdech tímto způsobem uvolňuje tělo a po deseti opakováních se vaše mysl pěkně vyčistí. Když opakujete Dojo Kun, zkuste silně vyslovovat každé slovo jasně a myslet na to, jak tyto principy aplikovat ve svém denním životě.
Když se ukláníte učitelovi, řekněte Domo-arigato-gosai-masita sensei. Toto je nejzdvořilejší způsob poděkování instruktorovi za cvičení. Všechny správné způsoby a etiketa, kterou se učíte na tréninku karatedó by také měly být používány mimo Dojo. Někdy je to mnohem těžší než kopat a tlouct, ale je to ta jediná cesta, chceme-li žít náš život v souladu se správným duchem karatedó.
Šihan (Shihan): Mistr
Sensei (Sensei): Učitel
Sempai (Sempai): Pokročilejší cvičenec
Kohai (Kohai): Mladší cvičenec, začátečník
ČERNÝ PÁS
K čemu je to tedy celé dobré? Nějaká pozitiva se nakonec stejně dají najít a to největší z nich je zodpovědnost. Pokud si jednoho krásného dne kolem pasu uvážete černý pás, musíte pochopit, že je to kromě pocty i břemeno. Už nebude možné přijít na trénink, říct že jste dnes unavení a cvičit napůl. Kouká na vás celé dódžó a vaši kóhaiové k vám vzhlíží s respektem, chtějí se vám vyrovnat a jejich motivací do tréninku může být i vaše porážka. Člověk s danem se tedy podle toho musí chovat, musí být vždy připraven dokázat, že černý pás nemá pro nic za nic a zároveň musí být sto opravit a vysvětlit techniku ostatním. V našem dódžó razím zásadní pravidlo a tedy to, že „černé pásy se nešetří“. Znamená to, že při tréninku s někým, kdo má dan, byste do toho měli dát všechno, pokusit se jej dostat, přemoci atd. Jednoduše šetřit při tréninku někoho s černým pásem by byla ostuda pro něj samotného, ale i pro celé dódžó. Zažil jsem dokonce i vymlouvání se černých pásů z cizího dódžó při otloukacích drilech kotekitae a považuji to za trapnost a ostudu…
S technickým postupem v karate by tedy měla být spojena zodpovědnost a zároveň i sebevědomí (bez toho ta bojová umění nejdou, opravdu ne). Pokud nejste schopni hlasitého kiai na tréninku, pokud pochybujete, jestli vaše technika funguje, pokud si říkáte, že údery do lapy jsou fajn, ale udeřit člověka se vám příčí, pak máte stále ještě kus cesty před sebou a na zkoušku na první dan bude lepší si ještě počkat. Jakmile jej ale jednou budete mít, již není cesty zpět.
Kdysi jsem se setkal (v ČR) s tím, že si učitelé, dokonce vedoucí celých klubů a dódžó na mezinárodních seminářích sundavají své černé pásy a berou si bílé jako projev skromnosti. Popsal jsem tuto praxi Kató sensei a jeho odpověď mne úplně nepřekvapila když řekl, že je to jenom zahození břemene zodpovědnosti. Pokud by to měl být projev skromnosti, nevidím důvod nenosit bílý pás neustále. Vzít si ale před svými vlastními žáky černý pás a na semináři (kde dotyčného spousta lidí ani nezná) bílý je jenom projev zbabělosti. Ostatní (kteří vás neznají) od takového člověka budou očekávat cvičení na úrovní bílého pásu a budou mu pak lichotit, jak skvělou má s takovým stupněm techniku. Pokud by nastoupil s černým pásem, vystavil by se tak riziku, že ho ostatní účastníci semináře budou poočku hodnotit a možná si řeknou, že na černý pás tedy nic moc.
Na začátku jsem napsal, že by karate společnosti bylo asi lépe bez kjú/dan. Způsobují spoustu nedorozumění, mnohde se stupně i kupují, nebo se dávájí kamarádům atd.
