Jdi na obsah Jdi na menu
 


Přírodní památky

 

hvezdarka.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pozoruhodné je Čertovo kopyto a také Rudovka, nacházející se pod nejvyšším místem katastru, Klokočím. V Rudovce, jak sám název napovídá, se dolovala ruda. Do podzemních prostor vedl ještě ve třicátých letech vlez, který je nyní zcela zakryt. V knize Dějiny a paměti Vizovic je uvedeno, že se traduje pověst o dolování zlaté rudy osobou jménem Zblavec. Snad i to podnítilo kováře Beňka z Loučky, aby začal kolem roku 1934 v Rudovce pátrat a žádal nového majitele lesa, Lesní družstvo, o povolení těžit. Povolení nedostal, ale údajně tam pátral i v noci.
Od trati Rybníky směrem ke Strašnému žlebu je lokalita, nazývaná U indycha. Tam prý soukeníci získávali modrou hlínu na barvení sukna.
Hlaďáčka byla neobyčejně vydatná studánka, nacházející se na levé straně na kraji lesa. Vytékal z ní potůček vody a nikdy nezamrzal. Vydatnější byla v okolí pouze Kocmánka pod Slavickým kopcem v Tutkovském sedle nad Horní Lhotou, a ta byla v roce 1931 zachycena pro vodovod do Luhačovic. O Hlaďáčce si staří lidé vyprávěli, že kdyby se prokopala, zatopila by celou vesnici. Nestalo se tak ani v roce 1948, kdy byla při budování vodovodu prokopána do hloubky 3,5 m. Skutečnost, že leží na vynikajícím zdroji pitné vody, potvrdily i pozdější vrty. Po velké průtrži v červnu 1987 vytryskl uprostřed cesty cca 6 m od Hlaďáčky silný proud čisté pitné vody. Toto trvalo dva týdny.
V katastru obce jsou i minerální sirnaté prameny. Nejsilnější pramen nazývaný „Sirkovica“ je v Křešově na pravé straně potoka, parcela č. 3645. Tento pramen byl v minulosti zabezpečen vyzděním do čtverce, údajně za přispění hraběnky, která se vodou z pramene uzdravila. V roce 2000 tento pramen nově zabezpečil oddíl Orlíků. Druhý slabší pramen byl na Žarovech na parcele č. 2898 a při melioraci trati byl sveden do odvodnění. V horách na Vizovsku fungovaly na sirnatých pramenech troje lázničky.
Jen starší generace si dnes pamatuje na staré stromy, převážně lípy, které se nacházely na katastru obce. Nejmohutnější a také nejstarší lípa stála za kaplí a byla zde ještě před postavením první dřevěné kaple. V roce 1962 byla vyvrácena vichrem. Lípy před kaplí vzaly časem za své; torzo nejmenší ustoupilo stavbě kostela, ale několik jich lemuje hřiště. V současnosti je tou nejmohutnější lípa u bývalého náhonu na mlýn u č. 46; voda tekoucí na mlýn přinášela lípám dostatek vláhy a živin. U zástavy tohoto mlýna vyrostl díky příznivým podmínkám jedinečný smrk.
Nejstarší dřevinou na katastru je dřín pod bývalým mlýnem v Olšanech. Pochází ještě z doby, kdy mlynáři potřebovali jeho údajně nejtvrdší dřevo na zuby na kolo „palečnici“, které byly později nahrazeny zuby železnými. Byl zachován shodou šťastných náhod a téměř měsíc před rozkvětem ovocných stromů oznamuje množstvím žlutých květů příchod jara.
Z ovocných stromů stále odolává torzo nejstarší hrušně, která ještě stále přináší ovoce. Můžeme ji najít na pravé straně cesty Zahradami od vesnice k horám.
U potoků narostlo v posledním období mnoho stromů, ale žádný nedosahuje mohutnosti vrby u potoka u Křešůvku v zatáčce směrem na Loučku.