Jeden den v lékárně
...........stojím v lékárně a snažím se "promovat" medicínu na kašel. Většina lidí ji nepotřebuje, ale abych měla čisté svědomí, že jsem pro firmu udělala vše, co je třeba, oslovuji příchozí i odchozí a příjemně se na ně usmívám. Ovšem vydrží mi to jen nepoměrně malou část pracovní doby. Po chvíli si obličejové svaly přivyknou a nechtějí se vrátit do původní podoby, takže si připadám, jako Jehovista, který se snaží přesvědčit bídné, že království nebeské, kde lev nebude toužit sežrat tele, ale všichni budeme láskyplně pojídat jetel, opravdu přijde.
Tak i já se snažím přesvědčit pána, který si přišel v tichosti pro modrou pilulku, že určitě potřebuje k tomu jitrocelový sirup, protože by byla škoda, aby ho při té bohulibé činnosti zvané sex, přepadl kášel. Vezme si aspoň prsní mazání a mizí bez Viagry. Zřejmě si pro ni přijde až tu nebudu, abych mu do toho nekecala.
V mezičase pozoruji lidské panoptikum.Třeba bezdomovce na lavičce před lékárnou. Jsou dva a krásně se doplňují. Sedí vedle sebe skoro jako dva milenci nebo manželé. Tiše, odevzdaně, bez zbytečných slov a posunků. Ba nééé! Jako manželé neee! Ty by jim mohli závidět. Sedí tu už tři hodiny a ani jednou se na sebe neobořili. Mezi sebou mají jedno pivo o které se pravidelně střídají. Při tom pozorují okolochodící dámy, otáčí se za nimi a hodnotí je jako na přehlídkovém molu. Ovšem je mi divné, že při tom vůbec nemluví. Hodnotí každý zvlášť a výsledek si nechává pro sebe. Napadlo mě, jestli nejsou němí! Ne, nejsou - s policistkou teď komunikují docela svižně. Jeden se zvedl a odešel. Po chvíli se vrací a sype druhému do dlaně plnou hrst drobných! Neuvěřitelné! Kde je kruci tak rychle sehnal?! Budu ho muset jít sledovat. Sakra, teď se zvedá jeho kolega a mizí mi z dohledu. Je po sledovačce. Musím se věnovat dámě - věk asi stodvacet - s hůlkou, modrým líčením a udržovaným drdolem potřebuje vědět, jestli jitrocelový sirup opravdu pomáhá a jestli je lepší s medem nebo bez. A jestli po něm nebude mít průjem, protože si už jednou něco takového koupila a bylo to hroznýýý! Věřím jí a ubezpečuji, že náš sirup je v tomto směru úplně bezpečný a už už si dělám čárku, ale vypeče mě. "Ještě si to rozmyslím" řekne a odchází. No babo, zácpu na tebe, pomyslím si.
ááá, druhý bezdomovec je zpět. Pokorně a uctivě zdraví hlídače parkoviště, který se tváří důležitěji, než policistka před chvílí. Koukám, schovali před ním tu flašku piva.
A další zajímavá postavička v mém panoptiku. Říká se jim dealer (čti dýler), neboli obchodní zástupce. Poznáte ho velmi snadno. Všichni jsou jako přes kopírák. Image takového obchoďáka vyžaduje tříčtvrteční, černý (šedý) kardigán, tmavé, (černé, šedé) tesilky s puky, solidní kožená černá taška (kufřík), aby ladila. Hnědá je zcela nevhodná! A solidní kožené boty. Samozřejmě černé. Mimochodem, podle těch poznáte, jestli dotyčný pracuje u prosperující firmy.
Pardon, musím se opět věnovat prodeji.... Tři dámy - co to tady máte? Já - jitrocelové sirupy! Dámy - jo, to známe, to je z jitrocele! a odchází.
Tak jsem tu zpět...Přichází dýler se vším všudy co má mít a navíc s pleší, kterou se snaží eliminovat na minimum přehozenou vlnou zezadu. Snaží se zapůsobit na paní lékárníkovou - statnou padesátnici s ofinou, kterou koketně pohazuje - a snaží se jí ujistit, že nutně potřebuje přípravky na klouby. Lékárníková se švitořivě směje a laškovně mu tvrdí, že klouby má ještě dobrýýý chi chi chi. Panáček odchází s nepořízenou. Dobře mu tak. Já mu nabízela sirup a taky nechtěl. Aspoň vidí, jaký to je.
A jejej, bezdomovci zmizeli a ani jsem nepostřehla kdy.
No já budu také pomalu končit. Ne že by nebylo o čem psát, ale nechám si něco napříště.
A až vám někde sličná slečna s "vřelým" úsměvem bude nabízet kávovar, mixer, nebo kapky na kašel, kupte si je, uděláte jí radost. Vždyť taková promotérka také tvrdý chleba má.