North American P-51
Mustang
Při vývoji P-51 Mustang sehrál důležitou roli ten fakt, že chyběla stíhačka s dostatečným doletem pro doprovod bombardérů nad Německo. V té době používané stíhačky Republic P-47 Thunderbolt USAAF a Spitfire RAF postačovaly svým doletem stěží pro doprovod bombardérů k hranicím Německa a pak se musely vrátit díky ubývajícímu palivu na své domovské základny. Bombardérům byly způsobovány vysoké ztráty jak ze strany německých stíhačů, tak působením protiletadlového dělostřelectva. USAAF byla proto nucena vzniklou situaci řešit, zavedením vhodného typu stíhacího letounu.
P-51 Mustang vznikl na základě požadavku Britů, kteří u americké firmy NAA objednali výrobu nového výkonějšího stíhacího typu, místo dosud používaných P-40 Curtiss. Britové měli již dobré zkušenosti se cvičným letounem Harvard této firmy a tak 10. dubna 1940 schválili záměr na výrobu typu. Krátce nato byla 23. května smlouva podepsána.
Nový prototyp NA-73X vzlétl po 78 000 hodinách a 102 dnech vývoje. Letoun byl do hangáru přepraven bez motoru. O 18 dní později byl namontován Allison V-1710-39. Dne 26. října 1940 pilot Vance Bresse provedl s prototypem NX19998 první zkušební let.
P-51 Mustang vznikl na základě požadavku Britů, kteří u americké firmy NAA objednali výrobu nového výkonějšího stíhacího typu, místo dosud používaných P-40 Curtiss. Britové měli již dobré zkušenosti se cvičným letounem Harvard této firmy a tak 10. dubna 1940 schválili záměr na výrobu typu. Krátce nato byla 23. května smlouva podepsána.
Nový prototyp NA-73X vzlétl po 78 000 hodinách a 102 dnech vývoje. Letoun byl do hangáru přepraven bez motoru. O 18 dní později byl namontován Allison V-1710-39. Dne 26. října 1940 pilot Vance Bresse provedl s prototypem NX19998 první zkušební let.
9.12. 1940 zaslala britská nákupní komise dopis do severní Ameriky v němž se uvádělo, že NA-73 dostal oficiální název Mustang. V USA byl schválen vývoz 2 ks letounu do Velké Británíe pro hodnocení. V Americe se velice pomalu vyhodnocovaly nové stíhačky XP-51. Po vyhodnocení se také pomalu začaly objednávat. Přednost však dostaly A-36 Apache což byl vlastně P-51A určený pro útoky na pozemní cíle. Celkem bylo postaveno 15 000 kusů P-51 Mustang všech typů, které byly postaveny v letech 1940-1945.
Dalšími variantami byly P-51B/C, které byly konstrukčně změněny a do nichž byly vestavěny motory Rolls-Royce Merlin W-12. Další verzí byl P-51D/K. Odlišoval se kapkovytým překrytem pilotního prostoru. Verze D byla nejpoužívanější a nejvíce oblíbená u pilotů. P-51H byla odlehčená přepracovaná verze, ale do provozu se dostal jen malý počet strojů na to, aby nějak výrazně ovlivnil vývoj války ve vzduchu. P-51H používal méně než 10% z částí P-51D. Dále byly vyrobeny prototypy P-51G a testovány. Dalšími uvažovanými variantami byli P-51L a P-51M. Ty se však nikdy nedostaly do výroby, protože válka mezitím zkončila. P-51 Mustang měl již dostatečný dolet pro doprovod bombardérů při dálkových letech nad nepřátelská území a mohl tak být účinnou obranou proti nepřátelským stíhačům.
Dalšími variantami byly P-51B/C, které byly konstrukčně změněny a do nichž byly vestavěny motory Rolls-Royce Merlin W-12. Další verzí byl P-51D/K. Odlišoval se kapkovytým překrytem pilotního prostoru. Verze D byla nejpoužívanější a nejvíce oblíbená u pilotů. P-51H byla odlehčená přepracovaná verze, ale do provozu se dostal jen malý počet strojů na to, aby nějak výrazně ovlivnil vývoj války ve vzduchu. P-51H používal méně než 10% z částí P-51D. Dále byly vyrobeny prototypy P-51G a testovány. Dalšími uvažovanými variantami byli P-51L a P-51M. Ty se však nikdy nedostaly do výroby, protože válka mezitím zkončila. P-51 Mustang měl již dostatečný dolet pro doprovod bombardérů při dálkových letech nad nepřátelská území a mohl tak být účinnou obranou proti nepřátelským stíhačům.
North American P-51 Mustang ve službě zahraničních letectev:
Mustang byl postaven v USA. sloužil rovněž v Koreji v 50. letech. Byl provozován nejméně v 25 různých zemích po více než 35 let.
V australském Královském letectvu RAAF, byly provozované Mustangy RAF. V roce 1945 obdrželo RAAF prvních 215 ks varianty D a 84 ks modelu P-51s. Piloti RAAF jej používaly i v Korejské válce až do dubna 1951.
V Nizozemí bylo používáno 40 ks P-51 v indonézkém konfliktu. Indonézie obdržela také několik Mustangů. V Indonézii byly Mustangy provozovány až do začátku roku 1960.
V australském Královském letectvu RAAF, byly provozované Mustangy RAF. V roce 1945 obdrželo RAAF prvních 215 ks varianty D a 84 ks modelu P-51s. Piloti RAAF jej používaly i v Korejské válce až do dubna 1951.
V Nizozemí bylo používáno 40 ks P-51 v indonézkém konfliktu. Indonézie obdržela také několik Mustangů. V Indonézii byly Mustangy provozovány až do začátku roku 1960.
V Sovětském svazu bylo rovněž provozováno několik Mustangů. Ty, ale nebyly používány v předních líniích.
Do Číny bylo z USA odesláno 50 P-51 před koncem druhé světové války. Tyto stroje zůstaly v provozu až do poloviny roku 1950. Kanaďané také létali na P-51 v rámci RAF a po druhé světové válce RCAF obdržela 100 Mustangů, které zůstaly v provozu do roku 1956. Mnoho z nich se dostalo do USA na civilní trh.
Nový Zéland dostal 320 P-51 před koncem druhé světové války. V roce 1945 bylo dodáno 30 ks. Tyto letouny byly ponechány v bednách až do roku 1950. Poté byly sestaveny a přiřazeny TAF a RNZAF. TAF byla rozpuštěna v roce 1955, krátce potom co byly Mustangy prodány do šrotu.
Další destinací kde se Mustangy používaly bylo Švédsko, které bylo jedním z největších zámořských uživatelů Mustangů. RSwAF objednala 157 P-51 před koncem druhé světové války. Dodávky byly prováděny mezi roky 1945 až 1948. Mustangy zde byly nahrazeny proudovými letouny v roce 1952. Švédsko poté prodalo 25 Mustangů Izraeli a do dalších zemí Latinské Ameriky.
Švýcarsko dostalo 100 ks P-51 v roce 1948. Zůstaly zde v porovozu do roku 1956. Italské letectvo používalo 48 ks P-51 mezi léty 1948 až 1953. V Izraeli byly provozovány pouze 2 P-51, ale v roce 1948 dostal Izrael 25 ks letounů ze Švédska. Tyto letouny byly použity při bojích a byly postupně vyřazovány po roce 1957.
Do Číny bylo z USA odesláno 50 P-51 před koncem druhé světové války. Tyto stroje zůstaly v provozu až do poloviny roku 1950. Kanaďané také létali na P-51 v rámci RAF a po druhé světové válce RCAF obdržela 100 Mustangů, které zůstaly v provozu do roku 1956. Mnoho z nich se dostalo do USA na civilní trh.
Nový Zéland dostal 320 P-51 před koncem druhé světové války. V roce 1945 bylo dodáno 30 ks. Tyto letouny byly ponechány v bednách až do roku 1950. Poté byly sestaveny a přiřazeny TAF a RNZAF. TAF byla rozpuštěna v roce 1955, krátce potom co byly Mustangy prodány do šrotu.
Další destinací kde se Mustangy používaly bylo Švédsko, které bylo jedním z největších zámořských uživatelů Mustangů. RSwAF objednala 157 P-51 před koncem druhé světové války. Dodávky byly prováděny mezi roky 1945 až 1948. Mustangy zde byly nahrazeny proudovými letouny v roce 1952. Švédsko poté prodalo 25 Mustangů Izraeli a do dalších zemí Latinské Ameriky.
Švýcarsko dostalo 100 ks P-51 v roce 1948. Zůstaly zde v porovozu do roku 1956. Italské letectvo používalo 48 ks P-51 mezi léty 1948 až 1953. V Izraeli byly provozovány pouze 2 P-51, ale v roce 1948 dostal Izrael 25 ks letounů ze Švédska. Tyto letouny byly použity při bojích a byly postupně vyřazovány po roce 1957.
V Jihoafrické republice (SAAF) bylo používáno 95 Mustangů Ty byly rovněž použity v Koreji. Zde bylo mnoho z nich ztraceno do roku 1952. Na Filipínách byly rovněž používány P-51, až do poloviny 50. let. V Koreji začaly být P-51 používány v roce 1950 v rámci křídla ROKAF.
V roce 1947 začaly být Mustangy používány i na Kubě. Kuba obdržela 3 ks ze Spojených států a byly použity v průběhu vnitřních konfliktů. Největším Latinskoamerickým uživatelem se stala Dominikánská repiblika (FAD), která dostla 44 ks v roce 1948. Některé z těchto strojů se používaly ještě v roce 1984.
Na Haiti (FAH) byly používány 4 ks od roku 1951 do roku 1974. Nikaragua získala 26 Mustangů ze Švédska a používala je v letech 1954 až 1964. Urugvay (FAU) používal 25 Mustangů v letech 1950-1960. Některé z těchto strojů byly prodány do Bolívie. Guatemala používala průběžně 30 ks P-51. Ty byly v provozu od roku 1954 do počátku roku 1970.
V roce 1947 začaly být Mustangy používány i na Kubě. Kuba obdržela 3 ks ze Spojených států a byly použity v průběhu vnitřních konfliktů. Největším Latinskoamerickým uživatelem se stala Dominikánská repiblika (FAD), která dostla 44 ks v roce 1948. Některé z těchto strojů se používaly ještě v roce 1984.
Na Haiti (FAH) byly používány 4 ks od roku 1951 do roku 1974. Nikaragua získala 26 Mustangů ze Švédska a používala je v letech 1954 až 1964. Urugvay (FAU) používal 25 Mustangů v letech 1950-1960. Některé z těchto strojů byly prodány do Bolívie. Guatemala používala průběžně 30 ks P-51. Ty byly v provozu od roku 1954 do počátku roku 1970.
Bolívie používala 23 P-51. Ty byly převzaty v průběhu několika let a používány od roku 1954-1978. El Salvador dostal 17 P-51 v průběhu let 1968-69 a používala je do roku 1974, kdy bylo hodně letounů prodáno soukromým vlastníkům v USA. Ve Venezuele byl používán pouze 1 Mustang. Kostraika obdržela 4 ks a používá je do roku 1955 až do roku 1964.
Technické údaje North American P-51 Mustang:
| Výška: | 4,17 m |
| Délka: | 9,83 m |
| Rozpětí: | 11,28 m |
| Nosná plocha: | 21,65 m2 |
| Prázdná hmotnost: | 3 232 kg |
| Vzletová hmotnost: | 5 488 kg |
| Pohonná jednotka: | Packart V-1650-7, kapalinou chlazený vidlicový dvanáctiválec o max. bojovém výkonu 1 282,6 kW (1 720 hp). Jednalo se o licenci britského motoru Rolls-Royce Merlin. |
| Dostup: | 12 770 m |
| Dolet: | 1 530 km s palivem jen ve vnitřních nádržích. |
| Dolet: | 3 700 km s přídavnými nádržemi. |
| Max. rychlost: | 703 km/h ve výšce 7 620 m. |
| Cestovní rychlost: | 580 km/h |
| Pádová rychlost: | 160 km/h |
| Počáteční stoupavost: | 17,7 m/s |
| Max. vzletová hmotnost: | 5 488 kg |
| Výzbroj: | 6x kulomet M2 Brovning ráže 12,7 mm (2x400 a 4x270 nábojů). |
| Nosnost pum: | Max. 908 kg pum na závěsnících pod křídlem (dvě po 1000 librách). |
| Počet raket: | 6 raket HVAR kalibru 127 mm. |
