Útulek Bzenec

dovolte abych se představila. Jmenuji se Scheila, ale všem připomínám lišku, tak mám přezdívku Liška. Patřím do plemen SCHIBA INU, jsem sice japonské plemeno, ale narodila jsem se v Česku a s japonci mám společného jen to, že jsem stále veselá. Ale nemyslete si, že jsem se smála pořád, také jsem měla období, kdy do smíchu mně moc nebylo. Nerada na to vzpomínám, a má majitelka mi nedává příležitost si na to vzpomenout.

Tak snad jen teď – vyjímečně. Byl to právě také podzimní čas, pochmurné počasí, zima nepříjemně zalézala pod drápy i pod kožich a já se najednou ocitla bez domova, bez svého pelíšku, bez někoho blízkého, komu si můžu poztěžovat nebo někoho, koho můžu rozveselovat, když přijde z práce domů. Stalo se přesně to, co si každý říká, že mně se to stát nemůže – a stalo se . Z ničeho nic jsem se najednou stala psí bezdomovec, kdy jsem pobíhala, kde se dalo a snažila si zajistit něco k jídlu. Docela jsem hodně zhubla a mé kvalitě života odpovídala i srst, která se stala opravdu hodně nezvhledná.

A jak už jsem nevěděla jakým směrem se vydat a co vlastně dělat srazil mně u hlavní silnice mezi Veselím n. Moravou a Uherským Ostrohem velký kamion a pak už nic nevím, jen to, že jsem se ocitla v útulku ve Bzenci s otřesem mozku a vykloubenou kyčlí. Tam byly dvě hodné paní – teď už to jsou kamarádky, a ty mně zavezly do veterinární ordinace dr. Luňáka. Ošetřili mně tam moje zranění a protože jsem si tam padla do oka s Boženkou (mojí budoucí paničkou) tak místo do útulku jsem jela do Topolné, kde moje panička bydlí a tam jsem získala nový domov. Rychle jsem pochopila, co všechno musím hlídat a jaké jsou moje povinnosti.

Můj život se tak začal ubírat úplně jiným směrem. Jednak jezdíme s paničkou a jejími (teď už i s mojimi) přáteli na výšlapy do hor, na cyklistické výlety, na různé semináře (ať už kineziologické nebo veterinární) nebo dovolené.

Také nesmím opomenout, že už jsem 2x měla štěňata. Vždy byl o ně moc velký zájem a já jsem si s nima užila moc pěkných chvil. No a vzhledem k tomu, že zájem pořád trvá, je možné, že si s Brokem (to je můj psí kamarád) pořídíme ještě další.

Tak to je zatím o mně vše . …...............jo ještě chce něco říct moje majitelka ...“ano, chtěla bych jen říct, že Scheila je skvělý pes a moc děkuju paní, které nebylo lhostejné, že leží zraněný pes v příkopě a dovezla jí do útulku, Scheila je výborný společník a má i jakési charisma, protože všem lidem se moc líbí a je jim sympatická.

 

Božena Mikošková