Útulek Bzenec

ŽOLÍK ANEB PŘÍBĚH PSA

MOŽNÁ JSEM MĚL VÍCE MOŽNOSTÍ, ALE TUHLE, KTERÁ SE MI NABÍDLA PŘED 11,5 LETY JSEM UCHOPIL VŠEMI MÝMI TLAPKAMI. MOJE BUDOUCÍ PÁNIČKA MNE POZVALA V JEDEN CHLADNÝ JARNÍ VEČER 7.DUBNA 2001 K NÍ  DOMŮ.  ASI 2 NEBO SNAD 3 LÉTA PŘED TOUHLE ŠŤASTNOU CHVÍLÍ JSEM SE NARODIL, UŽ SI NEPAMATUJI KDE. SNAD TO VÍ TEN PRVNÍ PÁNÍČEK, KTERÝ MNE VYKOPL NA ULICI. NESTĚŽOVAL JSEM SI, ANI NEBYLO KDE. TOULAL JSEM SE ULICEMI SPOLEČNÉ PERIFERIE DVOU OBCÍ. TOULAL JSEM SE I PŘILEHLÝM HÁJEM, POLI A VINOHRADY.
HODNÉ ŽENY VE VINOHRADECH MI DALY VŽDY NĚCO DOBRÉHO K SNĚDKU, PŘI TOM MNE OSLOVOVALI ŽOLÍKU, ALE TO VÍTE, NEBYLA TO PRAVIDELNÁ STRAVA. SEM TAM JSEM SI MOŽNÁ ULOVIL I NĚJAKÉHO HRABOŠE, ČI MALÉHO ZAJÍČKA, UŽ NEVÍM. PŘESPÁVAL JSEM KDE SE DALO. POD KEŘI, NA ZÁPRAŽÍCH DOMŮ. OBČAS MNE NĚKDO NAKOPL NEBO PROHNAL POMETLEM. V LÉTĚ TO ŠLO, HORŠÍ V ZIMĚ NEBO PODZIMNÍCH PLÍSKANICÍCH, TO NA ZDRAVÍ NEPŘIDÁ. PŘECHODIL JSEM NĚKOLIK NACHLAZENÍ, ALE ZOCELIL JSEM SE, NEBÁL JSEM SE NIČEHO A NIKOHO, SNAD JEN TĚCH KOPANCŮ A SMETÁKŮ. TOHLE TOULAVÉ OBDOBÍ TRVALO JEDNO NEBO SNAD DVĚ LÉTA? MĚL JSEM I NĚKOLIK JINÝCH PŘÍLEŽITOSTÍ SE UCHYTIT NA NĚKTERÉM DVORKU, ALE MĚL JSEM RÁD VOLNOST A NIKDE NEVYDRŽEL. A PAK TO TEDY PŘIŠLO, ZMĚNA. PÁNÍČKA MI DALA V PŘEDSÍNI DOBRÉ PAPANÍČKO A MOHL JSEM I PŘESPAT. VENKU ZIMA, CO SI VÍCE PŘÁT? TAHLE LIDSKÁ SMEČKA MĚLA 4 ČLENY, PÁNA A PÁNÍČKU A JEJICH, UŽ DOSPĚLÉ, MLÁDĚ A FENEČKU LUCKU, KTERÁ BYLA SNAD O ROK NEBO DVA STARŠÍ NEŽ JÁ. V ZÁJMU DOBRÉHO BYDLA JSEM JI PONECHAL JEJÍ DOMINANCI . PÁNÍČKA MNE RÁNO I S FENEČKOU DOVEDLA Z TOHOHLE ČINŽOVNÍHO BYTU DO NEDALEKÉHO DOMEČKU S DVOREČKEM,  SPÍŠE VĚTŠÍM DVOREM, I DOBŘE OPLOCENOU  ZAHRADOU. TEDY KDYBYCH CHTĚL, TAK BYCH SE PODHRABAL NEBO SI POMOHL NĚJAK JINAK, ALE ZALÍBILO SE MI ZDE. BYDLELA TU HODNÁ TETA, CO SE O NÁS PEJSKY STARALA, KDYŽ BYLA LIDSKÁ SMEČKA V PRÁCI, NEBO JAK TO ŘÍKAJÍ. NEVÍM CO TO ZNAMENÁ, ŘÍKALI,ŽE VYDĚLÁVAJÍ PENÍZE NA ŽIVOBYTÍ, COŽ TAKY NEZNÁM. ZAKRÁTKO SE DO DOMEČKU PŘESTĚHOVALA I PÁNÍČKA S PÁNÍČKEM. ZAČALO SE MI DOBŘE ŽÍT. PRAVIDELNÁ PSÍ STRAVA, ŽÁDNÉ ZBYTKY. V LÉTĚ BOUDIČKA, DOKONCE I ZATEPLENÁ NA ZIMU, ALE TO MNE PÁNÍČCI NECHÁVALI PŘESPÁVAT V DOMEČKU. PO DVOU ZIMÁCH UŽ JSEM DO BOUDY NECHTĚL, ZVYKL JSEM SI DOMA, TAK MI VYHOVĚLI.  CHODILI JSME I NA SPOLEČNÉ VYCHÁZKY. JÁ PÁNÍČCI A FENEČKA LUCKA. CHODILI JSME PŘEVÁŽNĚ DO LESA DOUBRAVY, BYLO TO DOCELA NEDALEKO, POLNÍ CESTOU A PŘES KOLEJE, TO NÁS VŽDY UVÁZALI NA VODÍTKO. POPPRVÉ JSEM SE V LESE ROZBĚHL A ZMIZEL  JIM. ALE PAK  SE ZASE VRÁTIL. BYLO MI S NIMI DOBŘE. DOUBRAVA JE VELKÝ LES, CHODILI JSME VĚTŠINOU VYBRANÉ TRASY, ALE OBČAS I DÁLE K ŘECE MORAVĚ, DOKONCE AŽ NA OSYPANÉ BŘEHY. KDYŽ JSME NEŠLI DO LESA, TAK JSME ŠLI DO KOPCŮ MEZI VINOHRADY  NEBO OBEŠLI SOUSEDNÍ OBEC VINOHRADY A VRÁTILI SE LESEM. NĚKOLIKRÁT JSME DOKONCE, VĚTŠINOU V ZIMĚ  OKOLO VÁNOC, ŠLI DALEKO SMĚREM K CHŘIBŮM KE KAPLIČCE. V NEDĚLI PO PROCHÁZCE JSME SE STAVOVALI U RODIČŮ PÁNÍČKA. TAM JSME S LUCKOU DOSTALI OBČAS I NĚJAKOU KOSTIČKU. PÁNÍČCI BYLI NA MNE,  LUCKU I OSTATNÍ ZVÍŘATA HODNÍ, OBČAS SICE ZVÝŠILI HLAS, ALE BYLA TO MOJE VINA. NEBYL JSEM ZVYKLÝ KDEKOHO POSLOUCHAT. ROZHODNĚ MNE ALE NAMLÁTILI A NEKOPALI. I KDYŽ JEŠTĚ DLOUHO JSEM SE LEKAL, KDYŽ PÁNÍČKA VZALA SMETÁK  A...... ZAČALA ZAMETAT. OBČAS MNE I LUCKU VZALI NA KOLO DO KOŠÍKU A JELI JSME NA VÝLET. ZPOČÁTKU JSEM BYL NESVŮJ, NEUMĚL JSEM SEDĚT V KOŠÍKU, ALE OKOUKAL JSEM VŠE OD LUCKY, KTERÁ MĚLA TO ŠTĚSTÍ A BYLA S PÁNÍČKY TÉMĚŘ OD NAROZENÍ.
 LUCKU, NĚKDY I MNE NECHALI BĚŽET PŘI KOLE. MUSÍM OVŠEM PŘIZNAT,ŽE LUCKA BYLA VYTRVALEJŠÍ, ALE TO JEN PROTO, ŽE BYLA JINAK STAVĚNÁ A MĚLA DELŠÍ NOHY I TĚLO.
ZASLECHL JSEM, ŽE S HUMOREM ŘÍKAJÍ, ŽE JE  JEZEVČÍK NA VYSOKÝCH NOHÁCH. BYLA PĚKNÁ, KDYŽ MĚLA PÁRKRÁT ZA ROK SVÉ DNY, POKOUŠEL JSEM SE O NÍ, ALE DÍKY TÍM JEJÍM VYSOKÝM NOHÁM SE MI NEDAŘILO,  JEDNOU PO LETECH SE MI TO NĚKOLIKRÁT PODAŘILO. NEVÍM PROČ, ALE PÁNÍČCI NADŠENÍ NEBYLI. NECHALI LUCKU VYKASTROVAT, TAKÉ PROTO, ŽE MĚLA POTÍŽE S PLANÝM BŘEZÍM. BRRR, NEPŘÍJEMNÁ VĚC, JEŠTĚ,ŽE  NEJSEM FENKA. ALE ZASE MĚLA JINÉ VÝHODY, SPÁVALA S TETOU V POSTELI. TAK PLYNUL ČAS, JÁ NA DVORKU HLÍDAL, JEN SE NĚCO ŠUSTLO NA ULICI UŽ JSEM LETĚL K VRATŮM A KDYŽ JSEM UZNAL ZA VHODNÉ ŠTĚKAL JSEM HLUBOKÝM HLASEM. KDYŽ JSEM SE OVŠEM RADOVAL, PROJEVOVAL JSEM PÁNÍČKŮM PŘÍZEŇ VYSOKÝM HLASEM. NEJVĚTŠÍ RADOST JSEM SNAD MÍVAL, KDYŽ ZAŠRAMOTIL KLÍČ V ZÁMKU A PÁNÍČCI SE VRACELI Z PRÁCE. TO JSEM BYL RADOSTÍ BEZ SEBE A POSKAKOVAL PŘED NIMI ŠŤASTNÝ JAK BLECHA. LUCKA TAKY VŽDY BĚŽELA NAPROTI, ALE PODLE MNE TO TAK NEPROŽÍVALA JAKO JÁ, PROTOŽE PO MÝCH ZLÝCH ZKUŠENOSTECH JSEM SI LÁSKY PÁNÍČKŮ VÁŽIL A BYL JIM VDĚČNÝ ZA NOVÝ ŽIVOT.
JEDNOHO DNE ALE PŘIŠLA RÁNA, HODNÁ TETA VÁŽNĚ ONEMOCNĚLA A LEŽELA POŘÁD V POSTELI. PÁNÍČKA SE MUSELA STARAT I O NÍ A PÁNÍČEK JI POMÁHAL. TO OVŠEM NEZNAMENÁ, ŽE NÁS ČTYŘNOHÉ NĚJAK ZANEDBÁVALI, TO VŮBEC NE.
PAK PŘIŠLA DALŠÍ RÁNA, TETA ZEMŘELA. MY PSI TO TAK NEPROŽÍVÁME, ALE PÁNÍČCI BYLI SMUTNÍ. OD TÉ DOBY JSME ZŮSTÁVALI DOMA A NA DVORKU, PO TOM CO PÁNÍČCI ODEŠLI DO PRÁCE, SAMI. VRACELI SE V ODPOLEDNÍCH HODINÁCH A STÁLE JSME JE VÍTALI.
NEVZPOMNĚL JSEM, ŽE PÁNÍČEK JEDNOU ROČNĚ JEZDÍVAL NA KOLE NA CYKLOVANDRY, ALE JEDNOHO ROKU SI VZPOMNĚL NA MLÁDÍ, ČI CO A ZAČAL JEZDIT I NA PĚŠÍ VANDRY. OBČAS VZAL I MNE DO CHŘIBŮ A JEDNOU DOKONCE I DO HOSTÝNSKÝCH VRCHŮ. PUTOVALI JSME KRAJINOU A PŘESPÁVALI V LESE. TAM KDE JSME CHODILI BYLY KOPCE, TROCHU MNE BOLELY NOŽIČKY, ALE LÍBILO SE MI ŤAPAT NEZNÁMÝMI KRAJI. HLAVNĚ SE MI LÍBILO, KDYŽ BYLA PŘÍLEŽITOST, BRODIT SE DO PŮL TĚLA VE VODĚ NEBO SI LEHNOUT DO KALUŽE. TO SE ZASE NELÍBILO PÁNÍČKOVI. ŘÍKAL:“ŽOLÍKU, ZASE JSI JAK PRASE“. BÁL SE ZŘEJMĚ O SVŮJ SPACÁČEK, ABYCH MU HO NEZAŠPINIL , KDYŽ  SE ŠLO VEČER SPÁT. VĚTŠINOU JSEM SPAL VEDLE NĚJ A KDYŽ BYLO CHLADNO, ZAKRYL MNE KABÁTEM. KDYŽ RÁNO VSTAL, JÁ TOHO HNED VYUŽIL A UŽ JSEM BYL V TEPLÉM SPACÁKU.
PÁNÍČCE  ZASE NESTAČILO, ŽE DALA DOMOV MNĚ A ZAČALA NOSIT DOMŮ KOČKY Z ÚTULKU, KDE DOBROVOLNĚ PRACOVALA. VĚTŠINOU TO BYLA KOŤATA NEBO KOČKY CO POTŘEBOVALY ZVLÁŠTNÍ PÉČI NEBO BYLY NEMOCNÉ. HODNĚ JICH NEMĚLO ŠTĚSTÍ A UMŘELY, HLAVNĚ KOŤATA. NĚKDY BYLO V DOMĚ I DESET KOČEK. NĚKTERÉ KOČKY NAŠLY NOVÝ DOMOV A JINÉ U NÁS ZŮSTALY NATRVALO. HODNĚ JICH SKONČILO POD KOLY AUT, NEBOŤ SILNICE JE JEN PŘES JEDEN SOUSEDNÍ DVŮR NEBO ZAHRADU A PO ULICI JEN 50 METRŮ. KOČKY NEJSOU JAKO MY PSI A NESPÍ V NOCI DOMA, BĚHAJÍ PO VŠECH ČERTECH, POTOM SE NENÍ CO DIVIT. MĚL JSEM RÁD DOMA POŘÁDEK , NESNÁŠEL RVAČKY A OBČAS KOČKY ROZEHNAL.
CO JSEM MILOVAL, BYLY NĚKTERÉ DENNÍ RITUÁLY. KDYŽ SI PÁNÍČEK ČISTIL ZUBY, HNED JSEM BYL U JEHO NOHY A ON MNE DRBAL PO TĚLE STOJÍC JEN NA JEDNÉ. RÁNO, PO SNÍDANI, JSME SE ŠLI VYVENČIT I S LUCKOU DO ZAHRADY. PAK BYL JEŠTĚ CHVÍLI ČAS , PÁNÍČEK V ZAHRADĚ PODŘEPL , JÁ PŘED NĚJ, A ŠKRABKAL MNE OBĚMA RUKAMA Z BOKU PO BŘÍŠKU  ZATÍM CO JÁ SLEDOVAL OKOLNÍ DĚNÍ.
KDYŽ SI PÁNÍČCI CHYSTALI JÍDLO, UPŘENĚ SEM JE SLEDOVAL, ZA TO SE MI UŠLA MALÁ OCHUTNÁVKA. VELICE MI TAKÉ CHUTNALO VYLÍZÁNÍ KELÍMKU OD JOGURTU,KTERÝ PÁNÍČEK SNĚDL.
PŘED LOŇSKÝM LÉTEM JSEM ZAČAL POKAŠLÁVAT. BYLO TO ZROVNA  NĚKDY V DOBĚ, CO K NÁM PÁNÍČKA PŘIVEDLA NOVÉHO, MLADÉHO PSA, TEDY ODROSTLÉ ŠTĚNĚ. BYL SICE VĚTŠÍ JAKO MY A MĚL ČERNOU KRÁTKOU SRST, NA ROZDÍL OD MÉ ZLATÉ DLOUHÉ A LUCČINY ZLATÉ KRÁTKÉ. BYL VELICE VYSTRAŠENÝ A DLOUHOU DOBU SE Z TOHO DOSTÁVAL, MUSEL PROŽÍT STRAŠNÉ DĚTSTVÍ.
ALE ABYCH SE VRÁTIL K TOMU KAŠLI. ŠLI JSME K PANU DOKTOROVI A  PAK JSEM, STEJNĚ JAKO LUCKA NĚKOLIK LET DŘÍVE, DOSTÁVAL LÉKY ZABALENÉ V KOUSKU PAŠTIKY. BYLY TO LÉKY NA SRDCE. POMOHLO TO, ALE ZANEDLOUHO JSEM ZAČAL OPĚT POKAŠLÁVAT. JELI JSME VLAKEM K JINÉ PANÍ DOKTORCE, CO K NÍ UŽ CHODILA I LUCKA. JÁ UŽ TAM BYL TAKÉ, KDYŽ MĚL JSEM NĚCO S KŮŽÍ, POŘÁD JSEM SE DRBAL, ALE PANÍ DOKTORKY MI POMOHLI. ORDINACE BYLA LÉPE VYBAVENÁ. POLOŽILI MNE NA NĚJAKÝ STŮL A PÁNÍČEK SI MUSEL DÁT TĚŽKOU ZÁSTĚRU A DRŽET MNE. ALE MOC JSEM NEPROTESTOVAL. PANÍ DOKTORKA ZJISTILA,ŽE MÁM ZVĚTŠENÉ SRDCE. LÉKY MI NECHALA A JEŠTĚ JEDEN PŘIDALA, PRÝ JSEM MĚL NĚCO S PRŮDUŠNICÍ. BYLO MI ZASE FAJN. A MY ŽILI OPĚT JAKO DŘÍVE. JENŽE PŘED POSLEDNÍM LÉTEM SE MI PŘITÍŽILO. MĚL JSEM VODU V ŽALUDKU. PANÍ DOKTORKA MI OPĚT POMOHLA, ALE LÉK NA PRŮDUŠNICI VYSADILA, PROTOŽE BYL PŘÍČINOU ZAVODNĚNÍ. OPĚT JSEM OBČAS POKAŠLÁVAL, ALE DALO SE S TÍM DOCELA DOBŘE ŽÍT A MOC MNE TO NEOMEZOVALO. POŘÁD JSEM BYL SILNÝ, POŘÁD JSME CHODILI NA PROCHÁZKY, JEN LUCKA KRÁTCE PO PATNÁCTÝCH NAROZENINÁCH ZAČALA POMALU SLÁBNOUT. NĚKDY JSEM JI DOSLOVA TAHAL NA SPOLEČNÉM VODÍTKU NEŽ SE ROZEŠLA, ALE ZA HUMNY A V LESE NÁS PÁNÍČEK STEJNĚ PUSTIL. LUCKA UŽ NEVYSKOČILA NA ŽIDLI, KDE SPÁVALA, TAK JÍ DALA PÁNÍČKA TABURET A NA KONCI LÉTA UŽ JÍ PÁNÍČEK UDĚLAL JEN PŘÍZEMNÍ PELÍŠEK.
JÁ PŘES DEN STÁLE HLÍDAL NA DVOŘE. MÉ NEJOBLÍBENĚJŠÍ MÍSTO BYLO POD SCHODY NA TERASU. MĚL JSEM VÝHLED K VRATŮM A PŘITOM JSEM BYL SCHOVANÝ I PŘED DEŠTĚM A SLUNCEM. MLADÝ PES BROK STÁLE BĚHAL PO DVOŘE JAK JANEK, MĚL MOC  ENERGIE. ALE NA PROCHÁZKY S NÁMI NECHODIL. PŘESTOŽE SI ZVYKL A UŽ SE NETŘÁSL STRACHY, NENECHAL SI DÁT VODÍTKO, STÁLE OBÍHAL JEN OKOLO PÁNÍČKA, OBČAS JEN KRÁTCE OBLÍZL PRSTY. TAKÉ SE POŘÁD BÁL CIZÍCH LIDÍ. ALE MĚ SE UŽ NEBÁL,CHTĚL ZÍSKAT MÉ MÍSTO VE SMEČCE, OBČAS JSME SE PORVALI, ALE NEUBLÍŽILI JSME SI. JÁ SE OVŠEM NEDAL. STÁLE JSEM BYL DOST SILNÝ.
JEDNOHO ZÁŘIJOVÉHO DNE ODJEL PÁNÍČEK OPĚT NA VANDR. ODJÍŽDĚL UŽ VE STŘEDU K VEČERU. PŘED TÍM NÁS VZAL JEŠTĚ ODPOLEDNE PO PRÁCI NA KRÁTKOU VYCHÁZKU DO ZNÁMÉHO HÁJÍČKU. PÁNÍČKA PŘIJELA  Z PRÁCE A ON ODJEL.
V PÁTEK ODPOLEDNE SE MI PŘITÍŽILO. TĚŽCE SE MI DÝCHALO, PÁNÍČKA MĚLA STAROST. DRUHÉHO DNE DOPOLEDNE JSME JELI K DOKTORCE, UŽ JSEM NEMOHL DOJÍT NA NÁDRAŽÍ. PÁNÍČKA MNE MUSELA NÉST. MYSLELA SI, ŽE DOSTANU SILNĚJŠÍ PRÁŠKY A BUDE ZASE DOBŘE. PO TOM CO JÍ PANÍ DOKTORKA NĚCO ŘEKLA BYLA SMUTNÁ, ŘÍKALA, ŽE PÁNÍČEK NENÍ DOMA. PANÍ DOKTORKA JÍ DALA PRO MNE TEDY JEŠTĚ NĚJAKÉ INJEKCE. KDYŽ JSME VYŠLI. PÁNÍČKA HNED VOLALA PÁNÍČKOVI NA KAMARÁDŮV TELEFON  A ŘEKLA MU, ŽE MÁ IHNED PŘIJET DOMŮ.
PÁNÍČEK BYL ODPOLEDNE DOMA. DÁVALI MI SPOLEČNĚ INJEKCE A CO PŮLHODINU VENČILI. STÁLE MI NEBYLO LÉPE. PÁNÍČEK BYL CELOU NOC SE MNOU A VENČIL MNE. RÁNO VOLALA PÁNÍČKA  DOKTORCE A V POLEDNE  JSME JELI   AUTEM ZASE DO ORDINACE. DOPOLEDNE MNE PÁNÍČEK JEŠTĚ VZAL DO ZAHRADY A ŠKRABKAL NA OBLÍBENÉM MÍSTĚ. DÁVAL MI PIŠKOTKY, ALE VIDĚL JSEM NA NĚM I PÁNÍČCE,ŽE JSOU VELICE SMUTNÍ, I KDYŽ SE OBČAS NA MNE USMÍVALI. DÝCHALO SE MI STÁLE HŮŘE. VYŠLI JSME S PÁNEČKEM NA ULICI A ŠLI POMALU K HÁJI, ALE NAJEDNOU SE OBRÁTIL A ŠLI JME K  AUTU, KTERÉ PŘIJÍŽDĚLO. NEROZUMĚL JSEM TOMU, JÁ MYSLEL,ŽE PŮJDEME NA PROCHÁZKU DO HÁJÍČKU. PO CESTĚ MI PÁNÍČEK POMOHL SLEDOVAT KRAJINU. NĚKTERÁ MÍSTA S LESEM JSEM ZNAL. MILOVAL JSEM TU KRAJINU, MĚL JSEM CHUŤ SE DO NÍ ROZBĚHNOUT.
PŘIJELI JSME PŘED ORDINACI. JÁ SE JEŠTĚ VENKU VYVENČIL A BYLI JSME NA ŘADĚ. PANÍ DOKTORKA ŘÍKALA, ŽE UŽ MÁM MODRÝ JAZYK. PÁNÍČEK MNE PODRŽEL A DOSTAL JSEM INJEKCI. PÁNÍČCI SE MNOU ODEŠLI DO VEDLEJŠÍ MÍSTNOSTI A MNĚ SE NA PÁNÍČKOVĚ KLÍNĚ ZMOCŇOVALA ÚNAVA,HLAVA MI PADALA,JEŠTĚ JSEM SLYŠEL,JAK MI PÁNÍČEK ŘÍKÁ, ŽE PŮJDEME NA PROCHÁZKU DO LESÍČKA A JÁ USNUL.
TO BYL MŮJ PSÍ PŘÍBĚH, KTERÝ SE SKONČIL 30.ZÁŘÍ 2012. DŘÍVE NEŽ JSME VŠICHNI ČEKALI. JAK JÁ SI CHTĚL JEŠTĚ UŽÍT ŽIVOTA. JÁ VÍM, ŽE PÁNÍČCI PO MNĚ VELMI TESKNÍ, MŮJ ODCHOD JIM ZPŮSOBIL VELKOU BOLEST.