Jistě si již hodně z vás povšimlo posledních pár kousků vozů typu Y z bývalé vagónky v Bautzenu v Německu ještě z 1.série známé též jako "odporáky". Rozdíly mezi novější verzí a odporákem jsou velice patrné. Mezi ně patří pro příklad mohutné zaoblení skříně nebo dekly na střeše nad jedním představkem a především dynamo na boku jednoho z podvozků.Vůz má bezrozsochové podvozky Görlitz V. Vozy lze také rozpoznat podle malých čislic- indexů v označení: A¹⁵⁰, AB³⁵⁰ nebo dnes jíž zrušená řada B²⁵⁰.

Pro ty, kteří ještě neví o čem je řeč jsem přiložil fotku vyřazeného vozu. Je to jediná fotka celého vozu, kterou se mi podařilo vyhrabat ze svého šuplíku.

Osobně nemám nátěrovou anarchii zvanou najgrc rád, ale jako pracovní materiál použitelné. Detail deklů na střeše.

Tuto starší verzi vozů vyráběl bývalý Schicht ve zkrácené verzi, ta ale u mne nenalezne žádné uplatnění, model má plno chyb a svou délkou ani neodpovídá skutečnému vozu a jeho jízdní vlastnosti jsou pro mně neuspokojivé.

Na přestavbu použitý vůz od f.Tillig.

A přestavbu začnu pěkně od střechy.Dekly na střechu jsou vyrobeny z leptu. 

Zkusmo nasazený dekl na střeše vozu.Kdo by řekl, že ohnout plech 0,3 mm dá toli práce 

 
Připájeny petlice, které drží dekl na svém místě.

Tloušťka plechu 0,3 mm by mohla být odpovídající.

Dolepeny už i mříž na sací otvory.Plech je tentokrát 0,16 mm.

   Odstraněny vetrací šachty.

 Dosazeny nové větrací šachty na jiné místo.

 Pro další práci s kastlí jsem vyndal okna.Tento krok bych doporučil provést ještě před stavbou modelu...

 Další věc, kterou jsem zahladil s povrchem byla mřížka sání.

 Žiletkovou pilkou jsem vyřezal linku, která naznačuje výškový rozdíl mezi spodkem vozu a zbytkem kastle.

 Tato část stavby, psána modrou barvou, je dobrovolná, komu se tento postup nezamlouvá může jednoduše přeskočit.
Aby měl vůz naprosto správné proporce, je třeba uříznout kousek z kastle tak, aby spodní část pod linkou měřila 2 mm.

  Po uřezání bude přebývat kousek vnitřního rámu, i ten jsem ušlechtil seřezáním.

Po ořezání spodní části bočnice vznikne viditelná mezera mezi podvozkem a kastlí.

Seřezané pouzdro pro čep podvozku.Seřezáním (asi 1 mm) se sníží celá výška vozu, což je správně, aby vůz výškově odpovídal skutečné výšce vozu.Rozdíl výšky v soupravě není viditelný.Mě šlo o zredukování té velké mezery kastle a podvozku.Jeden modelový milimetr je ve skutečnosti 8,7 cm.Což je normální výškový rozdíl způsobený sjetostí sjetostí dvoukolí nebo různě vypnutého pružení.

Pro další vsazování leptaných doplňků jsem musel patřičně upravit čelo vozu.

  Na obrázku je dobře vidět, jaká bude celková spotřeba mosazi pro dokončení modelu.Jsou to všechny leptané doplňky, které mají za úkol udělat co největší věrohodnost modelu.

 Čela vozů oseta leptanými doplňky s novými čelními dveřmi.

 Úchyty pro směrové tabule a číslování vozů (čtvereček vedle úchytů vlevo).Tento vůz má úchyty směrových tabulí u všech čtyř dveří.

Bližší foto, kde jsou lépe vidět výrobní tabulky.(Vždy pod 4. oknem zleva)

   Celkový pohled.Rozmístění detailů je naprosto stejné i ze druhé strany.

Před lakováním je potřeba ještě naohýbat drát pro zvedání deklu. Může se stát, že při zkušebním nasazování po laku se barva oškrábe.

Kastle je dle mého uvážení hotova. Vyjal jsem původní destičku s bateriovými skříněmi a podobnými harampádím pod vozem.
Vyřízl jsem si novou destičku o stejných rozměrech. Shodné skříně jsem si ponechal a odlišné vyrobil. 

Ještě je třeba natáhnout dráty, které mají naznačit trubky brzdového potrubí a táhla k brzdám.

Konečně jsem se dal do lakování kastle, rozhodl jsem se v době, kdy jsem zrovna neměl k dispozici  foťák. Takže ve zkratce sepíši, co se jsem provedl. Nastříkal jsem základní lak Surfacer 1000 (B-516), vytmelil jsem všechny oděrky a prohlubně, poté zahladil. Nedotčený povrch jsem přebrousil brusným papírem zrnitosti 2000 a umyl (a odmastil). Opět jsem přestříknul základem. Namíchal jsem zelenou barvu, používám acrylové barvy od firmy TAMIYA. Následně jsem zamaskoval zelenou a nastříkl střechu bílo-krémovo-šedou. Ještě před stříkáním střechy doporučuji zamaskovat zelenou a nastříkat žlutý pruh označujíc 1.třídu a až poté střechu. Opět moje hloupost, která nakonec sežrala více maskovací pásky.

Takto vypadájí obě čela.Potom je ještě třeba namíchat přibližně stejný odstín barvy a zatřít místečka, kde maskovací páska strhla barvu. Pokud jste se rozhodli pro vybledlejší odstíny barev mohu doporučit i takový způsob zatírání nerovností modelu.

Na modelu jsem natřel madla, kliky, a ostatní jinak barevné detaily.Odmastil jsem vagonek v JARové vodě a stříknul lesklým lakem ze spreje.Na lesklý lak jsem aplikoval potisky pomocí vodiček TENSOL a ADHESOL od firmy AGAMA. 

Po usazení potisků stříknuto matným lakem. Ale s matným (ani lesklým) lakem to nedoporučuji přehánet. Může se zvlnit barva.
Dále provedena patina. Vyzkoušel jsem techniku z těchto stránek. Doporučuji.
Já dříve používal Umbru pálenou jen ředěnou se sikativem. Toto mě nenapadlo.
Vůz jsem chtěl zašpinit do stavu "hodně provozně opotřebovaný". Tím se dají zamaskovat nějaké nepovedné místa či otrhnutá barva. Mě se například příliš nepovedly potisky.
Proužky stékající rzi po střeše jsem si ovšem udělat netroufl. Ani po 10 minutách cvičení na zkušebních modelech mě to nešlo.

A zde již úplně hotový vůz. Dosazeny podvozky-ještě projdou špinící kůrou, okna, nárazníky a nepůlené okno- leptaný rámeček jsem přilepil na folii a tu potom kolem rámečku vystřihl a herkulesem zakápl do otvoru.
Jediná vada, kterou teď nebudu a ani nemůžu řešit jsou podvozky. Tyto vozy mají podvozek Görlitz s dynamem a nemají takové ty malé tlumiče nad ložiskovými domky dvoukolí (spojující rám a ty domky).
Zatím neexistuje tento typ podvozku ve správném provedení. Tillig na tento podvozek jen to dynamo na některých svých modelech přidal navíc, ale pořád se jedná o tuto mladší verzi. Roco také, ale s tím rozdílem, že na svých vozech mají odlišné a ještě mladší podvozky Görlitz Va. 

Již na pevno nalepeny bateriové skříně.

Pod oknem dolepena plechová lehce zašpiněná směrová tabule.
Na lince dole je právě vidět, že jsem to s matným lakem přehnal, příště si dám větší pozor. 

Opačná strana. Dosazen trochu jiný typ směrové tabule.
 

A celkové foto vozu. Škoda, že fotka to nikdy nezachytí tak, jako by měl člověk model v ruce.

Svými slovy bych ohodnotil stavbu jako průměrnou. Po stavbě již vím, co bych dělal jinak a na co si dát pozor, především leptanou stavebnici jsem o dost věcí vylepšil, tak aby to vypadalo co nejvěrohodněji- především střešní partie. Mrzí mě ne úplně povedené potisky a hlavně zničený lak. Ovšem jednalo se o prototyp, takže si počáteční nedostatky mohu dovolit.
Ještě bych doplnil, že okna (bez mé pomoci) ztratila svou 100% průhlednost. Tak aspoň vypadají jako ve skutečnosti-zakalené.

A na závěr bych chtěl dodat, že vůz se perfektně hodí pro modeláře, kteří ztvárňují 90. léta a níže. Dobře oživí soupravu továrních modelů Tillig/Roco. Tento typ vozů tehdy jezdil v hojném počtu a to v provedení A, AB a B. A ani pro současné modeláře ještě není nic ztraceno, vozy stále jezdí, jen počet se snížil na 22 kusů řady A¹⁵⁰ a 18 kusů řady AB³⁵⁰.