Jdi na obsah Jdi na menu

Člověče! Poznej sám sebe.

 Člověče ! Poznej sám sebe

 

 

Od počátku Stvoření, kdy v člověku zasvitla první jiskra sebeprobuzení, byla jeho pozornost stále více upoutána problémy jeho vlastní existence ve světě a pátráním po příčině a zdroji všeho Stvoření. Po věky hledal a tázal se marně; a nakonec ho jeho zvětšující se žízeň po poznání obrací ke studiu výsledků, jichž na tomto poli dosáhli druzí.  

 

 Staří i novodobí mudrci se ptali: "Co je to, poznání čehož učiní všechno ostatní známým?" a stejným dechem odpovídali: "Poznání Vyššího Já, Opravdového Člověka." Takže Nejvyšší Poznání je to, které v teorii i praxi pojednává o skutečné podstatě Člověka a jeho vztahu k Bohu. Je to přírodní věda bez hypotézy, nepodléhající změnám ani času. 

 

 Ve staré Indii byla nazývána "Para vidjá" (věda realizované Pravdy či věda Onoho světa), a k výkladu tohoto poznání vznikala rozličná vyznání. Byl uveden termín "Apara vidjá," značící přípravu pro dosažení poznání Para vidjá. Tato příprava sestává ze zachovávání etického a morálního života a cvičení koncentrace či meditace (tolika možnými způsoby), neboť oboje jsou věci pro duchovní rozvoj nepostradatelné.  

 

 Člověk pro popsání této Vědy neustále mění a uvádí nová jména a terminologie. Mistři byli nazýváni "Sant" a podstata poznání "Mat", což dává termín "Sant Mat", který je v současnosti většinou k pojmenování Cesty Mistrů užíván. K popisu téhož jsou užívány i jiné termíny, jako Šabd jóga, Surat Šabd jóga, Sahadž jóga. V sanskrtu znamená slovo "Sant" Mistra nejvyššího řádu a "Mat" je potvrzený názor či výrok učiněný znalcem po osobní zkušenosti. Základem této vědy je proto kritické studium, podrobné zkoumání a celoživotní osobní ověřování faktů založené na praktickém zážitku Já v člověku. Tento zážitek Já je něčím, co je kompetentní Mistr připraven předat každému, kdo za ním přichází. Sant Mat je proto učením, systémem a cestou Světců. 

 

 Mistři nepřikládají žádnou důležitost názvům, pojmenováním či tomu faktu, že mnoho náboženských sekt, skupin a kruhů si na tuto Vědu učinilo nárok jako na svou vlastní a pojmenovali ji po svých vůdcích a zakladatelích. Na tyto skupiny pohlížejí jako na školy, kde se může člověk— nejvznešenější bytost ve Stvoření—učit s jinými lidmi jako dětmi jednoho a téhož Všemohoucího Otce. Mistr (též zvaný Sant Satguru) je dokonalého mistrovství jak teorie tak praxe a je kompetentní předat poznání i zážitek všem upřímným uchazečům o Pravdu bez jakéhokoli rozlišování, ať podle barvy, kasty nebo vyznání. Každý muž či žena, ať bohatý nebo chudý, mladý nebo starý, mudrc nebo hříšník, učený či nevzdělaný, kdo je schopen pochopit teorii této Vědy, má právo získat její poznání.  

 

 

Současný osud rozličných věr a vyznání 

 

 

 Slovník definuje "mat" jako moudrost; hovorový význam tohoto slova je však sekta či vyznání, skupina lidí zastávající společně jisté názory nebo víru. Takové víry a názory, založené na zcestném poznání a učení, nejsou však dostačující bez podpory osobního zážitku; a proto je hledající sváděn na scestí pouhými prázdnými slovy. Mnoho společností, věr a jiných náboženských kruhů může nabídnout těm, kdo žízní po Duchovnosti, pouze odkaz knih, věr a teorií. Skrývají své chyby a nedostatky za rouškou vřelého přijetí, oplývající techniky a terminologie a bohatého užívání rčení a citátů z toho ohromného množství literatury na dnešním trhu. Místo praktické duchovnosti zaujala propaganda, předstírání a show—s tím výsledkem, že je klamaná veřejnost odpuzována od posvátných knih a myšlenek na Boha. Ateismus je proto na vzestupu.  

 

Věřit nějaké věci nebo skutečnosti, aniž bychom se obtěžovali ji prozkoumat, nepřidává v žádném případě inteligentnímu člověku na cti. Naopak to vypovídá o jeho nevědomosti a lehkověrnosti. Jakákoli víra, která není založena na osobní zkušenosti a potvrzení skutečností, má malou hodnotu. Novodobý člověk chce dobře definovanou, jasnou stručnou Vědu, schopnou ověření jeho vlastní zkušeností a poskytující konkrétní výsledky. Měli bychom se proto snažit vidět a slyšet našima vlastníma očima a ušima než očima a ušima druhých.  

 

 

Sebeanalýza 

 

 

 Člověk se skládá z těla, mysli (rozumu) a duše. Nanejvýš mnoho dbáme o to, abychom se vyvíjeli fyzicky a mentálně, avšak chápeme velice málo o duši, která je silou, jež tělu i mysli vládne. Fyzické radosti nejsou stálé, a tělo a mysl mají svá omezení, která nemůžeme ignorovat. Musíme tedy pátrat po trvalém zdroji radosti a míru uvnitř nás samotných. Sebeanalýza je v tomto směru prvním krokem.  

 

V této fázi nám na mysl přichází mnoho pochybností. Existuje nějaká Všemohoucí Síla zvaná Bůh, v níž většina lidí věří, uctívá ji a mluví o ní. Můžeme se o Něm dozvědět více? Na tyto otázky je jistá a jasná odpověď. Mistr několika stručnými slovy vysvětluje: "Ano, můžeme Jej vidět a mluvit s Ním, tedy, budeme-li tak povzneseni, jako se to říká o Něm." Mistři říkají "Ano," a nemusíme čekat, až přijde smrt, ale můžeme to zažít hned teď. To je v souladu se zákony Přírody, o nichž nemáme ještě žádné poznání hodné toho jména. 

 

 

Všude kolem sebe vidíme a pociťujeme, že všechno, od malinkého atomu po obrovský Vesmír, je ovládáno Zákonem přírody. Takže hlubokému mysliteli není na tomto Vesmíru ani na zákonech, jež mu vládnou, nic chaotického, náhodného či neurčitého. Chceme-li dosáhnout jakéhokoli cíle, existuje nějaký přírodní zákon, princip a metoda, která se užívá k ověření, přezkoušení a zhodnocení výsledku našeho snažení. Tak je tomu i v této přírodní Vědě, a podobné metody může každý pečlivý pozorovatel vysledovat ve všech náboženských písmech, i když jsou vyjádřeny různými slovy a rozličnými jazyky.  

 

Toužíme vstoupit do království Božího, ale jak? ptáme se sami sebe. "S pomocí a vedením toho, kdo tam sám vstoupil a může nás tam vést," je jednoduchá odpověď Mistrů. "Je to možné?" — "To je poznání, které je tak přesné a jisté, jako že dvě a dvě jsou čtyři," je opět jejich odpověď. Nestačí být uspokojen svatými knihami a zpíváním chorálů a chvalozpěvů. Musíme usilovat o stejný stupeň rozvoje, jako dosáhli autoři těchto promluv a moudrostí v knihách zaznamenaných. Jejich zážitek se musí stát naším zážitkem, neboť "co dokázal jeden, dokáže druhý"—samozřejmě při náležité pomoci a vedení. Neměli bychom se zastavovat u ničeho menšího.

   

 

"Vždyť pro Něho máme stěží malou jiskřičku lásky; pomůže to zachovat naději?" je další otázka, na niž Světci odpovídají: "To postačuje k tomu, abyste byli způsobilí pro tuto nejvyšší Vědu cesty k Němu." To je potěšitelný paprsek naděje. Ó, kéž by se tato malá jiskérka rozhořela v plamen! Říkáme opět: "Ježíš a jiní velcí Mistři o Něm mluvili tak láskyplně. My jsme však hříšníci, a v tomto věku pro nás asi nebude mnoho naděje." Mistrovou konejšivou odpovědí je: "Ať jsi nejhorší z hříšníků—zastav se, kde jsi. Každý má naději, i v tomto kritickém věku." Před mnoha věky nás Příroda nějak zaopatřovala hmotně i duchovně. Dnes působí stejný neměnný zákon a bude pokračovat i v budoucnosti. Je chleba pro hladové a voda pro žíznící. Přírodní neúprosný a věčný zákon nabídky a poptávky působí neustále. 

 

Se Všemohoucím Bohem v nás uvnitř se můžeme spojit pouze skrze žijícího Světce. V Sant Matu se kontemplace na předměty či představy nedoporučuje, neboť je to pro postup škodlivé. Fotografie Mistrů jsou pouze pro seznámení a připomenutí, a za žádnou cenu bychom se neměli upoutávat k takovým vnějším praktikám.  

 

 

Učení Mistrů (utváření člověka)

 

 

 Podle vědy Para vidjá není člověk oprávněn nazývat se člověkem v pravém smyslu slova, dokud nemá úplné teoretické i praktické poznání svého významného postavení ve Stvoření, svých několika součástí—těla, mysli a duše, v pořadí jejich vzestupné důležitosti—a svého vztahu k Neviditelné Moci zvané Bůh; čehož se má dosáhnout za života na této zemi. Kdo tomuto příliš nerozumí, nebyl ještě uveden ani k první lekci, a musí teprve začínat s abecedou Člověka. Světci nám proto zdůrazňují potřebu "Utváření člověka." 

 

 

Satsang 

 

 

 Když Mistr Světec vysvětluje shromáždění vědecky vysledované skutečnosti, k nimž dospěl praxí a experimentem, nazývá se to Satsang (vnější). Tento Satsang tvoří teoretickou stránku učení. Praktickou částí zvanou meditace neboli Satsang (vnitřní) je vlastní demonstrace poskytnutá k rozvinutí a dosažení vnitřního pokroku. Svědomité cvičení přináší výsledky během dnů či týdnů, a není nutné čekat roky, i když postup také závisí do určité míry na duchovní minulosti člověka. Opravdový Mistr poskytuje bezprostřední vnitřní zážitek již při první meditaci. Zanedbává-li se pro nedostatek odhodlání či rozhodnosti, nedbalosti či pod tlakem okolností praktická stránka, zabývají se učenci mnohých náboženských škol stále více teorií samotnou. Věda pak začíná upadat a člověk nenachází útěchy. Tak tomu obyčejně bývá, když Mistr opustí tělo. V každém věku je však náležitě zařízeno znovuoživení této Vědy, když Pozitivní i Negativní síly začínají opět své nové kolo: první skrze nástroj Mistrovských duší, a druhá skrze takzvané Mistry, kteří postrádají praktickou zkušenost či jsou ztraceni v teoretických sporech. Mistrovské duše, ač na pohled obyčejní lidé, jsou mnohem více. Jako můžeme obtížně posoudit vědce, lékaře či inženýra, dokud nepromluví a nepředvedou své dovednosti a znalosti, nedokážeme rozpoznat ani poznání a autoritu Mistra, dokud nezažijeme Božskou Moc, jež skrze něho působí. 

 

V této Vědě není nic skrytého ani tajného. Cíl je potřebný a prospěšný pro každého, a proto Světci odhrnuli roušku tajemství, jež obyčejně mystická učení zakrývá, aby je zpřístupnili každému, kdo požádá. Skrze Světce působí ona Neviditelná Moc. Proč zůstává raději skryta lidskému zraku, je otázka k zodpovězení přímo při setkání s lidským pólem, skrze nějž působí. Ten je jediným prostředníkem, jak s touto Mocí navázat spojení. Chceme-li užívat elektrickou energii, musíme jít k vypínači, který nás spojí s elektrárnou. Tato Neviditelná Moc může být nazývána Mořem lásky. Chceme-li se vykoupat v moři, jdeme k okraji, kde začíná mělká voda, a říkáme, že jsme se koupali v moři. Abychom tedy zažili tuto Moc a získali z ní prospěch, musíme jít k jedinému zdroji spojení—k Mistru Světci.

    

 

 

Život po smrti

 

   

 

 

 Světci říkají, že Příroda utvořila člověka k tomu, aby mohl na přání opustit fyzické tělo, přestoupit do vyšších duchovních oblastí, a potom se do těla navrátit. Pomáhají osobně každému uchazeči, a každý obdrží již během prvního setkání v čase Iniciace praktický prožitek, ať jakkoli malý. Člověk, jenž je kompetentní druhým předávat tuto osobní zkušenost odtažení či oddělení (dočasného) od těla, a kdo je tak dokáže uvést na cestu zpět k Bohu, je pravý Mistr, Světec či Satguru. K tomu byli původně určeni i vedoucí různých náboženských organizací, dnes však můžeme sami za sebe posoudit jejich schopnosti.

 

Tento bezprostřední prožitek, který obdržíme z laskavosti skutečného Světce, je sám o sobě řešením problému smrti. Jak říká Bible: "Dokud se nenarodíš znovu, nemůžeš vejíti do království Božího." Takže narodit se znovu je opustit tělo a vstoupit do Onoho světa—přechod z fyzické na astrální úroveň. Jednoho dne musíme tuto dočasnou konstrukci opustit; jako stavba z cihel a malty se časem hroutí. Proti "rozsudku smrti" není k zákonům Přírody odvolání. My se bojíme smrti pro tu agónii a utrpení, jež s sebou přináší, a též kvůli nejistotě, která nás na Onom světě očekává. Máme strach z nemoci, neboť nás přivádí k prahu smrti; takže zápasíme o život, ač víme, že náš konec je jistý. V čase, kdy nastává tento Přírodní proces ničení, nemohou našim myslím poskytnout pokoj a mír žádná konejšivá slova lékařů, přátel, příbuzných, ani kněží. To je přirozený běh věcí, a Přírodu nemůžeme oklamat.

   

 

Jaká je tedy pomoc? Je jenom jedna cesta z této propasti zoufalství: sami si během života osvojit tento Přírodní proces odtažení duchovního proudu z těla, a to stále ve vědomém stavu. To se dá uskutečnit s pomocí Mistra, a naprosto bez jakéhokoli utrpení či obtíží. To není jenom možnost, ale pozoruhodný fakt. Naše radost nebude znát mezí, až se zmocníme toho tajemství, jež bylo člověku záhadou po tolik staletí. Staneme se 'nadlidmi', kteří vlastní klíče k míru a nebi, o jejichž životě jsme do té doby jen četli v posvátných písmech. Povstaňte proto a probuďte se! než bude příliš pozdě na to, aby se tato Věda dala uvést do praxe. Pozorujeme-li blíže proces smrti na umírajícím člověku, vidíme, jak se mu panenky obracejí poněkud vzhůru (později se mohou navrátit zpět), načež ztrácí vědomí. Když se však vytáhnou nahoru příliš, člověk umírá. Život odtéká přes místo v kořenu očí a odděluje se z pout fyzického těla a smyslových orgánů. Poznání tohoto procesu a metoda, jejímž prostřednictvím můžeme po této Cestě vyjít ještě během života, je řešením problému smrti. Nejsou třeba žádná fyzická cvičení; netřeba polykat drogy ani pěstovat slepé víry. Tajemství života a smrti je vyřešeno snadno s pomocí Mistra Světce, který vám udělí prožitek tohoto procesu a uvede vás na dálnici do vnitřních říší. I když může působit nepřímo skrze pověřeného zástupce, zodpovědnou silou zůstává stále on. Vzdálenost je pro Mistry nepodstatná.

  

 

Co se má tímto procesem získat? To se nedá opsat slovy. V čase Iniciace v sobě uvnitř uchazeč vidí skutečné Světlo, zatímco normálně je vnitřní zrak zakryt silným závojem temnoty. Potom poznává, že tradice rozsvícené svíce, již nacházíme v kostelích a chrámech, mu má připomínat vnitřní Božské Světlo Nebeské. Jak na Cestě postupuje, narůstá Světlo do záře několika sluncí dohromady. Porozumí, že neustávající vnitřní Zvuk, s nímž se uvnitř setkává, je oním Božským pojítkem nazývaným Kristem "Slovo," v Koránu "Kalima" a "Nidá-ji-Asmání," "Náda" ve Védách, "Udgítha" v Upanišadách, "Sraoša" Zoroastristy a "Nám" a "Šabd" Světci a Mistry. Časem potkává uvnitř Mistra, promlouvá s ním tváří v tvář, a je si nadále jist jeho milostí, vedením a ochranou, ať jde kamkoli, i kdyby na druhý konec světa. S takovými zřejmými důkazy je si nyní jist sám sebou i Vědou. Jenom pak může být nazýván teistou v pravém slova smyslu a může s úsměvem pohlížet na ty, kdo hovoří o náboženství jako o bláhovém ráji, o fantómu vykouzleném mocnými kněžími a o opiu mas. Našel v tomto životě jistý přístup skrze nebeskou bránu a je na prahu zření tajemství Přírody, vnitřně i zvnějšku. Takový skutečně "klepe na Nebeskou bránu". Mistr jej vede vpřed a jeho vírou ve Vědu nemohou otřást žádná slova odporu. Smrt se stává dobrovolným procesem. Minulost, současnost i budoucnost splývají v jedno a člověk svírá v dlani bezespornou Pravdu a podstatu Bytí. Osvobozen od těla, jež se nyní jeví jako slupka bez jádra, poznává, že je Duší, neoddělitelnou součástí Věčného Ducha, a tak se usiluje vpřed ke svému původnímu zdroji. Svět se mu jeví jako sen, avšak dle pokynů Mistra se—s moudrostí a beze strachu— navrací do světského života k vykonávání svých povinností .

 

 

 Nutné předpoklady pro uchazeče

 

 

 

 

 Jako v každé jiné vědě se k dosažení většího pokroku vyžadují jisté nutné předpoklady. Manželský život, těžká práce či chudé prostředí nejsou na překážku. Nepřičítá se vám k dobru, zastáváte-li vysoké postavení či snad vlastníte ohromné jmění. Doporučením není ani příslušnost k nějaké jednotlivé víře. Ať je člověk kdekoli, musí usilovat o ušlechtilost charakteru, sebeovládání a čistotu srdce. Nezbytná je čistota srdce v myšlence, slově i činu. "Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha." Etický život je vstupní branou k Duchovnosti, avšak Duchovnost není jen etickým životem. To musíme mít stále na paměti.

 

 

 

Život člověka můžeme rozdělit na (i) stravu, a (ii) jeho jednání s druhými. Co se týče stravy, je základní nezbytností vegetariánství a zdrženlivost od alkoholu a drog. "Nezabiješ," a "Žít a nechat žít" by mělo být naším životním principem. Tělo je Božím chrámem a je posvátným místem. Neměli bychom jej zanedbávat či týrat, ale náležitě jej udržovat s nejlepší možnou péčí. Také se musíme vyhýbat všem opojným nápojům, neboť jsou příčinou chorobnosti a vratkého vědomí. Co se týče jednání s druhými, měli bychom sít setbu laskavosti, abychom mohli sklízet její plody. Láska a pokora jsou nanejvýš nezbytné. "Čiňte druhým, jak byste chtěli, aby oni činili vám." "Milujte, a všechna požehnání vám budou přidána." "Milujte své nepřátele a čiňte dobré těm, kdo s vámi zlomyslně nakládají." Bůh je přítomný v každé podobě, a kdo miluje Boha, musí milovat Boží Stvoření. Milovat Boha znamená milovat celé lidstvo. Měli bychom si také vydělávat na živobytí v potu vlastní tváře a dělit se s druhými. To nejsou prázdná slova, nýbrž velice moudré a prospěšné rady.

 

 

 

 

Karma (činy a skutky)

 

 

 

 

 Každá myšlenka, každé slovo a každý skutek musejí být v Přírodě vyúčtovány a vyrovnány. Každá příčina má následek a každá akce způsobuje reakci. Vykořeňte příčinu, a následek zmizí. To uskutečnili Mistři, kteří tyto zákony překonali, ale všichni ostatní jsou svázáni pouty Karmy, která je původní příčinou fyzické existence a důmyslným zařízením Přírody k jejímu zachování. Zákon Karmy dohlíží na to, že splácíme oko za oko a zub za zub v podobě radosti či utrpení. Je to poháněcí bič ve skrytých rukou Přírody. Mysl si přivádí Karmu, nanáší pokryv na duši a vládne tělu skrze orgány smyslů. Ačkoli sílu mysli propůjčuje duše, mysl získala nezávislost a panuje místo toho duši. Kontrola mysli je proto prvním krokem k Duchovnosti. Vítězství nad myslí je vítězstvím nad světem. Ani završení jogíni a mystici, kteří dokáží přestoupit do vysokých duchovních říší, nezůstávají rukou Karmy nedotčeni.

 

 

 

Světci rozdělují Karmy do tří odlišných skupin:

 

 

 

(i) Sančit (uskladněné) : Dobré či špatné skutky, které jsou na našem účtě, jak jsme si je přivodili ve všech předcházejících tělech vývoje Stvoření, počínaje dnem, kdy se na zemi poprvé objevil život. Běda! Člověk o nich a jejich rozsahu neví nic.

 

 

 

(ii) Pralabdha (osud či určení): Jejich výsledky a působení přivedly člověka do jeho současného těla, a v tomto těle se musejí splatit. Reakce těchto Karem k nám přicházejí neočekávaně, bez našeho vědomí a nemáme nad nimi naprosto žádnou vládu. Dobré či špatné, tuto Karmu musíme snášet a strpět, ať zrovna se smíchem, nebo snad s pláčem.

 

(iii) Krijaman (účet našich činů a skutků v současném těle): Tato karma se liší od dvou skupin dříve zmíněných, neboť zde má člověk možnost v jistých mezích jednat přesně tak, jak si přeje. Skutky, jež spadají pod tuto hlavičku, spáchané vědomě či nevědomě, ponesou své ovoce. Výsledky některých z nich sklidíme, než zemřeme, a zůstatek se převádí do skladiště Sančitu.

 

 

 

Karma je příčinou znovuzrození, a každé narození je opět následováno smrtí. Tak pokračuje kruh požitku a utrpení, jež zrození a smrt doprovázejí. "Staneš se tím, jaké jsou tvé myšlenky," je neměnný zákon Přírody, díky němuž tento Vesmír existuje. Žádné množství poctivosti či génia nedokáže člověka osvobodit, dokud zbývá sebemenší známka Karmy. Neznalost zákona neomlouvá, a i když u zákonů lidských mohou být za zvláštních okolností jisté úlevy či částečné prominutí trestu, v zákonech Přírody se s ničím takovým nepočítá. Modlitba, zpověď a odškodnění viny mohou poskytnout dočasné mentální ulehčení, nemohou však přemoci Karmu. Než je možno dojít trvalé spásy, je nutno Karmu naprosto všechnu zakončit.

 

 

 

Znepokojen těmito skutečnostmi hledá Člověk útěchu v hlubokých náboženských doktrínách, nebo, když seznává, že dobré i špatné činy jsou pouty—jedny zlatými a druhé železnými—obrací se k Odříkání. Úlevu slibují různé víry, avšak člověk brzy zjišťuje, že je to jenom dočasně. Jak tedy k tomuto problému přistupuje Mistr? V čase Iniciace začíná proces likvidace všech Karem iniciovaného. Poskytuje mu spojení se Zvukovým proudem, jehož cvičením se spaluje účet Sančitu. Tento proces se podobá tomu, jako když dáme na pánev hrst semen a postavíme ji na oheň, což způsobí, že semena pukají a ztrácejí schopnost dalšího růstu. Následně se vyřizuje účet Krijamanu. Poté, co své žáky varuje, aby se chránili otevřít nějaký nový účet špatných skutků, uděluje Mistr všeobecné prominutí, co se týče těch špatných skutků, jejichž část žák již splatil v tomto životě do doby Iniciace. Žákovi je ukládáno vést čistý život a vykořenit v sobě všechny nedokonalosti prostřednictvím denního sebezkoumání. Pralabdha Karma je Světci nedotčena, neboť je příčinou fyzického těla, které by díky zasahování do přírodních Zákonů zaniklo. Tak nyní zbývá velice malé množství Karmy, jež je třeba po zbývající roky žákova života snášet ve fyzickém těle, ale i to je milostí Mistra zmírňováno. Zákon milosti činí zázraky, a oddaný, jenž z milující oddanosti všechny své naděje odevzdává Mistrovi, prochází pichlavým působením minulých Karem nezraněn. Ve chvílích neštěstí, obav a trápení je Mistr naším útočištěm. Působí neviděn na jakoukoli vzdálenost. Jako matka nemocného dítěte, která jej během operace drží bezpečně v klíně, aby necítilo bolest, tak nás i Mistr drží ve svém milujícím objetí. Ze svého oplývajícího soucitu, lásky a dobrotivosti přebírají někdy Světci nějaká Karmická utrpení svých žáků na svá vlastní bedra. Pro oddaného žáka není po smrti žádný soudní proces. Mistr je pro něho vším.

 

 

 

Proč to všechno Mistr Světec na sebe přebírá? Neboť zdědil svou milostivou povahu od Boha nad sebou, Jenž jej pověřuje k osobnímu rozšiřování tohoto pokladu milosrdenství. A tak je Mistr ctěn jako Bůh. Sant Mat má množství knih sepsaných jako chvála Mistrům, a i kdyby jich mělo být napsáno jednou tolik, stěží by posoudily nesmírnost jejich lásky a laskavosti.

 

 

 

Čas vrhá na člověka těžký stín. Musí tvrdě pracovat, aby udržel krok s měnící se dobou. Je tak hluboce pohlcen ve svých vnějších potřebách a tužbách, že zapomíná všechno o uspokojení, soucitu a lásce. Zapleten vprostřed "smrtelných pěti"—chtíče, zlosti, chamtivosti, připoutanosti a marnivosti—klopýtá a volá k Neviditelnému o pomoc. Milosrdenství Nebes je povzbuzeno, a jak se časy přiostřují, rozšiřuje Všemohoucí svou pomoc skrze Mistry stále plnějšími hrstmi. To je případ této Káli jugy—Železného věku.

 

 

 

Je skutečně velice těžké uvěřit, že někdo může být nad těmito pěti uvedenými vášněmi a že může vejít do království Nebeského za života. Celé lidstvo je pod vládou "pěti", a pouze Mistr může člověka z jejich spárů zachránit. Všichni požadujeme důvěryhodný důkaz, než se něčemu oddáme, a ten je podán Mistrem v podobě zážitku životního impulzu neboli Nám (Slova) a nějakého vnitřního vidění. Kontakt s Mistrem je nezbytností. Ti, kdo stojí neúčastně stranou a spoléhají se sami na sebe či na tradici a na kněze—stejně nevědomé jako oni sami—jsou o spojení s touto Mocí připraveni; a jak se říká: "Když slepý vede slepého, spadnou oba do jámy."

 

 

 

Lhostejnost, nepřístupnost a nevíra nám nebude ku prospěchu, až Příroda prosadí svůj Univerzální výnos—Smrt. Náš stav bude jako situace holuba, který, když vidí, jak se k němu blíží kočka, zavře oči a věří, že jej pak nemůže obtěžovat; za pár sekund je však ten ubohý pták v jejích mocných čelistech. Potom je příliš pozdě myslet na únik. Takže buďte ostražití, dokud je ještě čas!

 

 

 

 

Duchovnost

 

 

 

 

 Snad je zde na místně vysvětlit, co znamená slovo "Duchovnost," které se často plete se slepou vírou v posvátné knihy, s předváděním zázraků, s psychickými jevy či jógickými silami. Duchovnost je vnitřní zkušenost, a její abeceda začíná tam, kde všechna filozofie a jógická cvičení končí. Je to zážitek duše. Říká-li někdo: "Já jsem tělo," to je pocit založený na rozumu a definuje se jako nevědomost. Jestliže říká: "Nejsem tělo, jsem probuzená duše," je to pouze naučené poznání či teorie; ale získá-li skutečný zážitek duše prostřednictvím sebeanalýzy a spojí se s Nadjá, to se nazývá Duchovností. První praktická lekce začíná, když skrze laskavost praktického Mistra nastane úplné odtažení z fyzického těla. Nikdo se nedokáže odtáhnout a oddělit od fyzického těla bez pomoci. Jestliže někdo tvrdí opak a myslí, že to dokáže, klame jen sám sebe. Všechny pokusy bez podpory Mistra, který jediný je oprávněn tento zážitek předávat, skončí neúspěchem. Mistři přicházejí, aby rozšiřovali poklad duchovních požehnání těm, kdo hledají Pravdu. Duchovnost se nedá koupit ani naučit, ale dá se pochytit kontaktem s duchovními lidmi. Kromě toho, dary Přírody, jako vzduch, voda, světlo atd., jsou zdarma. Duchovnost je také darem Přírody a Mistři ji též poskytují zdarma. Duchovnost nelze ani získat z knih, což je fakt, který všechna posvátná písma potvrzují. Knihy jsou cenným záznamem vnitřních zážitků, které měli v Duchovnosti jiní. Zaplňují mezery v dějinách a obsahují poselství minulých Mistrů, která nám pomáhají v ověření skutečností, jež nám zjevuje žijící Mistr, a tak utvrzují naši důvěru ve Vědu. Člověk je zmaten různými překlady, výklady a interpreta­cemi, vzájemně se lišícími, které namísto, aby jeho mysli ulevily, ho spíše spletou a zmatou. Lidský egoismus také vytvořil stovky náboženských kruhů, jejichž cílem je lhostejnost a úzká ortodoxie namísto lásky, a omezenost namísto sjednocení. Zmítáni proti­chůd­nými emocemi rozvíjejí lidé nenávist a myslí na válku.

 

 

 

Pro pochopení této Vědy Mistrů navštěvujeme Satsang, kde se vyjasní většina našich pochybností. Přímé odpovědi od Mistra pomohou odstranit jakékoli zbývající. Všem otázkám se dostane stejného klidného zvážení a nevyvstávají žádné spory. Bohatý či chudý, velký nebo malý, všem se dostane stejné pozornosti, jak by se měl lékař starat o nemocné. Opravdový Mistr vidí v člověku dobré i špatné tak jasně, jako vidíme obsah zavařovací sklenice, nic však neprozradí. Sedíme-li před ním, získáváme, i když nerozumíme jeho jazyku, tak jako se v obchodu s parfumérií těšíme z libé vůně voňavek. Skrze pohledy Mistra tryskají jeho požehnání, která ti žádostiví kolem chytají. Jeho oči jsou podivuhodným rozstřikovačem lásky.

 

 

 

 

Měřítko k posouzení pravého Mistra

 

  

 

 

 Neposuzujte Mistra podle jeho vnějšího vzhledu, rodového původu, bohatého či chudého oděvu, země, z níž pochází, jak mluví, jí, či jaký úřad zastává, podle množství knih, jichž je autorem, či co o něm říkají lidé. Nejdříve přijměte vnitřní prožitek, který slibuje; pak suďte z tohoto vyššího úhlu pohledu. Měřítkem k posouzení pravého Mistra je vlastní zážitek. Zaujmout zodpovědné místo Mistra je schopen pouze žijící člověk, který vidí věci z duchovní úrovně—člověka a jeho nesnáze, potíže a bezmocnost—a kdo se zabýval problémy, před nimiž lidstvo stojí, může zajistit jejich řešení a je též schopen napravovat a vést člověka, viditelně i neviditelně, morálně i duchovně, v teorii i v praxi. Požehnaní jsou ti, kdo, jak se doslechnou, že takový Mistr existuje a je nablízku, zažívají ve svých srdcích povzbudivý pocit štěstí a touhy.

 

 

 

Duchovnost je věda jednodušší a snazší než jiné vědy. Člověk se nemusí namáhat, kromě se utvářet eticky a morálně k vrcholu lásky, upřímnosti a pokory, což v něm vytvoří nezbytný stav vnímavosti. Vše ostatní je v rukách Mistra. Jakékoli hnutí, bez ohledu na to, jak duchovně se může jevit na povrchu, by se nemělo posuzovat podle počtu stoupenců. Dobrý řečník dokáže přitáhnout davy kdekoli, přesto v jeho řeči nemusí být nic hmatatelného či přesvědčivého. Duchovnost není výlučné vlastnictví nějaké rodiny či místa, nýbrž je jak vonná květina, co roste, kde Příroda určí, a k níž se včely slétají ze všech koutů, aby upíjely jejího nektaru. Mistři se nehoní za vlastní slávou, ač takovou slávu jistě zasluhují. I v běžných proslovech bude z jejich úst slyšet: "Ó, to je vše milost mého Mistra. To není nic z mého konání. Všechnu chválu a čest zasluhuje můj Mistr." Tato pokora je staví vysoko nad nízkou úroveň egoismu, již vidíme v tomto světě.

 

 

 

Mistři přicházeli v každém věku a nabízeli tuto přírodní Vědu člověku. Pospíchat za nimi budou pouze ti, kdo jsou odděleni od tohoto světa. Ostatní, jimž jsou milé světské půvaby, požitky a přepych, se otočí zády. Ti, jejichž srdcím odumřely všechny vznešené city, nejenomže kladou do cesty Světců všechny možné překážky, ale podřizují je i všemožným mukám, jak ukáže studium životů Ježíše, Guru Nánaka, Kabíra, a dalších. Mistři přicházeli v minulosti, existují dnes, a budou nadále přicházet k duchovnímu prospěchu člověka i v budoucnu. Domnívat se a uznávat, že Duchovnost se stala po odchodu Mistra monopolním právem jakéhokoli náboženství, které je na jeho učení založeno, a že posvátné knihy jsou jediným vedením, vypovídá o neuvážlivosti člověka.

 

 

 

Jak můžeme rozlišit mezi pravým a nepravým Mistrem? Ve skutečnosti není pro rozlišení pravdy od lži, skutečnosti od neskutečnosti a pravosti od nepravosti žádný takový zkušební kámen či magická formule, kromě vlastního zážitku. I v době císaře Džanaky (otce Síty z Rámájány), jenž byl ochoten zaplatit za teoretické poznání této Vědy velikou odměnu, byl ze všech rišiů, jogínů a muniů v Indii pouze jeden, Jádžňavalkja, kdo císaře uspokojil a cenu získal. Jádžňavalkja měl však tu morální odvahu připustit: "Gardží, já znám pouze teorii, ale nemám její osobní zážitek." Při druhé příležitosti vyhlásil císař Džanaka, že chce praktickou zkušenost vnitřní Vědy: v daný den a též za velice krátkou dobu, ne delší než co by vsedl na koně a zasunul nohy do třmenů. Byli pozváni velcí jogíni a rišiové z celé širé Indie, avšak v určenou dobu předstoupil a výzvu přijal pouze jeden. Byl to hrbáč jménem Aštavakra, který měl na těle osm hrbů. Obecenstvo jej považovalo za šílence a nahlas se posmívalo jeho vzhledu. Aštavakra řekl: "Jak můžeš očekávat, že dostaneš duchovní zážitek od těchto budižkničemů, co jsi shromáždil, co mají oči pouze pro kůži těla, ale nevidí dovnitř?" Zážitek byl císaři náležitě poskytnut ve vyhrazeném čase. Věcí k uvážení je, že i v době, kdy Duchovnost vzkvétala, výzvu přijal a předstoupil pouze jeden člověk. Pak v těchto dobách, kdy je materialismus na vzestupu, nebudeme vidět kompetentní Mistry vyrůstat jako houby po dešti. Takže musíme hledat, nepřipouštět falešnou propagandu, svědectví druhých, slepou víru, sliby budoucího štěstí, nepřihlížet k postavení, bohatství a požitkům, jež nás svádějí na scestí. Když takové osobnosti přicházejí, jsou kompetentní předat život miliónům, kteří za nimi přicházejí. Jsou dětmi Světla a dávají Světlo celému lidstvu.

 

 

 

Slepá víra je jedna z hlavních překážek, které je třeba překonat. Co jednoduše posloucháme, čteme či se podle toho řídíme, aniž bychom prozkoumali něco o tom, k čemu a kam to povede, je slepá víra. Kdo je lehkomyslný a zapomíná uprostřed prostředků na cíle, takže nevidí, přibližuje-li se k cíli, nebo ne, to je stále slepá víra. Jestliže jde někdo za Mistrem a pozorně naslouchá jeho vysvětlování na téma jak získat Sebepoznání prostřednictvím sebeanalýzy, náležitě podepřené jedním či více citáty z cenných výroků různých Světců, ten je rozumově přesvědčen ke vstupu na cestu jako k experimentálnímu kroku a připraven jednat, jak Mistr říká, s vírou pro daný čas. To je první krok k poznání Skutečnosti. Jakmile má tento bezprostřední zážitek, ať je jakéhokoli stupně, je přesvědčen a den za dnem postupuje. Člověk dnes poslouchá proslovy, přednášky a kázání, uznává je a věří jim po celý život a má za to, že je pevně uveden na cestu ke spáse. Když však přichází smrt se všemi utrpeními, bolestmi z oddělení a strachem z neznáma, poznává svůj omyl. Celoživotní zvyk připoutanosti k tělu zaujímá všechny jeho myšlenky, a přátelé, lékaři, příbuzní a kněží jenom přihlížejí v bezmoci a zoufalství.

 

 

 

Právě zde je nám velkou pomocí věda Para vidjá. Odtažení duše z těla je velice usnadněno a Mistr duši přijímá a dále vede na Onom světě. Smrt je pro někoho takového nejšťastnější událostí, a jako svatba, je shledáním s Milovaným. Takový člověk již navštívil vyšší oblasti, přesvědčil se o jejich nadřazenosti a prochází dobře známým územím beze strachu. Můj Mistr, Hazur Bába Sawan Singh dží, když svým žákům zdůrazňoval potřebu duchovních cvičení, jim říkával: "Abyste se přesvědčili, jděte a podívejte se na žáka, jak umírá." Světci věří ve spásu za života, a ne ve spásu po smrti. Toto je vskutku jednoduchá a snadná věda, a žák by se neměl nikdy spokojit s Iniciací bez duchovního zážitku. Měl by pak věnovat pravidelně čas duchovním cvičením a Mistr musí být pravidelně informován o jeho postupu. Měl by neustále vyhledávat pomoc svého Mistra osobně či písemně, a nemít pocit, že ho tím obtěžuje. Mistr ví podle intuice o každém žáku, jak se mu daří, a může odstranit většinu jeho potíží přenosem myšlenek či jinými prostředky, avšak žádá, aby mu všechny potíže během postupu byly dávány na vědomí písemně.

 

 

 

Touto starou cestou Surat Šabd jógy neboli Para vidjá mohou kráčet muži, ženy i děti každého věku bez jakýchkoli potíží. Tak tomu není u jiných cest, v nichž se uplatňují komplikovaná usilovná cvičení a kontrola dechu. Ty vedou nanejvýš k nevelké vládě nad svým já a nemnoha nicotným silám. Tyto metody také vyžadují silnou fyzickou konstituci a bohatou stravu. Jako takové jsou Mistry zavrhovány coby nevyhovující tomuto věku a znamenající fyzické nebezpečí pro tělo.

 

 

 

 

Vnitřní věda

 

 

 

 

Ve fyzickém těle působí dva hlavní proudy, které ovládají život: jeden je hnací proud (dech či prána), a druhý smyslový proud, jenž může být též nazýván pozorností či surat. První z nich Mistři ignorují, aby nebylo zasahováno do dýchání a životní proces probíhal dále. Smyslový proud se rozvětvuje do celého těla, avšak jeho hlavní centrum se nachází mezi a za obočími, společně s myslí. Smyslový proud či ducha musíme odtáhnout do tohoto centra.

 

 

 

 

Iniciace

 

 

 

 

 Mysl člověku nedovolí mít poznání duše. Její povahou je vyhledávat potěšení a její neustálé kolísání lze těžko přemoci. Nejlepší cestou ke zklidnění mysli a ke cvičení koncentrace je sladění vlastního já s věčným Zvukovým proudem. Nezáleží na tom, k jaké filozofické škole či společnosti člověk jenom náleží. Nemusí nikam přestupovat; může zůstat, kde je. Nejsou žádná striktní a pevná pravidla, žádné obřady, žádné ceremonie, žádná okázalost a podívaná, žádné předkládání darů, ani květin. Vše, co musí žák učinit, je vstoupit dovnitř a nadále považovat tělo za svou laboratoř. Co se týče teorie, musí porozumět následujícímu, což je ve stručnosti jádro toho, co uslyší během Satsangů:

 

 

 

(1) Mistr není tělo, je Mocí, která skrze tělo působí a užívá jej, aby mohla učit a vést člověka, v mnohém stejným způsobem, jako duch používá médium. Žák bude schopen poznat svého Mistra ve vyšších oblastech i tady na zemi pouze v tělesné podobě.

 

 

 

(2) Mistr je Šabd, Slovo, Náda, atd., což všechno značí Moc Boha v projevu—Světelný a Zvukový princip. Spojen s touto Mocí je člověk veden zpět domů.

   

 

(3) Pro ty, kdo jsou životem připraveni o iluze a kdo touží po trvalém štěstí a míru vzdáleni od světa o jeho obav, přijímá na sebe Slovo tělo, aby jim dopřálo útěchy. Bible říká: "Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi." Jak je jednou žák spojen s tímto Slovem (což vykoná Mistr v čase Iniciace), zaznívá v něm slyšitelná podoba Slova každým okamžikem ve dne i v noci a nikdy jej neopustí— ani po konci fyzické existence člověka na zemi. Půjde s ním a zůstane s ním, dokud nedosáhne konečného cíle. Toto Slovo je též známo jako Boží Hlas či Zvukový proud, a je tím životním impulzem, jež předává Mistr v čase Iniciace. Může být slyšet jako zvuk přicházející z dálky a postupně se vyvíjí v takovou lahodnost, již nepředčí žádná hudba na zemi. To je ta Voda života, Zřídlo nesmrtelnosti, Elixír života, Nektar duchovnosti, atd., o nichž se hovoří ve svatých knihách.

 

 

 

(4) Člověk má vnitřní zrak, jímž může, odhrne-li kompetentní žijící Mistr oponu, vidět uvnitř sebe samého všechny vyšší oblasti. V tomto stavu zůstává dokonale vědomý a prochází ohromujícími zážitky. Výstup do vyšších oblastí bez kompetentního Mistra je plný nebezpečí.

    

 

 

Simran

 

  

 

 

 V čase Iniciace je žákovi uděleno opakování svatých jmen jako ochrana proti všemu nebezpečí. Simran též působí jako vstupní heslo do všech duchovních úrovní, poskytuje sílu a podporu tělu i mysli během potíží a strádání, přivádí duši blíže k Mistrovi, je nástrojem k dosažení koncentrace a propůjčuje mnoho dalších různých sil. Simran sdělený nějakým takzvaným mistrem je pouze hrstí slov. Tatáž slova budou však mít elektrizující účinek, jsou-li nabitá pozorností a milostí skutečného Mistra.

 

 

 

Iniciace začíná vysvětlením a popisem vnitřních duchovních oblastí a způsobu, jakým na cestě postupovat. Praktickou část Iniciace tvoří otevření vnitřního zraku ke zření vnitřních oblastí s jejich různými nebeskými světly a zároveň spojení s Božským pojítkem či Zvukovým proudem. Jejich denní cvičení spojené se Simranem je meditace. K tomu Mistr uděluje pokyny týkající se čistého a jednoduchého života, potřeby pravidelného věnování času cvičením a další slova prospěšných rad. Celá ceremonie zabere dvě až tři hodiny. Nutné je vést deníky duchovního rozvoje a pro zajištění postupu jsou čas od času noví i staří žáci napomínáni za své chyby.

 

 

 

 

Zázraky

 

 

 

 

 Mistři Světci nikdy nepředvádějí žákovi žádné zázraky kromě vzácných případů za zvláštních okolností. Zázraky jsou v souladu se zákony přírody, jsou to však nicméně hrozné zrádné pavučiny působící na úkor nejvyšších ideálů člověka na jeho postupu ke Všemohoucímu Bohu. Je to předmět, o jehož studium by běžný člověk nestál z toho prostého důvodu, že vyžaduje nesmírné sebeovládání a cvičení mysli s takovými omezeními, jaká by nechtěl podstupovat. Zázračné síly dosažené za dlouhé časové období jsou nástroji ke konání dobrého i zlého, a protože jsou užívány více ke zlu nežli k čemu jinému, jsou všemi opravdově duchovními osobnosmi označovány za nemoc. Mistři vlastní Moc Nejvyšší, jejich mise je však posvátná. Žák, jehož vnitřní zrak je otevřen, vidí jakýkoli počet zázraků na každém kroku. Zdráhat se uvěřit Mistrovi, nevidíme-li zázraky, je tak bláhové, jako odmítat věřit, že jistý člověk je multimilionář, dokud nám neukáže své peníze. Může je mít všechny uloženy v bance a chtít je užít tak, jak si sám přeje, aniž by se staral o veřejný potlesk či schválení. Z publika několika tisíc lidí sledujících mága při provádění triků jich bude jen velice málo ochotno se tomuto umění učit. Ti, kdo dychtí po zázracích, nejsou opravdoví uchazeči.

 

 

 

 

Všeobecné

 

 

 

 

 Svět dnes volá po lepším porozumění, míru a po konci sporů. Tato věda sebeanalýzy, jež odhaluje Bratrství lidí a Otcovství Boha, je prostředkem, jenž dokáže znovu obnovit zdravou kulturu a šířit soulad mezi lidmi. Kdo tvrdí, že miluje neviditelného Boha, ale nemá úctu či lásku ke svému viditelnému bližnímu, je vskutku ztracen. Milovat, ctít a přijímat svého bližního je milovat a ctít Boha. Takže i láska k viditelnému Mistrovi, našemu nejbližšímu spojovacímu článku s Bohem, je ve skutečnosti láskou k Nejvyššímu Otci. Měli bychom se tedy usilovat změřit hloubky Božího milosrdenství a milosti skrze Mistra Světce, jenž je Božím viditelným zástupcem. Cílem je zde Duchovnost, a není to modlářství. Atmosféra, v níž se takový pravý Mistr pohybuje, je nabitá proudy míru a lásky, jež působí na ty, kdo se s Ním setkávají. I dopisy jím psané, či v jeho jménu, přinášejí proud extáze, který zapůsobí na nejvnitřnější zákoutí srdce.

 

 

 

Guru předchází Boha. Takový člověk byl Mistr Hazur Bába Sawan Singh dží Maharadž, jenž zůstával se svými žáky po značný počet let, a i nyní, poté, co opustil tělo, stále dohlíží na své milované a na ty, kdo se s Ním kdy setkali s láskou a upřímností v srdci. Láska nezná žádných mezí, a On se kvůli nim stále zjevuje ve své Zářící podobě i na nižších duchovních úrovních. Ne jeden, nýbrž stovky lidí mohou potvrdit to, co by nevědomí lidé nazvali přeludem. Na fyzické úrovni nadále rozdává svá požehnání skrze svého prostředníka v Rúhání Satsangu v Sawan ášramu, který nyní vede dále lidi ve všech duchovních záležitostech. Jedna žárovka je spálena a je nahrazena druhou. V nové žárovce působí tatáž Moc a září z ní stejné Světlo. Všem, kdo přicházejí za Mistrem, se dostane pozitivní zkušenosti. Kdokoli si přeje tuto zlatou příležitost využít, měl by se pouze spojit s Mistrem, a jeho přání budou naplněna, jeho srdce bude přetékat štěstím a jeho znavená ramena budou zbavena břemene obav a starostí.

 

 

 

 


download Sant Kirpal Singh, Člověče! Poznej sám sebe

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Jiří - Dotaz

Moc pěkné. Co dělat neni-li žijící mistr k dosažení.


Poslední fotografie



chat


hudba


loga



Archiv

Kalendář
<< únor >>
<< 2024 >>
Po Út St Čt So Ne
      1 2 3 4
5 6 7 8 9 10 11
12 13 14 15 16 17 18
19 20 21 22 23 24 25
26 27 28 29      


Statistiky

Online: 8
Celkem: 709169
Měsíc: 5659
Den: 275