Pomoc rodičů vítána (ČPŠ + Sprint Cup)
Na tyto závody jsem se dlouho dopředu těšil. Kromě toho, že terény kolem Vrbna pod Pradědem jsou nádherné a Karlova Studánka také slibuje pěkný sprint, se mi mělo po dlouhé době poštěstit startovat v závodě Českého poháru štafet. Posledních pár sezon mi sice ve startu vlastně nic nebránilo, ale za Žabiny se mi moc běhat nechtělo a tak to měl být můj první start od 11.9.2011, tedy po roce a půl. Jedinou drobnou vadou na kráse byla skutečnost, že na sobotní závod se nám štafetu složit nepodařilo a tak jsme běželi pouze v neděli, ale pěkně popořadě.
Víkend pro nás vlastně začal na úplně jiných závodech a to na jihomoravské lize v Kuřimi. Z ní jsme pak přejížděli do Karlovy Studánky, kde bylo potřeba být kvůli prezentaci nejpozději v 15:00. Jelikož jsem chtěl šetřit kilometry, zvolil jsem kratší trasu přes Letovice, Moravskou Třebovou, Mohelnici a Rýmařov, což se ne úplně vyplatilo. V okolí Rýmařova totiž asi dostali nějaké dotace na opravu silnic a tak jsme asi deset kilometrů mezi Tvrdkovem a Rýmařovem jeli po štěrkové cestě, kde se nedalo jet víc než třicet. Do Karlovy Studánky jsme ale dorazili včas a byli jsme zaparkováni na louce nedaleko shromaždiště. To bylo umístěno na místní sjezdovce. Zhruba v 14:40 to tam vypadalo dosti liduprázdně. Pořadatelé v podstatě nikde, po prezentaci ani památka, pouze cílový koridor byl na svém místě. I když v něm nebyl průchod a přesto pořadatelé vpustili závodníky do jeho vnitřní části…
Pro mě bylo ale důležité sehnat prezentaci. Těsně před třetí se skutečně objevila, ale pouze pro změny. Prezentační obálky z dopoledne prý ještě nedorazily. Získal jsem tedy čas ještě pořádně zhodnotit shromaždiště. Byli na něm 4 (slovy čtyři) Tojky, stany si měly kluby stavět na sjezdovce se značným sklonem, což byl dost problém. Vzhledem k občasným přeháňkám to ale byla zároveň nutnost. Startovky a piktogramy se objevily až někdy o půl čtvrté, tedy půl hodiny před plánovaným startem. Svazový oblouk byl postaven až někdy ve čtyři. Navíc start se nestíhal a musel se posouvat o půl hodiny. Na celostátních závodech nevídaná věc. A to samé se mimochodem stalo už dopoledne na štafetách, i když tam za to mohl údajně pozdní příjezd autobusu LPU (nebyl jsem tam tak nevím). Když už jsem nakousl dopolední závod, tak se o něm nesly shromaždištěm dosti nelichotivé zvěsti. Prý nefungovalo vyčítání, na což byla navázána i nemožnost komentovat průběh závodu vedoucí k chaosu na předávce. Koncepce shromaždiště prý také byla naprosto na pytel a jediné co bylo v pohodě byl prý les… A mimochodem závod v kategorii H21 měl být správně zrušen, jelikož jedna ze štafet ABM běžela na prvním úseku chybou pořadatelů s jinou mapou než měla. Protest nikdo nepodal, tak se to zahrálo do autu…
Abych se ale vrátil k prezentačním obálkám. Ty nakonec dorazily a tak jsem se byl odprezentovat. Zajímaly mě standardní věci jak je to například se soupiskami na zítřejší štafety. To byl ale kámen úrazu. V pokynech bylo uvedeno, že soupisky je nutné odevzdat do soboty 20:00 a tak jsem čekal na domluvu s kluky přímo na místě. Paní ze mě ale začala dělat blbce, že to mělo být odevzdáno už včera a začala se mě posměšně ptát, co že je to dneska za den. To už jsem nevydržel a seřval ji jak malou holku a následně jí před ksichtem zamával pokyny, které mi v obálce dala. Popravdě pořadatelům stačila zhruba hodina na to mě totálně vytočit a to se po zkušenostech z naší oblasti snažím v poslední době krotit. Ve výsledku jsem ovšem nevěděl nic…
Před startem závodu už to ale stejně nemělo cenu řešit a tak jsem se vydal na start. Před tím jsem dlouho váhal, co zvolit za obutí. Pořadatelé strašili kontrolami v lese a tak jsem váhal nad hřebíky. Nakonec jsem ale zvolil svoje těžká krosová bagančata, což se neukázalo jako nejšťastnější, jelikož ve výsledku to byla zase standardní atletika. To jsem ale poněkud předběhl. Pro naši kategorii H21A byla připravena
Hned od začátku závodu pak bylo co řešit. Už na jedničku se mi totiž podařilo chybovat. Než jsem se totiž našel v mapě už jsem bral barák zleva místo zprava. Tahle ztráta ale byla v podstatě zanedbatelná. Dvojka však vyla asi nejzásadnějším postupem závodu a už na ní jsem se v podstatě vychyboval, když jsem skončil nad zdí a musel dlouze obíhat. Jednalo se však o standardní sprintový chyták a byla to jen a pouze moje chyb. Na trojku jsem ale měl drobný problémek s mapou. Najednou jsem narazil na zhruba metr dvacet zeď, která se dala stěží vylézt. V mapě ale byla šedá a tak jsem ji po zabrejlení do mapy taky vylezl. Dalších pár sekund ale bylo v háji. Na delší čtyřce jsem pak zvolil opět špatnou stranu baráku a na prvních čtyřech kontrolách tak nechal dohromady nějakou tři čtvrtě minutu. Pětka nutící nás prokličkovat centrem městečka pak už byla konečně v pohodě, stejně jako šestka v lázeňském parku. Sedmička pak byla volba, který ze dvou mostů přes řeku si vybrat. Zvolil jsem sice ten správný, ale po nějakém tom váhání, které vždycky stojí čas. Zdánlivě jednoduchou osmičku fikaně schovanou za autem jsem pak v dnešním rozpoložení samozřejmě přeběhl. Následující tři kontroly v parkové pasáži srovnatelné například s brněnskými Lužánkami (i když poněkud nakloněnými) jsem naštěstí zvládl v pohodě. Cestou na dvanáctku jsem pak ale dokonce narazil cizí kontrolu. Byla mrška o vidlici pěšin v lese dřív. Naštěstí ale kontroluji kódy a tak to byla opět jen časová ztráta. Na třináctku jsem pak naběhl zkušeně opět nad zídku. I když popravdě nevím proč jsem ji nemohl skočit, když jsem mohl lézt tu cestou na trojku… Každopádně tady to zas až tak velká ztráta naštěstí nebyla. Po parkové čtrnáctce pak opět přišlo kličkování mezi roztroušenými lázeňskými domky. A hned na následující dvě kontroly jsem kličkoval opět ze špatné strany. To už ale byly kupodivu poslední chybky a závěrečných 5 kontrol už bylo v pohodě. I když je pravda, že tato pasáž trati už byla dost lehká a byla spíše o běhu.
Celkově bych na svůj výkon nejraději zapomněl. Měl jsem prostě den blbec a vyžral jsem si to. Z jednadvaceti kontrol jsem totiž zkazil hned devět a navíc zvolil špatné obutí. Chtělo to totiž jasně lehké hladké atletické boty. Po celou dobu závodu jsem totiž neběžel lesem mimo cestu. Na druhou stanu závod sám o sobě byl moc pěkný. Vyžadoval neustálou pozornost a rozhodovala mnohem více mapa než rychlost běhu, což jako závodník jen a jen vítám. Zmíněný problém s klasifikací dvou zídek možná plynul spíše z mé frustrace během závodu a kdybych se tam šel podívat v klidu pěšky vše by vypadalo jinak. V závodě jsem ovšem nestartoval z našeho klubu jen já a Michal s Honzou naopak předvedli parádní výkon, když obsadili šesté a desáté místo v kategorii H21C. Oba tak dokázali, že se závod od závodu zlepšují a pokud budou chtít, tak mají potenciál na to usadit se pevně v kategorii H21A.
Po závodě pak na mě čekalo řešení soupisek na zítřejší štafety. To se nakonec podařilo vyřešit s asi jediným kompetentním člověkem na prezentaci a soupiska byla v pohodě odevzdána. Problém ovšem nastal se startovními čísly. Ty měly být v prezentační obálce, ale nebyly. Ve výsledku jsem se tak o ně měl přihlásit ráno. Nezbývalo tedy než doufat, že je opravdu dostaneme.
Někdy kolem půl osmé jsme pak konečně vypadli ze shromaždiště a jeli se najíst. Po zkušenostech se stravováním ve Vrbně jsme zvolili restauraci v Ludvíkově, kterou jsme měli po cestě. Byla to dobrá volba, ale měla tu nevýhodu, že jsme na ubytování přijeli jako poslední. Ovšem nejprve ho bylo potřeba najít. Veškerá informace byla, že spíme v sokolovně. Tu jsme nejprve nenašli a dorazili k Gymnáziu. Tam se o nás nikdo nezajímal a kdybychom chtěli, klidně bychom mohli přespat tam. Na dveřích do tělárny ale byl rozpis ubytování a také plánek, kde které ubytování je. Po chvilce bloudění daném „kvalitou“ plánku Vrbna, který jsme obdrželi při prezentaci jsme tak sokolovnu našli. Mělo v ní spát 101 lidí a bylo to opravdu na hraně. Nezbylo než posrážet ty lidi, kteří byli zrovna na místě a vmáčknout se do uvolněného prostoru. Každopádně nocleh byl zajištěn, i když na tělárny už jsem asi starej. Zvlášť když vržou dveře a co chvíli někdo chodí na záchod…
Ráno na nás pak čekaly štafety. Běžely se ze stejného shromaždiště jako ty včerejší, pouze v sousedním lese. Po příjezdu na shromaždiště musím konstatovat, že bylo opravdu na pytel. Divácká kdesi v čudu, start i cíl na opačné straně silnice než všechno ostatní, Tojek málo, parkování v podstatě mezi stany… Pozitivní alespoň bylo, že jsme na prezentaci skutečně obdrželi naše startovní čísla. Nic tedy nebránilo začít se připravovat na start.
Před ním jsem očekával vzorovou ukázku předávky. Ta se ale nekonala, pořadatel usoudil, že je to asi stejné jako včera a liší se jen poloha divácké (je ještě dál a hůře viditelná). K potřebným informacím jsme se ale nakonec dobrali a v plánovaných 10:00 jsem se mohl vydat na svůj první úsek. Měl jsem lukrativní pozici v poslední řadě a tak jsem se snažil na začátku probít trochu dopředu. Na úzké cestě se mi to moc nepodařilo, ale cestou na mapový start se nerozhoduje. Úvodní pasáž trati byla samozřejmě farstovaná a po informacích o včerejším závodě jsem čekal dost brutální farstování. To se také potvrdilo. Výhybku jsem přehodil sice na poslední chvíli, ale včas. Na prvních dvou kontrolách jsem se tedy držel na konci svého balíku a čekal kdy přijde uzlovka. Ta přišla na trojce po postupu přes velký skalní masiv. Byl to vcelku brutální postup s převýšením
Honza i Michal se pak na svých úsecích prali statečně, ale tím, že už téměř nikoho v lese neměli výrazně ztráceli. Honza navíc vysekl hned tři velké chyby. Nebýt jich byl by jeho čas opravdu vynikající. Jako štafeta jsme pak nebyli poslední (ale předposlední) a to můžeme považovat za úspěch, zvláště vzhledem k tomu, že se mi první úsek vůbec nepovedl. Navíc jsme relativně s přehledem stihli odstartovat do třetího úseku před hambastartem. Určitě jsme ale získali cenné zkušenosti a příště to bude zase lepší.
Celkově bych nedělní závod štafet z pohledu toho, co bylo v lese hodnotil pozitivně. Les byl pěkný, trať měla dost nevyrovnané farsty, ale to ve výsledku není na škodu. Velká fyzická náročnost v kategorii H21 se také snese i když ve veteránských kategoriích už by být neměla a někteří veteráni dost nadávali. Komentování v podání Bédi bylo taky v pohodě a díky němu celá akce alespoň vzdáleně připomínala celostátní závody. To by bylo k tomu co bylo v lese. Z toho co prováděli v neděli pořadatelé si neodpustím jednu perličku. První úseky měly mapu v normálním zalepeném mapníku. Druhé a třetí ale už jen v hodně tenké nezalepené čínské eurofolii. Ve výsledku tak Michal běžel zcela bez mapníku, jelikož ten nevydržel už průběh druhých úseků… Popravdě by mě docela zajímalo kolika lidí se to týkalo a co by se dělo, kdyby sprchlo (a nebo to jen někdo prostě řádně vykoupal v jedné z bažin na trati).
Co se týče závodů jako celku tak to po pořadatelské stránce byl děs a hrůza. Chybu občas udělá každý, ale když už se stane, tak se alespoň chovám pokorně a slušně. Ono je třeba taky dobré si uvědomit, že to jsme my závodníci kdo za start platíme a podle toho by se k nám pořadatelé měli chovat. Celé bych to asi shrnul hláškou ze stránek SK při SG Vrbno pod Pradědem (mimochodem web závodu umístěný na stránkách SG byl otřesný, však se sami můžete podívat). Cituji: „PROSBA: na závod ve Studánce (25.5.) bychom přivítali pomoc rodičů jako pořadatelů !!! Prosím hlaste se na email: richoklech@seznam.cz.“ Když na to prostě nemám – ať už zkušenosti, lidi nebo cokoliv jiného – tak prostě nepořádám. A toho by se měli všichni držet. V případě Vrbna je to sice škoda, protože terény jsou tu parádní, ale za sebe už bych jim žádné další celostátní závody nedával.
Vločka
Bažina
(štafetka, 29. 5. 2013 0:21)