MČR NOB na Cukráku
Mistrovství České Republiky v nočním OB má v kalendáři velmi specifickou pozici. Je třeba jej pořádat v době, kdy se ještě stmívá relativně brzo a tak sezonu „velkých“ závodů po zrušení MČR na dlouhé trati tradičně otevírá a nebo uzavírá. Vzhledem k tomu, že tu teď právě o tomto mistrovství republiky hodlám psát, je jasné, že letos jím byla sezona otevřena. Termínově se přitom závod kryl s velmi pěkným middlem konaným na Nesměři (lze se o něm dočíst na jiném místě těchto stránek), který byl zároveň oblastním mistrovstvím Jihomoravské oblasti. Vzhledem k tomu, že jsem neměl jistý start na MČR na krátké trati, rozhodl jsem se zúčastnit obou závodů a mezi ně ještě přidat sprintík ve Velkém Meziříčí.
Do Prahy Lipenců, kde se na místním fotbalovém hřišti nalézalo shromaždiště, jsem tedy dorazil ještě v pohodě za světla, což se ukázalo velkou výhodou. Pražská část Lipence totiž opravuje silniční síť a je plná objížděk. A popravdě řečeno nevím nevím, zda-li bych po tmě shromaždiště vůbec našel. Ne, že by pořadatelé cestu neoznačili, ale po deseti minutách kroužení uličkami už jsem si skoro myslel, že si ze mě dělají srandu. Na shromaždišti pak bylo vše potřebné. Pivní stan chránící závodníky bez vlastních oddílových stanů před případným deštěm, který naštěstí během krásné jasné noci nehrozil, ohniště vhodné na zahřátí a samozřejmě veškeré technické zázemí závodu.
Co se týče prostoru závodu, tak většina znalých závodníků z okolí Prahy varovala, že od toho nelze nic čekat. Pořadatelé přitom popisovali terén jako: „Svažitý, místy s terénními detaily. V severní části několik menších roklí, v západní části hluboké údolí. Střední hustota cest, místy podrost“. Každopádně použitá mapa se jmenovala Cukrák 12° a nalézala se v prostoru jižně od Prahy mezi Berounkou (
To už se ale nezadržitelně blížila půl desátá večerní a s ní i samotný start závodu, který byl fyzicky vzdálen
První kontrolu po překonání údolí nacházím i bez reflexu celkem snadno, je na jasném objektu a bílá část lampionu je při nasvícení vcelku kontrastní. Dvojka je daleko a vysoko, navíc na melioračce uprostřed bílého lesa. Běží se mi však relativně dobře a kontrolka naskakuje také vcelku v pohodě. Když na to člověk myslí, vlastně to i bez těch reflexů jde. Na sedmičce, která mi mimochodem přišla sakra nízko, mě pak po sérii tří hloupých chybek dobíhá o tři minuty za mnou startující Ondra Sysel z Pragovky. Až do třinácté kontroly běžíme spolu, i když je mi jasné, že tahám za kratší konec provazu. Pak následuje phi-loop a jdeme každý jinam. Trať nyní vymetá tu nejnáročnější a vlastně si i nejhezčí pasáž mapy s hlubokými údolími. Náročnost na fyzičku i orientaci je extrémní. Čtrnáctá a patnáctá kontrola ještě jakž takž jdou, ale v extrémně hlubokém údolí na šestnáctou kontrolu mi docházejí síly a začínám se bát jak bude vypadat posledních deset kontrol, které zatím nemám v mapě. Naštěstí to není tak hrozné, víc jak dvě třetiny trati mám za sebou a extrémní údolí už nebudou. Přesto při postupu z druhé uzlovky pryč, při stoupání po cestě na dvacátou třetí kontrolu přicházejí křeče do zadních stehen a závod se mění v pěší výlet. Po více než dvou hodinách někdy před půl jednou ranní pak dokončuji závod a belhám se na shromaždiště rád, že už to mám za sebou. Po vyčtení a rychlém převlečení mě čeká ještě dvouhodinová cesta autem do Brna.
Vraťme se ale k závodu. Osobně si myslím, že to bylo velmi důstojné mistrovství republiky. Ačkoliv terén nebyl považován za nijak atraktivní poskytoval mnoho možností jak postavit zajímavý závod. Dokonale prověřil jak fyzičku, tak i mapu a to jak krátkými postupy s relativně těžkými, avšak plně regulérními dohledávkami, tak dlouhými postupy vedenými co nejvíce mimo cesty. Jediné čím si nejsem úplně jistý je kvalita mapy, ale tu nejsem schopen z jednoho závodu a ještě k tomu v noci objektivně posoudit. Za sebe mohu pouze říct, že údolí v mapě nevypadala tak hluboká, jak ve skutečnosti byla a že mi občas trochu neseděly výšky. Ze svého výkonu si pak beru ponaučení. Tři závody za den je moc. Věřím totiž, že za ideálních podmínek bych byl schopen atakovat hranici 100 minut, což, ač půl hodiny za suverénním vítězem Betem, bych bral jako jednoznačný úspěch. Na kdyby se ale nehraje, takže se už teď těším na příští rok, kdy se snad už MČR v NOB nebude krýt s žádným jiným atraktivním závodem…
Vločka