Štramberská ucha (4. a 5. ŽB-M)
Po minulém víkendu vyplněném celostátními závody v Kramolíně orienťácká sezóna neúprosně pokračovala závody moravského B-žebříčku, jejichž pořádání se ujalo ostravské SKOB a pozvalo nás do lesa východně od Štramberka. Při pohledu na starou mapu mi sice hned bylo jasné, že to asi nebude nic moc, ale na druhou stranu Štramberk je zajímavá turistická lokalita (navíc umístěná správným směrem vůči příbuzenstvu) a tak jsem sbalil Hanku, běhací věci a vyrazili jsme na výlet.
Shromaždiště závodů bylo situováno do rekreačního střediska U Kateřiny na okraji Štramberka v místní části zvané Libotín. Nechybělo tu přitom vůbec nic. Všechna auta se vešla pohodlně do areálu, místa na oddílové stany bylo dost a kdo měl zájem, mohl tu i přespat a to buď v chatce a nebo v sále nad jídelnou. I když zajišťování ubytování bylo trošku nestandardně přes recepci rekreačního zařízení a vyřizovalo se nezávisle na prezentaci závodů. Jediná věc která na shromaždišti nebyla úplně ideální byla jeho poloha vůči lesu, kdy se oba dny muselo probíhat přes vesnici, abychom se dostali do cíle. K tomu se ale ještě dostanu.
V sobotu byla na programu klasická trať na mapě Libotín v měřítku 1:15000. Při pohledu na parametry tratí bylo jasné, že pořadatelé mají silný nedostatek SI krabiček. Na naší dvanáctikilometrové trati s více než čtyřistametrovým převýšením totiž bylo umístěno pouze 13 kontrol a bylo to nejvíc ze všech kategorií. Na druhou stranu to alespoň slibovalo pěkné volby postupů. Vzhledem ke svému velmi pozdnímu startovnímu času jsem nějaké informace o trati získal ještě před svým startem. První startující chodili kolem devadesáti minut a dost si stěžovali na podrost, který sliboval značné zrychlování trati. V neposlední řadě také říkali něco o tom, že se není příliš na co těšit…
Na start jsem přesto vyrážel vcelku motivovaný. Čtyři minuty za mnou startoval Bingo a osm Pidi. Cíl byl tedy jasný. Zkusit se alespoň kousek svézt s Bingem a nenechat se doběhnout od Pidiho. Když jsem dostal do ruky mapu, tak jsem si mohl prohlédnou trať plnou dlouhých postupů vedoucí po celé mapě. Hned na jedničku to přitom bylo hodně přes kilometr a bylo potřeba rychle vymyslet kudy na ni. Jako první mě do očí praštila obíhačka zprava po asfaltu, popřípadě její modifikace po louce. Drobná vada ale byla, že startovní lampion byl až dvě vrstevnice pod asfaltkou proti směru této volby. Nakonec jsem to tedy neřešil a realizoval stoupavý traverz rovně terénem s občasným využitím vrstevnicových pěšin. Varianta to byla nakonec vcelku dobrá, ovšem umístění startu bylo dost nevhodné s ohledem na možnosti volby na prvním postupu. Dvojka pak byla trochu kratší a jednalo se o klesavý traverz svahem přes několik pasek a hustníků. Vymýšlet opět nebylo moc co a chtělo to jen hlídat objekty po cestě. To ovšem nebylo až tak snadné, jelikož už z první fáze závodu bylo jasné, že mapa má kulantně řečeno svá slabá místa. Na trojku pak přišlo klesání přes hustníky. Ačkoliv postup vypadal docela nevinně, tak se na něm dalo docela ztratit, což se mi povedlo. Ideální varianta zleva po průseku a po louce byla totiž v mapě dost schovaná a podařilo se mi ji přehlédnout. Na čtyřku pak přišel kilometrový postup jak pro dvanáctky. Běželo se údolím potoka po pěšině a ještě k tomu na obrovský krmelec. Na krátké pětce pak přišla první občestvovačka. Po ní pak hlavní pointa závodu, a to postup dlouhý přes dva a půl kilometru. Variant se naskýtalo hned několik, ovšem na kopec bylo potřeba vylézt tak jako tak. V první fázi postupu jsem tedy zvolil úspornou obíhačku po asfaltce, která pak byla následována horskou prémií, kdy bylo potřeba na necelých
Celkově jsem pak ze závodu neměl až tak špatný pocit. Stihl jsem to pohodlně pod devadesát a některé postupy byly vcelku zajímavé. Co mě naopak nepotěšilo byla mizerná kvalita mapy a také přílišná jednoduchost především čtvrté kontroly. Velmi nešťastný byl také postup po okraji mapy, který si měl stavitel odpustit. O tom, že terén nebyl žádný zázrak nemá moc smysl psát, ale na Moravě zas tolik luxusních terénů nemáme a tohle zas až takový odpad nebyl. Drobné obavy jsem měl ovšem ohledně zítřejší krátké trati, jelikož na tu je potřeba přece jen kvalitnější mapa než na klasiku.
Večer jsem ovšem měl jiné starosti. S Hankou jsme vyrazili na jídlo do Štramberka. Byla to vcelku pěkná procházka a v pizzerii vedle náměstí jsme se dobře najedli. Štramberk je přitom moc pěkné město plné roubených chalup, které určitě stojí za návštěvu. Než jsme se odebrali zpět, tak jsme ještě vylezli na Štramberskou Trůbu a zkoukli sprintový závod, který tu pořádalo JPV, sloužící primárně jako nominačky na olympiádu mládeže. Byla sice možnost tento závod běžet v kategorii Open, ale startovat dvě hodiny po doběhu z klasiky se mi opravdu nechtělo. I když trať závodu vypadala dost zajímavě. Noc v sále nám zpestřila hanácká mládež dorazivší ze Štramberku zhruba o půlnoci. Jejich půlhodinové vytahování karimatek, světelná šou a následné vykecávání probudilo celý zbytek sálu a nepomohly ani opakované výtky. Ráno se to pak neobešlo bez dohry, kdy jsem na ně poslal Dušana Vystavěla. Je pravda, že v patnácti jsem taky dělal na závodech bordel, ale když se zhaslo, tak se zhaslo…
Nedělní závod na krátké trati byl koncepčně podobný tomu sobotnímu. Vyznačoval se tedy relativně malým počtem kontrol, velkým převýšením a zarostlým zrychlujícím se terénem. Můj startovní čas byl opět témě na konci a opět jsem měl za sebou dobrého koně, kterým byl Karel Fučík. Cílem tedy dnes bylo nenechat se pokud možno doběhnout. Začátek trati přitom byl dost fyzický. Jednička byla přes žlutozelený bordel na údolíčko v bílém lesíku. Ten naštěstí docela svítil, tak nebylo nutné řešit co je paseka a co hustník, protože mi to vůbec nebylo jasné. Dvojka na hustníku do táhlého kopce pak byla vcelku snadná stejně jako postup na trojku, zvláště když jsem zbaběle oběhl hustník po asfaltce, což mi výrazně zjednodušilo dohledávku konce rýhy. Čtyřka pak byla vcelku zajímavá, jelikož bylo potřeba překonat několik hlubokých zářezů. Ty první jsem oběhl, ale pak jsem byl poněkud nedůsledný a obíhačku nedotáhl do konce. Ve výsledku jsem si tak přidal jeden zářez a jeden hustník, který vyhazoval hodně pod kontrolu. Ztráta to ovšem nebyla nijak výrazná. Pětka byla triviální. Posedy se hledají opravdu vcelku dobře. Na šestku pak přišla stejná vrcholová prémie jako včera na dlouhém postupu shodou okolností také na šestku. Na sedmičku jsem pak běžel opět známými místy a dohledával jámu kus od cesty. Zde byly dost brutální chyby ve vrstevnicích, kdy u jedné prohlubně kreslené vrstevnicí chyběly spádnice a tak se z mapy zdálo, že je to kopec. Já měl ovšem ke kontrole už slušnou dálnici a navíc štítek byl umístěn až nad úrovní terénu a z dálky zářil, Od osmičky pak začal seběh. Nejprve kolem potoka na skalku a pak dál do oblasti včerejší dvanácté kontroly. Na postupu jsem se trošku zasekal v náletovém hustníku a pak především pokazil dohledávku, kde v mapě chyběla hranice porostů jak z učebnice. Na jedné straně jehličnáče bez podrostu a na druhé listnáče s hustým podrostem. V mapě přitom ani památky. Naštěstí to ale byla chyba jen asi na 20 sekund, ale před následujícími čtyřmi kontrolami v dané oblasti mě slušně varovala. Zvolnil jsem tedy tempo a zbylé kontroly našel vcelku slušně i když určitě ne v nejrychlejším čase. Riskovat už se mi nechtělo, zvlášť kvůli tomu, že po Karlovi nebylo stále ani památky. Závěrečná pasáž trati pak byla téměř stejná jako včera. Atletika přes vesnici, stejný průchod a pak ještě dvě kontroly, přičemž obě byly vcelku snadné.
Po doběhu z toho bylo průběžné druhé místo dvanáct sekund za Šalátíkem. Mimo bednu mě však ještě stihli odsunout Karel Fučík doběhnuvší zhruba minutu po mě a poslední startující Johan Vavrys, který nakonec vyhrál. Takto úspěšný závod se vcelku špatně objektivně hodnotí, ovšem zde můžu s klidným svědomím napsat, že k dokonalosti toho chybělo opravdu hodně. Předně to chtělo kvalitnější mapu, protože ta byla místy dost strašná. Závěrečná pasáž trati pak byla také úplně zbytečná a podle mě mělo smysl uvažovat o tom umístit cíl jinam. Právě kvůli ní byl o nějaké 4 minuty přešvihnutý směrný čas. Při pětatřicetiminutovém závodě bychom si totiž lesa moc neužili. Větší spolupráce stavitelů sobotního a nedělního závodu by také neuškodila, i když koncepce middlu nebyla s ohledem na dostupný terén úplně špatná.
Celkově nezbývá než konstatovat, že pořadatelé se snažili a uspořádali závody bez znatelných pořadatelských chyb. Nezkušenost a chybějící praxe z pořádání větších závodů ovšem byla znát. Trochu si také naběhli s volbou mapařů, jelikož na špatné mapě dobré závody uspořádat prostě nejdou. Přes to všechno ale valná část účastníků odjížděla, když ne dokonale spokojená, tak alespoň ničím příliš nerozladěná, k čemuž přispělo i krásné slunečné počasí dodávající závodům pohodovou atmosféru. Za sebe pak musím říct, že to nebylo tak zlé, ale jednou stačilo. Na tuhle mapu už závodit znovu nepojedu a i kdyby to tu někdo pořádně přemapoval, tak si to dost rozmyslím.
Vločka
Komentáře
Přehled komentářů
výborně jsem se pobavil nad jámo-kopcem u 7. (2min), ale jinak tenhle závod zatím suveréně vede v privátní soutěži: o nejhnusnější závod roku... protože takhle se to dalo postavit za 35 minut...
middle
(Jenda, 30. 5. 2013 22:22)