Slavonické srazy

Středa 7. listopadu

Na 22. slavosraz jsme tentokrát výjimečně dorazili až v listopadu. A protože nám pomalu přestávají stačit čtyři dny, zkusili jsme další změnu a to začátek setkání už ve středu po obědě. Takže z prodlouženého víkendu se nám pomalu stává zkrácený týden :D

První den jsme dorazily s Věrkou kolem druhé hodiny, protože jsme se poprvé po cestě zastavily na prohlídku Telče a nakoukly jsme i do muzea v Dačicích. V Růži už na nás čekala Víťa s „welcome drinkem“. Dnes už jsme čekaly jen na posádku z východu se starostou, kteří dorazili po půl šesté. Takže se nás ve středu sešlo doslova pět a půl :D

Když jsme se všechny ubytovaly, vrhly jsme se do tvoření. Víťa frivolitkovala, Martina háčkovala a párala srdíčkovou záclonu a já medvěda. Věrka motala andělíčky a ptáčky a aby nám to šlo líp od ruky, tak jsme si nalily oranžový posilovač a ochutnávaly dovezené dobroty :) 

A čas plynul a my jsme se smály a smály až jsme se v jedenáct dosmály do postelí.

Čtvrtek 8. listopadu

Když jsme ve čtvrtek ráno vstali a sešli dolů do společné místnosti, čekal na nás na stole vzkaz od Víti v podobě našeho milovaného Račejtromiho :D Na krku měl cedulku „Dobré ráno“ :)

Já jsem se po snídani vydala hledat poklady do Dačic. Prošla jsem si zámecký park a pokud chcete někde vydechnout, určitě se tam zajděte podívat. Nádherné místo :)

Martina se Štěpánkou a se starostou vyrazili na výlet do ZOO do Jihlavy a i oni si to náramně užili :)

Když jsem se vrátila zpět do Slavo, v Růži už seděla Věrka s naší novou posilou Alčou, maminkou naší milé paní domácí Odutové, která nám pronajímá hotel :) Alča dorazila hned ráno a s Věrkou se hned vrhly do práce. Usadily se v křesílkách na chodbě, Věrka si mazlila svoje drátky a Alča háčkovala veledílo.

A v devět dorazily další, tentokrát zahraniční stálice. Peter s Miou, s paní Kombuchou a panem Kváskem :D Teda vstávat ve čtyři jako Petr a skoro nejít spát jako Mia, to už musí stát Slavonice za to :) A ty výtečné sušenky, které přivezla Mia „ku kávičke“ taky stály za to. Mňam.

Na oběd jsme si zašly do Appetita, daly si pivko a docela si pochutnaly. Po cestě do Růže Věrka prohlásila, že má „na žíle“ a Víťa prý měla „pod kloboučkem“. Já jsem byla jen trochu „vláčná“. Není ta čeština nádherná? :D

Když jsme došly do hotelu, už tam na nás čekala Mašlička, tentokrát sama, samotinká. Obě holčičky nechala babičce a jala se relaxovat při šití další manipulační knížky. Že má ale nápady, jak ji pořád vylepšovat.

Volnou chvilku odpoledne využila Víťa k ukázce frivolitkování. Mia a Alča si tuhle techniku potřebovaly vyzkoušet.

Moc času jsme neměly, protože jsme pospíchaly na tančírnu a pilates :) Dorazil za námi i Peter s foťákem a myslím, že se docela bavil :D

A protože jsme si čtvrtek užili plnými doušky a neproflákali ho, určitě jsme si zasloužili náš oranžový letní italský elixír ;) Do půlnoci jsem tvořili, smáli se a povídali.

Mašlička šila svou knížku, Martina háčkovala srdíčkovou záclonku a šila obaly na knížky, já jsem se pokoušela o háčkovanou síťovku podle Mii, Drátek drátoval ptáčky, no každý prostě něco dělal :)

Protože jsem věděla, jak to opět dopadne s deníčkem a že ho zase budu smolit za 5 minut 12, mám tu v poznámkách tři slova: olásky, auto, zlomená ruka. Vzpomínám si jen na úžasný vtip, kterému jsme se smáli, až nám slzy tekly a každému, kdo přišel jsme ho moc rády opakovaly, protože jsme věděly, že si zase zabrečíme smíchy :D Ale sem se úplně nehodí, tak přijeďte do Slavo a kdo ho nezná, tak ho pozná na vlastní uši a bránici :D

A před půlnocí nás ještě Věrka Drátek stihla naučit rumunsky. Nevím, jak se to píše, ale čte se to nějak takhle: /Pupa man kur/. Zkuste to říct v Rumunsku a uvidíte, co se bude dít :D

Pátek 9. listopadu

V pátek většina z nás ráno dospávala už dvě natažené noci. Ve Slavonicích se tůze dobře spí :) Věrka proto byla chudák sama dole a drátovala si srdíčka na přívěsky. Mia s Petrem vyběhli ven fotit a hledat slavonické sluníčko :) A našli nejen sluníčko, ale i zajímavé sgrafiti, které souvisí se čtvrtečním astronomickým povídáním paní Ambrožové.

Víťa musela dopoledne do školky vyřídit neodkladné záležitosti a toho využila Štěpánka, aby se Domča podíval, co ho zanedlouho čeká a nemine :)

Dopoledne se kolem Růže mihla Pavučinka Dáša. Mé bystré oko ji zmerčilo a už byla lapená :D Alespoň se stihla podívat na novinku, kterou nám přivezla Mašlička - betonové šperky.

Alenka pokračovala na svém lapači snů a my jsme hned začaly hledat, kde se dají koupit silné a velké ratanové obruče. Našly jsme je ve sportovním e-shopu, protože se používají k nějakému bojovému umění.

Na oběd jsme si odskočily hned vedle do Alfy. Nechaly jsme se nalákat na svatomartinskou husu a já jsem si konečně „zaprasila“ a dala si smažený hermelín. Bez Médi to prasení prostě není ono.

Odpoledne jsme byli pozváni na U3V = Univerzitu třetího věku. Je to jedna z pravidelných akcí, kterou někteří z nás v průběhu srazu navštěvují. Čtvrtečním tématem byla „Báječná astronomie“, kterou prezentovala naše „stará známá“ paní Ambrožová, která už nás kdysi v Arkádě učila, jak „ekoprát“ pomocí slizu. Po přednášce jsme se přesunuli zpět do našeho dočasného azylu a pokračovali s povídáním v užším kroužku. Z teorie jsme se posunuli do praxe a rozebrali vztahy mezi jednotlivými znameními, povídali jsme si o tvorbě horoskopu podle data a času narození, no bylo to opravdu hodně zajímavé. Dokonce proběhlo i losování o poukazy na služby a na pár našich slavosrazistů se usmálo štěstí :)

Na povídání dorazila i naše nová spřízněná duše, paní učitelka Andrejka ze Znojma, spolužačka naší Víti :)

A odpoledne jsme se zase rozrostli :) Dorazila Prahaaaaa – Monika se Zdendou a dovezli s sebou drátenici Ladu :) A málem bych zapomněla na putovní vítací skleničku s vínem od středy :D Na přivítanou nám hned ve středu večer Víťa nalila víno a protože já ho moc nemusím a bylo mi ho líto vylít, použili jsme ho jako rekvizitu na focení s každým nově příchozím ;)

Jakmile jsme se uvítali, doobjímali, dolíbali, vrhli jsme se na přípravu kombuchy, kterou nám dovezl Peťa. Když vtom dorazil příval energie a optimismu :) Došla se za námi podívat Majka Kubátová, sběratelka panenek a pořadatelka výstav v Dobrohoři. Takže pokud máte doma jakoukoli panenku, na kterou se práší, dovezte ji s sebou do Slavo, bude o ni výsostně postaráno.

Čaj na kombuchu uvařen, péče o tuto zajímavou a choulostivou houbičku a její účinky vysvětleny a než nám nálev vystydne, hurá na další novou techniku, kterou nám dovezla Monča. Neskutečná nádhera a přitom je to z plastu!!! Jedná se o šperky z PET lahví. Lahve nastříháte na malé kousky do tvarů, které potřebujete, nad kahanem pomocí kleštiček natvarujete a skládáte do různorodých květů a kvítků. Ty se potom použijí na náušnice, prstýnky, brože a na vše, co vás napadne. Už máme jasno, že budeme na jaro schraňovat různobarevné PETky a vrhneme se na to ve velkém.

O betonových špercích už řeč byla, ale přeci nezůstaneme jen u povídání :) Mia s Petrem a Víťou se na ně vrhli i prakticky a do jedné v noci se míchal beton a odlévaly polotovary na přívěsky a náušnice.

A Martina šila a šila a šila. Slováci nám nepřivezli jen kvásek, ale dovezli ukázat i nádherné knížky „Kváskovanie“ a Marťa se hecla, že je obě obalí. Na potřetí to myslím vyšlo :D Doufám, že se na mě nebude zlobit za zveřejnění momentky, kdy předávala Peťovi obal se slovem: „Na!“ :D :D :D

My jsme se s Miou zdržely ještě o chvíli dýl, protože jsme procházely FB profil Pečem pecen a Kváskovanie a obdivovaly nádherná umělecká dílka v podobě chlebů, ke kterým se určitě jednou dopracujeme ;) A Mia nám prozradila jeden tip. Víte k čemu slouží hotelová čepička, která zabrání namočení vlasů při sprchování? Tak kromě namočení vlasů při sprchování i na kynutí chleba v míse :D Je totiž dírkovaná a těsto při kynutí krásně dýchá a neokorá ;)

Sobota 10. listopadu

V sobotu ráno se drátenická sekce vydala na procházku k Martě Kósové na masáž. Že to ale holkám po ránu sluší, co? Ty totiž chodí spát včas a ráno jsou čilé jako rybičky.

Peťa s Monika zamířili na devátou k Terezce Kuhnové na keramiku. Oba už jsou zkušení borci, tak si zase vytočili nádherné kousky :)

V Růži mezitím Mašlička vysvětlovala další postup výroby betonové bižu. Broušení, barvení, používání obtisků na nehty, no samozřejmě to zase „tuní“ do nejmenších detailů :)

Jakmile dorazil „domů“ Petr, ukuli jsme plán zajet si na oběd do pivovaru v Českém Rudolci a ochutnat místní pivko. „Malá Hluboká“, jak se říká rudoleckém zámečku, už je z části opravená a až bude hotová celá, bude to nádhera. Samozřejmě jsme si museli zapózovat a udělat si foto. Pivovar s restaurací je hned naproti přes silnici. Rozčarování přišlo hned, jak jsme se usadili. Na celou hospodu byl jeden číšník, který nestíhal, tak se Víťa ujala místa servírky, přijala naši objednávku, odnesla na bar a chvíli to i vypadalo, že snad bude muset jít i vařit, aby oběd dopadl :D No nasmáli jsme se a nakonec jsme se jídla dočkali. Shodli jsme se na tom, že prohlídku pivovaru za 150,- Kč na osobu oželíme a raději si koupíme „suvenýry“ domů.

Po příjezdu se část vrátila k „betonování“, Mašlička pokračovala v šití manipulační knížky, Monika skládala čajové sáčky a vytvářela „candy bag“, Mia s Věrkou a Ladou drátovaly, já jsem zkoušela dodělat háčkovanou síťovku a Alenka nám donesla výbornou domácí tlačenku, takže práce stranou a jdeme se cpát :D

Adam s Jarmil bohužel dorazili pozdě, nic na ně nezbylo :D Tak jsme Adamovi alespoň půjčili pivo, když už jsme neměli ani putovní skleničku s vínem.

Za to večer jsme si skoro všichni připili Aperolem :) Tenhle drink se mezi námi myslím chytil velice dobře. Jen si ho mícháme po svém a děláme si dětskou verzi :D

Večer jsme se ještě stihli vyfotit a protože jsme před sebou měli poslední den, šli jsme celkem brzy do hajan.

Neděle 11. listopadu

Neděle už tradičně patří dokončování všeho, co jsme začali a víme, že doma nedoděláme. Minimálně aktivitu zakonzervujeme a ve stejném stavu dovezeme na jaře :D

A nedílnou součástí neděle je i loučení. Ještě se za námi zastavila Jarmil na svém elektrokole a první skupinka se vydala na cestu k domovu. A víte, jak je svět malý? Naše nová Alenka totiž bydlí ve stejné vesnici jako Štěpánka :D Jen každá na jiném konci a musely to zjistit až ve 150 km vzdálených Slavonicích. Takže domů jely dámy společně, i když to chvíli vypadalo, že se snad do auta ani nevejdou :D

My všichni ostatní jsme se rozjeli zanedlouho za nimi a i když se nám nechtělo, nabrali jsme směr domů s tím, že se vlastně uvidíme dřív než jindy, a to od 20. do 24. března 2019.

Takže další sraz za námi a opět velké díky Vítě za zajištění Růže a všeho ostatního :)

Těším se na vás v březnu.

Vaše Fišarka

 

Fotografie ze setkání najdete zde: https://slavosrazy.rajce.idnes.cz/22._slavosraz_7._-_11._listopadu_2018