8 - Vzpomínka na Balaton - Napsugar Camping Fonyod Béletalép
12.8.2011 jsme podnikli cestu k Balatonu. Byla to taková nostalgická vzpomínka na sedmdesátá a osmdesátá léta kdy zájezdy k Balatonu byly jakousi náhražkou cest k moři.
Startovali jsme z Benešova s ultralightem italské výroby Tecnam P92 Echo Super v půl osmé ráno. Trasa vedla přez Holíč, Bratislavu a Gyor.
Okolo 11 hodiny po dvou nutných mezipřístáních v Holíči a v Gyoru se před námi objevila očekávaná velká louže. Po hodinovém poletování a fotografování od Siofoku, Tihany po Badacsony, jsme vpoledne přistáli v Balaton Keresztúru, které je jen asi 18km od Napsugar Campingu ve Fonyod Bélatelep kam v oněch letech také směřovaly tisíce čechů a slováků na dovolenou.
Kluci tenkrát po přeplněném campingu rozváželi čerstvé langoše, okolo stánků voněly pečené ryby na roštu a fantastické paprikové klobásy, domácí prodávali přímo ve svých zahradách vlastní výbornou zmrzlinu z ovoce, které jim rostlo za domem v zahradě. K tomu všemu jsme popíjeli z litrových i větších skleněných lahvích Colu , která tehdy byla prostě o dost lepší než ta dnešní aspartamová chemická břečka a samozřejmě na tržnících se kupovalo oblečení (barevné svetry a vesty) a tehdejší legenda růžový šampon Melinda. Zkrátka tehdy to tu žilo.
Tak na to vše už můžete opravdu jen vzpomínat. Jaká je současnost? Snadno vás vrátí v čase.
Při příchodu ke kempu jakoby jste se propadli o 30 let zpátky. Vlevo od závory stále stojí stará a šedivá sámoška ABC, které však ty tři písmena za tu dobu upadly. Projdete vrátnící vpravo okolo oprýskané recepce a dlouho nevyužité restaurace přes dřevěný mostek do kempu. I ten je jakoby stále stejný, beze změn. Vlastně trochu ano, jsou tu novější zděné sprchy a toalety místo tehdejších z vlnitého plechu s plechovými žlaby a bez teplé vody..
Přejdete přes trať a otevře se před vámi známá pláž. Ta iluzi návratu v čase podpoří asi nejvíce. Sice tu je navíc pár prolézaček, malé hřiště a dřevěný bufík sousedící s toaletami, ale jinak, místo spousty rekreantů hlavně od nás, se tu povaluje jen pár domácích dovolenkářů.
Na pohled je vše místy až neskutečně stejné, ale přeci jen uteklo přes 30 let.
V současnosti je kemp asi dost prázdný a tichý. Stánky s klobásami zmizely, kluci už nerozváží langoše, není komu. Od stanů se šlo k vodě přes mostek a železniční trať kde duněly těžké dieselové lokomotivy Nohabky. Už také neduní. Trať je elektrifikována a provoz je klidnější.
Když ve staré sámošce budete chtít legendární Melindu, bude na vás mladý perzonál koukat jak na mimozemšťany.
Cenově tu není ovšem nijak draho, a tak jsme si přivezli domů.......no aspoň ty klobásy :-))
Nádhera
(Mark, 13. 2. 2012 22:30)