USA a Kuba
Přidáno v neděli 23. 10. 2011
Dva státy, které jsou geograficky tak blízko a přitom jsou tak daleko od sebe. Liší se vším - způsobem vlády, zahraniční politikou, způsobem života svých občanů, ekonomickým systémem, atd. USA a Kuba. Státy, o kterých často v našich sdělovacích prostředcích slyšíme a přitom o nich nevíme to podstatné. Nepřemýšlíme nad tím, zda informace, které nám sdělovací prostředky o těchto státech poskytují, jsou pravdivé. A přesto se drtivá většina naší populace domnívá, že USA je země demokracie a svobody, země obrovských možností, kde neexistuje chudoba, kde jsou všichni občané spokojení. Naproti tomu si lidé myslí o Kubě, že je to země nepřátelská, že je to nesvobodná země, kde vládne chudoba a nespokojenost pracujících s místním komunistickým režimem. Je však mínění drtivé většiny světové populace o těchto dvou státech založeno na pravdě, nebo jen na lžích buržoazní propagandy? Je pravdou, že Fidel Castro je „krvavý diktátor" a Barack Obama velký demokrat, který šíří ve světě mír a demokracii?
Abychom skutečně pochopili charakter obou států podle pravdy, musíme si nejdříve říct o těchto státech pravdivé informace, týkající se jak minulosti, tak i přítomnosti. S badáním v historii můžeme začít ihned po 2. světové válce. V té době byly již „demokratické" Spojené státy agresivní, imperialistickou supervelmocí, která se snažila o co největší moc a vliv ve světě. O tom svědčí třeba i použití atomové bomby nad Japonskem v roce 1945. Oproti tomu byla Kuba tehdy pouhou americkou „kolonií". Kuba byla zemí, která pěstovala cukrovou třtinu a vydělávala i na cestovním ruchu a „demokratické" Spojené státy si přivlastňovaly hodnoty, které z toho pramenily. O tom, že dnes takzvaně demokratické Spojené státy jsou ve skutečnosti imperialistickou, agresivní zemí, svědčí i události, které se na Kubě odehrávaly v 50. letech. V roce 1952 uskutečnil generál Batista puč, podporovaný armádou a konečně i Spojenými státy a nastolil na Kubě diktaturu. Kuba se za diktátora Batisty stala skutečnou nesvobodnou zemí a jí být v roce 1959 díky revoluci, kterou vedl Fidel Castro. A je velmi zajímavé, že Spojené státy Batistovu diktaturu podporovaly. Miliony kubánských obyvatel žily za diktatury Batisty v chudobě kvůli tomu, aby jedinci ve Spojených státech bohatli z cestovního rozvoje na Kubě. Na tomto příkladě se velmi dobře ukazuje, jak funguje imperialistické vykořisťování mezi státy, kdy silnější stát vykořisťuje stát slabší. Ještě před kubánskou revolucí je vidět, že Spojené státy a Kuba jsou skutečně odlišné země, ale jinak, než jak nám tvrdí buržoazní propaganda. Spojené státy jsou nesvobodnou a nedemokratickou zemí, která šíří ve světě válku a chudobu (jako třeba v 50. letech na Kubě), ve které její mnozí pracující žijí na ulicích a nemají co jíst.
Události, které se na Kubě v 50. letech odehrávaly, vyvolaly silnou nespokojenost Kubánců s vedením své země. Objevila se partyzánská skupina vedená významnou osobností v dějinách 20. století, Fidelem Castrem, která plánovala zbavit Kubu nejen Batistovy diktatury, ale také amerického útlaku, který ždímal veškeré bohatství z Kuby. Partyzánské hnutí získávalo na svoji stranu stále více Kubánců, kteří se rozhodli bojovat, proti útlaku a vykořisťování. Pod vedením Fidela Castra, Che Guevary a dalších představitelů partyzánského hnutí zvítězila v roce 1959 kubánská revoluce, která svrhla Batistovu diktaturu. Pracující na Kubě se mohli volně nadechnout a věděli, že se z jejich zotročené země může stát samostatná a suverénní země, která bude o svých věcech rozhodovat sama, bez nátlaku imperialismu. Kuba se stala svobodnou zemí. Fidel Castro nikdy nezpodobňoval osobní diktaturu, ale diktaturu proletariátu (byť ovlivněnou sovětským revizionismem) a z toho vyplývající svobodu pro pracující, kterou Kubánci v roce 1959 získali. Ihned po kubánské revoluci se Fidel Castro snažil vyjednávat o suverenitě a nezávislosti Kuby na imperialistických státech, s ostatními významnými státy. Zatímco Spojené státy odmítaly přijít o svůj „zlatý důl", Sovětský svaz byl ochoten Kubě pomoci v obhajobě vůle pracujících a vítězství revoluce, před americkým imperialismem. Američané zpočátku proti Kubě podnikali i vojenské akce, ale nikdy se jim nepodařilo zničit vůli pracujících. Američané se také pokoušeli Fidela Castra odstranit. Např. když byl Fidel Castro v New Yorku, CIA vložila do doutníků výbušninu, ale doutníky se ke Castrovi nedostaly. Castro přežil podle kubánských úřadů přes 600 atentátů. Ale atentáty na Fidela Castra nebyly to jediné, co Američané proti Kubě podnikali. Stoupenci Batistovy diktatury většinou uprchli z Kuby a většina z nich zůstala na Floridě, kde pod vedením CIA vybudovala teroristické protikubánské organizace, které měly a stále mají za úkol organizovat a provádět podvratné akce proti Kubě, rozvrátit socialismus a zavraždit Fidela Castra. Dále byl vypracován tzv. plán Pluto, který měl vytvořit sabotážní skupiny, šířit na ostrově teror, provádět sabotáže, vraždit, likvidovat průmyslové i kulturní objekty, provádět atentáty. Plán byl okamžitě prováděn - bylo bombardováno 12 cukrovarů, z letadel byly zapalovány plantáže cukrové třtiny, požárem byl zničen největší obchodní dům v Havaně El Encanto, při dětském představení bylo zapáleno kino Riego, došlo k výbuchům na lodi La Coubre, při kterých zahynulo 110 námořníků a přístavních dělníků. Po celém území Kuby byly vytvářeny kontrarevoluční bandy teroristů a diverzantů. Celkem jich bylo 229 a čítaly přes 3 900 příslušníků. Za pomoci letadel a lodí jim CIA do konce roku 1960 dodala přes 150 000 liber zbraní, munice, trhavin, prostředků spojovací techniky a dalšího vojenského materiálu. V roce 1961 vláda USA přerušila diplomatické styky s Kubou a vydala zákaz cestovat svým občanům na Kubu.
Nyní se můžeme podívat na rozdíl mezi prezidentem (předsedou státní rady) Kuby Fidelem Castrem a prezidenty Spojených států. Zatímco Fidel Castro slyšel vůli kubánského lidu a byl rozhodnut budovat svobodnou a socialistickou Kubu, veškeří američtí prezidenti od konce 2. světové války zcela ignorovali vůli kubánského lidu a zcela nedemokraticky se snažili demokratickou vládu Fidela Castra svrhnout kvůli prospěchu několika kapitalistů. Jaký mají Spojené státy skutečný charakter se výrazně ukázalo, když byla v roce 1960 vyhlášena ekonomická blokáda Kuby, která zpomalila hospodářský rozvoj na Kubě a která trvá dodnes. Tato ekonomická blokáda Kuby způsobila do roku 2010 přímé ekonomické škody ve výši 751 mld. 363 milionů USA. Je ekonomická blokáda země kvůli změně její vlády správná a je odrazem našich představ o demokracii a svobodě? Kdy se Spojené státy zachovaly ke Kubě demokraticky?
Ale vůle kubánského lidu obhájit svou revoluci a svobodu byla nezlomitelná. I přes ekonomickou blokádu, i přes vojenské útoky a provokace udrželi pracující socialismus na Kubě dodnes. Ne protože by jim to Fidel Castro diktoval, ale protože Kubánci se nechtěli vzdát toho, co jim kubánská revoluce přinesla. Nezávislost na imperialistických státech, svobodu, budování socialismu, které přineslo pracujícím konec vykořisťování a útlaku, skromný, ale zato důstojný život bez okovů kapitálu. A to, že Kubánci si Fidela Castra dodnes nesmírně váží, svědčí asi o tom, že na rozdíl od amerických prezidentů byl Fidel Castro prezidentem, který přinesl Kubě daleko větší demokracii, než kterou Kubě přinášel útlak Spojených států před rokem 1959.
I dnes jsou vidět rozdíly mezi Kubou a Spojenými státy. Kuba se nikdy nezapojovala a ani dnes se nezapojuje do žádných vojenských operací v tzv. rozvinutých zemí, které by uskutečňovaly imperialistické velmoci pro dosažení zisku na úkor milionů obyvatel rozvojových zemí. Nešíří nikde ve světě válku a nenávist pracujících jednoho státu k pracujícím druhého státu. Proto je Kuba nesvobodnou zemí? A Spojené státy, které válčí v Iráku, okupují Afghánistán, podílejí se na bombardování Libye, jsou demokratickou zemí? Fidel Castro, který svrhl na Kubě diktaturu Batisty a ekonomický útlak ze strany Spojených států, který z Kuby udělal svobodnou socialistickou zemi a kubánskou revoluci obhajoval v bojích svým vlastním tělem, je „krvavým diktátorem"? A američtí prezidenti, kteří od konce 2. světové války bojují o moc a vliv ve světě, kteří svými rozhodnutími zničili životy desítek milionů lidí a zničili nezávislost několika desítek zemí (včetně bývalých socialistických zemí v Evropě), jsou považováni za demokraty? Ne Spojené státy, ale Kuba je svobodnou zemí. Ne Fidel Castro, ale americká buržoazie a prezident USA jsou ti, kteří nediktují pouze svému státu, ale celému světu, kde kdo bude vládnout a kdo za to zaplatí svým životem. Uvědomme si, že ta nesvobodná Kuba je ve skutečnosti svobodnější a nezávislejší zemí, než kapitalistické země. Lidé tam nežijí ve velkém bohatství, ale žijí důstojně, nejsou omezováni vládou kapitálu a jsou šťastní. Podívejme se třeba na příklad - kubánského zdravotnictví: V současnosti pracuje na Kubě asi 67 500 lékařů a 84 200 zdravotních sester. V zemi je 22 lékařských fakult, na kterých studuje 40 000 studentů. Celkem 275 nemocnic poskytuje 81 000 lůžek. Na jednoho lékaře připadá 167 občanů - s tak výhodným poměrem se může jen málokterá země pochlubit. V USA připadá na 1 lékaře 358 lidí, v Německu 268, v Chile 909. Co se týče zdravotnictví, neomezuje se Kuba jen na péči o vlastní občany. Kubánští lékaři pomáhají i v ostatních zemích. V roce 2000 pracovalo 15 000 kubánských lékařů celkem v 65 hospodářsky slabých zemích. Od roku 1959 pracovalo 51 000 kubánských lékařů celkem v 91 zemích! Kuba například provádí statisíce operací šedého zákalu například pro obyvatele Venezuely, a to zcela bezplatně. V roce 2005 se jednalo o více než 100 000 operací.
Co se týče kubánského školství: V současnosti studuje na vysokých školách na Kubě asi 300 000 studentů, z toho polovinu tvoří lékaři a učitelé. Od roku 1959 vystudovalo na kubánských vysokých a středních školách 41 000 lidí ze 123 zemí, samozřejmě naprosto bezplatně. Na přelomu století vyučovalo v kubánských školách přes 250 000 vysokoškolsky vzdělaných pedagogů, kteří vystudovali na 15 vysokých pedagogických školách. Studium je bezplatné, stejně tak jako ostatní náklady s ním přímo i nepřímo spojené - ubytování na koleji, stravování, potřebná odborná literatura. Každý vysokoškolák navíc dostává stipendium.
V mnohém může socialistická Kuba konkurovat velmocím jako jsou Spojené státy a Rusko!
Ve Spojených státech nemá 50 milionů lidí zdravotní pojištění, několik jedinců vlastní miliardy dolarů a několik milionů Američanů nevlastní ani dolar. Co vlastně rozhoduje o tom, která země je svobodná a která ne? Společensko-ekonomický systém. Země, ve které vládne kapitalismus, nemůže být ani demokratickou, ani svobodnou. Tato země nikdy nebude chtít udržet ve světě mír a rozvoj a nikdy nebude ani svým občanům zajišťovat sociální a existenční jistoty. Ale země, kde vládne socialismus, kde vládne diktatura proletariátu, tato země je zemí daleko svobodnější a demokratičtější, snaží se ze všech svých sil udržet ve světě mír a rozvoj a poskytuje všem svým občanům sociální a existenční jistoty. Kuba je ostrov svobody. Je to ostrov, ke kterému vzhlíží miliony zotročených pracujících ze zemí Jižní Ameriky. Kuba je vzor pro země v Latinské Americe, které chtějí budovat socialismus a bojovat proti útlaku amerického imperialismu, který se snaží ovládat a vykořisťovat státy po celém světě. Díky socialismu na Kubě zvítězilo budování základů socialismu i ve Venezuele a idea komunismu se šíří po všech zemích Latinské Ameriky. Tím, že před 52 lety Castro svrhl fašistickou diktaturu na Kubě, ukázal všem zotročeným státům, že se lze zbavit tyranů a vykořisťovatelů a že lze budovat svět, o kterém každý pracující sní.
Vážím si osobnosti jako je Fidel Castro a jsem moc rád, že je ještě dnes mezi námi. Vážím si ho, protože on si váží nás pracujících. Kéž by takových lidí bylo víc. I když je potřeba si z druhé strany uvědomit, že v současnosti není už Kuba to, co bývala před 30 lety, že dnes se v Kubě již začínají objevovat reformy, které mohou vést k rozložení kubánského socialismu podobně, jak to bylo před 20 lety v Evropě.
Čest práci a vytrvalosti kubánského lidu!
Čest kubánské revoluci a vůdci kubánské revoluce Fidelu Castrovi!
PKR
Viz též www.komsomol.tym.cz