Recenze: Brestská pevnost
Přidáno v neděli 29. 1. 2012
V dnešní době se mnoho kvalitních, natož pravdivých filmů o druhé světové válce netočí (což je pochopitelné, když tento režim tvrdí, že druhou světovou válku spoluzpůsobil J. V. Stalin a podobných lží jsou učebnice a pochybné rádoby historické pořady plné). Před několika dny jsem viděl film Brestská pevnost (bělorusky Brestskaya krepasts, ruskyBrestskaya kreposť) - v českých kinech, médiích či filmových vydavatelstvích nehledejte, nehodilo se do monolitu, v kterém je Rudá armáda (RA) viděna jako vzdávající se houf - natočený v roce 2010 ve spolupráci Ruska a Běloruska.
Se starými velmi kvalitními sovětskými válečnými filmy má společný nevylhaný příběh, v kterém je viděna surovost krvelačné války a bestialita fašistických útočníků i hrdinství Rudé armády, s novými americkými škváry má společnou moderní vizuální vizáž a kvalitní efekty (což je sice o mnohem méně důležité než pravdivost a příběh, ale může to zaujmout dnešní generaci), ale není zde jeden či skupinka nesmrtelných superhrdinů, pro které je válka takový výlet do Evropy s návštěvou evropských děvčat a zastřílení si. Film popisuje první dny největšího útoku v historii lidstva - operace Barbarossa - „křížové výpravy proti bolševismu" a přesněji osud jednoho z nejzápadnějších bodů SSSR, Brestské pevnosti. Tato pevnost se stala po záchraně západní Ukrajiny a Běloruska před možných vyhlazením fašisty v roce 1939 (dnes proklínaný pakt Molotov-Ribbentrop způsobený nezájmem Západu o spojenectví se SSSR) hraniční pevností na řece Bug.
Film na začátku popisuje bezstarostný život obyvatel pevnosti ve dnech před invazí. Někteří z nich si myslí, že budou napadeni, někteří tomu nevěří. V noci na 22. června 1941 se do SSSR vlakem dopravují speciální jednotky SS-Brandenburg, převlečené za důstojníky NKVD (jejich infiltrace poškodí velmi bojeschopnost RA a zajistí na některých částech fronty rychlý postup, o čemž se u nás nemluví, jelikož současná garnitura chce vidět RA jako neschopnou podprůměrnou armádu, kterou zničila Velká čistka). Ráno 22. 6. 1941 začíná mohutná dělostřelecká příprava (bombardování pozic nepřítele před jejich napadením), o které si stále někteří myslí, že jde o cvičení. Němcům se podaří ze začátku rychle dobýt některé části pevnosti, např. nemocnici a vyhnat z ní nemocné. Bestialita, s kterou fašisté zacházejí s nemocnými - zraněnými a obecně se všemi Rusy je ohromná a odporná. Němci se pokoušejí nahlodat obranu tím, že vyprávějí, jak Sověty vysvobodí z otrockých prací a kolchozů. Obráncům se podaří konsolidovat obranu ve třech bodech u Chelmské brány (město Chelm se stalo později jedním z nejhrůznějších vyhlazovacích táborů na území okupovaného Polska) pod vedením politického komisaře Femina, pod vedením majora Gavrilova a oddíly Pohraniční stráže NKVD pod vedením poručíka Kiževatova.
Stejně jako obecně u všech filmů sovětské provenience jsou přesné historické reálie jako zbraně, uniformy (rozlišené čepice jednotek Pohraniční stráže, dělostřelectva, NKVD i politických komisařů). Během filmu je velmi naturálně zobrazováno utrpení všech obránců pevnosti, kdy bráníce se v kasárnách a katakombách jim docházejí náboje, voda i elektřina. Celý film provází marné vysílání obránců: „Já pevnost, já pevnost, bráníme se, bojujeme - žádáme posily." Když se fašistům nedaří ani po týdnu bojů zlomit obránce pevnosti, shodí na pevnost několikatunovou pumu a postupným vypalováním podzemních úkrytů pevnost dobíjejí.
Brestská pevnost se v úplném týlu fašistických vojsk držela týden, přičemž individuální hnízda odporu bojovala partyzánsky další dva měsíce. Obráncům se tím podařilo zastavit zásobovací kolony, jejichž jedinou cestou byla cesta kolem pevnosti. V roce 1964 získá Brestská pevnost titul pevnost-hrdina, což byla podobná verze titulu město-hrdina, jež měla ta města, jež dlouho vzdorovala fašistickým agresorům, jako byl Leningrad, Stalingrad (Chruščovem zohaven na Volgograd, což místní obyvatelé chtějí znovu změnit) či Sevastopol.
Film Brestská pevnost velmi naturalisticky popisuje tvrdost války a odpornost činů fašistických útočníků. V našem prostředí ji nejspíš do pokrokové změny tohoto režimu neuvidíme, jelikož se to nehodí do celkové ukazované tváře SSSR a jeho socio-ekonomického systému.
„Já jsem politický komisař, komunista a žid" - politický komisař Femin, nositel řádu Lenina in memoriam.
Film ke zhlédnutí v ruštině s českými titulky na serveru YouTube:
http://www.youtube.com/watch?v=8AToC8rV_I0
Josef Dastan
www.komsomol.tym.cz