KOMSOMOLCI OPĚT V BERLÍNĚ, 1. část: "KDO OKRÁDÁ KOMUNISTICKÉ HNUTÍ?!"
Přidáno ve čtvrtek 23. 2. 2012
S významnou podporou Mezinárodní koordinace revolučních stran a organizací (ICOR), respektive několika jejích evropských členských organizací, se mohly zúčastnit letošní, tradiční nedělní mezinárodní demonstrace „Lenin-Liebknecht-Luxemburg" (L-L-L) v Berlíně a s ní souvisejících, především sobotních doprovodných akcí, skupiny československých a maďarských mladých komunistů, čítajících, dohromady na místě, několik desítek lidí.
Jmenovitě, z býv. Československa zde byly zastoupeny Dělnická komunistická organizace (DKO), Socialistický svaz mladých (SZM) ze Slovenska, maďarský MIKSZ a Svaz mladých komunistů Československa-Komunistický svaz mládeže (SMKČ-KSM), který je společně se slovenskou Společností vědeckého komunismu (kterou zde SMKČ-KSM zastupoval rovněž) jedním ze zakládajících členů ICOR.
Každý rok, uprostřed ledna, se komunisté, trockisté, socialisté..., zkrátka proletářská i maloburžoazní levice ad. setkává v Berlíně k uctění památky dvou legendárních německých revolucionářů Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, kteří byli v lednu 1919 mučeni a brutálně zavražděni (Rosa byla umlácena pažbou pušky), z fronty První války navrátivšími se reakčními veterány, tvořícími ozbrojené polovojenské skupiny, tzv. "Freikorps". Vše kvůli zradě sociálnědemokratických předáků německé revoluce. Stejné zradě, která sebrala lidem práce, těsně po konci imperialistických jatek První války, socialistické dokončení národních revolucí i v Čechách, na Slovensku, v Maďarsku a v mnoha dalších zemích Evropy. Lidem, kterým dala obrovskou naději bolševická revoluce v Rusku. Její protagonista, myslitel a revolucionář Lenin, zemřel 21. ledna 1924. Proto má berlínská demonstrace ve znaku L třikrát.
Již jednou se zástupci české mladé komunistické generace na tuto největší pokrokovou manifestaci ve střední a východní Evropě (s výjimkou Ruska, kde je zcela jiná situace) museli dostávat za podpory jiného subjektu než vlastní, "mateřské" strany, která se označuje jménem komunistická - tedy Komunistické strany Čech a Moravy (KSČM). Tehdy, před dvěma lety, ještě nebylo odmítnutí podpory mladým komunistům ze strany KSČM tak zjevné a netýkalo se všech mladých komunistů, navíc když, při kalamitním počasí, zamrzla ubytovna Die Linke, kde jsou každým rokem účastníci autobusového zájezdu KSČM do lednového Berlína ubytováni, dalo se to nějak chápat. Faktem ale přitom zůstává, že 2 zástupci SMKČ-KSM se na akci měli dostat jedině s podporou Revolučního svazu přátel Ernsta Thalmanna (RFB) a Svazu pronásledovaných nacisty, ještě než bylo o ubytovně pohlcené mrazem cokoliv známo.
Loni se zase stará praxe vrátila, možnost účasti v Berlíně byla komsomolcům opět, místy v autobusu KSČM, umožněna. Ovšem s tím, že mladí komunisté byli izolováni od všeho dění v ubytovně cca 30 kilometrů od Berlína, mimo návštěvy muzea ve městě Luckau (kde sice byl v letech 1916 - 1918 za svou revoluční a protiválečnou činnost vězněn Karel Liebknecht, ale k pláči je jeho návštěva, vzhledem k jejímu antikomunistické zaměření. Už na vnější stěně areálu věznice je umístěna pamětní deska s textem, že zde byly oběti sovětské „svévolné justice". Naše členy pak dorazila rázná výzva jednoho přítomného funkcionáře KSČM, ať „neblbneme", že přeci tato expozice není antikomunistická, že v 50. letech byli skutečně vězněni nevinní lidé...)
Letos pak musel mladé komunisty podpořit ICOR (přesněji řečeno zejména Marxisticko-leninská strana Německa /MLPD/, její komsomol Rebell a pionýrská organizace Rudé lišky, na jejichž hostiteské pozvání přijeli mladí lidé z osmi organizací, z České republiky, Slovenska, Maďarska, Rakouska, Norska a Nizozemí, a ne KSČM, jejíž autobus vyrážel tentokrát již, dle dostupných informací, v pátek dopoledne, kdy je samozřejmě jakákoliv účast mladých lidí prakticky vyloučena. Ona ale nebyla ani nabídnuta. A tím mám na mysli NABÍDNUTA. Je minimálně velmi podivné, když tzv. komunistická strana útočí (nebo je ignoruje) proti jediným mladým lidem (obzvláště, vezmeme-li v potaz věkový průměr KSČM), kteří chtějí mít něco společného s její komunistickou minulostí. Velkou říjnovou scialistickou revolucí a Vítězným únorem. Možná vadí, protože se tato část mladých chce také rozloučit s onou minulostí kapitalizace "komunistické strany", která rozkládala stranu valutovými a tuzexovými konty přibližně od 60.let až do roku 1989 a která KSČM rozežírá dodnes. Ono o peníze jde vždy až na prvním místě, že, Páni soudruzi? Jedno z mála pravdivých obvinění minulého režimu z celého nemastného, neslaného antikomunistického filmu Pupendo bylo v otázce: "Co mají soudruzi raději než Lenina?", a v odpovědi: "Valuty."
Příznačné zmatky, falešné informace, intriky a lokální rozbroje některých uzemních organizací KSČM, které obestíraly organizování návštěvy Berlína touto stranou, ve výsledku způsobily to, že byl vypraven autobus jeden, jakýsi "VIP" autobus, jehož osádka byla pozvána do Bundestagu (zákonodárného sboru Spolkové republiky Německo) na setkání s poslancem Levice (Die Linke) Thomasem Nordem, který platil na účastníky zájezdu, kam mládež asi nemá přístup. O tom si myslím své (obzvláště, když ze zdroje z KSČM jasně zaznívá, že si někteří soudruzi ještě zaplatili diety "za výlet do Berlína"). Do tohoto autobusu nemělo přístup ani těch pár aktivistů (menší, fungující část tzv. "krajských manažerů /koordinátorů/") Komise mládeže KSČM, tedy jakýchsi, mladými členy KSČM nevolených, samozvaných "reprezentantů" mladých členů KSČM /tedy i mě? Nic osobního.../, který valná část vedení KSČM, v čele s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem, staví, zcela sektářsky, proti komunistické mládeži, sdružené především v SMKČ-KSM). O této (tedy nakonec výlučně) "KSČM akci" informoval pouze jediný mladší účastník zájezdu, nebudu uvádět jeho věk, ale do komsomolu jej žel již nemůžeme přijmout, který se také jediný snažil do autobusu komunistickou mládež dostat, soudruh Jan Fryčer. Díky mu za to, ale program zahrnující ze skutečných politických aktivit (krom návštěvy památníku ukončení války v Evropě ve čtvrti Karlshorst, kam by jako exponáty někteří z účastníků zájezdu skoro patřili a turistické prohlídky Berlína) pouze setkání s vysloužilým poslancem další strany žijící z komunistické esence minulého režimu, to je při tom, že v Berlíně jsou v těch dvou dnech dvě antifašistické konference, několikatisícová Rosa Luxemburg konference, kulturní akce MLPD a (musím dodat) také trockistů a dalších subjektů, zatraceně málo.
Jediní komsomolci informují široce o dění na této akci již léta českou a slovenskou (teď také její maďarskou menšinu) veřejnost, tentokrát hned na webech všech čtyř, za nás, zúčastněných organizací, zprávou o tom, že v Berlíně se konají pokroková setkání a mezinárodní demonstrace, které se zúčastňuje 70 až 150 tisíc lidí. Dvakrát z toho vyšly tyto články v Haló novinách - jednou zcenzurovaný článek "Berlín rudý, rudější" (zcenzurovaný od kritiky ne nepodobné strany od KSČM - Die Linke - a nevhodných slov jako "imperialismus" a "marxismus-leninismus") a jednou nezcenzurovaný článek "Rosa Luxemburgová bude žít!" (byť to byla naše kratší zpráva), dokonce v rubrice zahraničního zpravodajství (díky ehm... "tlačence" - dnes by už ani ta nebyla možná, v Haló novinách, zbavených již skoro všech komunistických živlů).
Připadá mi opravdu neskutečně drzé, že KSČM, jejíž většina představitelů a funkcionářů žije z majetku, jména a členské základny předpřevratové Komunistické strany Československa, se mimo distancování se od historie a odkazu KSČ a od mladých lidí, kteří za tímto odkazem stojí, ani mladým komunistům nenabídne možnost, aby se zúčastnili největší komunistické akce široko daleko. Že to nezajistí ani u těch pár mladých, z nichž někteří jdou za jejími slátaninami o socialismech pro X-té století a žvaněním o "širokém" a "významném" "spojení levice", je skutečná zlodějna. Užívat majetek a členskou základnu KSČ, od které se KSČM distancovala, jako výdělečný podnik a možnost, jak nepřijít o svá teplá místečka díky podpoře obelhávané členské základny, které je KSČM prezentována jejími předními představiteli jako strana "takticky", "umírněně" a "realisticky" usilující o socialismus, (kterého se ale "takysoudruzi" se svými platy, požitky musí děsit nejvíce), je plivnutí do hrobu Fučíkovi, Gottwaldovi a dalším hrdinům boje proti systému útlaku, vykořisťování a válek - kapitalismu. Hlavně, že jezdí do Berlína s věnci pro Rosu a Karla, ale, že by dorazili na Olšany, vzdát úctu prvnímu prezidentu pracujících, Gottwaldovi, to se nestane. Ani se nedivím, Rosa a Karl, to je pro ně (přičemž jsou samozřejmě čestné výjimky, které byly i v Berlíně) pouze turismus. U hrobu Klementa Gottwalda by si museli přiznat, co jsou zač a kam stranu přivedli. Navíc, museli by zvednout hlavu před tímhle režimem, který jim za jejich připosranost háže zbytky od stolu.
Jsou to skuteční zloději, zloději odkazu komunistů a všech prostředků, které zanechali svým následovníkům. V této chvíli jsou hlavní nepřátelé komunistického hnutí oni - moderní revizionisté. Oni jsou v první linii tohoto režimu proti socialismu - oni umožňují současným kryptofašistům vládnout. Oni jsou "profesionální antistalinisté" (čti antileninisté), pomlouvající jedinou dobu v dějinách lidstva, kdy se všichni zbídačovatelé, lichváři, novodobí otrokáři, ti, co je pro ně válka průmysl, třásli strachy, že přijdou o vládu nad touto planetou. Náš vztek je naše zbraň. Nehrejme si na radikály radikálními prohlášeními ze svých obývacích pokojů. Radikální byla, je a bude pouze akce. Jinak je "radikálnost" k smíchu. Být radikální a nebýt přitom komunistický, znamená být např. fašisticky nebo maloměšťácky radikální, jako třeba trockisté. Maloměšťácký radikalismus vždy byl, je a bude pro komunistické hnutí zhoubný. Naší zbraní je hněv uvědomělý, přetavený v připravenou otevřeně i skrytě radikální komunistickou akci. Nepřipravená, živelná, neuvědomělá a tedy nekomunistická radikální akce je sice radikální, ale pro komunistické hnutí obvykle škodlivá, ne-li sebevražedná.
Klement Gottwald před 5. sjezdem Komunistické strany Československa (na kterém se stal jejím předsedou) hovořil o tom, kolik lidí se myšlenkami Lenina zaštiťuje a přitom jedná proti němu. Předseda KSČM Filip, který tvrdil, že "návrat k Leninovým myšlenkám má nepopiratelný smysl" , je toho jasným důkazem, i když možná Leninovy myšlenky špitá kmotrovi ODS Dlouhému na zámku na Hluboké, možná je propaguje na akcích velkoburžujského (buržuj - soukromý vlastník výrobního přostředku, tedy vlastník práva na žití z cizí práce) Lions klubu (jehož odznáčkem na klopě se chlubil, dle našeho zdroje z KSČM, i jeden účastník letošního Berlína) s panem Bartákem, možná je vytesával do poslanecké lavice při tryzně za mezinárodního teroristu Václava Havla, spíše je to však jinak. Prvním krokem k návratu k myšlenkám Lenina je zbavit se takovýchto žab na prameni, jejichž jediná politika je politika vlastní kapsy a usilovné zadupávání revolučního mládí (kterého zaplaveného konzumem, pakulturou a hlupstvím zase tak moc není), těch, kteří bojují za skutečnou změnu systému, o kterou, přestože to má v úvodu svých stanov, KSČM skutečně neusiluje.
Po sobotní cestě autem a dvěma mikrobusy se všechny naše skupiny setkaly na místě, které zajistil Rebell pro přespání před nedělní demonstrací a pro večerní kulturní a seznamovací akci, která se konala v budově Keplerovy základní školy, kde Rebell uchystal pro všechny zúčastněné také nezapomenutelnou atmosféru. O té více jeden z našich členů, Rufus:
"Myslím si, že Rebell posunul viditelně marxisticko-leninskou mládež o velký krok dopředu v naší kapitalistické přítomnosti. Vynikající organizovanost a pečlivě naplánovaný program jistě předčil očekávání téměř tří stovek mladých soudruhů z Německa a několika dalších zemí Evropy, kteří překonali mnoho kilometrů, aby společně uctili památku Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta, jejichž tragický osud v boji za svobodu obyčejného člověka a beztřídní společnost se stal symbolem ucelenosti a internacionální spolupráce v boji proti kapitalismu ve všech jeho formách." Uctění památky těchto velikánů bylo součástí i této významné akce, před kulturním programem, který byl výstižně popsán v článku SZM z Berlína (citaci z něj uvádím, protože část účastníků se kulturní akce nezúčastnila a vyrazila na, do noci pohroužený, obrovitý berlínský pamatník Rudé armády v Berlíně-Treptowě, na který také při odjezdu z Berlína další komsomolci, za dne po demonstraci, položili Hrdinům osvoboditelům věnec "Hrdinům/SMKČ Česko"): "Program začal vystúpením pesničkára z Rebelu, ktorý nám zaspieval pieseň o už spomínaných troch revolucionároch. Nasledoval príhovor predsedníčky Rebelu (Lisa Gärtner), ktorý sa venoval odkazu nemeckej revolúcie, boju za socializmus a boju proti revizionistickým a reformistickým tendenciám, ktoré ničia mnohé komunistické strany a hnutia po celom svete. Po nej vystúpili dvaja pôvodom palestínski raperi so svojou antikapitalistickou pesničkou. Členovia Rebelu si prichystali aj krátku divadelnú scénku, ktorá parodovala rôzne pokusy politikov EÚ zachrániť kapitalizmus a Eurozónu. Celý program zabezpečovali členovia Rebelu, čo je veľmi sympatické. Žiadne platené spevácke a herecké hviezdy, ako to robia naši praví, či ľaví politici. Celý kultúrny program si vedia zabezpečiť sami. Nasledovali príhovory jednotlivých zástupcov medzinárodných komunistických mládežníckych organizácií. Za SZM vystúpil predseda Miroslav Pomajdík, ktorý svoj prejav predniesol v nemčine."
A pokračuje Rufus: "S projevy, po předsedovi SZM, vystoupili jednak soudruh z DKO, díky kterému byl zajištěn i překlad, dále zástupce maďarského MIKSZe Pétr Maszlov a na konec vystoupil delegát Komunistické ligy Norska. Předseda SMKČ a člen Ústřední rady KSM Lukáš Kollarčík ve svém vystoupení osvětlil všem přítomným současný stav a úlohu mladých komunistů na území bývalého Československa. Připomněl historická fakta a varoval před buržoazními formami levice, které se pro dosažení svých cílů nezastaví před ničím proti levici antisystémové. Dále pak ozřejmil dočasnou nedostupnost webových stránek SMKČ i KSM (www.komsomol.cz a ksm.komsomol.cz), kdy po zvěřejnění vynikajících, výstižných a časově přítomných materiálů k úmrtí buržoazního bývalého prezidenta Václava Havla byla nejen zablokována naše webová stránka, ale poskytovatelem sdělena informace, že pro tak velkou návštěvnost není tento web stavěný, jakožto že výše jmenovaná služba nám dále poskytována nebude, přestože byla zaplacena ještě téměř rok dopředu. Tato informace vzbudila hluk v sále a nejedno pokývání hlavou.
Součástí kulturního programu byla volná tvorba před publikem. Za nás soudruh Lukáš Kollarčík zahrál na kytaru a zazpíval píseň s názvem "Měšťácká", která pojednává o nabubřelosti, slepotě a obrně bezmoci myšlenkových pochodů maloměstské buržoazie. Dále pak velký úspěch zaznamenala výstava a reprezentace sochařských prací z dílny místopředsedy SMKČ Martina Peče. Myslím si, že tato forma reprezentace byla velkým přínosem v dějinách našeho vzájemného setkávání a spolupráce na internacionální úrovni a jsem rád, že se setkala s velkým ohlasem. V místnosti předsálí bylo k nahlédnutí či zakoupení, ale také i zcela zdarma, velké množstí materiálů s nám tak blízkou revoluční tématikou. Od historických odznaků, přes tištěné materiály, až po knihy světově známých názvů a autorů, v mnoha světových jazycích. Na závěr zazněla Internacionála, kterou zpíval každý účastník ve své reči. To hlavní, manifestace, nás čekalo na druhý den.
Je nemožné celou atmosféru a společnou sílu celkového dojmu z akce LLL Berlín 2012 popsat. Můžu říct jen jedno, zažijte to také!"
Pokračování ve 2. části.
David Pazdera
www.komsomol.cz