Novinky 3/2021
BURNETT, FRANCES HODGSON : TAJEMNÁ ZAHRADA
Knížka, jejíž anotaci právě prohlížete, je až neskutečně krásná a pronikavě silná. Je z toho šafránově mála vyprávění, jimž člověk podlehne, ať je mu devět, třicet dva nebo sedmdesát osm let. Výjimečná knížka, příběh psaný pro čtenářky a právě tak pro čtenáře! Hned na počátku prožijeme hrůzu:
Potom se začaly dít hrozné věci a Mary pochopila, co znamená tajemná atmosféra, která se vznášela nad oním ránem. Propukla totiž cholera. Rozpoutala se ve své nejhorší podobě a lidé padali mrtví k zemi jako mouchy. Chůva onemocněla hned první noc a právě kvůli její smrti se ozýval nářek z příbytků služebnictva. Než nadešel další den, zemřeli ještě tři sluhové a ostatní se v hrůze rozutekli pryč. Všude se šířila panika a v bungalovech umírali lidé.
Z Mary se během několika hodin stává sirotek a za několik dní musí opustit koloniální Indii – jediný domov, který dosud poznala. Vydává se ke vzdáleným příbuzným do Anglie, jenže v jejich velkém tmavém domě, který má snad stovku většinou nepoužívaných, zamčených pokojů – nejméně jeden z nich ovšem ukrývá tajemství – se cítí, jako by zůstala na světě úplně sama. Zvlášť když člověk všude kolem narazí napřed na lány nudných zelinářských záhonů a za nimi pak na nekonečná pustá vřesoviště.
Ještě věříte, že je to výjimečně krásná kniha?
Sáhla do kapsy, vytáhla klíč a zjistila, že se do klíčové dírky hodí. Zasunula ho dovnitř a otočila jím. Musela klíč chytit oběma rukama, a nakonec povolil. Pak se zhluboka nadechla a podívala se na dlouhou cestičku za sebou, aby se přesvědčila, že tam nikdo není. Zřejmě tudy žádní lidé nechodí. Mary se znovu zhluboka nadechla, protože byla nervózní, odsunula dlouhý pohupující se břečťanový závěs a zatlačila do dveří, které se pomaličku otevřely.
Mary vklouzla rychle dovnitř, dveře za sebou zavřela, zůstala stát zády k nim a rozhlížela se kolem. Dech se jí zrychlil vzrušením, údivem a radostí současně.
Stála uvnitř tajemné zahrady.
Život malé Mary a jejího bratrance Colina – ještě před chvílí to byli docela otravní a sobečtí jedinci – se navždy promění. Zláká je zahrada a život v ní se všemi nástrahami a háčky. Podaří se jim kdysi krásnou, ale teď zanedbanou zahradu s pomocí zkušenějšího kamaráda Dickona tajně vzkřísit, poznají ji jako živoucí a umíněnou bytost a pak zjistí, že rozkvétají spolu s ní a že se vlastně stal zázrak:
V trávě pod stromy, v šedých kamenných nádobách na květiny, které stály ve výklencích a všude jinde, zářily zlaté, fialové a bílé flíčky. Na stromech nad nimi svítily růžové a sněhobílé květy. Všude se třepetala křídla, znělo sladké cvrlikání a bzukot a rozléval se bezpočet vůní.
Tajemná zahrada je příběh o skrytých silách a zřejmých nádherách přírody, o jejím ohrožení a o úsilí, jež ji dokáže navrátit k novému životu, je to vyprávění plné tajemných náznaků, znepokojivých psychologických momentů, překvapivých odhalení a hlubokých, fantastických záhad. Vyprávění, jež se staví s porozuměním ke složitostem života, k otázkám dobra a zla a hlavně k nám, kteří ono dobro i zlo zosobňujeme. Příběh dostal už mnohokrát filmovou i televizní podobu a jeho muzikálové provedení okouzlilo Broadway. V nejnovější filmové verzi (2020) vynikají Colin Firth a mladinká Dixie Egerickx.
KÖRNEROVÁ, HANA MARIE : CO NEODVÁL ANI ČAS
Životní příběhy tří žen se odehrávají na konci minulého století. Od nezralého tápání na přelomu šedesátých a sedmdesátých let až po věk, který přináší – když ne moudrost – tak alespoň nadhled. Laděna, Kamila a Ilona. Jsou každá jiná, jinak vnímají a prožívají lásku, manželství, mateřství, ale i těžkou nemoc, sociální a politické změny nebo problémy v zaměstnání. Všechny pocházejí z malé, odlehlé vesničky v Polabí, odkud se v mládí snažily co nejdříve uniknout, aby se tam pak po zbytek života s pokorou vracely. Právě tam se sejdou po dlouhé pauze při povodních v roce 2002. Život ještě zdaleka nemají za sebou, dokážou si vychutnat jeho radosti, ale trapasům a průšvihům z mládí se teď už mohou smát.
* „Jsou lidé, kteří shromaždují důvody, proč to nejde. A jsou lidé, kteří – i když to nejde – hledají způsob, jak by to přece jen šlo,“ říká Kamila. „Já patřím k těm druhým.“
* „Nevyslovujte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mně? Proč zrovna já? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a polovina z nich je větší než to vaše,“ říká Laděna.
* „Život není vytyčený cíl v dálce, k němuž se plahočíme a cestou přitom odstrkujeme drobné radosti všedních dní. A říkáme si, že na ně bude čas, až dosáhneme cíle. Nebude, užijme si je hned!“ říká Ilona.