Fotky Zmije obecné použity 3x od kámoše "zmijáka" Lukáše Blažeje.   

Foto červené formy použito od ČHS, autor RNDr. Václav Gvoždík, Ph.D.

Text k uštknutí ze stránek MUDr. Jiřího Štefánka - Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK.                                            

Autor : RNDr. Václav Gvoždík, Ph.D.

Hadí jed obvykle rychle zapůsobí na nervový systém nebo krev oběti. 

Neurotoxin je jed, který působí na nervovou soustavu (působí na nervosvalová zakončení). Oběť je po uštknutí ochromena (paralizována) a dochází u ní k zadušení, neboť se zastaví dýchací pohyb. Tento jed produkují jedová žlázy korálovcovitých hadů. Jedná se o hady žijící na souši (mamby, korálovci, kobry, ...).

Myotoxin je jed, který působí na svalovinu.  Jed myotoxin produkují v jedových žlázách všechny mořské druhy korálovcovitých hadů (vodnáři, vlnožilové) a některé suchozemské druhy korálovcovitých hadů žijících v Austrálii.

Hemotoxin je tzv. "krevní jed", u uštknuté oběti rozkládá krevní buňky. Nepůsobí tak rychle jako neurotoxin. Dochází však ke krevním sraženinám, rozkladu krevního řečiště, k poruše krevního oběhu, k rozkladu tkání. Tento jed působí hlavně na teplokrevné živočichy. Produkují jej jedové žlázy zmijovitých hadů (zmije, chřestýši, ploskolebci, ...).

Předloktí a dlaň ruky v průběhu již 2 operace,  po uštknutí Chřestýše texaského (Crotalus atrox), stále je vidět velké množství mrtvé tkáně jak na předloktí tak na dlani.

Použití 2 snímků z : tera.poradna.net

Na druhé straně se jed hadů využívá ve zdravotnictví.  Jako léčivo byl známý již ve středověku a to nejen v lidovém léčitelství. Hadí jed je užitečný díky svému  velkému obsahu enzymů. Jako lék se hlavně využívá ve formě mastí při léčbě různých zánětů, k tlumení bolestí.  Příznivě působí a pomáhá při léčbě revmatismu, zánětu šlach, zánětu svalů a oparů.

============================================================================

Zmije obecná - tělo zmije je zavalité, s nejčastější délkou kolem  65 cm u samců, 80 cm u samic. Hlava je široká, trojúhelníkového tvaru, zřetelně odlišená od krku a těla.

Oko má červenou barvu,  je poměrně malé, s roztažitelnou, vertikální zřítelnicí.

Její jed vykazuje především účinky hemolytické (působí rozklad červených krvinek za současného uvolňování krevního barviva) a hemorrhagické (krvácivé). Množství jedu je však u zmije poměrně malé. Při uštknutí vnikne do rány maximálně 25 až 30 mg jedu, jedná se o nativní přírodní toxin, což odpovídá 5 až 10 mg suchého jedu. Smrtelná dávka pro dospělého člověka  (vážícího cca 70 kg) je 15 mg jedu.  Záleží však na místě uštknutí, zejména zda-li se jedná o dobře prokrvené místo či nikoliv. Např. uštknutí do hlavy je velice nebezpečné.  Velkou a významnou roli zde také hraje zdravotní stav postiženého.

Zbarvení zmije je velmi různorodé, obsahující skoro všechny odstíny tmavších barev. Na zádech má Zmije obecná esovitý pruh. U tohoto druhu se také dá vypozorovat určitý pohlavní dimorfismus. Samice většinou bývají hnědé, zatímco samci mají světlejší barvu - šedivou.

Víte, že v České republice je výskyt zmijí vázaný především na zachovalé přírodní prostředí?

Víte, že úmrtí na uštknutí Zmijí obecnou jsou naprosto výjimečná, více lidí za rok zemře na bodnutí včelou či vosou, nebo na otravu houbami?

Víte, že se zmije u nás vyskytuje nejen v klasické formě zbarvení, ale i v cihlově celočervené barvě (barva oka normální) v písčitých oblastech a v celočerné barvě, tzv. forma prester (s červeným bělmem), na horách?

Použité foto : I-fauna 

                         Použité foto : Wikipedia

Víte, že na lokalitě poblíž obce Rejvíz, v Jeseníkách, se vyskytují všechny barevné mutace na jednom místě?

     mapy.cz 

Autor: Ludek.O

====================================================================

Rozšíření Zmije obecné

Norsko, Švédsko, Finsko, Dánsko, Německo, Rakousko, Švýcarsko, Severní Itálie, Belgie, Holandsko, Velká Británie, Polsko, Česká republika, Slovenská republika, Maďarsko, Rumunsko, Bělorusko, Turecko, Bulharsko, Albánie, Chorvatsko, Slovinsko, Makedonie, Bosna- Hercegowina, Černá Hora, Makedonie, Srbsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Rusko, Mongolsko, Severní Korea, severozápadní Čína.

• Vipera berus  : západní Evropa (Nizozemí, Belgie, Lucembursko, Německo), střední Evropa (Rakousko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Ukrajina, Polsko) i severní Evropa (Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko), Balkán (rozšíření V. b. bosniensis a Rumunsko), východní část Evropy (Moldávie, pobaltské republiky a velká část Ruska)
• Vipera berus bosniensis  : Bosna, Chorvatsko, Srbsko (přes hranici v severním Srbsku a jižním Maďarsku se vyskytuje nížinná populace dříve popsaná jako V. berus pseudaspis, dnes  dnes je synonymizována s V. b. bosniensis), Makedonie, Černá Hora, severní Albánie, severní Řecko, Maďarsko (v nejjižnějších částech se nevyskytuje)
• Vipera berus sachalinensis : Sachalinský ostrov a přilehlá pevnina 

(poděkování za výraznou pomoc v určení lokalit patří p. Ondřeji Škachovi)

Toxicita Zmije obecné (Vipera berus)

Jedovatost zmije, přesněji řečeno jedový aparát zmije, je často důvodem toho, že je v naší přírodě nevítána a hubena. V současné době je zmije obecná přísně chráněna. V posledních letech byla téměř vyhubena z původních lokalit v ČR, které dříve obývala.

Vipera berus, stejně jako jiné zmije a chřestýši, což  je řadí do vývojově nejvyšší čeledi Viperaide, je vybavena solenoglyfním typem zubů se schnopností vědomě regulovat, pomocí svalového aparátu, množství stříknutého jedu. Velice často druhy z čeledi Viperaide při obranném kousnutí nevpouštějí jed. Pochopitelně to není pravidlem, ale je to velice časté, jak vyplývá z dostupných informací. Například Valenta (2008) v knize Jedovatí hadi uvádí, v rámci zhruba 90 případů řešených ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, že ve více než v polovině z nich nedošlo vůbec ke vstříknutí jedu.  Valenta dále ve výše uvedené knize zmiňuje raritní a šťastný případ kousnutí 3 letého dítěte do spodního rtu bez vstříknutí jedu, když v předklonu zkoumalo nález zajímavého živočicha. 

Jed zmije obecné (stejně jako všeobecně u jedovatých hadů) není zastoupen jednou složkou. Jed je složitý koktejl mnoha desítek biologický aktivních komponentů, proteinových toxinů a enzymů, polypeptidových toxinů, polysacharidů, nízkomolekulárních látek a iontů. U zmije obecné převažují složky převážně enzymatické a bílkovinné povahy, charakteru peptidů, polypeptidů, proteinových toxinů apod. (Valenta, 2008). Pochopitelně složení jedu se vnitrodruhově liší. Například Vipera berus bosniensis (BOETTGER, 1889) má blíže spíše k neurotoxickému složení jedu.

Z široké palety nejnebezpečnějších hadích toxinů nejsou v jedu zmije obecné obsaženy paralyzující postsynaptické neurotoxiny, kardiotoxiny, myotoxiny a látky nekrotizující. Nicméně neurotoxické látky, jako například presynaptický učinkující PLA₂, se v jedu některých poddruhů a jedinců zmije obecné nacházejí v míře schopné vyvolat celkové příznaky s vlivem například na některé oddíly vegetativního nervového systému, ale i na inervaci svalstva obličeje (Valenta, 2008).

Když to shrneme, můžeme konstatovat, že je celkové složení jedu zmije obecné z toxinologického a klinického pohledu nepříznivé. Přičemž letální dávka pro zdravého dospělého člověka je kolem 15 mg, a je tedy srovnatelná s letální dávkou kobry indické (Naja naja) nebo Chřestýše brazilského (Crotalus durissus), ale na druhou stranu musíme podotknout, že dávky 15 mg jedu zmijí (v sušině) většina dospělých nepřesahuje.

Použitá literatura a text :

• Jiří Valenta, JEDOVATÍ HADI intoxikace, terapie, Galén, 2008
• Petr Voženílek, TY ZMIJE, Ministerstvo životního prostředí, 2000
• Jakub Kavka, 2011

============================================================================

Uštknutí hadem bych s dovolením zúžil na uštknutí zmijí obecnou, která je naším jediným volně žijícím jedovatým plazem. Setkání se zmijí v přírodě není nijak vzácné a ke zmijímu uštknutí v letních měsících občas dojde.

Může přirozeně dojít i k uštknutí exotickým hadem, který unikne někomu z terária, o tom tu však pojednávat nehodlám.

Hned na počátek bych uvedl několik dobrých zpráv. Za prvé je zmije poměrně plaché zvíře a v případě kontaktu s člověkem se většinou snaží odplazit co nejrychleji do úkrytu. V lese při chůzi obvykle děláme dostatek hluku, aby  zmije zmizela. Trochu problematické je to v chladnějších letních dnech. Zmije jako studenokrevný živočich není v tom případě tak aktivní, aby se odplazila, ale energie na obranu má dost. Nečekaně prudkého útoku je zmije schopná asi na 20 cm. Už z toho důvodu není nejlepší nápad klacíkem (či snad prstem) popichovat zmiji poklidně ležící na kameni.

Další pozitivní informací je, že jed zmije obecné nebývá v běžné dávce smrtelný a dospělý člověk (není-li na zmijí jed alergický) by po kousnutí zmijí neměl mít žádný zásadní problém. Přesto se celý stav nevyplatí podceňovat. Hadí jed u mnoha lidí může způsobit alergickou reakci, která může asi tak do půl hodiny od uštknutí spustit smrtelný anafylaktický šok.

Co udělat: Při kousnutí zmijí nemá smysl panikařit. Důležité je vyhledat lékařskou pomoc, člověk uštknutý zmijí by měl alespoň jeden den strávit v nemocnici a být sledovaný. Přesné postupy je těžké zjistit. Jednotliví lékaři si často protiřečí. Já bych jen na úvod chtěl zdůraznit, že přesný postup v kritické situaci jakékoliv otravy včetně hadího jedu zjistíte zavoláním na linku TIS (Toxikologické Informační Středisko). Osobně mám tohle číslo pro případ nutnosti uložené na mobilu – 224919293. Po zavolání vám 24 hodin denně řeknou přesný a nejlepší postup, který musíte provést.

Nedoporučuje se rozříznutí rány, ani vysátí hadího jedu ústy. Nic z toho by se vůbec provádět nemělo. Je dobré v rámci možností znehybnit postiženou končetinu, aby svalová činnost zbytečně nezvyšovala vstřebávání jedu do krve a jeho transport žilami k srdci. Na končetinu je možné nasadit improvizovanou dlahu, jakýkoliv dřevěný klacek přivázaný ke končetině dvěma pruhy látky bude stačit. S končetinou je vhodné pohybovat co nejméně. U ruky je to snadné, u nohy již tolik ne. Při kousnutí do nohy by měl postižený chodit co nejméně a rozhodně neběhat. Pokud je možné zavolat sanitku, je to ta nejlepší možnost. V opačném případě je nutné se za cenu co nejmenší námahy dostat k lékaři vlastními prostředky.

Nesmíme zapomenout ani na problematiku škrtidla. Na použití škrtidla není jednotný názor, někteří lékaři ho vyloženě odmítají. Celkově se dá říct, že u zmijího kousnutí není škrtidlo nutné a při špatném použití může nadělat více škody než užitku. Detaily o škrtidle uvedu jen tak pro pořádek – Jako škrtidlo může postačit jakýkoliv pruh látky, kterým nepříliš razantně stáhneme končetinu nad místem uštknutí. Škrtidlo sníží odtok krve (a jedu) z končetiny směrem k tělu. Je zde však reálné nebezpečí, že příliš utažené škrtidlo ponechané na končetině příliš dlouho by mohlo končetinu vážně ohrozit zastavením přítoku krve a kyslíku. Proto by se po cca 20-30 minutách mělo škrtidlo alespoň na 1 minutu uvolnit.

Je-li možné ránu jakkoliv ochladit (chladný obklad přiložený k ráně), lze to jen doporučit. Chlad zpomalí vstřebávání jedu a je vhodný na případný bolestivý otok.

V nemocnici většinou postačí, když je uštknutý sledován, případně se mu podají infuze k doplnění tekutin a podá se vakcína proti tetanu (hadí zuby nebývají právě čisté). Léčba samotné otravy nebývá nutná. Pokud by se objevily vážné příznaky otravy (nevolnost, zvracení, bolesti hlavy, bušení srdce, dušnost a jiné), je možné použít protijed. Je to v podstatě jediný protijed proti hadímu uštknutí, který je v našich zdravotnických zařízeních k dispozici. Jedná se o uměle vyráběnou protilátku, která se naváže na molekuly jedu a tím je deaktivuje. Problém tohoto protijedu je, že kvůli němu vzniká alergický  anafylaktický šok mnohem častěji, než na hadí jed. Protijed je proto v podstatě nebezpečnější než hadí jed a měl by se použít jen u vážných otrav. O použití protijedu rozhoduje zkušený lékař.

============================================================================

Dále navštivte webové stránky portal.lf1.cuni.cz/clanek-633-ustknuti-jedovatymi-hady .

A řadu potřebných  informací o první pomoci při uštknutí hadem lze najít i na webových stránkách Megasphera  a   www.karim-vfn.cz/cz/nase-klinika/toxinologicke-centrum.html 

============================================================================

 magazin.libimseti.cz/cestovani/9767-zabijaci-z-hadi-rise

Veselejší to je v případě, že se Vám do ruky zakousne nejedovatý had. Trochu krve a jinak docela sranda. Moje zkušenost s Lampropeltis triangulum hondurensis Albino Tangerine.