A                                                                                                                                                        
Abdominální - břišní.
Aberace - odchylka od normálního průměru, vlastností a znaků jedné generace.
Abiosféra - vrstva litosféry, v níž nejsou zastoupeny živé organizmy ani biogení látky a kterou působení organizmů neovlivnilo ani v minulosti.
Abiotické faktory - neživá část přírody jako součást ekosystémů : rozlišují se abiotické faktory fyzikální (světlo, teplota, vlhkost, tlak, proudy, průhlednost vody apod.) a chemické (minerální a organické mimo buněčné látky), viz. též biotické faktory.
Ablace - odnos sypkých hornin větrem; povrchové i vnitřní ubývání hmoty.
Abort - potrat.
Abraze - schopnost rozrušování pobřeží příbojem, vlnou apod..
Absces - hnisavý nádor.
Abundace - počet jedinců na určité plošné jednotce.
Abysální - týkající se hlubokého moře (2000 - 6000 m).
Acetabulum - kloubní jamka pro hlavici kosti stehenní.

Acetylcholin - látka umožňující převod nervového vzruchu na neuromuskulární ploténce.
Acidofilie - vlastnost organizmů spočívající v tom, že vyžadují popř. dobře snášejí kyselou reakci substrátu (opak acidofobie).
Acidofobie - vlastnost organizmů spočívající v tom, že vyžadují alkaickou reakci substrátu s vyšší hodnotou pH (větší než 7,4).
Adaptrivní radiace - náhlý současný vznik různých forem organismů přizpůsobených různým podmínkám v určitém stadiu vývoje. Poměrně častý jev v minulých geologických epochách po vymření dominantní skupiny.

Adomen - (zadeček), poslední ze tří článků hmyzího těla.
Adrenalin - hormon dřeně nadledvinek, působí při přenosu vzruchů.
Adultní - dospělý ve smyslu růstových stádií. 
Aerobní - označení pro způsob života organizmů, které pro svou existenci potřebují kyslík.
Afibrinogenemie - nepřítomnost fibrinogenu v krvi.
Agar - zaschlý rosol vyráběný z určitých druhů zaschlých mořských řas a užívaný v mikrobiologii jako živná půda pro bakterie.
Aglyfní - izodontní chrup hadů.
Agrocenóza - člověkem uměle vytvořené a udržované společenstvo organizmů produkující velké výnosy, ale ekologicky velmi citlivé.
Agroekosystém - umělý, labilní, ekosystém,který trvá dokud je udržován neustálými agrotechnickými zásahy. Agrosystémy bývají velmi jednoduché.
Akineze - stav strnutí živočichů a zastavení jejich pohybů na vnější popud (zvláště jako ochranná reakce).
Aklimatizace - přizpůsobení organizmu uměle vzniklým podmínkám, odlišným od původního životního prostředí, např. přenesením do jiné oblasti nebo společenstva.
Akrodontní - primitivní typ zubů bez kořenů, zuby nasedají na vrchol nebo na stranu čelistní hrany.
Aktinomyozin - svalová bílkovina.
Akvatický - způsobem života vázaný na vodu.
Albumin - skupina důležitých bílkovin v krvi.
Alela - dědičný základ znaku živého organismu, určitá forma genu.
Alelopatie - vzájemný vztah mezi organizmy ve společenstvu, kdy jeden jedinec vytváří a vylučuje do prostředí toxické látky negativně ovlivnující jedince jiného druhu (amenzalizmus, antibioza).
Alergická reakce - přehnaná, neadekvátně silná odpověď imunitního systému na setkání s antigenem.
Algofág - živočich živící se řasami.
Alkalický - zásaditý.
Alochtoní (alochton) - pocházející odjinud, cizorodý (opak autochtoní).
Alofor - druh chromatoforu, (obsahuje žluté, červené nebo fialové pigmenty).
Alopatrie - výskyt dvou nebo více organizmů (rodů, čeledí), ve zcela jiných územích.
Alternující - (znaky v kresbě), pravidelně se střídající.
Aluvium - geol. útvar mladších naplavenin čtvrtohorních, nejmladší období čtvrtohor, holocén.
Amfibiont - obojživelný organizmus, rostlinný nebo živočišný.
Amficelní - obratel s dvěma ploškami (kloubními jamkami konkávními).
Amfigonia retardata - opožděné oplození.
Amfigonie - pohlavní rozmnožování.
Amorfní - beztvarý, také opak krystalického.
Amplexus axiliární - samec se drží při páření samice za předníma nohama (pektorální).
Amplex inguinální - samec drží samici v pánevní oblasti, (pelvinální držení).
Amonotélní - živočichové (larvy obojživelníků a sladkovodní ryby), kteří mohou vylučovat amoniak s velkým množstvím vody.
Anabióza - dočasné klidové stadium organismu s výrazně sníženou látkovou výměnou, projev přizpůsobení se nepříznivým životním podmínkám.
Anaerobní - označení způsobu života organizmů, kteří nepotřebují k životu kyslík.
Anadromie - stahování ryb žijících v moři do řek z důvodu tření.
Anafylaktický - (šok), prudké poruchy krevního oběhu a dýchání způsobené anafylaxí.
Anafylaxe - přecitlivělost, onemocnění vzniklé vniknutím cizorodé látky (bílkoviny) do organizmu (např. při injekci některých léků).
Analgetika - léky tlumící bolest, ne však jejich příčinu.
Anální - řitní.
Anamnia - (bezblanní), obratlovci (kruhoústí, paryby, ryby, obojživelníci), vázáni svým svým rozmnožováním na vodu. Vajíčka (jikry), která obsahují kromě svého zárodku i žloutkový vak jsou kryta pouze tenkou blankou, jež umožňuje spojení zárodku s okolním prostředím, ale nezabraňuje jeho vysychání. Výměna plynů i zplodin se děje prostřednictvím vody.
Anatomie - med. nauka o stavbě a skladbě orgánů.
Anémie - chudokrevnost, úbytek červených krvinek.
Angulare - kost úhlová.
Anteorbitální okno - spánková jamka.
Anterioventrální - přední a břišní, také směrem vpřed a k břichu.
Antigen - cizorodá látka schopná vytvářet v těle protilátky.
Antigenní struktura - struktura cizorodé látky, která vyvolává v těle tvorbu obranných protilátek.
Antikoagulační (antikoagulans) - prostředky snižující srážlivost, krve.
Antropomorfismus - přenášení lidských vlastností na přírodu.
Aorta - srdečnice.
Apicale - (štítek) nadčenichový.
Apikální - vrcholový, koncový.
Aplikace turniketu - přiložení nafukovací manžety.
Aposematické - výstražné (zbarvení).
Apterní - (entomolog.) bezkřídlý, beze stopy po křídlech.
Arboreální - stromový, mající vztah ke stromům.
Arborikolní - žijící na stromech.
Areál - oblast rozšíření určitých organizmů, typů biotických společenstev nebo jiných vyhra- něných jevů. Může být původní i druhotný, endemický i zbytkový (reliktní), podle tvaru a souvislosti rozčleněný neboli disjunktivní, rozptýlený, pásový apod.
Archipterygium - nespecializovaná ploutev lalokoploutvých ryb nadřádu Rhipidistia, vývojový předstupeň nohy.
Aridní - suché, vyprahlé, pouštní nebo stepní s formacemi efemérních nebo sukulentních rostlin.
Articulare - kost přípojná.
Asepse - soubor opatření bránící vniknutí mikrobů do rány. Nepřítomnost choroboplodných zárodků.
Asimilační barviva - látky umožňující fotosyntézu (vázání sluneční energie v těle organizmu).
Asociace - sdružení, shlukování.
Astigmatismus - med. porucha vidění způsobená nesprávným zakřivením rohovky, takže se paprsky v oku nespojují v jednom bodě.
Atavismus - opětovný výskyt znaků , které nejsou vlastní bezprostředním předkům, ale které se objevují u vzdálených předchozích generací.
Atlas - první, krční obratel.
Atrofie - zakrňování, ubývání, hynutí med. chřadnutí a zmenšení normálně vyvinutého Orgánu.
Autoekologie - ekologie jediného druhu.
Autochtoní (autochton) - původní, (nepřemístěný druh), (opak alochtoní).
Autofýza - rozpad nebo odumření organizmů vlastními fermenty bez spolupůsobení bakterií.
Autotrofní - organizmy, (rostliny), které si vytvářejí sami organické látky k čemuž využívají energie slunečního záření.
Autonomie - samovolnost, spontánnost, schopnost některých živočichů odvrhnout při podráždění určitou část těla jako ochranný reflex.
Avitaminóza - chorobný stav vyvolaný chyběním určitého vitamínu v potravě.
Axiální - osový ve směru osy.
Axis - čepovec, druhý krční obratel.
Azonální půda - půda vyskytující se ve všech klimatických zónách, nezávisle na podnebí.

B
Bakteriostatikum - látka zastavující růst a rozmnožování bakterií, aniž by je usmrtila.
Bakteriózy - onemocnění způsobená parazitickými bakteriemi.
Batesovo mimikry - napodobování jedovatého nebo nepoživatelného živočicha neškodným živočichem.
Bazální - základní, základový.
Benthos - bentické organizmy, společenstvo rostlin a živočichů žijících na dně vodní nádrže, toku nebo moře, jsou přisedlí nebo se volně pohybují.
Bifokální - dvouohniskový.
Bifurkace - med. rozdvojení.
Bilharzióza - schistosomóza.
Bimodální - druhy zvířat, které jsou živorodé, ale mohou klást vejce.
Binární dělení - rozdělení mateřského jedince prvoka na dva jedince dceřiné.
Binokulární vidění - vidění oběma očima současně, důležitá podmínka prostorového (stereoskopického) vjemu.
Binomický - související s pojmenováním druhu dvěma jmény, rodu a druhu.
Biocenóza - způsob vzájemného soužití organizmů různých druhů na jednom místě.
Biogeocenóza - největší přirozený celek v rámci biosféry, zahrnující živou složku i neživé prostředí, na něž jsou společenstva organizmů vázána.
Biochor - soubor shodných biotopů.
Biometrie - podobor morfologie zabývající se měřením a vážením organismů.
Bioindikátor - organizmus, skupina organizmů nebo společenstvo ukazující určité podmínky nebo jejich změny v životním prostředí svou přítomností, nepřítomností, chováním nebo změnami.
Biologie - věda o životě.
Bioluminiscence - světélkování některých živočichů.
Bionomie - věda zabývající se životem organizmů, zvláště z hlediska způsobu výživy, prostředí apod.
Biosféra - oblast rozšíření života na naší Zemi a současně soubor veškeré živé hmoty. Má složitou strukturu, dělí se na četné další sféry (hydrosféra, pedosféra apod.) a její jednotlivé složky úzce souvisejí.
Biota - soubor živých organizmů ve velkém, biologickými bariérami omezeném území, např. na ostrově, kontinentu, pohoří, zoogeografické oblasti.
Biotické faktory - složky živé přírody působící na jiné organizmy v jejich prostředí. Rozlišují se na potravní a homotypické (vlivy jedinců téhož druhu).
Biotop - životní prostředí určitého organizmu na určitém stanovišti.
Bipední - běhající po dvou nohách.
Biplánní obratel - s oběma kloubními ploškami rovnými.
Boreál - teplejší a sušší prostředí ve středním halocénu, průměrné roční teploty v Evropě byly o 2 stupně C vyšší než v současnosti. Šíření smrku, vznik stepí.
Boreomontánní (boreoalpinní) rozšíření - zeměpisné rozšíření druhů, při němž většina jedinců žije na území tajgy, zatímco nepočetné zcela izolované populace obývají (od ledových dob) horské polohy v nižších zeměpisných šířkách.
Brachiace - ručkování, pohyb šplháním a lezením po větvích v zavěšené poloze, vlastní zejména primátům. Součástí adaptace na brachiace je částečně předozadně oploštělý hrudník. Pomocí brachiace některé druhy opic ve větvích skáčou i na několikametrové vzdálenosti.
Brachypterní - se zkrácenými (a proto nefunkčními) křídly.
Bradykinin - látka uvolňující se při zánětu (způsobuje zvýšené prokrvení v místě zánětu), otok, zarudnutí je následkem, (viz. Histamin).
Břišní lis - soustava a činnost svalů stěny břišní a bránice.
Bromélie - čeleď Brromeliadeae jsou jednoděložné rostliny (řádu křižatkokvětých) hlavně v tropech J. a Stř. Ameriky, často s růžicí tuhých listů.
Byssus (byssové vlákno) - hedvábí vylučované zvláštní žlázou na břišní straně nohy u mlžů.

C
Calcaneus - kost patní. Canthalia - nadnosní (štítek u hadů ).
Canthus rostralis - rostrální hrana na hlavě plaza, rozhraní mezi stranami a svrškem hlavy v linii mezi čenichem a svrchní stranou orbity.
Cenobiont - organizmus jako člen určitého společenstva, cenózy.
Cenobióza - společenstvo organizmů ve společenstvech.
Cerky - pár jednoduchých nebo článkových, krátkých nebo dlouhých přívěsků 11. zadečkového článku hmyz, někdy i klíšťkovitého tvaru.
Chelicery - klepítka pavoukovců. Každé z nich je tvořeno základním článkem na kterém je ostrý, špičatý drápek, kterým pavouk případně vstřikuje jed do oběti.
Chinofil - sněhomilný organismus.
Chinofobní druh - organismus nesnášející sníh.
Chinofor - druh schopný přežívat ve sněžných oblastech, ale bez zřejmého přizpůsobení.
Chiropterygium - pětiprstá kráčivá končetina suchozemských obratlovců, která vznikla v průběhu fylogenetického vývoje z ploutvové končetiny lalokoploutvých ryb. Její vznik souvisí s přechodem obratlovců k životu na souši (archipterygium).
Chitin - jedna ze složek vnější kostry hmyzu, která je velmi pevná, pružná a do určité míry odolná vůči chemikáliím.
Choany - vnitřní nozdry.spojují dutinu nosní s dutinou ústní.
Chorda - struna hřbetní, podélná pevná osa těla strunatců (u obratlovců většinou jen v zárodečném vývoji, později nahrazena páteří).
Chorioallantois - tenká, blanitá vrstva vajec opatřených skořápkou, která zajišťuje výměnu plynů.
Chování agonistické - souhrnný název všech prvků chování, které jedinec používá proti rušivému vlivu jiného jedince téhož nebo jiného druhu (agresivita). Zahrnuje všechny prvky aktivního (imponování, hrozba, útok), i pasivního bojového chování (chování usmiřovací, obrana, útěk) Chování aganostické zajišťuje minimální životní prostor jedince nebo rodiny, která ovlivňuje hustotu populace, podporuje rozšiřování druhu a zvýhodňuje zdravé jedince.
Chování epigamní - veškeré chování, které vede k rozmnožování.
Chování komfortní - projevy bezprostředně související s péčí o povrch těla (drbání, koupání, válení se po zemi, olizování apod.) nebo s pocitem libosti.
Chování pátrací - aktivní chování jímž živočich získává a shromažďuje informace o Prostředí, v němž žije. Chování pátrací je instiktivní, silně druhově Specifické a je nutnou součástí procesu učení.
Chování potravní - instinktivní chování podmíněné vyhledáváním a příjímáním potravy. Je určeno dvěma faktory: vnějším, tj. druhem, množstvím a dostupnosti potravy a vnitřním, tj. pocitem hladu popř. žízně.
Chování přeskokové - chování v konfliktních situacích vedoucí ke střetu konfliktních tendencí, např. střet mezi tendencí zaútočit nebo utéci.
Chování rodičovské - veškeré chování zahrnující péči o potomstvo. V zásadě je instinktivní, ale musí dozrát.
Chování sexuální - zahrnuje vlastní pářící chování a kopulaci. Navazuje na chování epigamní.
Chování sociální - soubor všech prvků chování, které slouží k udržování a regulaci individuálních vztahů v rámci society.
Chování teritoriální - chování, které zajišťuje nárok jedince popř. skupiny příslušníků jednoho druhu na životní prostor. Přispívá relativně k rovnoměrně rozdělení příslušníků populace v biotopu a tím brání přemnožení a zároveň přispívá k šíření druhu. Zvyšuje pravděpodobnost setkání sexuálních partnerů. Podporuje soudržnost párů nebo societ a tím optimalizuje reprodukci druhu, zajišťuje nabídku potravy.
Chování vrozené - chování potencionálně existující již v okamžiku narození jedince, které se může realizovat později, v průběhu jeho ontogenetického vývoje, kdy je vyvoláno působením jak vnějších faktorů, tak vnitřních stimulů. Je geneticky zakódované (fixované), nedá se naučit ani učením v zásadě změnit, (instinkt).
Chování získané - chování které se vytvořilo během ontogenetického vývoje jedince, obvykle na základě učení. U bezobratlých se vyskytují jen jednoduché projevy chování získaného, jejichž podstatou jsou procesy vrozené. U obratlovců stoupá podíl chování získaného v závislosti na stupni jeho fylogenetického vývoje.
Chromatin - součást buněčného jádra.
Chromatofor - buňka obsahující barvivo.
Chromatografie - metoda dělení směsi látek na jednotlivé složky.
Chromozóm - stužkovitý (vláknitý), párový útvar vznikající v jádru buňky při jejím nepřímém dělení (mitóza); vláknitě uspořádaný chromatin, který se charakteristicky barví a jehož počet je pro každý druh daný.
Circumorbitalia - oboční štítky (např. u zmijí).
Cirkadiální cyklus - vnitřní rytmus organismu s periodou rovnou přibližně 24 hodinám, (také diurnální - denní).
Cirkannuální cyklus - vnitřní rytmus organismu trvající jeden rok.
Cirkulační kolaps - selhání krevního oběhu.
CLD ( Certain Lethal Dosis ) - stoprocentní smrtelná dávka.
Collare - příčná linka štítků vytvářející na krku obojek.
Columella auris - sluchová kůstka.
Coronoid - (vraní), kost spodní čelisti u hroznýšovitých hadů.
Coxa - kyčel, bazální článek hmyzí nohy.
Citrátová plazma - plazma obsahující citran sodný, který zabraňuje v patřičném poměru srážení krve.
Cyanofág - virus sinice.
Cykloidní - šupina tvaru okrouhle vejčitého s hladkým zadním okrajem.
Cysta - klidové stadium (nejčastěji u prvoků), opatřené ochranným obalem.
Cytologie - obor biologie, který studuje buňku, její složení a činnost.

D
Daltonismus - částečná barvoslepost.
Dávka séra - množství séra (správněji antiséra), které je nutno použít při intoxikaci. Je odvislá od obsahu účinných protilátek (výrobce obvykle uvádí jejich množství a doporučuje i jeho množství).Aplikace se provádí do svalu (intramuskulárně) nebo do žíly (intravenózně).
Defekace - normální vyprázdnění střevního obsahu (výkalů).
Definitivní hostitel - ten z hostitelů parazita, v němž probíhá pohlavní (bisexuální) rozmnožování.
Degradace prostředí - poškození a ochuzení životního prostředí působením přírodních faktorů, ale častěji člověka. Nebezpečná je např. degradace půd způsobená poklesem humusu.
Dehydratace - odvodnění, ochuzení těla živočicha o vodu.
Dendroekologie - vědní obor studující vzájemné vztahy dřevin a jejich prostředí, V současnosti sleduje zejména negativní vlivy civilizace na růst stromů.
Dendrolit - zkamenělé dřevo.
Dentale - spodní čelist obratlovců nesoucí zuby. Na rozdíl od plazů ji tvoří u savců jediná kost spodní čelisti.
Dentice - soubor zubů, které mají společnou funkci, souvisí se společným vývojem.
Denzita - hustota.
Deprivace - ztráta ekologické odolnosti následkem zjednodušení společenstva (biocenózy). U jedince pokles odolnosti obecně.
Dermální - kožní.
Dermis - škára, spodní část kůže plazů (vrchní se nazývá epidermis).
Destrukce kapilárních endotelií - porušení krevní nebo lymfatické výstelky cév.
Dezertizace - (též dezertifikace), přeměna travnatých, křovinatých nebo lesních biotopů v poušť vlivem přírodních faktorů nebo člověka.
Diakondylní - (lebka), se dvěma kloubními hrboly.
Diapsidní - (lebka) se dvěma páry spánkových jam.
Diluvium - starší období a útvar čtvrtohor (tj. nejmladší geologické období v němž vznikl člověk). Pleistocén (toto označení je vhodnější než diluvium).
Dichromatické vidění - barva, které jsou viděny, jsou složeny ze dvou barev (psi, kočky).
Dichromatismus - rozdílné zbarvení samce a samice jednoho druhu. Často je užíváno bez závislosti na tvarové odlišnosti.
Difodontní - chrup vyměňující se jednou za život.
Dimorfismus - dvoutvárnost, jev, kdy se u jednoho organizmu vyskytují dvě morfologické formy, lišící se tvarem těla, velikostí, zbarvením.
Diploidní - týkající se dvou sad chromozómů (2n).
Dipterolog - badatel zabývající se studiem dvoukřídlého hmyzu.
Disjunkce - vytvoření nesouvislých areálů, jejichž spojení brání ekologické podmínky. Většinou je disjunkce ovlivněna ledovými dobami. V některých případech má disjunkce vývojové historické příčiny, kdy určitý taxon na části původního areálu vyhynul.
Disperze - rozmístění jedinců populace určitého druhu organizmu na ploše nebo v prostoru.
Distální - okrajový, vzdálený od středo těla, směrem od středu těla.
Diverzifikovaný - rozrůzněný, rozmanitý, rozličný.
Diverzita - rozmanitost.
Diurnální - žijící ve dne.
DNA - kyseliny desoxyribonukleová.
Dokonalá proměna - (holometabolie), ontogenetický vývin hmyzu při němž nedospělé stadium (larva), postrádající vnějších dospělce (křídla, kladélko apod), musí prodělat před dosažením dospělosti klidové stadium zvané kukla.
Dominace - převládání, osobní vlastnost charakterizovaná ovládáním druhých, sebeprosazování, nepoddajnost.
Domovský okrsek - home range, oblast, kde jedinec nebo skupina jedinců získává potravu, vyvádí mláďata apod. Uvnitř domovského okrsku, který se může překrývat s jinými, je teritorium, vlastní území, které zvíře nekompromisně hájí.
Dormace - klidové období provázené zpomalením životních pochodů, vývoje a růstu.
Dorzální - hřbetní, směřující ke hřbetu.
Dorzolaterální - ležící na rozhraní hřbetu a boků.
Dorzoventrální - situovaný směrem od hřbetní k břišní straně, kolmo k podélné ose, směřující od zad k břichu.
Drift - proudění vody, které způsobuje vítr, posun, vychýlení, předměty hnané nebo nahromaděné proudem vody nebo vzduchu.
Durofág - organizmus požírající uhlí.
Duvernoyho žláza - (parotidní), zvláštní slinná žláza (hornoretní, zadní), ve které se u užovkovitých hadů tvoří jedovatý sekret.
Dystrofie - chorobný stav způsobený poruchou výživy organismu nebo orgánu.

E
Ectopterygoid - kost příčná (křídlová zevní).
Edafologie - nauka o půdě jako biologickém prostředí.
Edafon - živá složka půdy,obsahuje bakterie, řasy, sinice, houby, prvoky, hlísty, členovce a jiné bezobratlé a obratlovce. Euedafon - druhy trvale žijící v půdě (krtek), protoedafon - v půdě žijí jen vývojová stadia (larvy, kukly hmyzu), hemiedafon - druhy žijící v půdě příležitostně (chvostoskoci) pseudiedafon - druhy zdržující se v půdě jen dočasně, hledájící zde úkryt, potravu, tychoedafon - druhy vyskytující se v půdě jen náhodně, většinou brzy hyne.
Edatop - soubor podmínek půdního prostředí.
Edém - otok.
Efemérní - jednoleté rostliny, s velmi krátkou vegetační dobou.
Ekdyse - období svlékání u hadů.
Ekdyson - hormon zprostředkující svlékání.
Ekologická nika - místo, které živý organizmus zabírá v přírodním společenství.
Ekologie - nauka o vztazích organizmů k prostředí a o vztazích mezi organizmy v určitém prostředí.
Ekologická valence - míra tolerance druhu k ekologickým podmínkám.
Ekosféra - souhrn vlastností Země umožňující vývoj života.
Ekosystém - soustava živých organismů a neživého prostředí s uzavřeným oběhem látek a energie (blízký biogeocenóze). Rozlišujeme mikroekosystémy, např. strom, mezoekosystémy, např. les, a makroekosystémy - celé pásmo tajgy apod.
Ekotop - obdoba biotopu, ale s větším důrazem na podmínky.
Ekotyp - soubor biotypů jednoho druhu s určitou kombinací genů. Ekotypy se mohou vzájemně křížit, ale i vyčleňovat jako poddruhy.
Ekribelátní - pavouci, kteří nemají kribelium, ale jen normální snovací bradavky.
Ektoderm - vnější zárodečný list vznikající při rýhování oplozeného vajíčka mnohobuněčných živočichů v období gastrulace.
Ektofág - organizmus živící se na povrchu hostitele.
Ektofyt - rostlinný cizopasník žijící na povrchu hostitele.
Ektoparazit - parazit živící se na povrchu hostitele.
Ektoterm - živočich s teplotou závislou na okolním prostředí.
Ekvační dělení - jeden z typů dělení jádra při vývinu pohlavních buněk.
Ekvitabilita - druhová vyrovnanost, míra vyrovnanosti zastoupení jedinců u biologických druhů tvořících společenstvo. Maximální ekvitabilita nastává v případě stejného počtu jedinců u všech druhů v biocenóze.
Elektroforéza - analytická metoda využívající vodivost iontů v roztoku k jejich kvalitativnímu nebo kvantitativnímu oddělování, pohyb elektricky nabitých částic v roztoku vlivem elektrického pole.
Elize - vyloučení druhu ze společenstva změnou podmínek prostředí.
Embolie - patologické ucpání tepny trombem, tukem nebo vzduchem, které tam byly zaneseny krevním proudem.
Embryogeneze - vývoj embrya.
Emerzní kultura - pěstování vodních rostlin ve vlhkých podmínkách nad vodou, na souši.
Emetikum - látka vyvolávající zvracení.
Encystace - vytvoření cysty jako součást životního cyklu některých organizmů. Umožní jim to překonat nepříznivé životní podmínky.
Endemický - druh omezený ve svém rozšíření na jediné geografické území zemského povrchu.
Endogení - vnitřní, uvnitř vznikající.
Endokrinní žláza - žláza s vnitřní sekrecí.
Endolymfa - tekutina vyplňující prostor hlemýžďovitého kanálku ve vnitřním uchu obratlovců.
Endoparazit - parazit žijící uvnitř hostitele.
Endotermní - obratlovci, kteří mohou regulovat svoji tělesnou teplotu.(endoterm).
Enteritida - (enteritis ), zánět tenkého střeva..
Enteroestragon - trávící hormon, po vyprázdnění žaludku tlumí žaludeční činnost.
Entomofág - živočich požírající hmyz.
Entomofilie - (entomogamie), hmyzosnubnost, vlastnost některých rostlin, že jejich pyl je přenášen hmyzem.
Environmentalismus - učení zabývající se vztahy mezi vnějším (přírodním) prostředím a společenským vývojem.
Enzym - biolog. chemická látka bílkovinové povahy vyskytující se jen v živých organizmech, uskutečňující a urychlující jako katalyzátor látkový a energetický metabolismus buňky, její biochemickou aktivitu, ferment, biokatalyzátor.
Epidemiologický význam - podíl na vyvolávání a šíření onemocnění.
Eocén - střední geologické oddělení starších třetihor (paleogénu).
Epidermální - pokožkový.
Epidermis - 1. Jednovrstvá pokožka u rostlin. 2. Horní vrstva pokožky u mnohabuněčných živočichů, u bezobratlích většinou jednovrstvá, u měkkýšů vícevrstvá.
Epifit - rostlina žijící přisedle na povrchu jiných rostlin, avšak živící se samostatně, neparazitující.
Epigamní - rozmnožovací chování.
Epigeický - obývající povrch půdy.
Epiglottis - masitá bulka před vyústěním hrtanu, která zesiluje syčení.
Epigynie - pohlavní destička u pavouků. Sklerotizovaná struktura u ústí pohlavního otvoru samice. Každý druh má unikátní strukturu, která je proto důležitá při jejich určování.
Epimerní vývin - (entomolog.), nedospělá stádia mají již po ukončení zárodečného vývinu stejný počet tělních článků jako dospělci.
Epitel - buněčná výstelka, tkáň.
Eredikační program - likvidace introdukovaných druhů.
Ergotismus - otrava námelem.
Eroze - rozpad hornin a jiných útvarů vlivem větru, vody, znečištění prostředí (chemická e.) nebo působením organismů.
Eruciformní - housenkovitý (eruka = housenka), zpravidla se znaky opačného charakteru než u kampodeoidních larev, hlava hypognátní s krátkými tykadly, nohy krátké, cerky scházejí.
Erucismus - otrava housenkami.
Etologie - vědecký obor zabývající se chováním zvířat
Euryekní druh - druh se širokou ekologickou valencí.
Erytém - zarudnutí.
Eurytopní druh - druh vyskytující se na mnoha typech stanovišť.
Erytrofor - druh chromatoforu.
Erytrocyt - červená krvinka.
Eocén - epocha terciéru ( triocén ).
Estivace - snížená aktivita vyvolaná vysokým horkem nebo suchem ( letní spánek ).
Etnografie - věda o kultuře a způsobu života národnostních skupin.
Etologie - věda o životních projevech živočichů a jejich způsobu života.
Etylacetát - bezbarvá tekutina narkotických vlastností.
Eubiosféra - oblast současného rozšíření živých organismů na Zemi.
Eurybiont - organismus schopný žít za nejrůznějších podmínek, např. různých teplot (euryterm), vlhkosti (euryhygrobiont), slanosti (euryhal), atd. Eurybionti se také označují jako euryekní organismy.
Euryfagie - přijímání jakékoliv potravy.
Eurytermní - schopný se přizpůsobit značně odlišným teplotám prostředí, opak stenothermní.
Eurytopní - schopný existence v různých biotopech, v různých podmínkách životního prostředí, opak stenotypní.
Euryzomní organizmus - žijící v mnoha výškových stupních.
Eutrofie - vysoká produkce organické hmoty, s místním nedostatkem kyslíku rozpuštěného ve vodě.
Eutrofizace - postupné obohacování vody a půdy organickými živinami, které má za následek růst primární produkce zelené hmoty. Eutrofizace přirozená - proces trvající tisíce až desetitisíce let. Eutrofizace indukovaná, (antropogenní) - představuje významné zkrácení procesu na roky až desítky let, je především způsobena metodami užívanými zemědělství, průmyslové technologii a vypouštěním odpadních vod.
Evoluce - vývoj, rozvíjení.
Excize - operativní vyříznutí.
Exkrece - odstraňování pro tělo nepotřebných nebo jedovatých látek.
Exogenní - zevní, zevního původu.
Exotermie - uvolňování tepla z organizmu.
Exotermní - obratlovci, kteří nemohou regulovat svou teplotu. Jejich tělesná teplota je téměř stejná jako teplota okolí.
Exoskelet - vnější pevná kostra ( např. u členovců).
Extenzita - rozpětí, rozsah, rozsáhlost.
Exuvie - krunýře, části krunýřů nebo pokožka, které jsou zanechány po svlékání členovců, plazů.
Extince - med. utlumení, vyhasnutí nákazy.

F
Fascie - povázka, blána obepínající sval.
Fasciotomie - protětí povázky.
Femur - kost stehenní.
Femorální - stehenní.
Fenotyp - komplikovaný výsledek genů, které se skutečně projevily a všech vlivů prostředí od okamžiku, kdy bylo vajíčko oplodněno.
Fenologie - nauka zabývající se vztahy mezi podnebím, počasím a růstem rostlin.
Feromon - chemická látka přenášená vzduchem nebo po hladině vody, která ovlivňuje chování živočichů.
Fertilita - plodnost.
Fetální - týkající se plodu.
Fibrilace - rychlé a nekoordinované stahovaní jednotlivých svalových snopců srdečního svalu.
Fibrin - vzniká z fibrinogenu při procesu srážení krve.
Fibrinogen - faktor srážení krve.
Fibula - lýtková kost.
Fissiparie - jev, kdy se mateřský jedinec rozdělí na dvě stejné části, v kterých regenerují chybějící orgány.
Flovivor - živočich živící se květy.
Folidóza - (pholidosis), struktura ošupení.
Folikulární - (folikur), vylučovaný folikulem.
Folikulizační hormon - hormon adenohypofýzy, vyvolává tvorbu spermií ve varleti a růst folikulů ve vaječníku, podporuje tvorbu estrogenu.
Folivorní - listožravý.
Forézie - pasivní transport živočicha na pohyblivém nosiči, kterým může být např. i jiný živočich (tzv. zooforézie).
Fosfolipasa - enzym účastnící se ve vnitřním dýchacím řetězci (získávání energie pro organizmus).
Fosilní - předvěký, zkamenělý.
Fotoperioda - světelná část dne, ovlivňující rozhodujícím způsobem život rostlin i živočichů.
Fotopigment - barvivo zrakových buněk, schopné měnit světelný vjem v nervový vzruch.
Frenale - (štítek), uzdičkový.
Frontale - kost čelní, frontální - štítek čelní.
Fotofory - chromatofory, které mohou svítit.
Fylogeneze - historický vývoj živých bytostí od jednodušších ke složitějším.
Fytocenologie - nauka o společenstev rostlin, rostlinní sociologie.
Fytocenóza - rostlinné společenstvo vytvářející vlastní vnitřní prostředí - fytoklima. Je součástí biogeocenózy.
Fytofilní - druhy (ryb), které se třou na vodních rostlinách.
Fytofagie - býložravost.
Fytolit - sediment vytvořený činnosti rostlin.
Fytomorfmní - podobající se rostlině (fytomorfmní živočich).
Fytoparazit - rostlinný cizopasník 1. Živočich parazitující na rostlinách. 2. Cizopasná rostlina.
Fytoplankton - společenstvo volně se vznášejících mikroskopických sinic a řas, žijících ve stojatých vodách.
Fytosaprofág - živočich živící se rostlinnými šťávami.
Fytotoxiny - toxiny rostlinného původu (např. alkaloidy, některé glykosidy).
Fytozoologie - nauka o životních funkcích a pochodech.

G
Gameta - pohlavní buňka živočichů a rostlin (u živočichů vzniká v gonádách, u rostlin v gametangiu).
Ganglion - nervová uzlina.
Gastroenteritida - zánět žaludku a tenkého střeva.
Gastrolit - spolknutý kámen, který slouží k rozmělňování potravy v žaludku, napomáhá trávení.
Gastrula - vývojové stadium zárodku mnohobuněčných živočichů, vzniká z blastuly vchlípením určité její části dovnitř do dutiny zvané blastocel. Tímto procesem (gastrulace) vznikají dva první zárodečné listy, vnější ektoderm a vnitřní endoterm
Gen - součást chromozómu, nositel dědičnosti, určité vlastnosti. Může mít různé formy - alely.
Genetická variabilita - existence několika alelických variant, umožňující vznik jedinců s rozmanitými vlastnostmi, z nichž se pak přírodním výběrem upřednostní nejvhodnější forma.
Genetický drift - ztráta genetické variability, snižující životaschopnost druhu, (heterozygotní populace se mění na hymozygotní).
Genofond - soubor genů určité skupiny jedinců, druhů aj. dědičný základ všech vlastností organismů v určitém přírodním celku.
Genom - celkový soubor chromozómů jedince.
Genotyp - soubor všech dědičných znaků faktorů, znaků organizmu, které jsou uloženy v jádře. Souhrn všech dědičných vloh.
Geneze - vznik, původ, způsob a postup vzniku.
Geochronologie - postup vývoje života na Zemi v závislosti na abiotických složkách.
Geofág - živočich požírající půdu (stráví i organické části v ní obsažené).
Geografická rasa - soubor jedinců z určitého území, kteří se odlišují od jedinců téhož druhu žijících na územích ostatních (poddruh).
Geosféry - soustředěné vrstvy obepínající celou planetu, (geologické obaly - granitový, bazaltový aj.).
Geotropismus - růst a ohyb rostlinných orgánů způsobený zemskou tíží, jejich orientace do vhodné polohy ve směru působení zemské tíže.
Gestace - poměr délky období od oplození vajec po jejich vykladení.
Glaciální - týkající se ledovce.
Glaciální relikt - druh jehož jedinci (populace) přežívají na našem území od posledního zalednění (skončilo před 10 000 lety).
Glandula venenosa - jedová žláza.
Globulin - jednoduchá bílkovina obsažená v krvi, mléce a ve svalech.
Glottis - hlasivková štěrbina, průchod mezi hlasivkami, hlasivka.
Glukóza - šestiuhlíkatý monosacharid (hexóza), obsahující aldehyckou skupinu, základní stavební složka škrobu a celulózy.
Gonáda - pohlavní žláza.
Gonochorismus - oddělené pohlaví.
Gradient - postupné změny určitého faktoru přírodního prostředí, které ovlivňují výskyt určitého biologického druhu. Např. klesání teploty v závislosti na vzrůstu nadmořské výšky, výsledkem je např. gradient rostlinného krytu.
Granulom - uzlíkovitý zánět s charakteristickým drobnohledným obrazem.
Gravidita - březost, gestace.
Gulární - v oblasti hrdla (šupiny).
Guanofor - chromatofor (krystalky guaninu, guaninových purinů).
Gynogenetická forma - vzniká tak, že spermie po spojení s vajíčkem pouze spouští proces rýhování (proces vývoje zárodku), ale nepředává vzniklému zárodku své geny, neboť samčí genom je pomocí geneických bariér (zábran), v určité fázi úplně vyloučen..
Gynogeneze - vývoj zárodku v podstatě jen ze samičí pohlavní buňky (partenogeneze).

H
Hálka - (cecidie), patologická odchylka a deformace v růstu a tvaru rostlinných orgánů (např. duběnka), růst hálky je vyvolán napadením rostlinné tkáně živočichy (např. blanokřídlým hmyzem, brouci) nebo houbami.
Halofyt - slanomilná rostlina; tzv. obligátní halofyt roste jen ve slaných půdách. Fakultativní halofyt se vyskytuje na slaných půdách jen příležitostně.
Haploidní - počet chromozómů v buňce - poloviční počet chromozómů v buňce, vajíčku nebo spermatu, po oplodnění se počet zdvojnásobí (diploidní), někdy může být i vícenásobný (polyploidní ).
Heliobiologie - věda o změnách životních procesů v souvislosti s vlivem Slunce na živé organizmy.
Heliofilní - milující slunce, sluneční typ.
Heliofobie - únik živočichů před slunečním zářením do stínu.
Heliofyt - světlomilná rostlina.
Heliotermní - (živočich) získává tělesnou teplotu ze slunečního záření.
Helobiont - bahenní organismus.
Hematurie - obsah červených krvinek v moči, (známka krvácení do močových cest).
Hematofagie - požívání nasáté krve.
Hemimetabolie - nedokonalá proměna.
Hemipenis - párový oplozovací orgán hadů a ještěrů.
Hemoglobin - bílkovinové barvivo červených krvinek obsahující železo, to poutá na sebe kyslík a umožňuje prostřednictvím krve přenos kyslíku z plic do tkáně.
Hemolymfa - krvomíza, krevní tekutina některých bezobratlých, např. hmyzu. Krevní barviva jsou v ní rozpuštěna, krevní buňky mají amébovitou podobu.
Hemolýza - rozklad červených krvinek za současného uvolňování krevního barviva.
Hemorrhagická horečka - onemocnění charakterizované zvýšeným krvácením do tělních dutin, sliznic, do podkoží, kloubů atd.
Hemorrhagický - krvácivý, s příměsí krve.
Hemorrhagie - výron krve, krvácení.
Hemostiptikum - látka zvyšující srážlivost krve (lék při krvácivých stavech).
Hepar - játra.
Heparin - přirozený polysacharid bránící srážení krve. Lék užívaný při chorobách provázených zvýšenou srážlivostí krve.
Herbivorní - býložravý.
Hermafrodit - živočich se samičími a samčími pohlavními žlázami.
Heterodontní - (chrup), nestejnorodý chrup.
Heterogonie - střídaní generací množící se partenogeneticky s generacemi množícími se oboupohlavně.
Heterometabola - jedinci s proměnou nedokonalou (hemimetabola).
Heterospermie - oplození směsi spermatu dvou různých samců.
Heteroterm - endotermní živočichové s tělesnou teplotou proměnlivou (např. během letního či zimního spánku savců).
Heteroze - (heterosis, heterose), zvýšení životnosti u kříženců (ve srovnání s rodiči), projevující se rychlejším růstem, větší odolností atd.. Má význam hlavně v semenářství, chovu jatečných zvířat.
Heterozygot - organizmus vzniklý splynutím dvou rozmnožovacích buněk (gamet), mající nestejné dědiční základy, kříženec, nečistokrevný jedinec (heterosis), opak homozygot.
Hexagonální - šestihranný.
Hibernace - zimní spánek živočichů doprovázený značným poklesem tělesné teploty, krevního tlaku a zpomalením metabolických projevů.
Hibernaculum - zimoviště.
Hierarchie - pořadí, stupnice, posloupnost podle hodnosti, důležitosti, uspořádání vztahů mezi členy skupiny živočichů.
Hierarchizace - hiearchické uspořádání.
Hirudin - látka zabraňující srážení krve (u pijavek).
Histamin - látka obdobných vlastností a uvolňující se za stejných podmínek jako bradykin.
Histoplasma - rod hub třídy Ascomycetes. Vyskytují se ve vláknité a kvasinkové formě, především v půdě. U lidí i u zvířat způsobují systémové mykózy, které vyvolávají vznik nekróz v plicích, ve slezině a jiných orgánech.
Hlavohruď - část těla tvořená splynutím hlavy a hrudi, jejichž horní povrch kryje karapax..
Holoarktický druh - druh rozšířený v Evropě i severní Asii a severní Americe.
Holometabolie - dokonalá proměna.
Holotyp - konkrétní exemplář, podle něhož byl popsán nový taxon (druh, poddruh).
Holometabola - jedinci s proměnnou dokonalou.
Homing - rozpoznávání místa narození a snaha vracet se na ně - výrazná vlastnost zejména tažných ryb a ptáků.
Homodontní - (chrup), stejnorodý chrup.
Homoiterm - živočich se stálou tělesnou teplotou.
Homotypický - druhově stejný, složený z jedinců stejného druhu organizmu, např. hejno, stádo.
Homotypie - shodnost symetrických orgánů např. očí nebo končetin.
Homozygot - organizmus vzniklý splynutím dvou gamet stejných genetických základů, (čistokrevní jedinci ), opak heterozygot.
Hormon - látka vyměšovaná žlázami s vnitřní sekrecí a ovlivňující důležité životní pochody, užívaná (i chemicky připravená) i jako lék.
Hyasa - ferment, který rozkládá hyalin.
Hybridogeneze - je tvorba zvláštních kříženců, kteří ač vznikají mezidruhovým křížením, se chovají jako samostatný druh, což platí jak pro jejich schopnost plodit sobě podobné potomstvo.
Hybridizace - křížení různých druhů, odrůd apod.
Hydrobiont - organismus žijící ve vodním prostředí.
Hydrocefalus - vodnatelnost mozku, zvětšení mozkomíšního moku, obvykle na úkor mozkové tkáně.
Hydrofyt - rostlina vázaná na vodní prostředí.
Hydrogamie - opylení květu rostlin pomocí vody, vodosnubnost.
Hydrosféra - soubor vodstva na Zemi.
Hyfa mykorhizy - vláknitý útvar hub žijících v simbióze s kořeny dřevin.
Hygrofilie - vlhkomilnost, vlastnost látek nebo organizmů, že projevují příchylnost k vlhku.
Hygrofyt - hygrofilní, vlhkomilná rostlina.
Hyper - první část složených slov spojující část druhou s významem "velký, nadbytečný " a to s její vlastností.
Hyperparazitoidní vývoj - nastává v tom případě, když parazitoid parazituje ne jiném druhu parazitoida.
Hyperurokémie - dna.
Hypnotoxin - žahavá tekutina láčkovců.
Hypo - první část složených slov spojující část druhou s významem  "malý, snížený, menší, spodní", (hypotonie - snížený tlak).
Hypofýza - žláza s vnitřní sekrecí, uložená na spodině mozku a vytvářející hormony, které řídí činnost dalších žláz s vnitřní sekrecí, podvěsek mozkový.
Hypognatní hlava - postavení hlavy, kdy čelo svírá s tělem pravý nebo ostrý úhel a ústní ústrojí je namířeno dolu nebo dozadu.
Hypokoagulační stav - stav, při kterém je snížena schopnost krve srážet se mimo krevní řečiště.
Hypopus - klidové stadium roztočů, slouží k přečkávání nepříznivých podmínek anebo k šíření, (nepřijímá potravu).
Hypothermie - podchlazení.
Hypotonické prostředí - s nižším osmotickým tlakem než má vnitřní prostředí organizmu.

I
Ichtyismus - otrava krve jedem některých druhů ryb, (např. úhořů).
Ichtyofág - živočich živící se rybami.
Ichtologie - nauka o rybách.
Ichtyosarkotoxismus - otrava rybím masem.
Ichtyotoxin - jed obsažený v krvi některých ryb.
Imaginální - vázaný na dospělého jedince.
Imago - dospělý brouk, poslední stadium vývoje hmyzu.
Imigrace - osídlení určité oblasti organismy, které zde původně nežily, a to vlastními silami. Může probíhat ve vlnách po řadu let.
Inbreeding - příbuzenská plemenitba.
Incize - naříznutí, rozříznutí.
Infra - první část složených slov spojující část druhou s významem latinského slova infra - dole, vespod, nízko.
Inguinální - pánevní, v pánevní oblasti.
Inhibiční - (inhibováno), potlačování, oslabování.
Inhibitor - chemická látka, která zpomaluje, nebo zastavuje chemickou reakci.
Inkrustace - zpevnění kutikuly anorganickými látkami.
Inkubace - vysezení vajec teplem přirozeným nebo umělým.
Instar - dílčí, vývojový stupeň larválního stadia hmyzu.