4.kapitola
Pohled Nikol
Přijela jsem na parkoviště před školou a hned se na mě stočily všechny pohledy.A to jsem doufala že budu nenápadná.Tak nic no, co se dá dělat.
Podletech papírů ,co mi včera přišly mám první přednášku v budově C. Ti jsou ale ftipný jak tady mám asi najít budovu C,vždyť je to děsně velký. Tak budem trochu podvádět a zapojíme upírské smysli. Ha už to mám.
Fíha, jinak to komentovat nejde.Tohle je obří místnost a v ní je snad milion lidí ,ne moment 231 ,miluju upírské myšlení člověk má všechno rychlejc. No, ale volnejch míst je tu ještě hodně, takže si půjdu sednout někam doprostřed. Seděla jsem a rozhlížela jsem se všude možně okolo.Všichni seděly a pročítali si učebnice, ještě že mám tak dokonalou paměť a nemusím si neustále opakovat.Vlastně je to zvláštní , teda ne ta dokonalá paměť tu mají všichni upíři ,ale moje nadání na jazyky které mi jdou jako nic.Možná je to tím že jsem z poloviny člověk.Z úvah mě vytrhl nějaký hlas. ,,Ahoj, máš tu místo?‘‘
Pohled Jacoba
Tak tohle bude něco,takovejch lidí snad není ani v celým Forks dohromady. ,,Jaku, měly bychom si najít místa něž tu žádný nebudou.‘‘ otočil jsem se a uviděl ten dav co se sem řítí. ,,OK, tak jdem.‘‘ Když jsme vlezli do učebny ,tak už tam moc míst nebylo. ,,Hele támhle jsou dvě místa‘‘ Šel jsem za ním ,bylo mi to celkem jedno kam si sednem.Já jsem sem vůbec nechtěl.
,,Ahoj ,máš tu místo?‘‘ zeptal se Embry té dívky co tam seděla. ,,Jo jasně‘‘ odpověděla neutrálně ,bylo na ní vidět že jsme jí vyrušily z přemýšlení. Jo to znám moc dobře , tohle jde Embrymu moc dobře. Po chvíli vzhlédla a podívala se na nás. Ve chvíli kdy se naše oči střetly ,jakoby svět kolem mě zmizel.Gravitace už mě na zemi nedržela, všechno mě táhlo k ní ,ona se stala středem mého vesmíru.
Po chvíli sklopila pohled a já se vrátil zpět do reality ,ale i ta už bude navždy jiná.Otiskl jsem se a to už se nezmění.
Pohled Nikol
Byli to dva kluci.Ten první co se mě ptal byl poměrně vysoký a vypadal jako indián. A ten druhý. Ten vypadal jakoby tady vůbec nechtěl být. Najednou se ale naši oči střetli ,začala jsem se topit těch nejkrásnějších očích jaké jsem kdy viděla.Jeho oči byli tmavě hnědé skoro dočerna a vyzařovala z nich síla a tajemnost před kterou jsem byla nakonec nucena ucuknout.
Tohle bude zajímavý ,jak mám do háje asi vnímat přednášku,když on sedí jen jedno místo ode mě. Kdybych nevypadala jako idiot tak na něj koukám klidně celý den.
Dost Nikol vzpamatuj se. Je mi 28 let ,ale chovám se jako puperťačka – to je děs. Vždyť ti ale navždy bude a je 18 takže se tak můžeš chovat, říkal můj vnitřní hlásek. To možná jo,ale tohohle věku jsem dosáhla už před 20-ti lety. Takže jsem si mohla zvyknout ne? A navíc je to člověk,bylo by pro něj nebezpečné se mnou něco mít. Ale vždyť nevypadá zrovna jako slaboch. Ale pořád je to člověk a už se s tebou o tom odmítám dál hádat. Ale já jsem ty , a ty jsi já. To je jedno mlč už.Jak chceš ale stejně si se zamilovala.Ne , nezamilovala. Vždyť ho vůbec neznám a ani nevím jak se jmenuje. No, říkej si co chceš ale zamilovala ses a to mi nevimluvíš tak si to přiznej. Skvělí, překecala jsem sama sebe. Vážně jsem se asi zamilovala. A to jsem ani v lásku na první pohled nevěřila. To ale nic nemění na faktuře je to pro něj nebezpečný, takže se budu držet od něj dál.