Dne 19.09.2008 začala Nima vyprávět příběh - naším úkolem bylo pokračovat v něm, toho jsme se moc rádi zhostili, takže tady je náš klubový příběh: ,)
Nima | 19.09.2008 16:52 |
Byla jednou jedna holka, která se jmenovala Alena. Měla doma psa, dobré známky a skvělé rodiče, nic jí nechybělo ... Jednoho dne se však přihlásila na ufonka, což jí změnilo život ... strašně ji to baviloa začala zanedbávat školu, svého pejska a taky rodiče ... ty see naštvali a Aleně pc zakázali ... ona to nesnesla, že jí někdo něco zakazuje a bezmyšlenkovitě utekla z domova, vzala si jen batoh, peníze a nějaké oblečení a jídlo ... První kroky vedli do knihovny v sousedním městě ... Chtěla se podívat na ufo .. Ale tam potkala bohužel svoji spolužaču, která se jí ptala, proč nechodí do školy..Tak Alena...... Někdo pokračujte ale být váma nejdřív napíšu ted píšu já, vložte to, aby kdybyste tu byli dva, nepokračovali byste o tom mém =) |
Joyna | 21.09.2008 19:18 |
Pokračuju na příběh :) ..řekla, že má vysoké horečky..asi chřipka.Spolažčka řekla, že jí omluví u učitelky a jěště se zeptala,kdy do školy přijde.Alena řekla že neví, že jí není pořád dobře. Hned na to Ufa opustila a šla dál.Jela někam daleko od rodičů, kde jí nemohli hledat.Tři dny se potulovala městem, když tu jí osloviljeden starší pán.. |
katerina93 | 22.09.2008 16:53 |
Pokračování ... předpokládala jsem, že mi bude mluvit do duše, proč jsem tady, kde mám rodiče a abych se vrátila domů. Pozval mě totiž do nedaleké hospůdky na jídlo. Nejspíš byl ze mě ten hlad vidět. Nebo spíš bylo vidět, že jsem úplně sama na pražském nádráží a to už dobrých pár hodin. Měla jsem takový hlad, že jsem neváhala a nabídku přijala. Možná i na truc rodičům... když jsem si vybavila, jak by šíleli, kdyby zjistili, že jdu s někým, koho vůbec neznám na jídlo... Nechal mě dojíst a pak teprve promluvil. "Utekla jsi z domova?" zeptal se. Sklonila jsem hlavu a zadívala se na zem, třeba mu dojde, že mu do toho nic není. Nedošlo. Byl tak milý a ochotný, pořád se láskyplně na něco ptal a vůbec, až mi to lezlo krkem, všechno sem mu vyklopila a v domnění, že mě nechá být jsem vyšla ven. Už byl skoro večer a mně se zastesklo po rodičích, po domově, po mé posteli a mámině večeři. Všechno bylo tak smutné. Všude bylo šero, hnusné budovy, divní lidé... Bylo mi do breku. A najednou vidím, jak jde ke mně zase ten starý pán a ... |
Agapppe | 22.09.2008 17:16 |
Pokračování..xD ...a zeptal se mě, jestli se náhodou nechci vrátit zpátky domů.. Já jsem ale říkala, že nevím.. Nevím, jak se rodiče zachovají, až mě uvidí, nevím, co budu dělat a jak se všechno vysvětlí.. Ale pak jsem se rozbřečela a starý hodný pán šel semnou.. Řekl, že taky nikoho nemá a bydlí sám.. Zeptal se mě: ,, Nechceš alespoň jednu moc zůstat u mě?" a já, jak se byla zoufalá, jsem mu na to přikývla.. Tak jsem šla do jeho bytu a zůstala jsem tam přes noc.. Alespoň jsem měla jídlo a mohla jsem se kde umýt a očistit oblečení... A také se zajít kouknout na internet.. A když jsem se přihlásila na ufonka, zjistila jsem, že... |
moni.ss | 22.09.2008 22:58 |
Pokračováníííí xDD.. ikdyž trošku delší ale tak co.. chyběli vám přeci moje dlouhé romány :-D už o tom i někdo tady mluvil.. tak snad se kvůli mému pitomému odstavečku nezasekne tento úžasný příběh:) hodně štěstí při čtení a omlouvám se za případné chybky:).. ..a zjistila jsem, že mi někdo vlezl na můj účet a smazal mi všechny moje zvířátka. Byla jsem stoho úplně v šoku a seděla jsem na židly jak přibitá. Starý pán mě pozoroval a pak se mě zeptal co se stalo. Podívala jsem se na něj a vůbec jsem mu neodpověděla.. ukápla mi slza a pak jsem si z brekem rychle šla vzít svoje věci a utíkala jsem daleko, daleko od jeho domku.. utíkala jsem jak jen mi nohy dovolily a přitom jsem brečela.. blížila jsem se k přechodu ale neviděla ani neslyšela jsem jedoucí auto.. mladík který do mě autem "ťukl" a já ležela na zemi ihned odjel.. jelikož byla noc tak tudy nikdo nechodil. Po asi 10min. jsem se probrala.. chytla jsem se za hlavu.. zvedla jsem se a kulhala jsem na levou nohu.. dobelhala jsem se k nejbližší lavičce a tam jsem si sedla.. vyhrnula jsem si nohavici na levé noze a kapesníkem jsem si utřela krev a přitiskla jsem ho na ni.. šátek který sebou nosím téměř vždy jsem obvázala kolem nohy a zavázala jsme ho na pevný uzel.. potom jsem se opřela a koukla jsem na oblohu jak je poseta krásnými hvězdami.. najednou se mi všechno proleželo hlavou a já chtěla strašně domů.. ale pak jsem koukla do země a řekla jsem si, že se domů už nikdy nevrátím.. vzala jsem si na záda svůj batoh a zvedla jsem se z lavičky.. šla jsem směrem k zdemolovaným panelákům.. měla jsem stoho strach jelikož byla tma a nebylo skoro vůbec vidět na cestu.. a když mi najednou proletělo hlavou slovo "smrt" tak jsem si řekla.. "no a co tak se mi něco stane.. alespoň rodiče pocítí jaké to je zakázat mi něco od čeho jsem se nemohla odtrhnout" ....a takhle jsem si povídala sama ze sebou asi půl hodiny.. a za ut půl hodinu jsou dokulhala k jednomu z paneláků.. s obavama, že na mě vyjede nějaký pes, nebo snad nějaký týpek.. jsem vešla do vchodu kde nebyly dveře.. bylo tam asi 15 dveří a vypadalo to jako sklepy.. tak jsem nahlídla do jedne z mísntostí a srdce mi bušilo jako o život (vždyť mi vlastně skoro šlo o život)... nikdo tam nebyl.. a u dveří byl nějaký klíč.. vtrhla jsem do té mísntosti a klíčem jsem se do ní zamkla.. byla tam stará postel, umyvadlo, a špinavý záchod který asi ani nefungoval.. ale co bylo dobré.. byl tam starý lustr na kterým bylo několik pavučin.. hledala jsem zapínač až jsem ho našla.. stiskla jsem ho a asi dvě minuty se světlo rozsvicovalo.. ale nakonec se rozsvítilo.. a tak jsem řekla "Co lepšího mě v téhle situaci mohlo potkat" s úsměvem na tváři jsem sundala batoh a hrnula jsem se k myvadlu kde bylo také zdrcadlo které nebylo sice v nejlepším stavu ale i tak jsem se mohla podívat jak po těch několikadnech toulání vypadám.. ale v tu chvíli co někdo zabouchla na dveře a hrubým tonem řekl "Franku otevři!" to mě vylekalo k smrti....jediné co mě napadlo bylo: vylízt tamtím oknem.. myslela jsem, že to jsou moje poslední minuty života.. ale přeci jenom mohla jsem vylízt tím oknem.. přitiskla jsem se ke zdi a zhluboka jsme dýchala.. ale zahvíli ten chlápek nebo kdo to byl začal do těch dveří kopat a já na ně koukala a koukala.. vypadalo to, že se zachvíli ty dveře vylomí.. a já jsem pomyslela, že už nemám čas na přemýšlení a tak jsem vzala nějakou židli která byla v dosahu.. na nějaký svůj batoh jsem ani nepomyslela.. soupla jsem si jednou nohou na židly.. ale co se nestalo.. židle podemnou rupla a dalo to velkou ránu.. tak jsem myslela, že odtud asi nikdy neodejdu a , že tady skonší můj život.... jenže za tím chlápkem přišlo nejspíš dalších 5 a zašli do těch dveří bušit až dveře drželi na posledním vlásku.. stoupla jsem si na stůl ikdyž jsem shodila snad vše co na něm bylo.. a skočila jsem na topení.. otevírala jsem okénko ale vypadalo to jako marný pokus.. ale nakonec jsme ho z vééélkou úlevou otevřela a vylezla jsem.. jenže co jsem vylezla tam vtrhly ti negři z červenýma šátkama na čele a kalhotama které jim téměř padaly.. rozeběhla jsem se ale po několila metrech jsem uklouzla na klouzavém trávníku.. a předemnou se oběvily 2 s těch negrů a v ruce drželi bejzbolové pálky.. koukala jsem jim na boty a byla jsem ještě více v šoku než když začali busit do těch dveří... a ty chlápci se na mě podívaly a hrubým hlasem na mě "vztaň !!! než stebe udělám kulničku na dříví" a ten druhej z úsměvem na tváři na toho prvního "néé spíš jí prodáme do Afriky za velký prachy :D" a oba se začly nechutně smát....rychle jsem se zvedla a orzeběhla jsem se.. ale peci jen byly to dospělí chlápci.. rozeběhly se a chytly mě pevně za vlasy.. už jsem si myslela, že jsem opravdu bez šance.. a ten první negr co mě chytl za ty vlasy a řekl "deme!" .... zhroutila jsem se na zem a ti chlapíci mě chytly do náruče.. plyvli mi do oličeje a se smíchem mě odnesli někam do jiného zdemonstrovaného panelového domu.. odvedli mě až do nejvyššího patra.. tam mě odnesly do nějaké místnosti.. položily mě na tu postel na které byla vlhká madrace a připoutaly mě tam poutama ruce i nohy.. okna tam žádná nebyla.. a to znamenalo že ani světlo.. a tak tam svíily baterkou.. asi 15 minut se tam vybavovaly, smály se a pak telefonovaly nějakému svému šéfovi a mluvily na něj anglicky.. ale nic jsem neslyšela, protože jsme byla v bezvědomí.. ale asi po 5 - ti minutách odelši z místnosti.. zamkly tu místnost a daly tam nějaký zámek.. jen co odešly byly 3 ráno.. a asi po půl hodině jsem se vzbudila.. chtěla jsem si "rozžmoulat" oči ale měla jsem je zapoutané na ét posteli.. začla jsme škubat nohama i rukama.. ale tentokrát to bylo opravdu ale opravdu marné.. a také jsem byla strašně unavená.. a tak jsem přestala a všude kolem mě byla tma.. jakobych byla v nějaké černé díře.. tiše jsem se rozbrečela.. byla jsem úplně sšokovaná a strašně jsem litovala toho, že jsem vůbec s toho domova utekla.. ale jak jsme přemýšlela tak jsem usla...... po 5 - ti hodinách jsem se vzbudila.. měla jsem krásné sny jak jsem doma v bezpečí.. ale jen co jsem otevřela oči jsem se zase vrátila k těm nejhorším myšlenkám.. ale za chvíli jsem slyšlea na chodbě rachot a lekla jsem se až jsem sebou cukla.. pak jsem slyšela ty chlapíky jak se zase vysmátě baví a začaly si tam navzájem nadávat proč nevzaly ty špendlíky... teď jsem se zhrozila co snima chtěly dělat ale myslela jsem jen na to nejlepší co by se v tuté situaci mohlo stát.. pak ten jeden ačla odemykat záme ka pak dveře.. vtrhly tam i z 5 - ti baterkama.. svítila mi schválně do očí a já je zavírala.. smály se.. a občas mi připadalo, že mluví na sebe anglicky nebo nějakým cizým jazykem.. pak ten jeden vytáhl nejspíš jen na postrašení kapesní nožík a dal mi ho k ruce pod rameno a už se připravoval mě bodnout.. ale v tu ránu jsem..... |
Tulinka | 24.09.2008 14:38 |
POKRAČOVÁNÍ PŘÍBĚHU - Vyděšeně jsem se na něho podívala ke koním jsem nikdy neměla moc blízko tedy kromě těch ufonských,ale přesto něco mě k němu táhlo avšak beno něco zvětřil a začal hlasitě kňučet. Vyděsilo mě to proto jsem se po něm podívala,ale zdál se mi zcela v pořádku tak jsem se otočila ke koni avšak ten už tam nebyl...Upřela jsem oči tedy znovu na Bena a pomalu mi došlo proč můj věrný kamarád tak kňučí měl ošklivou ranku na nožičce nebyla sice vážná,ale bolet tedy musela moc! Rychle jsem se vzpamatovala a běžela se podívat do lesa po nějaké vodě nebo něčem co bych mohla dát Benovi k jídlu nedaleko jsem oběvila špinavou skládku což mě sice odpuzovalo,ale našla jsem velice zachovalou misku pro kočky rychle jsem ji popadla a vrátila se k pejskovi jestl ije stále na svém místě...Ano byl...Mezitím se trochu rozednilo a slunce začalo pálit tedy s námahou jsem zvedla Bena a odnesla ho do stínu kde byl,alespoň trochu zkryt před zraky neznámích vetřelců. po tomto incidentu jsem se vydala s miskou pro vodu tentokrát opačným směrem od skládky a po chvíli uslyšela zurčící potůček a rozeběhla se směrem k tomuto zvuku.... |
Nima | 26.09.2008 15:48 |
PKRAČOVÁNÍ . . . . . . Po chvíli jsem došla, k mému překvapení na nějaký statek, nějaká dívenka, tam právě hřebelcovala koně, co jsem viděla v lece..... Všimla si mě a pozdravila : Ahojky, já jsem Ivetka =) No já jsem ..... chvilku se rozmyslela .... Ivetka však řekla : Nejsi náhodou Alena, co jí hledá policije .. videntně jsem zbledla, ale ona říká: Neboj .. já to neřeknu, pojd, vezmu tě k sobě, dám ti najíst a napít, můžeš se umít a dám ti čisté oblečení .. Tak y ošetříme tvého pejska, mí rodiče jsou zvěrolékaři .... no nic, nemám co startit a tak jsem za dívkou šla ...... |
Agapppe | 26.09.2008 19:31 |
POKRAČOVÁNÍ: .. a umyla jsem se, najedla a chvilku odpočinula.. Iveta i ošetřila mému pejskovi zranění. Řekla, že bych tu klidně mohla přespat a já jsem jí přikývla.. Když tu se objevili její rodiče a ptali se jí, kdo jsem.. A dříve než si Ivetka něco vymyslela, aby nemusela říkat skutečnost tak její maminka zakřičela: ,,vždyť to je ta holka, co ji všude hledají!" a už začala telefonovat, že mě našli.. A já jsem rychle utekla.. A běžela jsem zase pryč i ze svým pejskem.. Hluboko do lesa.. A když jsem se zastavila..... |
moni.ss | 27.09.2008 20:23 |
... POKRAČOVÁNÍÍÍ :) ... ... tak jsem slyšela houkat policii.. Jedou k té Ivetě .. řekla jsem si potichu sama pro sebe a pohladila jsem Bena. Nevěděla jsem kam půjdu, protože bylo vidět jak se mraky černají. "To se zvládne" snažila jsem se uklidnit ale moc mi to nešlo čím víc jsem se snažila o to víc jsem byla nérvozní. Až jsem se vydejchala tak jsem se poklusem rozeběhla směr hluboko do lesa ... cestou jsem potkala několik cizinců .. nesly košíky a měli na zádech napsaná čísla .. nejspíš nějaké závody.. řekla jsem si v duchu a běžela jsem dál a dál.. Beno jako můj věrný kamarád pobíhal za mnou.. noo, on spíš rychle šel, protože jsem jen tak poklusávala... byla mi už docela zima i přesto, že jsem běžela.. a vzpoměla jsem si, ře svojí huňatou mikinu jsem nechala u té holky..Ivety..měla jsem sice na sobě lehkou mikinu, ale to abych tu v noci neumrzla bych otřebovala bundu na zimu.....po půl hodince běhu mě začaly bolet kolena a tak jsem spomalila.. sedla jsem si na véélikánský strom a Beno si lehl pod moje nohy.. opřela jsem se o strom co byl za mnou a koukala jsem do korun stromů ... říkala jsem si co budu dělat .. a najednou mi zakručelo v břiše..bylo mi špatně od žaludku, protože jsem nejedla.. přemýšlela jsem a nevnímala jsem okolí... to, že policisté prohledávaly celý les jsem nevnímala...Beno zavětřil nějakého psa..policejního.. a rozeběhl se k němu...policisté mě viděla sedět na spadlém stromu..ale já je ani nějak nevnímala...bylo mi strašně špatně.. Beno se očichával s jejich hafanem.. fízlové ke mě přišly a hned se mě začali vyptávat...zeptaly se proč jsme utekla a já jsem mlčela a ani na jednu otázku jsem jim neodpověděla...potom jsem se teda zvedla.. a policisté okamžitě volaly mé rodiče.. ale jak jsem se to dozvěděla nenápadně jsem se otočila a pak jsem se co nejrychleji rozeběhla....a v ten okamžik se za mnou orzeběhly i dva policisté xD utíkala jsem jak mi jen mé nohy dovolily..... a Beno si pořád hrál s tím jejich psem.. |
Nima | 30.09.2008 11:49 |
(Nima)Byla jednou jedna holka, která se jmenovala Alena. Měla doma psa, dobré známky a skvělé rodiče, nic jí nechybělo ... Jednoho dne se však přihlásila na ufonka, což jí změnilo život ... strašně ji to baviloa začala zanedbávat školu, svého pejska a taky rodiče ... ty see naštvali a Aleně pc zakázali ... ona to nesnesla, že jí někdo něco zakazuje a bezmyšlenkovitě utekla z domova, vzala si jen batoh, peníze a nějaké oblečení a jídlo ... První kroky vedli do knihovny v sousedním městě ... Chtěla se podívat na ufo .. Ale tam potkala bohužel svoji spolužaču, která se jí ptala, proč nechodí do školy.. |
KONÉÉÉÉC :O)