19. kapitola
7. 7. 2012
Ráno se probudil s úsměvem na tváři a vydal se na snídani.Celý den si četl v knihovně. Večer asi tak kolem osmé hodiny se před ním objevil očarovaný pergamen, na kterém stálo:
Útok na vesnici blízko Lincolnu.
Běžel rychle do svého pokoje, kde si oblékl svůj stříbrný plášť a ještě si vzal svou hůlku a přemístil se na bojišti. Kolem něho byla bitva v plném proudu. Už na první pohled bylo vidět, že smrtijedi mají značnou převahu. Jeden člen řádu bojoval sám proti šesti smrtijedům. Vedl si skvěle, ale bylo vidět, že už nemá tak rychlé pohyby. Běžel k němu a cestou omračoval smrtijedy. Přistoupil k onomu čaroději a začal mu pomáhat. Během chvilky je měli omráčené.Už se bojovalo asi hodinu a nikdo s ne a ne vzdát. Pak si ale všiml něčeho, co mu způsobilo chvilkovou zástavu srdce. V dáli zahlédl jednoho smrtijeda, jak vyslal smrtící kletbu na Remuse. Na nic nečekal a omráčil smrtijeda. Nechtěl jej zabít, protože nechce zabíjet. Když doběhl k Moonymu, tak si rychle přiklekl. Začal brečet. Jakmile se jeho první slza dotkla země, tak začalo pršet. Nikdo nechápal, kde se ten déšť vzal, když na obloze nebyl ani mráček. Pak si Harry na něco vzpomenul. Rychle přiložil svou hůlku na jeho srdce a zakřičel MEDICO AVADA KEDAVRAS. Během chvilky se začal hrudník pro všechny již už mrtvého muže. Vykouzlil kolem něj štít a plný odhodlání se pustil s ještě větší vervou do boje. Smrtijedi se samozřejmě začali bánit, ale uvědomili si, že ten čaroděj ve stříbrném plášti je hodně naštvaný a tak se raději přemístili ke svému pánovi. Harry se rozeběhl k Remusovi. Zrušil štít a vzal si jej do náruče a přemístil se s ním před dveře ošetřovny v Bradavicích. Vstoupil a Rema položil na postel co nejblíže ke kanceláři. Pak se vydal zbudit ošetřovatelku. Byla pěkně naštvaná, když ji vzbudil, ale jakmile jí sdělil, že má na ošetřovně pacienta, tak se tam vydala rychlostí blesku. Prohlédla ho a vydala se pro nějaké lektvary.
„Tak jak je na tom?“zeptal se Harry.
„Bude v pořádku pane Pottere. Je jen velmi slabý,proto mu dávám tyhle posilňovací lektvary a také se potřebuje pořádně vyspat“ odpověděla mu madam Pomfreyová.
„Dobře, tak já tady zůstanu.“
„Tak to teda ne. Pacient potřebuje klid“řekla a podívala se na něj obličejem, který nesnese odpor.
„Tak to teda ne. Je to můj přítel a navíc jsem ho sem přivedl.“
„Už sem vám řekla, že…“
„..a já vám zase řekl, že tady zůstanu“ zavrčel na ni. Chtěla mu něco říct, ale když se mu podívala do očí, tak nic neřekla. Viděla v nich velkou odhodlanost a ještě něco. Koukla se ještě jednou na něj a pak se uraženě otočila. Když se Harry otočil k lůžku, tak si všimnul čtyř postav u dveří. Když se kouknul lépe, tak zjistil, že je to jeho babička, Nym, Bill a Meg.
„Teda musím uznat, že máš fakt odvahu. Hádat se s Poppy dokáže každý, ale přemluvit ji? To se ještě nikomu nestalo“ promluvila první Minerva. Harry nad tím jenom mávnul rukou a vyčaroval si křeslo u Remusovi postele.
„Harry? Začal Bill a když si všimnul, že mu věnuje pozornost, tak pokračoval „ Jak si ho dokázal vyléčit? Vždyť ho zasáhla smrtící kletba.“
„Tajemství“ odpověděl mu na to tajemně Harry. Pak ale přišla Poppy a všechny, kromě Harryho vyhnala ven. Když bylo kolem půlnoci, tak se rozhodl Harry, že si zajde na menší procházku. Pak se mu v hlavě zrodil plán a přemístil se. Objevil se přede dveřmi do dívčích pokojů sedmého ročníku. Potichu otevřel dveře a podíval se za závěsy jedné postele. Měl štěstí. Zrovna v ní spala osoba, kterou hledal. Byla to JEHO Amy. Sednul si k ní na postel a lehce ji políbil. Ta se probudila a když si všimla toho, kdo sedí na její postýlce, tak chtěla radostně vykřiknut, ale on jí to nedovolil.
„Pšš. Pojď půjdeme dolů do společensky“ řekl a vydal se napřed.
„Kde ses tady vzal?“zeptala se se zájmem a políbila ho.
„Přinesl jsem Remuse. Je dole na ošetřovně a dokud se neprobere, tak tu chci zůstat.“
„Je to s ním vážné“ ptala se vyděšeně, protože si ho stačila oblíbit.
„Neboj. Už je v pořádku.“
„Takže se tu teda zdržíš?“ zeptala se už šťastněji.
„Jo. Až se ráno probudíš, tak přijď na ošetřovnu a ty dva můžeš vzít sebou. Ale měla bys jít už spát. Zítra máš školu a já půjdu dolů za Remem.“
„Tak jo“ řekla. Dala mu pusu a s tichým dobrou noc se vydala do své postýlky. Harry ještě chvíli ve spolčence pobyl a pak se vydal na ošetřovnu.