4.kapitola
8. 4. 2012
Bylo to nejvíc vzrušující odstartování začátku roku. Zdá se, že žádný chlapec ze čtvrtého ročníku nebelvíru nemohl jít spát. Turnaj tří kouzelníků, plno nových studentů z Kruvalu a Krásnohůlek. Ron si ještě povzdechl nad krásou krásnohůlských děvčat a právě tak se také rozplýval nad Viktorem Krumem.
„Nevěděl jsem, že ještě chodí do školy, ty jo, Harry?“ ptal se Ron asi po sté.
Seamus po něm hodil polštář: „Hoď se do klidu, Rone, každý není fascinovaný Krumem a nepředstavuje se kdoví co!“
„Nejsem hloupý!“ řekl Ron, špičky uší se mu červenaly. „Jen si myslím, že je dobrý chytač. Já si ho nepředstavuju!“
„Zdá se mi, že příliš protestuje.“ Smál se Dean.
„Harry, řekni jim, že nejsem gay!“ řekl Ron, šťouchl Harryho do žeber. Oba seděli na Harryho posteli.
„A vadilo by, kdybys byl?“ ptal se Harry tiše, nemohl zapomenout na ty cizí pocity, které cítí k Cedrikovi. Kamarádil by se s ním Ron, kdyby byl gay?
„Nemyslím to takhle, řekl Ron. „Jsem jen otrávený, že mě každý kvůli Krumovi škádlí!“
„Dejte si odpočinek, chlapci.“ Řekl Harry, zajímající na kolik by škádlili jeho, kdyby o něm věděli. Ron vlezl zpět do své postele a zatáhl si závěsy. Ostatní ho napodobili, jen Harry ležel a strnule hleděl na baldachýn nad sebou. Nemohl zastavit své myšlenky. Je gay? Nebo za to, co se stalo té noci na mistrovství světa, byly jen hormony, jak řekl Cedrik?
Kdyby to byly jen hormony, proč Harry nebyl vzrušený, když ho Ron sevřel v objetí? Bylo to jen s Cedrikem, kterého si Harry musel představovat. Nebyl to Ron ani žádný jiný přítel. Zkoušel si představit, že je políbí, ale bylo to o něčem jiném, než s Cedrikem. Byl také homosexuál? Zajímal by se vůbec o Harryho nebo o něm přemýšlel jako o příteli, vzhledem k jejich věkovému rozdílu?
Harry si povzdechl a praštil sebou do polštářů, touha po spánku ho nakonec přemohla.
***
První týden byl tak hektický, že Harry neměl moc času, aby si mohl se Cedrikem promluvit. Ale byl moc potěšený, když se vždycky potkali na chodbě mezi hodinami (ale podle Harryho názoru to bylo málo), Cedrik se navíc vždycky na něj vřele usmál. To vždycky způsobilo, že v Harryho břiše začali poletovat motýlci. Zkoušel být méně nápadný, ale vždycky, když viděl druhého chlapce, zčervenal tak moc, až se ho Hermiona ptala, jestli nemá horečku a nepotřebuje jít navštívit madam Pomfreyovou.
Harry odfrknul. Byl v pořádku, ale polibek od Cedrika byla v každém případě dobrá léčba.
Dokonce se zdálo, že i Snape se tyhle dny chová, jak nejlépe dovede, Harry se zajímal, jestli to bylo díky přítomnosti studentů z Kruvalu a Krásnohůlek ve třídách, ale v jejich ročníku nejsou. Dal jim sice mnoho domácích prací a pořád horlivě hledal chyby, kterých se Harry při vaření lektvarů dopouštěl. Lektvary byly jejich poslední hodinou před vyhlášením šampionů a každý si horlivě přál, aby už skončili a mohli jít do Velkého sálu.
„Neumíte číst, Pottere? V instrukcích je jasně napsáno máslový kořen (pozn.překladatelky, fakt nevím jak butterroot jinak přeložit), ne blatouch“ ušklíbl se Snape, nabral šufánkem obsah Harryho kotlíku, jako kdyby to bylo jedovaté. Vzhledem k Harryho chybám, to mohl být fakt.
Harry civěl na muže. Instrukce byly na tabuli, ale nic v nich nebylo jasné, Snapeovo písmo bylo tak malé, že Harry i se svými brýlemi to četl s obtížemi během většiny hodin. Raději ale držel jazyk za zuby, věděl, že jakýkoliv výbuch citů by pravděpodobně znamenal jen ztrátu bodů Nebelvíru a školní trest.
„Deset bodů z Nebelvíru za nedržení se postupu,“ řekl Snape s afektovaným úsměvem Harryho směrem a Harry chtěl křičet za tu křivdu. Zmijozelové se smáli, Malfoy se smál nejhlasitěji. Možná by měl říct něco o Snapeově hrozném písmu, už skoro otevíral pusu, když zazvonilo.
„Konec hodiny,“ řekl Snape, obrátil se a šel směrem k jeho psacímu stolu. Harry byl tak rozhněvaný, až skřípal zuby. Deset bodů pro jednu hloupou chybu! Chyba, která byla Snapeovou vinou! Jestliže by ten muž psal jen trochu decentně, neměl by vůbec žádné problémy s lektvary!
„To bylo tak nespravedlivé!“ řekla Hermiona, jak se jejich trio vydalo k aule, opakujíc přesně Harryho pocity. „ A blatouch by neměl zničit tvůj lektvar, Harry, není to katalyzátor jako máslový kořen.“
„Ale já jsem nevěděl, že mám přidat máslový kořen,“ řekl Harry. „ Takhle by můj lektvar nebyl správný. Chystá se mě vyhodit, vím to.“ Harry si ani nepamatoval, kdy naposledy dostal slušnou známku za lektvar, ale cítil, že mohl dělat pořádně jen, když se instrukce dali číst.
Velká síň byla nabitá, jak každý čekal na vylosování tří šampionů. Harry viděl Cedrika hodit své jméno do poháru den před tím, ale on byl obklopený přáteli ze sedmého ročníku a Harry se cítil trochu hloupě, aby mu před nimi přál štěstí.
Večeře byla ten den rychle odbyta, většina lidí se nezdála, že by měla chuť. Buď byli příliš nervózní, nebo vzrušení, která jména se pohár chystal odhalit.
„Myslím si, že jsme to ještě měli zkusit,“ prohlásil Fred.
„Bude nám sedmnáct v dubnu, to není tak daleko,“ přidal se George.
„To je, protože je to tak nebezpečné,“ řekla Hermiona. „Ministerstvo mělo právo změnit pravidla.“
Ron na ni civěl, ale Harry musel připustit, že hermiona měla pravdu. Turnaj byl nebezpečný, ne že by to zastavilo jeho snění o tom, že byl vybraný jako šampion, ale byl to jen sen. Nebyl si jistý, že by se chtěl přihlásit. Ne, že by si mohl vybrat, když mu nebylo sedmnáct. Ne, on, Ron a Hermiona mohli bezpečně sledovat jak tři závodníci soutěží ve třech úkolech.
Talířky byly nakonec odstraněny, Brumbál vstal a štěbetání v hale ustalo. Ředitel mávl hůlkou a plameny se ztlumily tak, že většina světla pocházela z poháru a měsíčního světla. Dnes večer byl úplněk a Harry našel sám sebe přemýšlející o profesoru Lupinovi. Dělal pro něj ještě Snape lektvar?
Po nějaké chvíli se plameny v poháru změnily na modré, ale za okamžik žhnuli červeně. Spálený kus pergamenu vystřelil do vzduchu, Brumbál ho chytil, jak padal a přečetl nahlas: „Šampionem za Kruval je Viktor Krum!“
Studenti z Kruvalu plácali Viktora po zádech a povzbuzovali ho hlasitým pokřikem, jak diváci na mistrovství světa. Viktor vstal a prošel dveřmi za učitelským stolem. Další červené jiskry vyletěly a pohár vyhodil další kus pergamenu, který letěl vzduchem. „Za Krásnohůlky, Fleur Delacour!“
Děvče se stříbrnými vlasy vstalo a následovala Kruma do místnosti. Ron se vzpřímil a sledoval jak Fleur zmizela. To bylo několik minut, že vypadl třetí pergamen. Harrymu se zdálo, jako by všichni bradavičtí studenti zadrželi dech. Kdo byl bradavický šampión? To bylo to, co všichni chtěli vědět. Harry zkřížil prsty pro Cedrika s pocitem neloajálnosti ke své koleji, ale on věděl, že Cedrik by byl úžasný šampion.
Moodyho šílené oko přejelo po místnosti. Nakonec plameny zčervenaly a Brumbál chytil pergamen, který vyletěl do vzduchu.
„Bradavickým šampionem je Cedrik Diggory!“
„Ano! Ano!“ povzbuzoval ho Harry s potleskem tak hlasitým až mohl soupeřit s mrzimorským stolem. Ron se díval sklíčeně s Harryho na Hermionu, která také pokřikovala na Cedrika. Harry byl tak nadšený. Cedrik měl všechno, co by si šampión mohl přát. Byl šikovný, měl atletickou postavu a nádherné oči. Cedrik následoval Fleur do místnosti, na chvíli se zastavil a jeho oči vyhledaly Harryho.
Harry se cítil, jako kdyby ho právě někdo praštil do břicha. Byl bez dechu, když mu Cedrik poslal tajemný úsměv, před tím, než vstoupil do místnosti. Harry klesl na lavici, nohy se mu příliš třásly. Cedrik hledal ho, ho, byl si tím jistý. Cedrik chtěl sdílet to štěstí s Harrym a Harry nemohl být víc potěšený.
Brumbál něco říkal, ale Harry sotva slyšel slova, byl ještě v omámení ze Cedrikova úsměvu. Zdálo se, že další chlapec se tak moc usmíval a usmíval se na Harryho. To určitě musí něco znamenat, ne?
Harry sice neslyšel slova, ale ještě strnule hleděl do ohně a tak viděl to, co každý, každý kromě Brumbála. Pohár zase červeně hořel. Mumlání vypuklo v aule, když vylétl další pergamen.
„Harry Potter,“ mumlal Brumbál a Harry se zajímal, proč s ním ředitel chtěl mluvit. „Harry Potter!“ říkal ještě hlasitěji. Harry vstal, pak si zase sedl, ale Hermiona ho tlačila zpět.
„Běž, Harry, jdi!“ naléhala na něj. Ron zíral na Harryho jako by ho nikdy před tím neviděl.
Byla to Harryho nejdelší cesta v životě. Každý na něj zíral a tentokrát věděl, že to nebyla jeho představivost, mohl cítit stovky očí v zádech. Brumbál vypadal jím tak zklamaný. Když došel ke dveřím, mumlání se stalo hlasitějším a hlasitějším.
„Podvodník! On je podvodník!“
„Ještě mu nebylo sedmnáct!“
„Podvodník! Podvodník!“
Profesorka McGonarallová Harryho poklepala po rameni a jak se blížil ke dveřím, dokonce i Snape se na něj díval spíš zmateně.
Proč bylo v poháru Harryho jméno?