11. Pohřeb
Bylo chladné nedělní ráno a zástup lidí v černých hábitech se pomalu ubíral směrem k hřbitovu. Artur a Molly Weasleyovi šli v čele zástupu a před nimi jen vzduchem plula rakev.
Byla to rakev George Weasleyho, který položil svůj život při ochraně své rodiny. Byl to George Weasley, kterého slavný Harry Potter neobživil a ji, Ginny ano. Nechápala proč obživil ji a ne jejího bratra. Možná z jeho lásky k ní, ale proč se od té doby u nich doma neukázal, nepřišel je potěšit, nebo jen přijít a zkontrolovat jestli je všechno v určité míře normálnosti. Ne, on se neukáže a ani na sovy neodpovídá.
Také ji napadlo, že proto má nějaký důvod, ale nic není důležitější než myslet na své přátele a chránit je, to si myslela. Také si všimla neklidných pohledů Rona a Hermiony, kteří se kolem sebe neustále rozhlíželi, jako by někdo měl tenhle smuteční pochod napadnout.
Podívala se na obzor, kde se tyčil mírný kopec a všimla si na něm maskované postavy. Doufala, že je to Harry, otočila se a chtěla to říci ostatním, ale když se nadechla, aby něco řekla, postava tam už nebyla.
„Je možné, že si to jen představuji, nebo tam doopravdy někdo byl?“ optala se sama sebe Ginny.
„Také jsi to viděl?“ ozvala se Hermiona a Ron přikyvoval.
„Takže se mi to nezdálo, doopravdy tam někdo stál,“ povzdychla si Ginny a pokračovala dál v cestě za svými rodiči.
Zástup lidí se dostal na hřbitov, kde byste nenašli ani jednoho mudlu, nebo spíše mudlu, který neměl nic společného s kouzelníky. Bylo tu několik motáků i mudlovských rodičů nadaných kouzelníků. Byla tu také pohřbeni všichni Weasleyovi, Blackovi až na jednoho a plno dalších rodin, zde mělo své rodinné hrobky.
Všichni vstoupili malým vchodem do hrobky a kdyby to sledoval mudla, řekl by si, že je to bláznovství, kdyby se tolik lidí mělo nacpat do místnosti dvakrát pět metrů. Kdyby byl kouzelník, pochopil by, že je to kouzelně upravená hrobka a s každým další zemřelým členem rodiny, se hrobka zvětší o další prohlubeň ve stěně, kde se uloží rakev mrtvého.
Ginny tohle všechno věděla a proto se podivila, když spatřila dvě volná místa pro rakev. Hermiona si zakryla ústa rukou, aby zadržela své překvapení. Všichni si to uvědomili a dívali se na Ginny, která celá zrudla. Neměla ráda tolik pozornosti, vždy se ji líbila pozornost přátel, ale ne tolika lidí.
Pan Weasley vytáhnul hůlky a chystal se přebytečnou přihrádku odstranit, ale něčí ruka mu stiskla zápěstí a donutila ho hůlku sklopit.
„Až Ginny zase zemře, už se zde nevytvoří nové místo. Tohle je místo určené jí a nikomu jinému, když ho odstraníte, nebude mít místo odpočinku u své rodiny,“ pronesl hlas a dotyčný si sundal kapuci. Čekal kohokoliv, ale Draca Malfoye nikdy.
„Co tu děláš?“ optal se Fred, který toho spratka nemohl nikdy vystát.
„Poslal mě sem, abych vás zastavil, kdybyste chtěl udělat to, na co jste se právě chystal. Také jsem měl zajistit okolí, když ani ochranka z Ministerstva není nic platná,“ pronesl Draco a dodal, „nebudu vás rušit, jen si zapamatujte, co vám vzkázal.“ Draco zmizel a celá rodina Weasleyů a jejich přátelé strnule hleděli na místo ve stěně. Pan Weasley si povzdechl a uložil Georgeovu rakev na své místo. Hned na to z davu vystoupil kněz a začal obřad rozloučení s duší zemřelého.
„Měl jsi pravdu, chtěli to místo pro její rakev odstranit,“ pronesl zamaskovaný Draco směrem ke svému společníkovi.
„Ne, měl jsem jen teorii, že by se něco takového mohlo stát a oni nevěděli co tím způsobí,“ odpověděl Harry.
„Tvoje teorie byla pravdivá a docela přesná. Musíš jim hodně rozumět, není se taky čemu divit, když je to skoro tvoje druhá rodina, když jsi tu pravou ztratil tak brzo,“ pronesl Draco a Harry se usmál.
„Řekli mi, že jsou na mě hrdí. Když jsem se šel postavit Raddleovi, aby mě zabil a tím zničil poslední viteál, povolal jsem je pomocí kamene vzkříšení zpátky. Byli tam i Remus s Tonksovou a Sirius také, bylo krásné je zase všechny naposledy vidět pohromadě,“ prozradil Harry a Draco se na něj užasle díval.
„Myslel jsem, že když budeš mít šanci někoho přivolat ze záhrobí, bude to Brumbál, nebo někdo kdo ti pomůže v boji proti Pánu Zla.“
„Oni mi pomohli a s Brumbálem jsem se setkal o malou chvíli později. Když na mě vyslal smrtící kletbu, ocitnul jsem se na místě podobné nástupišti v Bradavicích a na lavičce seděl Brumbál. Bylo to místo, kde se ocitnou všichni mrtví a pak pokračují na další pouť. Řekl mi, že podobu místa jsem vybral já a to svým podvědomím. Když jsem si představil, že potřebuji na sebe oblečení, měl jsem ho. Bylo to jako hranice mezi smrtí a životem a já byl v té chvíli Pánem Smrti.“
„Stále jsi Pánem Smrti, nejsi snad imunní proti smrtícím kletbám?“ optal se Draco.
„Kámen vzkříšení jsem ztratil toho dne, kdy jsem porazil Toma. Hůlka je v Brumbálově hrobce a plášť stále mám. Vlastním jen dvě ze tří částí a nehodlám hledat ten kámen, přineslo by to možná více škody než užitku, protože užitek z toho není nikdy.“
„Aha, ale pokud ten kámen mění majitele svým nalezením a nikdo ho ještě nenaleznul, jsi stále jeho majitelem ty,“ pronesl Draco a dávalo mu to všechno smysl.
„Možná máš pravdu, ale já to nebudu zkoumat. Pojďme pro ty dole přichystat nějaké překvapení,“ odpověděl Harry a kouzlem sem dopravil několik krabic s ohňostrojem. Několika jednoduchými kouzly si s ním pohrál a umístil jej na kopec nad hřbitovem.
Draco s Harrym stáli jako dva strážci na kopci s vycházejícím sluncem v zádech. Čekali až se smuteční zástup vyhrne z kobky a oni by mohli odpálit ten ohňostroj, o kterém neměl nikdo ani zdání. Sice Freda trochu zarazilo, když si to od něj Harry kupoval, ale Fred to neřešil. Plánoval obchod přenechat někomu jinému a zahrabat se někde v malé výrobně, kde by vynalézal nové zábavné i užitečné věcičky.
„Už jsou ven,“ pronesl Draco a Harry vytáhnul hůlku. Draco se na něj tázavě podíval a Harry se usmál.
„Když to odpálím bez hůlky, budou vědět, že jsem to byl já. Když to udělám s hůlkou, bude jim to trvat déle, než zjistí, že jsem to byl já,“ odpověděl a sledoval jak se celý zástup kupí před hrobkou.
„Spusťme to,“ hlesl Draco a Harry mávnul hůlkou. Ozvala se ohlušující rána a na obloze se rozsvítilo zlatavé světlo, které přesvítilo i sluneční paprsky.
„Co se to děje?“ optal se zděšeně Percy, který si snažil zakrýt oči před tou září. Než si stihl oči zastínit, světlo pohaslo a všichni upřeli své pohledy na dvě stojící postavy v dálce na kopci. Najednou do vzduchu vyletělo několik světelných paprsků a ty explodovaly.
„Vždyť to je ohňostroj,“ hlesla Ginny a usmála se.
Na obloze vybuchovala jedna petarda za druhou a vytvořily nápis.
NERAD VIDÍM VAŠE SMUTNÉ TVÁŘE,
SMĚJTE SE, JÁ SE TAKY CELÝ ŽIVOT SMÁL,
DÍVÁM SE NA VÁS Z HORA A NEDOVOLÍM,
ABY SE STALA DALŠÍ NEHODA.
Když zmizel text, vyletělo do vzduchu plno menších rachejtlí a v jediný okamžik vybouchlo. Objevil se smějící se obličej George Weasleyho. Vysel ve vzduchu deset sekund a pak s dalších výbuchem zmizel.
Ginny se usmívala, Fred také a i ostatní jejich sourozenci se usmívali. Paní Weasleyová si utřela slzy z očí a vyloudila na tváři úsměv. Všichni odehnali chmurnou náladu a uvědomili si, že George je stále s nimi, v jejich srdcích a vzpomínkách a proto není potřeba smutku.
„Díky, Harry,“ pronesla tiše Ginny a nastoupila do černého auta, které je mělo odvézt domů.
„Pojďme, máme ještě práci. Právě jsem se rozhodnul na Smrtijedy zaútočit stejným způsobem,“ pronesl Harry a chystal se přemístit domů.
„Máš šanci, když jsem se s nimi setkal naposledy, byly na mě naštvaní, že jsem tě nezastavil, ale přijaly moje omluvy a vysvětlení, takže jsem se dozvěděl, že se zítra chystají převalit přes celou Evropu a ve Francii obsadit Akademii v Krásnohůlkách. Nyní jsou v Rumunsku, přesněji na hradě upíra v Transilvánii.“
„Hmm, takže mají na své straně upíry? Myslel jsem, že jich moc už není, ale asi to bude jako s vlkodlaky,“ pronesl Harry a přemístil se. Draco ho hned následoval. Oba se objevili v kuchyni na Grimmauldově náměstí dvanáct.
„Draco, Harry, byla tu Minerva, máte se co nejrychleji dostavit k ní do pracovny. Nevím jak, ale už ví o plánovaném útoku na Krásnohůlky,“ pronesl Severus na obrazu a Harry byl dost překvapen.
„Vidím, že dneska bude plno dalšího vysvětlování. Má u ní být ještě někdo jiný?“ optal se Harry.
„Myslím, že Ministr kouzel a pár lidí z Fénixova řádu,“ odpověděl mu Severus.
„Vím, že pomoc potřebujeme, ale bylo nutné obnovovat Fénixův řád?“ optal se Draco trochu popuzeně, protože ať měli jakékoliv plány, vždy se někdo z Fénixova řádu ptal, ptal a ptal.
„No, dobře. Draco, jestli nechceš, můžeš tu zůstat a dát si v klidu snídani,“ pronesl Harry a přemístil se zase pryč.
„Nikam nejdu, dám si jídlo a půjdu si ještě lehnout, vždyť jsme tam stepovali od východu slunce,“ postěžoval si Draco. Než by řekl švec, stál před ním Krátura a na stůl nesl teplou česnekovou polévku s extra porcí brambor a s rozmíchaným vajíčkem.
Draco se usmál, zasedl ke stolu a dal se s chutí do jídla. Poděkoval Kráturovi a když dojedl, odebral se do svého pokoje, kde jen ve spodním prádle ulehnul do postele a spal až do oběda, kdy ho Krátura vzbudil, aby šel k jídlu.
Harry se přenesl na chodbu před ředitelčinu pracovnu. Pronesl jediné slovo k chrliči a ten mu uvolnil cestu k točivému schodišti. Když se dostal ke dveřím, slyšel uvnitř pracovny hovor, ale to mu nebránilo zaklepat a následně vstoupit.
„Konečně jsi tady,“ vyhrkl ze sebe Percy a šel si s Harrym potřást rukou, nebo se o to spíše pokusil, ale Harry si ho moc nevšímal. V pracovně stál Hagrid a vedle něj Olympa Maxime.
„Oh, Arry Potter, já ráda vás zase vidět,“ pronesla svým přízvukem Olympa a naznačila Harrymu poklonu. Harry ji odpověděl podobně a pak se podíval na Minervu, která seděla za svým stolem a podepisovala nějaké papíry.
„Nemáš žádné otázky?“ optala se Minerva Harryho a povytáhla obočí.
„Já jsem přišel připraven na otázky odpovídat, ne je pokládat,“ odpověděl ji a sednul si do křesla, které mávnutím ruky vyčaroval. Podíval se na stojícího Hagrida s Olympou a mávnul rukou podruhé. Za jejich zády se objevil obrovský gauč, který byl speciálně pro jejich velikost. Hagrid s Olympou poděkovali.
„Udělal jsem co sis přál Harry, přesvědčil jsem obry a nyní střeží pozemky školy, jak jsi chtěl,“ pronesl Hagrid.
„Díky, doufám, že to pomůže v obraně té kostry fénixe, ikdyž mám nutkání toho fénixe povolat zpátky osobně a poslat jej proti Smrtijedům,“ řekl skoro šeptem, ale všichni ho slyšeli.
„Harry, chci ti oznámit, že Academie v Krásnohůlkách měla být napadena a proto Olympa přenesla všechny své žáky sem do Bradavic. Vím, že máš plno vlastních problémů a dalších se Smrtijedy, ale na škole není dostatek místa pro tolik lidí. Mohl bys využít magii Godrika Nebelvíra a přistavět ložnice a koupelny pro Krásnohůlky?“ optala se ho rovnou Minerva a nechodila kolem horké kaše, jak to má většina lidí ve zvyku.
„Jednoduchým řešením je pro vás Komnata nejvyšší potřeby a bude to bez použití jakéhokoliv množství magie. Ta komnata je schopna vytvořit celou tuhle školu jen v té komnatě, takže proč mám vybudovat další ložnice?“ optal se Harry a sledoval Albusův obraz. Bylo vidět, že se Albus evidentně dobře baví.
„To je sice pravda, ale dokážeš vybudovat nohou věž s ložnicemi a koupelnami, nebo toho nejsi schopen?“
„Harry, Ministerstvo kouzel už vydalo povolení k potřebnému rozšíření Bradavic. Je možné, že se zde sjedou i další kouzelnické školy a ty prostory budou potřeba i v budoucnu,“ pronesl Percy a podal mu nějaké lejstro. Harry si ho letmo přečetl a povzdechnul si. Pohrabal se v kapsách hábitu a vytáhnul Pobertův plánek. Pronesl obvyklou formuli k jeho aktivaci a prohlížel si školu.
„Kde tu věž chcete postavit?“ optal se Harry a rozložil plánek před Minervu. Ta se na plánek nevěřícně koukala a bylo ji vidět na očích, že by ji zajímalo, kdo tohle vytvořil.
„Náměsíčník, Tichošlápek, Červíček a Dvanácterák jsou autory tohoto Pobertova plánku. Já jsem jen přikreslil později vstup do Tajemné komnaty a její prostory, ale jen zdánlivě,“ vysvětlil Harry a Minerva zabodla prst do místa, kde chtěla mít postavenou další věž.
„Nechcete postavit ještě jednu navíc? Kruválští budou mít za chvíli mořskou nemoc z toho pobytu na lodích,“ pronesl pobaveně Harry a složil Pobertův plánek.
„Pokud vím, Kruvál má podobné stylové chápání jako Zmijozel, takže pokud budeš chtít vybudovat ložnice i pro ně, tak někde u Zmijozelských.
„Vidím, že to ještě není všechno. Jaká je další prosba?“ optal se Harry.
„No, jde o to, že je nás tu strašně mnoho a málo učitelů, nebo přesněji řečeno schopných učitelů, kteří by učili Obranu proti černé magii. Je třeba, aby dnešní mládež byla důkladně proškolena do bitvy, protože Bradavice budou možná dalším cílem Smrtijedů. Jsi schopen udělat si čas a učit žáky třech škol kouzlům, která jim pomohou přežít?“ optala se Minerva a dala si záležet, aby každé slovo dopadlo tak, jak mělo.
„Pokud mám někoho něco naučit, bude to stylem praktických cvičení a pod dohledem Brumbálovi armády,“ pronesl Harry a Albusovi se zablesklo v očích. Olympa se dívala od Harryho k Albusovi a nestačila se divit.
„Brumbálova armáda?“ optala se zvědavě i trochu vyděšeně.
„Brumbálova armáda byl ilegální spolek několika desítek žáků v době, kdy jsem byl vyhnán z Bradavic a Ministerstvo kouzel odmítalo žáky školy učit kouzlům. Jediné co se mohli učit, byla teorie a to ještě ta nejhorší možná. Harry a jeho přátele založili tento spolek, aby se dokázali ve skutečném světě, za zdmi hradu, bránit Smrtijedům a Lordu Voldemortovi. Tento spolek vzdoroval i po ovládnutí školy už řečeným černokněžníkem,“ vysvětlil Albus Brumbál, který byl právem hrdý, že jeho nejoblíbenější žák dokázal tolik věcí v tak malém věku.
„Aha, takže Arry chce, aby jeho kamarádičkové dohlíželi na mé žáky a učili je kouzlům?“ optala se Olympa trochu odtažitě.
„Můžete k nim přiřadit i učitelský dozor, ale oni budou učit to, co jsem učil já je. Nemůžu tu být pokaždé, když bude probíhat vyučování, proto budete potřebovat je,“ pronesl Harry a dodal, „pokud dovolíte, jdu vám postavit ubytování.“ a odešel z místnosti.
Harry stál na vrcholu skoro dokončené věže. Chyběla jen střecha, bleskosvod a prapor Krásnohůlek. Netrvalo mu to ani minutu a vše bylo dokončeno, teda ne všechno, protože měl jen zdi, místnosti, plno schodů, potrubí na vodu a odpad a komíny pro odvedení kouře z kamen v ložnicích.
Tato práce ho dost vyčerpala a to chyběla asi hodina do západu slunce. Už neměl moc času, aby vybavil všechny ložnice sám a bez pomoci. Jako kdyby ho nějaká tajemná síla vyslyšela a vedle něj se objevil Draco s Lenkou a Nevillem.
„Přišli jsme ti pomoct, kde máme začít?“ optala se Lenka a prohlížela si půdu.
„Díky, že jste přišli. Vy tři si vezměte dívčí ložnice, já se postarám o dvě chlapecké, udělám jednu pro madame Maxime, dodělám koupelny a pak se k vám přidám,“ pronesl Harry a všichni čtyři se vrhli do práce.