15. Město
Harry stál na okraji balkónu svého pokoje, kde byl umístěn, než bude moci předstoupit před Řád starobylých mágů. Sledoval nebe, nebo spíše kilometry vysokou vodní masu, která byla nad městem. Ztracené město bylo totiž ponořeno až na dno nejhlubšího oceánu, kde po staletí přebývalo. Město bylo chráněno kouzlem, které zajišťovalo, že se k nim voda nedostane. Protože všichni byli mrtvý, kyslík nebyl potřeba a tak všechno rostlinstvo bylo uměle vykouzlené a bylo věčné.
„Pane Pottere, večeře je na stole. Sice jíst nemusíme, ale je to takový náš zvyk. Přidáte se k nám, nebo budete jíst ve svém pokoji?“ optal se Harryho nějaký kouzelník, který mohl žít před tak pěti sty lety.
„Rád se k vám přidám. Mám sice rád samotu, ale zvyknul jsem si na neustálou společnost přátel a když tu nejsou, cítím se až moc sám,“ odpověděl Harry a vyšel z pokoje za kouzelníkem, který ho dovedl do jídelního sálu, kde byla téměř stovka kouzelníků.
„To měl Řád tak málo členů?“ optal se Harry, když si spočítal všechny kouzelníky.
„Jistě že ne, ale většina z nich se vydala na další cestu a zde zůstala jen Rada Řádu a pár mocných kouzelníků, kteří zde zůstali,“ odpověděl mu kouzelník a Harryho napadlo, že nezná jeho jméno.
„Byl jsem zvědaví, za jak dlouho tě to napadne. Jmenuji se Merlin,“ řekl kouzelník a Harry se v prvním okamžiku leknul, ale pochopil, že Merlin bude velmi mocný a tak si mohl přečíst jeho myšlenku dřív, než ji vyslovil.
„V obojím máš pravdu, teďka se pojďme posadit a dát si něco k snědku,“ řekl Merlin a sednul si ke stolečku, pro tři lidi. Oba se mlčky pustili do jídla, dokud do místnosti nevstoupil zahalený kouzelník a Harryho nezabolelo v místech, kde kdysi míval jizvu ve tvaru blesku.
„Co tu dělá Raddle?“ optal se naštvaně a upřeně sledoval maskovaného kouzelníka, jak si to k nim míří.
„Legendární Harry Potter se uráčil a přišel se za námi podívat?“ optal se Voldemort svým úlisným hlasem a odkryl si hlavu.
„Doufal jsem, že hniješ v pekle a pekelné příšery tě pomalinku trhají na kousíčky,“ pronesl Harry, stoupnul si a vpíjel svoji nenávist Voldemortovi přímo do očí.
„Jak smutné, když si pomyslím, že jsem tě mohl dostat na svojí stranu, ale nenapadlo mě, že by to šlo udělat takovým způsobem, jakým to udělal můj nástupce. Myslel sis, že se můžeš stát Pánem Zla, jen protože jsi porazil toho starého? Ne, Pán Zla je stále utajen a jeho plán byl perfektní, jen nepočítal s tímhle malým problémem, ale nedovolím, abys mu překážel v cestě,“ zasyčel Voldemort.
„Tome, nech si to vyhrožování pro někoho jiného. Je jedno jestli se odtud dostanu zpátky mezi živé, nebo budu pokračovat dál. Moji přátelé se nikdy nevzdají,“ odpověděl mu Harry a zpátky si sednul. Merlin se usmál a Voldemort vypadal naštvaný.
„Jak se mi opovažuješ tak říkat?“ zavrčel na něj.
„Tome, jsou věci, které žáci svých učitelů nezapomínají a jednou tou věcí jsou tvoje slabiny. Nikdy si nechtěl být na něčem závislý, nechtěl si mít totožné vlastnosti jako ostatní a proto se z tebe stalo to, čím jsi byl a jak vidím, tak sále jsi. Tom Rojvol Raddle, zvláštní, oba potomci Peverelů a všemi obávaný černokněžník, který nenáviděl mudly, měl mudlovského otce,“ řekl, jen tak Harry a Voldemort zbledl.
„Jsem Lord Voldemort a vždy jím budu, na to nezapomeň,“ zasyčel a dal se k odchodu.
„Rád jsem tě zase viděl, Tome,“ křikl za ním Harry a Voldemort sebou cuknul, ale nezastavoval se, ba naopak.
„Merline, rád bych se zeptal, říká se tomuto městu Atlantida?“ optal se Harry a Merlin přikývnul.
„Ano, Atlantida byla vybudována v roce deset jednou z nejvyspělejších civilizací, která kdy existovala. Všichni lidé té civilizace byli kouzelníci a když hrozilo jejich objevení, zmizeli a už nikdy nevyšli na slunce. Pomocí svých kouzel se ponořili na tohle místo a Atlantida tu od té doby stojí. Schválně, jestli víš, jak se ta civilizace nazývala,“ pronesl Merlin.
„Mayové z jižní a střední Ameriky, předpokládám,“ odpověděl Harry a Merlin se pousmál.
„Zdá se, že máš dost znalostí, je něco co nevíš?“ optal se Merlin.
„Je plno věcí co nevím a nikdy vědět nebudu, ale můžu se jen pokusit ten seznam věcí zkrátit,“ zasmál se Harry a Merlin vypadal překvapeně.
„Nevypadáš zrovna na někoho, kdo podlehl temné magii. Myslel jsem, že jsi tě tví přátelé zabili, aby ochránili svět a stranu světla,“ pronesl Merlin a Harry se trochu zarazil.
„No, byl to už dlouhodobý proces, díky jemuž jsem byl čím dál méně odolnější proti temné magii. Když jsem poprvé promluvil hadím jazykem, nezdálo se mi to nijak temné a ani teďka se mi to tak nezdá, jen záleží na úhlu pohledu a využití této vlastnosti. Pokud někdo použije normální kouzla k mučení ostatních, taky se nestanou temnými kouzly, ale řekne se, že daný kouzelník je zlý. Ale nepochopitelné je, že když někdo chce temnou magií dělat něco dobrého, nikdo to nevidí a hned ho odsoudí, že je zlý a proto musí být automaticky souzen a následně dopraven do Azkabanu, nicméně mě všichni akceptovali z důvodu, že jsem Chlapec-který-přežil nebo Náš-bojovník-dobra. Nikdy jsem nestál o tolik pozornosti, jediné co jsem chtěl, byla rodina, kterou mi Tom Raddle díky věštbě vzal. Možná to bylo osud, možná to byla jen náhoda, že jsem byl vybrán zrovna já. Byl to těžký život, ale bez přátel bych nikdy nedošel tak daleko. Doufám, že mi rozumíš,“ řekl Harry a podíval se na Merlina. Jeho výraz mu připomínal Albuse a jeho přátelský a hlavně chápavý výraz.
„Rozumím ti. Mohl bych ti tu vyprávět staré příběhy, které se staly dávno před vybudováním Bradavic, ale není to nutné. Všechno jde z dobou a jsem si jistý, že až se vrátíš zpátky mezi živé, bude na tebe čekat rodina, kterou jsi tak dlouho neměl.“
„Jak to myslíš? Eleonoře jsem nikdy neřekl, že se budu moci vrátit, ikdyž jsem ji neřekl, že mě to kouzlo zabije, nebo spíše pošle sem. Když jsme u toho, jak dlouho tu budu muset zůstat, než bude rozhodnuto o mé další cestě?“ optal se Harry a díval se všude kolem, jako by hledal zástup kouzelníků, kteří se právě chystají k rokování o jeho životě.
„Ničeho se neboj, včas budeš informován. Volný čas, který tu budeš ještě nějakou dobu trávit, můžeš vyplnit učením se o prastaré magii, která ti jistě může pomoci porazit temnotu, která je vždy přístupná těm, kteří si rádi volí jednoduchou cestu k cíly. Nikdy není nic jednoduché a věřím, že z tebe jednou bude vynikající učitel, ne-li ředitel,“ pronesl Merlin, poplácal Harryho po rameni a odešel. Místo něj si ke stolu přisedl jiný čaroděj, kterého Harry znal i dlouhou část svého života.
„Pane profesore,“ řekl s úctou Harry a Albus mávnul rukou.
„Nemusíš mi tak říkat, chlapče. Je mi líto, že jsem nemohl žít déle, abych tě mohl chránit před dalším nebezpečím, ale doufal jsem, že ostatní ti pomohou,“ řekl klidně Albus a lžičkou si nabral trochu citrónové zmrzliny.
„Dáš si taky? Dělají ji tady přímo dokonale,“ zeptal se, když viděl Harryho pohled.
„Ne, ne, děkuji, právě jsem jedl a nechci se moc přecpávat,“ odpověděl Harry rychle a díval se jinam.
„Na tak chlapče, co tě trápí?“ optal se Albus a choval se k němu, jako by byl stále jeho malý student.
„No, nejprve byste se ke mně nemusel chovat jako k malému dítěti, které ztratilo lízátko. Za druhé, nejsem zrovna ve své kůži a nechápu, jak mám porazit síly temnoty, když budu jen obyčejný mudla,“ odsekl Harry a zabořil se zády do své židle.
„Ale, ale. Kdo řekl, že se vrátíš jako mudla? Vždy je kouzelníkovi, který se vrátí mezi živé, odebrána jen jeho vlastní magie, ale pokud si vzpomínám, máš ještě jinou magii a to magii Godrika Nebelvíra. Jeho magie ti zůstane a dokonce získáš i jeho hůlku, ale o to tady nejde. Nikdy tě tohle netrápilo, vždy jsi se tomu vyrovnal a za svůj život jsi překonal nepřekonatelné. Nebuď k budoucnosti příliš negativní, ber všechno tak, jak to přijde. Máš nějaké otázky, na které bych ti mohl odpovědět, nebo chceš s něčím pomoci?“
„Naučíte mě Nitrobranu?“ optal se Harry náhle až tím Albuse zaskočil.
„Ale jistě, ale dneska ještě ne. Naše první lekce začne zítra, ano?“
„Dobře, to bude asi vše, pokud mě omluvíte, musím se jít něčím zabavit, tohle nic nedělání je na umření,“ řekl Harry a odešel. Albus se za ním ještě díval a sledoval ho, dokud Harry neopustil jídelnu.
Harry den za dnem cvičil s Albusem Nitrobranu a šlo mu to čím dál lépe. Sice byl ze začátku dost popuzený, když mu Albus mohl proniknout až k těm nejskrytějším vzpomínkám, ale nezmiňoval se o nich, zachoval status mlčení.
Jak dny ubíhaly, slyšení před Radou Řádu starobylých mágů se blížilo a bylo stanoveno přesně na Štědrý den. Harryho to trochu rozhodilo, když to znamenalo, že se má vrátit mezi živé zrovna o Vánocích, ale pak si řekl, že to pro všechny bude takový dobrý dárek.
To ráno co mělo být slyšení byl velice nervózní a pomocí Nitrobrany uzavřel své pocity do hlouby své mysli.
„Harry, jak se cítíš?“ optal se ho Albus.
„Nic moc, ale zažil jsem i horší věci, takže to musím zvládnout i se zavřenýma očima,“ odpověděl Harry a usmál se při tom.
„Víš, rád bych ti něco řekl, ale nejspíše tím poruším pravidla a než ti to dořeknu, budu z Atlantidy na nějakou dobu vyloučen,“ pronesl trochu ustaraně Albus.
„Pokud by ta věc měla ohrozit váš klidný odpočinek, tak nechci nic slyšet,“ vyhrkl Harry.
„No, tak ti jen řeknu, že mi nebylo dovoleno být u zasedání Rady, ale Tomovi to dovoleno bylo. Nevím proč, ale mě tvrdili, že tě mám moc rád a nerozhodoval bych se objektivně, ale jak se může Tom rozhodovat objektivně, tak to už vůbec nevím. Nicméně, můžeš očekávat nějakou past, která bude spjata s tvým návratem. Jak znám Toma a jeho ideály, bude chtít, aby ses vrátil jako pouhý mudla nebo za své magické schopnosti zaplatil životy svých přátel, což by z tebe nadobro udělalo temného čaroděje a nikdo by tě už nerespektoval, jen by se tě každý bál a to je pak smrt daleko lepší, chápeš?“ pronesl Albus a díval se Harrymu do očí. Harry pohledem neuhnul a jen mírně přikývnul.
„Pokud mi bude nabídnuto se vrátit na úkor života někoho jiného, nevrátím se a budu pokračovat na cestě k mé rodině a ostatním mrtvým, jako je Lupin, Tonksová, Sirius a plno dalších. Nikdo mě nedonutí obětovat život někoho jiného, jen abych já sám žil a argumenty typu, že je to pro vyšší dobro na mě nepůsobí,“ řekl rozhodně Harry. Postavil se a odešel z pokoje dveřmi, protože se ozval gong, který svolával Radu i kouzelníky, kteří před ní předstupují.
Harry stál před Radou Řádu starobylých mágů a cítil se dobře. Věděl, že stále může ztratit plno věcí, ale nelámal si s tím hlavu.
„Harry Jamesi Pottere, byl jste předvolán před Radu kvůli rozhodnutí, co se s vámi stane. Rada se dohodla, že budete mít tři možné volby,“ pronesl Merlin oficiálním hlasem, ve kterém nebyl cítit náznak nepřátelství ani přátelství a Harry byl překvapen. Tři možné volby, po kterých mohl jít dál, nebo se vrátit.
„První volba je zde,“ řekl Merlin a mávnul rukou.
Pozn. autora: Co se stalo když Merlin mávnul rukou? Jaké tři volby na Harryho čekají? Tak to se dozvíte až v dalším díle.