34.kapitola
Hele, Harry, za tohle se vážnÄ› omlouváme. Jsou kĹ™ehkĂ˝, ponÄ›vadĹľ do koulĂ z tlustšĂho skla se kouzla nedala vecpat,“ vysvÄ›tloval Fred.
George navázal: „ProstÄ› pĹ™itiskni špiÄŤku hĹŻlky ke kouli a sešli zaklĂnadlo.“
Harry pĹ™ikĂ˝vl. Byli spolu ve vĂ˝vojovĂ© laboratoĹ™i dvojÄŤat, v mĂstnosti, kterou si kluci zabrali pro svĂ© pokusy a omyly. Deska pracovnĂho stolu byla mĂsty oĹľehnutá, hrála všemi barvami a tu a tam v nĂ zely otvory nepravidelnĂ˝ch tvarĹŻ. KamennĂ© zdi i podlaha byly v neÄŤekanĂ©m pořádku, dlouhá lĂ©ta trestĹŻ spoÄŤĂvajĂcĂch v drhnutĂ podlahy se nezapĹ™ela. DvojÄŤata stála na opaÄŤnĂ© stranÄ› stolu neĹľ Harry, mezi nimi spoÄŤĂvala dalšà sklenÄ›ná koule. Harry vztáhl hĹŻlku a špiÄŤkou se dotkl kĹ™ehkĂ©ho skla. Expecto Patronum!
Z hĹŻlky vytryskl proud stĹ™ĂbrnĂ© mlhy, krátce zĹŻstal uvÄ›znÄ›nĂ˝ ve skle, pak ale koule vybuchla a zasypala všechny sprškou drobnĂ˝ch stĹ™epĹŻ. UĹľ popátĂ©.
„AlespoĹ je vidÄ›t, Ĺľe ty ochrannĂ© odÄ›vy nemáme pro nic za nic,“ zakĹ™enil se Fred, kdyĹľ nadzdvihl ochrannou masku. „K ÄŤemu Ĺľe to ti mudlovĂ© pouĹľĂvajĂ, Georgi?“
George vypadal na pochybách: „VlastnÄ› nevĂm. TotiĹľ, jasnÄ›, mudlovĂ© jsou obÄŤas divnĂ, ale pĹ™Ăsahal bych, Ĺľe ten kluk Ĺ™Ăkal, Ĺľe je to na svádÄ›nĂ.“
Harry si takĂ© zdvihl masku a chvilku na kluky civÄ›l. KdyĹľ vidÄ›l jejich totoĹľnĂ© rozpaÄŤitĂ© pohledy, vyprskl smĂchy. „Na svářenĂ, ne svádÄ›nĂ. KdyĹľ pomocĂ ohnÄ› pĹ™idÄ›láváš dva kusy kovu k sobÄ›, tĂmhle si chránĂš oÄŤi a kĹŻĹľi.“
„Aha.“ Fred si stáhl masku z hlavy docela a dobře si ji prohlédl, pak ji odložil, vzal dalšà kouli a nechal ji vznášet se mezi nimi. „Kouzlo proti rozbit�“
„Ne-e,“ odpověděl George. „To už jsme zkoušeli, pamatuješ? Co takhle většà kouli a slabšà kouzlo?“
Fred zamyšlenÄ› pĹ™ikĂ˝vl, George máchl hĹŻlkou a dalšà kouli vĂ˝raznÄ› zvÄ›tšil. Fred vzhlĂ©dl k Harrymu: „Zkus to teÄŹ. Pokud to vyjde, budeme je postupnÄ› zmenšovat, dokud se zas nezaÄŤnou rozbĂjet.“
Harry pĹ™itakal. Všichni nasadili masky, ÄŤĂmĹľ zkompletovali svĹŻj pracovnĂ odÄ›v kryjĂcĂ celou postavu: sestával se mimo jinĂ© z Hermionina pletenĂ©ho kulicha – dvojÄŤata jich pĹ™ed ÄŤasem nÄ›kolik sbalila ve spoleÄŤenskĂ© mĂstnosti, rukavic a bot z draÄŤĂ kĹŻĹľe. Harry se dotkl hĹŻlkou zvÄ›tšenĂ© koule. Expecto Patronum!
Dalšà sprška skla, kterĂ© jemnÄ› zakĹ™upalo Harrymu pod nohama, kdyĹľ udÄ›lal krok vzad. Znovu si stáhl masku a pohodil ji na stĹŻl. „Nešlo by pouĹľĂt nÄ›co jinĂ©ho neĹľ sklo? NÄ›co pruĹľnÄ›jšĂho?“
George s Fredem si pohlĂ©dli do oÄŤĂ, stĹ™ĂdavÄ› zdvihali a znovu spouštÄ›li oboÄŤĂ, obÄŤas jeden nebo druhĂ˝ pĹ™ikĂ˝vl, aĹľ došli k jakĂ©si shodÄ›. Fred se otoÄŤil zpÄ›t k Harrymu: „To by mohlo vyjĂt. PouĹľijeme gumu?“
„Já proti gumÄ› nic nemám,“ odpovÄ›dÄ›l George pobavenÄ›; co ho rozesmálo, to Harry netušil. Vzal dalšà kouli, jichĹľ mÄ›li zĹ™ejmÄ› nevyÄŤerpatelnĂ© zásoby, a svraštil ÄŤelo v urputnĂ©m pĹ™emýšlenĂ.
Fred se na Harryho usmál: „George má na starosti pĹ™emÄ›ĹovánĂ, na zaklĂnacĂ formule jsem tu zase já. Lektvary vaĹ™Ăme spoleÄŤnÄ› – Snape nás ve tĹ™ĂdÄ› nikdy nerozdÄ›lil, vĹľdycky nás nechal pracovat spolu. Asi bylo pro nÄ›ho jednoduššà sprdnout nás najednou, neĹľ muset jeÄŤet nadvakrát.“
Harry se uchechtl. Vzdor závaĹľnosti a obtĂĹľnosti jejich spoleÄŤnĂ©ho snaĹľenĂ ho Fred s Georgem celou dobu udrĹľovali v permanentnÄ› veselĂ© náladÄ›.
„Mám to!“ vykřikl George. Mávl hůlkou v podivném obrazci a cosi zamumlal. Koule se ani nepohnula, ale změnila nepatrně barvu a ztratila lesk, ačkoliv zůstala i nadále matně průhledná. „Masky nasadit!“
Harry znovu pĹ™iloĹľil hĹŻlku ke kouli, zhluboka se nadechl a soustĹ™edil se. UĹľ byl z toho nÄ›kolikanásobnĂ©ho vyvolávánĂ patrona docela unavenĂ˝. Fred s Georgem chtÄ›li dvanácteráka nejprve nÄ›kolikrát vidÄ›t, naÄŤeĹľ pozmÄ›nili sestavu zaklĂnadel sesĂlanĂ˝ch na koule, a pak teprve pĹ™istoupili k pokusĹŻm dostat patrona do skla. NásledujĂcĂ patron bude tĂ©to noci uĹľ tĹ™ináctĂ˝m, ke všemu Harrymu ještÄ› škubalo v jizvÄ›. Expecto Patronum!
Koule se rozvlnila a zaÄŤala vydávat slabou stĹ™Ăbrnou záři. Po nÄ›kolika vteĹ™inách vyÄŤkávánĂ se k nĂ Harry natáhl a opatrnÄ› ji vzal do ruky. MĂrnÄ› se zdeformovala, ale nerozbila. Dokonce ani nepopraskala.
„TeÄŹ zbĂ˝vá zjistit, jestli ten patron funguje,“ navrhl Fred, oÄŤi mu jiskĹ™ily vzrušenĂm. PĹ™evzal novÄ› vyrobenĂ˝ mĂÄŤek od Harryho a vytasil hĹŻlku.
„Moment!“ vyjekl Harry.
„Proč?“ zeptal se George.
Harry se kousl do spodnĂho rtu. „NemÄ›li bychom to vyzkoušet proti mozkomorovi?“
„No, jo, to by chtÄ›lo, ale kde nÄ›jakĂ˝ho vezmemâ€?“ namĂtl Fred.
Harry zamĂĹ™il hĹŻlkou vzhĹŻru. Tempus!
„Sakra, byli jsme tu celou noc,“ poznamenal George.
„UĹľ je ÄŤas na snĂdani,“ dodal Harry. AlespoĹ se vyjasnilo, proÄŤ mu kruÄŤĂ v Ĺľaludku. „CviÄŤnĂ©ho mozkomora seĹľeneme, staÄŤĂ Ĺ™Ăct Remusovi nebo Moodymu. Jdemâ€.“
KdyĹľ se vyštrachali ze sklepa do kuchynÄ›, stále odÄ›nĂ ve svĂ˝ch ochrannĂ˝ch oblecĂch, Moody a pan Weasley právÄ› snĂdali, Remus se probouzel u prvnĂho šálku kávy a Bill se chystal odejĂt do práce.
PanĂ Weasleyová se k pĹ™ĂchozĂm pĹ™ekvapenÄ› otoÄŤila: „To jste tam byli zalezlĂ celou noc?“
Harry pĹ™ikĂ˝vl a zamĂĹ™il ke stolu. Usadil se vedle Moodyho, nalil si kávu a zeptal se: „Neschovává se tu nÄ›kde okolo nÄ›jakĂ˝ bubák?“
Fred s Georgem se podĂvali na Harryho s náhlĂ˝m porozumÄ›nĂm, takĂ© se posadili a netrpÄ›livÄ› ÄŤekali na Moodyho odpověď. MagickĂ© oko ještÄ› chvĂli slĂdilo, aĹľ jeho majitel zavrtÄ›l hlavou. „Ne. Ani jeden.“
„A naÄŤ vy tĹ™i potĹ™ebujete bubáka?“ vyzvĂdala panĂ Weasleyová.
Fred jĂ ukázal fosforeskujĂcĂ kouli a Remus náhle oĹľil: „V tom je Harryho patron?“
DvojÄŤata pĹ™itakala s širokĂ˝mi ĂşsmÄ›vy na tvářĂch a Harry odpovÄ›dÄ›l: „Nemáš nÄ›jakĂ©ho, Remusi?“
PanĂ Weasleyová odešla od sporáku a postavila se za Moodyho, kterĂ˝ si kouli vzal do ruky a zaÄŤal si ji prohlĂĹľet, i jeho kouzelnĂ© oko zĹŻstalo pro tu chvĂli pevnÄ› zaměřenĂ© na jedno mĂsto.
„Mám. ZavĹ™el jsem ho do starĂ©ho kufru, pro druháky,“ Ĺ™ekl Remus s šibalskou jiskrou v oku. „Ale mĹŻĹľu probrat nejdĹ™Ăve sfingy a bubáky nechat aĹľ na potom, Filch mi jistÄ› najde vhodnou náhradu, kdyĹľ to tenhle nepĹ™eĹľije. MĹŻĹľu po snĂdani skoÄŤit do Bradavic a pĹ™inĂ©st ho. Bude to fungovat, Harry?“
Harry pokrÄŤil rameny. „MusĂme to nejprve vyzkoušet. Nechci je dávat z ruky, dokud nenĂ jistĂ©, Ĺľe mozkomory opravdu zaĹľenou.“
Fred s Georgem se ponoĹ™ili do hovoru, kterĂ© zdvojovacĂ kouzlo by bylo na jejich nejnovÄ›jšà vynález nejvhodnÄ›jšĂ, a zbytek osazenstva domu se zvolna trousil na snĂdani. Jakmile Hermiona zaslechla, o ÄŤem dvojÄŤata mudrujĂ, pĹ™ipojila se k nim a nechala Harryho ve spoleÄŤnosti Rona a Ginny. Remus dopil kávu a odešel, evidentnÄ› byl samou zvÄ›davostĂ netrpÄ›livĂ˝ stejnÄ› jako Fred, George a Harry.
Ron mávl rukou k stĹ™ĂbĹ™itĂ© kouli, která se těšila všeobecnĂ©mu zájmu. „Co to je?“ chtÄ›l vÄ›dÄ›t. PrĹŻhledná guma byla tĂ©měř neviditelná.
„Můj patron,“ odpověděl Harry, když se mu podařilo spolknout sousto párku.
Ron rozžvýkal slaninu a loupl očima po Hermioně. „Vážně? Vždyť to byl jelen, ne?“
Harry mĂÄŤek zvedl a podal ho Ronovi. „OpatrnÄ›. Máme jen jednoho a já jsem uĹľ docela hotovĂ˝.“
Pan Weasley se po nÄ›m starostlivÄ› podĂval: „Kolikrát jsi ho vykouzlil?“
„Asi dvanáctkrát,“ zĂvl Harry a protáhl se. „MoĹľná tĹ™ináctkrát.“
„TĹ™ináctkrát,“ Ĺ™ekli jednĂm hlasem Fred s Georgem.
„Molly!“ zvolal pan Weasley. „PĹ™ines Harrymu doplĹovaÄŤ!“
Na Harryho nechápavĂ˝ pohled se k nÄ›mu naklonila Ginny s vysvÄ›tlenĂm: „KdyĹľ vydáš v krátkĂ©m ÄŤase hodnÄ› magie, jsi jakoby vyÄŤerpanĂ˝. DoplĹovaÄŤ ji pomĹŻĹľe obnovit na normálnĂ ĂşroveĹ.“
„PanĂ Weasleyová, poÄŤkejte!“ oĹľil Harry. „NÄ›co zkusĂm.“
VyskoÄŤil a odbÄ›hl do pĹ™ednĂho salĂłnku, kterĂ˝ byl stále ještÄ› opatĹ™enĂ˝ ochranami proti magickĂ˝m vĂ˝buchĹŻm a dalšĂm zpĹŻsobĹŻm destrukce, Harry pořádnÄ› ani nevÄ›dÄ›l jakĂ˝m. NamĂĹ™il hĹŻlku na knihu. Windgardium Leviosa!
Kniha vystĹ™elila ze stolku, práskla do stropu a Ĺľuchla zpÄ›t doprovázená sprškou omĂtky. Harry se zazubil, protoĹľe si právÄ› vzpomnÄ›l na rozhovor, kterĂ˝ veÄŤer v posteli vedl s Charliem. Povedlo se mu totiĹľ zamknout pokoj bez pouĹľitĂ hĹŻlky, dokonce si to v tĂ© chvĂli pro silnĂ© rozrušenĂ ani neuvÄ›domil. Schoval hĹŻlku do kapsy a ukázal rukou na nešťastnou knihu. Windgardium Leviosa!
Kniha se vznesla ze stolku a poslušnÄ› se nechala vĂ©st Harryho prstem okolo mĂstnosti. KdyĹľ plula od okna zpÄ›t ke stolku, dveĹ™e se otevĹ™ely a v nich se objevila Hermionina hlava. „Harry, mám... jĂ©!“
Harry uloĹľil knihu na pĹŻvodnĂ mĂsto, pĹ™ebÄ›hl k HermionÄ› a nadšenÄ› ji popadl do náruÄŤe. „Mám to! UĹľ vĂm jak na to! PĹ™Ăliš jsem se snaĹľil a vĹŻbec to nešlo, ale v noci jsem vydal tolik magie, Ĺľe jsem vyÄŤerpanĂ˝. NesmĂm se tak snaĹľit. CĂtĂm to!“
„Ale to je bájeÄŤnĂ©, Harry,“ rozplĂ˝vala se a oÄŤi jĂ zářily. „Páni, zajĂmalo by mÄ›, jestli vĹŻbec ještÄ› potĹ™ebuješ hĹŻlku. HĹŻlky otevĂrajĂ kanál, kterĂ˝m proudĂ magie z tÄ›la ven, ale pokud jĂ máš moc, tak se tĹ™eba ten kanál ucpe a pĹ™estane to fungovat. MusĂme to Ĺ™Ăct profesoru Brumbálovi a profesoru Snapeovi.“
Harry se zakĹ™enil a pĹ™ikĂ˝vl. Pokud se jim zadařà i s tĂm bubákem, bude dnešek dnem dobrĂ˝ch zpráv. „ProÄŤ jsi vlastnÄ› pĹ™išla?“
„Jé, málem bych zapomněla!“ vyjekla Hermiona a plácla se přes pusu. „Remus se vrátil. Chtěl vědět, kde se bude zkoušet ten patron v kouli.“
„Radši dole v labinÄ›, ÄŤistÄ› pro jistotu,“ usoudil Harry, rozhlĂĹľeje se.
Zbytek spolubydlĂcĂch stále ještÄ› sedÄ›l u snĂdanÄ›, všichni zkoumali Potterova pĹ™enosnĂ©ho patrona, jak Fred s Georgem svĹŻj vynález pojmenovali. Harry se nad tĂm oznaÄŤenĂm ošklĂbal, ale nebylo mu to nic platnĂ©. PĹŻvodnĂ stĹ™ĂbĹ™itou kouli se uĹľ podaĹ™ilo nÄ›kolikrát ĂşspěšnÄ› zduplikovat; všichni pĹ™ĂtomnĂ se vydali s Harrym a dvojÄŤaty do podzemĂ otestovat jejich vĂ˝tvor.
„Mohli bychom pouĹľĂt kopii,“ navrhl Harry. „Pokud bude fungovat, tak je jasnĂ©, Ĺľe je v pořádku i originál.“
Fred s Georgem kĂ˝vli hlavami. „NÄ›kdo by mÄ›l vyÄŤarovat štĂt, za kterĂ˝ se všichni schovajĂ.“
Fred se postavil za kufr, aby ho otevĹ™el, George levitoval kouli, pĹ™ipravenĂ˝ k uvolnÄ›nĂ jejĂho obsahu. Harry se nachystal pĹ™ed kufr ÄŤelit bubákovi. Fred zvedl ruku se tĹ™emi vztyÄŤenĂ˝mi prsty. Jeden po druhĂ©m ohĂ˝bal, se sklopenĂm poslednĂho uvolnil vĂko.
Z Ăştrob zavazadla se vynoĹ™il mozkomor a teplota v mĂstnosti prudce poklesla. Harry se snaĹľil udrĹľet svou mysl prázdnou, zatĂmco mu do tÄ›la prosakoval chlad. ManÄ› si byl vÄ›dom Georgeova hlasu, jenĹľ pronesl formuli kouzla pro odstranÄ›nĂ gumovĂ©ho obalu, pak okolo nÄ›ho probÄ›hl zářivĂ˝ dvanácterák a mozkomor klopĂ˝tl.
Dalšà výkřik zpoza zad: „Riddikulus!“
George zahnal bubáka zpÄ›t do kufru a Fred pĹ™ibouchl vĂko. Oba kluci se kĹ™enili tak ze široka, aĹľ si Harry Ĺ™Ăkal, Ĺľe to musĂ bolet. Sám se cĂtil ponÄ›kud ztuhle. Kdosi vybÄ›hl po schodech, z kuchynÄ› zaznÄ›l zvuk doprovázejĂcĂ podpálenĂ krbu. CĂtil se najednou strašlivÄ› unavenÄ›; nÄ›kdo mu do rukou vtiskl hrneÄŤek. Harry se napil a tÄ›lem mu se silou elektrickĂ©ho vĂ˝boje projela vlna magie. Slyšel, jak se porcelán třÚtĂ o podlahu, ale Ăşder vlastnĂho tÄ›la o zem uĹľ nevnĂmal.
„Harry,“ nÄ›kdo ho zlehka poplácával po tvářĂch. „Harry, probuÄŹ se.“
ZahihĹal se. OpÄ›t se ho zmocnila euforie.
„Ale ne, už zase!“ zaúpěl Ron.
„Harry, soustĹ™eÄŹ se,“ pĹ™ikázal mu otec ostĹ™e. „TvĂ© štĂty jsou plnÄ› funkÄŤnĂ. Dokážeš to potlaÄŤit.“
Harry se párkrát zhluboka nadechl a snaĹľil se vnĂmat tok svĂ© magie. TĂ©měř vidÄ›l zář, která se mĂrnĂ, utlumuje a nechává se spoutat. Snape se mĂ˝lil, Harry ji nemohl potlaÄŤit. TĂm by v sobÄ› jen vybudoval dalšà bariĂ©ru a mohli by zaÄŤĂt od začátku. To svÄ›tlo muselo proudit, stejnÄ› jako krev v jeho Ĺľilách. Jakmile mu to došlo, stalo se to skuteÄŤnostĂ. Magie jĂm proudila, vyplĹovala ho, obalovala ho.
„Neslyšel jsem jejĂ kĹ™ik,“ napadlo najednou Harryho s notnou dávkou Ăşlevy. PohlĂ©dl do nechápajĂcĂ tváře svĂ©ho otce a usoudil, Ĺľe tu poznámku musĂ vysvÄ›tlit: „MĂ˝ mámy. Ten bubák, co se choval jako mozkomor... nitrobrana vydrĹľela...“
Otec na znamenĂ uznánĂ a hrdosti pozdvihl jedno oboÄŤĂ. V minulĂ˝ch mÄ›sĂcĂch Harry zjistil, Ĺľe Snapeova tvář sice vypadá zcela bez vĂ˝razu, ale pokud ho ÄŤlovÄ›k dobĹ™e zná, pokud se k nÄ›mu dostane dostateÄŤnÄ› blĂzko, je moĹľno z lehkĂ©ho zvlnÄ›nĂ rtĹŻ nebo oboÄŤĂ vyÄŤĂst mnohĂ©.
Harry se posadil a zjistil, Ĺľe mu nÄ›kdo vyÄŤaroval skládacĂ lĹŻĹľko. VĂ˝vojová laboratoĹ™ byla plná horeÄŤnĂ© aktivity. AĹĄ uĹľ tou osobou běžĂcĂ do schodĹŻ byl kdokoliv, svolal sem všechny zasvÄ›cenĂ© bradavickĂ© profesory – mĂstnost vypadala, jako by v nĂ probĂhala improvizovaná schĹŻzka Ĺádu... samozĹ™ejmÄ› s tĂm rozdĂlem, Ĺľe Ron s Hermionou a Ginny tu byli takĂ©.
George, Hermiona a profesorka McGonagallová prolistovávali knihy, Harry zaslechl cosi o pĹ™emÄ›ĹovánĂ skla na gumu. O kus dál pableskoval štĂt, za nĂmĹľ se schovávali Fred s Ginny a Ronem, všichni tĹ™i se o sto šest pokoušeli proklĂnat hotovĂ© koule. Tu a tam nÄ›která na kletbu zareagovala a uvolnila statnĂ©ho jelena. Fred si o kaĹľdĂ© takovĂ© události uÄŤinil poznámku na kousek pergamenu, co mÄ›l v kapse. Tonksová, Moody, Remus a Kingsley plnili prázdnĂ© prĹŻhlednĂ© gumovĂ© mĂÄŤky vlastnĂmi patrony.
„MyslĂm, Ĺľe prozradit celĂ©mu svÄ›tu podobu mĂ©ho patrona nenĂ zrovna nejlepšà nápad,“ poznamenal Harry, zvÄ›davĂ˝, jakou podobu majĂ patroni ostatnĂch.
„To jistÄ› ne,“ souhlasil Snape, „ale ti, kteřà budou pĹ™enosnĂ© patrony pouĹľĂvat, nebudou vÄ›dÄ›t, odkud pĹ™esnÄ› pocházejĂ.“ Pak se na Harryho pĹ™ĂsnÄ› zadĂval: „Vzal sis uĹľ dneska lektvar?“
Harry zavrtÄ›l hlavou a opatrnÄ› vstal, aby se mu nezatoÄŤila hlava. „MÄ›lo mÄ› to napadnout. JenĹľe pĹ™edtĂm jsem byl tak vyÄŤerpanĂ˝, Ĺľe to bylo vlastnÄ› stejnÄ› jedno. MĹŻĹľu ti nÄ›co ukázat?“
Snape přikývl.
Harry se zachvÄ›l, chlad zpĹŻsobenĂ˝ mozkomorem ho stále neopustil. „Ale nejdĹ™Ăv potĹ™ebuju ÄŤokoládu.“
PĹ™ešel k Georgeovi a zašeptal mu cosi do ucha. George vylovil zpod stolu jednu z koulĂ, Harry si ji schoval do kapsy, a pak šli spoleÄŤnÄ› do kuchynÄ›. PanĂ Weasleyová chystala obÄ›d; Harry usoudil, Ĺľe pan Weasley nejspĂše vyspává po noÄŤnĂ sluĹľbÄ›. VĂ˝mÄ›nou za oslnivĂ˝ ĂşsmÄ›v se Harrymu dostalo velkĂ© tabulky ÄŤokolády z MedovĂ©ho ráje a mateĹ™skĂ©ho objetĂ.
KdyĹľ byli bezpeÄŤnÄ› zavĹ™enĂ v pĹ™ednĂm salĂłnku, Snape zavrtÄ›l hlavou a zabrblal: „TĂm ĂşsmÄ›vem vyloudĂš vĹľdycky všechno, co potĹ™ebuješ?“
„Ne,“ připustil Harry a pokojně se zašklebil, „ale většinou zabere.“
„TvĹŻj otec ho pouĹľĂval zcela nemilosrdnÄ›.“ Do Snapeova hlasu se vloudila shovĂvavost, kterou by Harry od nÄ›ho nikdy neÄŤekal, najmÄ› ne v souvislosti s Jamesem Potterem.
ZmĂnka o jeho druhĂ©m otci Harrymu pĹ™ipomnÄ›la kouli, jiĹľ si vyžádal od dvojÄŤat. Vylovil ji z kapsy a podal Snapeovi, kterĂ˝ ji opatrnÄ› pĹ™evzal. „AĹľ budeš chtĂt, pouĹľij na obal kouzlo zmizenĂ. ĹĂkal jsem si... Ĺľe bys moĹľná rád dvanácteráka obÄŤas vidÄ›l.“
Snape rychle vzhlĂ©dl, a i kdyĹľ byla jeho tvář jako obvykle tĂ©měř bez vĂ˝razu, Harry z muĹľe cĂtil smutnou vděčnost. „DÄ›kuji ti.“
Harry se usmál v odpověď a bez cavykĹŻ sebou plácl na pohovku. KdyĹľ vidÄ›l, Ĺľe ta ÄŤinnost vyvolala u jeho spoleÄŤnĂka bolestnĂ© trhnutĂ, narovnal se a sedl si pořádnÄ›. „Na co pĹ™esnÄ› je hĹŻlka?“
„Pokud chceš znát podrobnosti, mÄ›l by ses zeptat Ollivandera nebo Albuse.“ Snape si peÄŤlivÄ› schoval pĹ™enosnĂ©ho patrona do kapsy a sedl si vedle Harryho. „HĹŻlka všeobecnÄ› soustĹ™edĂ a umocĹuje naši magickou sĂlu. UrÄŤitÄ› sis všiml, Ĺľe Albus je schopen dÄ›lat nÄ›která kouzla bez nà – tĹ™eba pĹ™ivolává domácĂ skĹ™Ătky a zhasĂná svĂÄŤky v sĂni. Jestli toho dokáže vĂc, netušĂm. Ono nenĂ moudrĂ© pĹ™Ăliš se šĂĹ™it o tom, co všechno ÄŤlovÄ›k zvládá.“
Harry pĹ™ikĂ˝vl a zamyslel se. ZajĂmalo ho, kdy kouzelnĂci zaÄŤali hĹŻlky uĹľĂvat a zda pĹ™edtĂm dokázali provádÄ›t vĂc neĹľ jen základnĂ zaklĂnadla. Vybavil si nápis nad obchodem OllivanderĹŻ – VĂ˝robci vybranĂ˝ch hĹŻlek od r. 382 pĹ™. Kr. NávštÄ›va u Ollivandera by opravdu nezaškodila. Všiml si, Ĺľe ho Snape pozoruje, oÄŤividnÄ› ÄŤekal s pokraÄŤovánĂm hovoru na Harryho. Harry si takĂ© vzpomnÄ›l na souboj mezi Brumbálem a Voldemortem, ani jeden z nich nemusel kouzla vyslovovat.
Zvedl pĹ™ed sebe dlaĹ, soustĹ™edil do nĂ tok vnitĹ™nĂ magie a nejpevnÄ›ji, seÄŤ byl s to, v duchu nakázal: ‚Accio Supernova II.†Jeho novĂ© koštÄ› pĹ™ilĂ©tlo z loĹľnice v patĹ™e skrze dveĹ™e, jeĹľ se s kĹ™achnutĂm rozlĂ©tly, pĹ™Ămo do chlapcovy napĹ™aĹľenĂ© ruky. Harry se rozzářil a otoÄŤil se k otci, kterĂ˝ se usmĂval tak široce, jak mu Ăşsta dovolila.
„NemÄ›lo by mÄ› to pĹ™ekvapovat,“ poznamenal Snape tĂ©měř se smĂchem, „pĹ™i tom, co dokázali James a Lily, nenĂ divu, Ĺľe máš pozoruhodnĂ© schopnosti. NenĂ zrovna ÄŤastĂ©, aby se vzali primus s primuskou. James s Lily museli bĂ˝t prvnĂ po celĂ˝ch stoletĂch, pokud nebyli vĹŻbec jedinĂ.“
Harry se tĂ©měř nadmul pĂ˝chou, jenĹľe mu takĂ© na mysli vytanula otázka, nad nĂĹľ uĹľ dlouho uvaĹľoval: „Copak na dÄ›diÄŤnosti tolik záleĹľĂ? PodĂvej na mámu a Hermionu nebo tĹ™eba na Nevilla. Podle tĂ© ÄŤistokrevnĂ© propagandy, co Malfoy pořád šĂĹ™Ă, by mÄ›l bĂ˝t Neville mnohem schopnÄ›jšà neĹľ Hermiona. Je celkem slušnĂ˝m kouzelnĂkem,“ vida otcĹŻv skeptickĂ˝ pohled, zamraÄŤil se, „s vĂ˝jimkou lektvarĹŻ, protoĹľe tam jsi ho vydÄ›sil tak, Ĺľe je stěžà schopnĂ˝ dĂ˝chat, natoĹľ vaĹ™it, jenĹľe nikde nedosahuje Hermioniny ĂşrovnÄ›, dokonce nešlape na paty ani Justinu Finch-Fletchleymu.“
„Všichni jmenovanĂ jsou názornĂ˝mi ukázkami dĹŻleĹľitosti dÄ›diÄŤnosti,“ mrkl na nÄ›ho Snape a Harry jen pĹ™ekvapenÄ› vykulil oÄŤi. „Ve tvĂ˝ch letech jsem plnÄ› souhlasil s tĂm, co tvrdĂ Draco Malfoy. Vedli jsme na toto tĂ©ma s Jamesem nejednu vášnivou debatu, ale nakonec byla právÄ› Lily tĂm, kdo mne pĹ™esvÄ›dÄŤil. Vnesla do diskuse poznatky z mudlovskĂ© genetiky a teorii neaktivnĂch genĹŻ.“
Harry byl jedno ucho. ÄŚasto dumal nad tĂm, co mohlo Snapea donutit zmÄ›nit názory a odvrátit se od Voldemorta. Naklonil se vpĹ™ed, zvÄ›davĂ˝ jako nikdy.
„Lily v touze mÄ› pĹ™esvÄ›dÄŤit dokonce pĹ™inesla i uÄŤebnici mudlovskĂ© biologie, abych se pouÄŤil o genetice – podobnÄ› jako sleÄŤna Grangerová nelitovala dojĂt aĹľ do krajnostĂ, jakmile mÄ›la pĹ™ed sebou nenaplnÄ›nĂ© poslánĂ,“ SnapeĹŻv Ăşsměšek se pomalu rozšiĹ™oval v ĂşsmÄ›v. „Nebudu zacházet do podrobnostĂ, abych tÄ› neunudil jako kolega Binns.“ Harry se tĂ© narážce zasmál. „ProstÄ›, pokud zplodĂ dÄ›ti rodiÄŤovĂ©, kteřà jsou blĂzce pokrevnÄ› pĹ™ĂbuznĂ, dÄ›diÄŤnĂ˝ rys, kterĂ˝ je v populaci vázanĂ˝ na Ĺ™Ădce se vyskytujĂcĂ gen, se stane v jejich rodÄ› dominantnĂm. To se stalo evropskĂ© šlechtÄ›. Královna Viktorie pĹ™edala svĂ˝m dÄ›tem sklon k hemofilii a vĂ˝raznÄ› tĂm oslabila vládnoucĂ tĹ™Ădu v celĂ© EvropÄ›.
NÄ›co obdobnĂ©ho se dÄ›je v kouzelnickĂ©m svÄ›tÄ›. MalfoyovĂ© moĹľná povaĹľujĂ bledost svĂ© pokoĹľky za znak urozenosti, jenĹľe pĹ™itom jsou nadmÄ›rnÄ› citlivĂ na sluneÄŤnĂ zářenĂ a musejĂ kaĹľdodennÄ› uĹľĂvat lektvar, jĂmĹľ se chránĂ proti spáleninám. GrabbeovĂ© i GoyleovĂ© kaĹľdou dalšà generacĂ povážlivÄ› hloupnou. Potterovská linie zĹŻstala Ĺľivotaschopnou dĂky sĹatkĹŻm s mudlorozenĂ˝mi ÄŤi neÄŤistokrevnĂ˝mi, stejnÄ› se zachovaly rody WeasleyĹŻ, BonesĹŻ, PatilĹŻ a FinniganĹŻ a mnoho dalšĂch rodin.“
„VÄ›tšinou z NebelvĂru,“ poukázal Harry.
„Neskákej mi do Ĺ™eÄŤi, to se neslušĂ.“
Harry omluvně kývl.
„VĂ˝skyt nadanĂ˝ch mudlorozenĂ˝ch kouzelnic, jako byla tvá matka a jako je sleÄŤna Grangerová, je snadno vysvÄ›tlitelnĂ˝. Tvá matka nadnesla teorii, Ĺľe magickĂ© schopnosti jsou vázanĂ© k jistĂ©mu vzácnÄ› se vyskytujĂcĂmu genu. Celá dlouhá staletĂ, dokonce i dnes, se ÄŤistokrevnĂ© rodny zbavovaly motáckĂ˝ch potomkĹŻ, kdyĹľ ve vÄ›ku jedenácti let nebyli pĹ™ijati do kouzelnickĂ˝ch škol. Tito motáci vÄ›tšinou odešli do mudlovskĂ©ho svÄ›ta, našli si mudlovskĂ© partnery a zplodili mudlovskĂ© dÄ›ti, kterĂ© ale byly nositeli neaktivnĂho genu pro magii, jenĹľ pĹ™edávali ve svĂ˝ch rodech dál a dál, aÄŤkoliv sami tĹ™eba kouzelnickĂ© nadánĂ nemÄ›li. ÄŚas od ÄŤasu se protnou linie dvou rodĹŻ s motáckĂ˝m prapĹ™edkem a jejich dÄ›ti jsou potenciálnĂmi mudlorozenĂ˝mi kouzelnĂky a ÄŤarodÄ›jkami.“
„Takže oba Hermionini rodiče by měli být považováni za motáky.“
Harryho otec přitakal.
„A pokud by pátrala dostatečně dlouho v rodinné historii, narazila by na kouzelnické předky?“
„Ano,“ souhlasil Snape. „Ty sám jsi potomkem urozeného rodu Snapeů, ne zcela urozeného rodu Potterů a motáckých Evansů.“
Harry se poĹĄouchle ušklĂbl: „TakĹľe jsem proti Voldemortovi ještÄ› ÄŤistokrevnÄ›jšĂ, neĹľ jsem si myslel.“ Snape nadzdvihl jedno oboÄŤĂ a probodl Harryho oÄŤima – mužův zpĹŻsob, jak vznĂ©st otázku bez zbyteÄŤnĂ˝ch slov. Harry se na otce nevěřĂcnÄ› podĂval: „Ty to nevĂš? Jeho otec byl mudla a zapudil jeho matku, kdyĹľ zjistil, Ĺľe je ÄŤarodÄ›jka. ZemĹ™ela pĹ™i porodu, vyrĹŻstal pak v mudlovskĂ©m sirotÄŤinci. Myslel jsem, Ĺľe to všichni smrtijedi vÄ›dĂ. ÄŚervĂÄŤek to musĂ vÄ›dÄ›t urÄŤitÄ› – nejpozdÄ›ji od ceremoniálu znovuzrozenĂ. Do hajzlu, vĹľdyĹĄ dokonce pouĹľĂval otcĹŻv rodnĂ˝ dĹŻm jako sĂdlo hlavnĂho štábu!“
„Pozor na jazyk, Harry,“ poznamenal Snape automaticky, do očà se mu vkradl lstivý výraz. „To je užitečná informace, moc užitečná.“
„Káže vodu a pije vĂno.“ Nad SnapeovĂ˝m mĂrnÄ› rozpaÄŤitĂ˝m vĂ˝razem Harry zamával rukou. „MudlovskĂ© rÄŤenĂ, prostÄ› je hnusnej pokrytec. NemĹŻĹľu uvěřit tomu, Ĺľe ti to Brumbál nikdy neĹ™ekl.“
„Nejsi jedinĂ˝m, kdo trpĂ nedostatkem informacĂ z Albusovy strany,“ poznamenal Snape hoĹ™ce. „MoĹľná jediná osoba, jĂĹľ se Albus svěřuje s vÄ›tšinou svĂ˝ch poznatkĹŻ, je Minerva – a i ta ÄŤasto hoĹ™ekuje, Ĺľe Albus mluvĂ vágnÄ› a v hádankách.“
Harry si odfrkl, ale přeci jen ho uklidnilo, že v tom nenà sám. „Nenà divu, že je většina kouzelnického světa přesvědčená, že je na hlavu.“
Prudká palÄŤivá bolest projela Harrymu ÄŤelem, jako kdyby si je pĹ™itiskl na rozpálenou plotnu. Stiskl zuby a chytil se za hlavu. Zacinkalo sklo, nÄ›kdo ho pĹ™inutil zaklonit se a otevĹ™Ăt pusu. Do hrdla mu stekl lektvar. Dostavila se částeÄŤná Ăşleva, ale bolest pouze polevila, nezmizela. Nebylo od vÄ›ci mĂt Snapea za otce – mÄ›l potĹ™ebnĂ© lektvary vĹľdy po ruce.
Harry svÄ›sil hlavu mezi kolena a zhluboka dĂ˝chal. „Je šĂlenÄ› namĂchnutĂ˝, nÄ›kdo ho musel řádnÄ› nasrat.“
Snapeovy chladnĂ© ruce ho pohladily po zádech a ramenou a pĹ™imÄ›ly ho ulehnout. Harry si vzpomnÄ›l, Ĺľe pĹ™edchozĂ noci usnul sotva na hodinku na dvÄ›, a ani to nestálo za mnoho. Byl starostlivÄ› omotán dekou a pod hlavu mu vklouzl polštář z kĹ™esla. Snape mu pĹ™itlaÄŤil na ÄŤelo navlhÄŤenĂ˝ hadĹ™Ăk a ztlumil osvÄ›tlenĂ mĂstnosti. Vstal, aby odešel, ale Harry ho popadl za rukáv.
„ProsĂm,“ promluvil Harry skrze závoj bolesti, hlava mu tĹ™eštila. „StejnÄ› neusnu. ZĹŻstaĹ. VyprávÄ›j mi o mamce a taĹĄkovi.“ KdyĹľ vidÄ›l, Ĺľe si Snape sedá do kĹ™esla, zavĹ™el oÄŤi.