6. Zprávy z Ruska
Dalšího rána se Harry a Draco zase sešli u Komnaty nejvyšší potřeby a tentokrát si z ní udělali nedobytnou a pohodlnou čítárnu. V normální knihovně jim hrozilo, že je někdo uslyší, když se budou bavit nad knihou, kterou se jim povedlo získat daleko snadněji, než oba mohli čekat.
V krbu plápolaly rudé plameny ohně, Harry usrkával z hrnku čaj a Draco nahlas četl z knihy Nedro solasieg gorte.
„Podle toho co se tu píše, jsme ještě slabí v porovnání se zakladateli Bradavic nebo jinými členy řádu,“ řekl Draco, když dočetl několik stránek.
„Píše se tam něco o navýšení naší magické síly?“ optal se Harry.
„Ano, prvním krokem je ovládnutí kouzel, která už umíme s hůlkou. Když vše co umíme budeme moci používat bez hůlky, zvýší se naše síla až na jednou tolik. Dalším krokem je kouzlení oběma rukama a to dvě rozdílná kouzla zároveň. Když zvládneme tyhle tři kroky, budeme mít magickou moc jako Brumbál,“ odpověděl Draco a Harry se podíval na své dlaně.
„Síla jakou měl Brumbál?“ optal se sám sebe potichu a vzpomněl si, jak ho viděl na hranici mezi životem a smrtí, kam mohl díky relikviím smrti vstoupit a zase se vrátit.
Oba se střídali ve čtení a hodlali tu knihu ještě ten den přečíst. Byli v polovině, když se Harry podíval na hodinky a zjistil, že je čas obědu. Při pomyšlení na oběd se vedle jejich stolku objevil ještě jeden stolek a vedle něj stáli dva domácí skřítci.
„Co si budete přát k jídlu?“ optal se skřítek s bílou čepicí a modrou rouškou.
„Stačí nám jeden chod z obědu co mají studenti,“ řekl Draco a pohled odvrátil zase ke knize. Skřítkové se uklonili a zmizeli. Během chvilky byli zpátky a měli sebou tři větší podnosy s jídlem. Harry i Draco poděkovali a dali se do jídla.
Po obědě se pustili dál do čtení knihy, ale četl už jen Draco. Harry z hábitu vytáhnul knihu, která má prostorovou prezentaci a požádal komnatu o další místnost, kde by nerušil Draca. Harry se do ní vydal a doprostřed místnosti položil knihu, kterou opatrně otevřel.
Místnost kolem něj zmizela a nahradila ji přírodní scenérie uprostřed nějakého lesa. Porozhlédnul se a poznal, že stojí v Zapovězeném lese. Z předešlých zkušeností věděl, že ho nikdo nevidí a tak se rozhlížel jestli někoho neuvidí.
„Godriku, myslíš že je to dobrý nápad jít na tohle místo? Sice jsi tu knihu začaroval, ale myslíš, že ji bude číst ten pravý kouzelník?“ ozval se Harrymu známý hlas Helgy z Mrzimoru.
„Jsem si jist, že kouzlo přetrvá několik stovek let a přenese sem kouzelníka, který porazí Zmijozelova dědice, jak bylo předurčeno,“ pronesl Godrik Nebelvír a se svými společnicemi vystoupil ze stínu stromů. Harry nechápal co bylo smyslem jejich rozhovoru, ale zarazilo ho, když na něj tři zakladatelé školy pohlédli.
„Vítej mezi námi, jaké je tvé ctěné jméno?“ optala se Rowena z Havraspáru.
„Já jsem Harry Potter, paní,“ odpověděl Harry a v duchu si položil otázku: „co se to tu sakra děje?“
„Rádi tě poznáváme Harry Pottere. Kniha, kterou jsi právě četl, byla mnou začarována. Výsledkem toho kouzla mělo být propojení tvé doby a té naši. Kouzlo mělo podmínku, že abys mohl s námi mluvit, musel jsi zabít dědice Salazara Zmijozela. Mohu se zeptat, jak jsi ho zabil?“
„Je to příběh trvající od mého prvního roku do sedmého roku studia v Bradavicích. Když jsem měl jeden rok, Lord Voldemort se mě pokusil zabít kvůli věštbě, která mu řekla, že se narodí kouzelník, který ho bude schopen porazit a bude mít sílu, kterou on nezná. Také ho měl označit jako sobě rovného a ani jeden z nich nemohl žít, dokud žil ten druhý. Než se mě pokusil zabít, zabil mého otce a pak i matku, která se pro mě obětovala. Lord Voldemort proti mně vyslal smrtící kletbu, ale díky ochraně mé matky se obrátila proti němu a zničila jeho tělo. Mě se na čele objevila jizva tvaru blesku a získal jsem část jeho schopností.
V prvním ročníku na škole se vtělil do těla jednoho z učitelů a pokusil se ukrást Kámen mudrců, ale postavil jsem se mu a zase jsem zničil jeho tělo pouhým dotekem. V druhém ročníku se do školy dostala jeho učebnice, která byla zároveň viteálem a pokusil se školu očistit od mudlovských kouzelníků. Ovládnutím mojí kamarádky vypustil baziliška, který naštěstí nikoho nezabil. Díky hadímu jazyku jsem se dostal do Tajemné komnaty a baziliška jsem zabil. Následně jsem baziliškovým zubem zničil deník a s ním i část jeho duše.
Na konci třetího ročníku se k němu přidal starý sluha a celý čtvrtý ročník plánovali jak mě dostat k němu. Přihlásili mě do Turnaje tří kouzelníků, i když tři zástupci škol už byli vybráni a já byl čtvrtým. Smrtijed převlečený za jednoho z učitelů změnil pohár v přenášedlo, které mě a mého soupeře přeneslo na hřbitov. V prvním okamžiku zabil mého soupeře a mě uvěznil u hrobu jeho otce. Jeho služebník mu pomohl k znovuzrození a použil k tomu i mojí krev, což mi v dalších letech hodně pomohlo. Existovalo mezi ním a mnou spojení pomocí mojí jizvy a teďka ji krve mojí matky, která mi zaručovala ochranu před smrtí jeho rukou. Chtěl se mnou zápasit a naše hůlky se střetly. Obě hůlky měly stejné jádro a to z péra fénixe. Naše hůlky vytvořily spojení a moje hůlka přinutila opakovat všechna kouzla, která ta Voldemortova v několika letech udělala. Viděl jsem své rodiče a další lidi, které zavraždil. Dodali mi odvahu a na malou chvíli zaměstnali voldemorta a já mohl utéct i s tělem Cedrika. Přenesl jsem se přenášedlem zpátky do Bradavic a informoval svět o návratu Lorda Voldemorta.
Pátý ročník byl plný problémů. Ministerstvo odmítlo uvěřit, že se Pán zla vrátil a prohlašovalo mě za blázna. Skrýval se, pomalu dosazoval své lidi na Ministerstvo, ale nijak na sebe neupozorňoval. Mozkomorové hlídající Azkaban k němu přešli a uprchly jeho největší stoupenci. Voldemort nikdy neslyšel celou věštbu týkající se jeho konce a protože na Ministerstvo nemohl přijít, donutil mě myslet si, že zajal mého kmotra a mučí ho. Vydal jsem se s několika přáteli na Ministerstvo do Odboru záhad, kde se v Síni věšteb strhla bitva a mi ji úplně zničili. Pak jsme byli zahnáni do místnosti s Obloukem smrti, kde jsme vyhráli, ale záznam věštby byl rozbit a můj kmotr zabit. Chtěl jsem ho pomstít, ale nedokázal jsem zabít a do cesty se mi postavil Voldemort, který se mě pokusil přímo ovládnout. Když vstoupil do mého těla, zakusil bolest jakou si nikdy nedokázal představit. Než stihnul zmizet, uviděli ho zaměstnanci Ministerstva kouzel a konečně jsme byli s Albusem Brumbálem očištěni od všech obvinění.
Šestý rok to všechno začalo. Všude se začalo vraždit a páchat nejohavnější zvěrstva. Mozkomorové se začali normálně pohybovat po světě ovládaní Voldemortem. Ve škole se staly dvě nehody, které byly neúmyslné a jejich cílem byl Albus Brumbál, jediný kouzelník, kterého se Voldemort bál. Brumbál mi prozradil všechna tajemství Lorda Voldemorta a hledali jsme jeho slabinu. Zjistili jsme, že vytvořil šest viteálů. Deník, prsten se znakem Peverellů, medailonek Salazara Zmijozela, šálek Helgy z Mrzimoru, diadém Roweny z Havraspáru a svého hada Naginiho. Dokud tyhle viteály existovaly, nemohl zemřít. Na konci šestého roku byl Brumbál zabit a Voldemort ovládnul většinu ministerstva.
Před sedmým ročníkem měla vyprchat ochrana mé matky a rozhodl se mě zajmout. Pomocí nastrčených informací se dozvěděl o mém převozu do jiného chráněného domu a pokusil se mě dostat. Šest lidí se na mě změnilo a vydali jsme se každý s jedním ochráncem do jiného domu členů Fénixova řádu. Udělal jsem chybu a prozradil jsem se. Voldemort na mě zaútočil, chtěl mě zabít jinou hůlkou, protože se obával spojení mezi našimi hůlkami. Moje hůlka, která při minulém spojení pohltila část Voldemortovi síly, proti němu tu magii vrhla a jeho hůlku zničila. Po prázdninách jsem se nevrátil se dvěma příteli do školy a pátrali jsme po viteálech, které jsme měli zničit. Při hledání jsme narazili na relikvie smrti a dvě z nich jsem od prázdnin vlastnil. Neviditelný plášť a kámen obživení, zbývala jen bezová hůlka, kterou měl Brumbál. Voldemort po té hůlce šel, ale z důvodů, že byla mocnější než všechny ostatní, takže o relikviých smrti nic nevěděl. Během pátrání po viteálech jsem porazil pravého vlastníka bezové hůlky a stal jsem se pánem smrti. Po ukradení několika viteálů si toho Voldemort všimnul a díky spojení, které mezi námi bylo, jsem mu dokázal proniknout do hlavy a zjistil jsem, že poslední viteál se nachází v Bradavicích a to v Komnatě nevyšší potřeby. Něž se mi povedlo zabít Naginiho, který byl také částí jeho duše, dozvěděl jsem se, že já jsem taky viteálem, o kterém Voldemort neví. Byl jsem tedy připraven zemřít a tak jsem se vkradl do jeho ležení a vzdal se mu. Nebál jsem se smrti, protože pomocí kamene obživení jsem kolem sebe měl celou rodinu a mrtvé přátele. Nebránil jsem se a on mě zabil. Objevil jsem se na vlakovém nádraží a setkal jsem se tam s Brumbálem, který mi vše vysvětlil. Jako Pán smrti jsem měl moc na svým životem a tudíž jsem měl na vybranou, buď pokračovat dál a zemřít, nebo se vrátit k životu a zbavit se zla.
Moji přátelé zničili Naginiho a Voldemort se stal smrtelným. Žádné kouzlo, které vyslal nemělo žádný účinek, protože jsem se obětoval pro své přátelé a on je nemohl nijak zranit. Také jsem nemohl umřít, protože moje krev kolovala v jeho žilách a dokud žije někdo s mojí krví, budu žít i já. V posledním zápase proti mně použil bezovou hůlku, která byla moje a odmítla mě zabít, tak kouzlo vyslané proti mně nemělo žádnou sílu a odrazilo se od toho mého, přičemž Voldemorta zabilo.
Vůdce byl sice zabit, hodně jeho stoupenců bylo pochytáno, ale teďka se znovu ukazují pod novým velením a nevím co chytají. Možná se budou chtít pomstít, nebo pokračovat v jeho plánech. Proto jsme s Dracem Malfoyem našli knihu Nedro solasieg gorte a právě ji studujeme, abychom měli sílu se postavit zbývajícímu zlu, které ještě po světě chodí.“
„Čím jste zničili ty viteály?“ optala se Rowena.
„Mečem Godrika Nebelvíra, zuby baziliška a zložárem,“ odpověděl Harry a Godrik si sáhnul k pasu, kde mu vysel meč.
„Pokud jsi zničil viteály tímhle mečem, musel si tudíž patřit do mé koleje.“
„Ano, studoval jsem v Nebelvíru, ale Moudrý klobouk mě chtěl poslat do Zmijozelu. Nechtěl jsem tam jít a to byla volba, kterou jsem na rozdíl od Voldemorta udělal. Byli jsme si hodně podobní, ale on chtěl být výjimečný a já chtěl být zase s přáteli.“
„Když dokážeš číst z Nedro solasieg gorte, umíš tedy kouzlit i bez hůlky. Jak dlouho to umíš?“ optala se Helga.
„Zjistil jsem to krátce po tom, co jsem porazil Voldemorta nebo spíše Toma Rojvola Raddleho, jak se skutečně jmenoval.“
„Je to tak, jak mi bylo předpovězeno. Teďka ti předám magii, která by měla převažovat nad všemi kouzelníky tvé doby. V naší době byla kouzla daleko mocnější a jen hrstka kouzelníků je schopna tyhle kouzla ovládnout,“ řekl Godrik a začal odříkávat nějaké složité kouzlo. Harry cítil jak celé jeho tělo vibruje pod velikostí magie, která mu začala prostupovat celým tělem. Celé jeho tělo zářilo jako hvězda a obě ženy si musely zakrýt oči, aby neosleply. Godrik dál a dál odříkával kouzlo, až se zář rozletěla do všech koutů lesa.
Harry zůstal vyset ve vzduchu. Bál se že spadne, ale nespadnul. Chtěl zase stát na zemi a pomalu se na zem snesl. Godrik se usmíval a pochvalně kýval hlavou.
„Přenesl jsem na tebe všechny vědomosti, které jsem ti mohl dát. Je toho hodně a budeš je objevovat postupně. Kdybys znal všechno najednou, rozskočila by se ti hlava a zbláznil by jsi se z toho přívalu informací. Nedro solasieg gorte už číst nemusíš. Vše co je v ní napsáno, máš teďka v hlavě a prozradil jsem ti i polohu sídla Řádu starobylých mágů, které je právě tvoje,“ vysvětlil Godrik a Harry si před ním kleknul na koleno.
„Děkuji mnohokrát, ani nevím jak se vám odvděčit,“ řekl Harry a Godrik se zasmál.
„Nemusíš se nijak odvděčovat. Bylo mi předpovězeno, že tohle udělám a já jsem to udělal s radostí. Pokud ale chceš mít náš další vděk, chraň to co jsme vybudovali a nedopusť, aby se Bradavice stali místem bezpráví, utrpení a baštou zastánců Salazara Zmijozela,“ pronesl Godrik a poklepal ho dlaní na rameno.
„I my dvě ti dáme nějaký dar. Kde se právě nachází hlavní střediska stoupenců Lorda Voldemorta?“ optala se Rowena.
„Máme zprávy, že se pohybují na území dnešního Ruska a Albánie,“ odpověděl Harry.
„Jakmile se vrátíš do své doby, přiletí k tobě dvě sovy, které ti předají zprávy od potomků našich zvědů, které do těch oblastí umístíme. Využij naše dary pro dobré věci,“ řekla zase Helga a obě se s ním objali.
„Uvidím se s vámi ještě někdy?“ optal se Harry, když si s Godrikem podali ruce.
„Jak jsi nám sám vyprávěl, stal jsi se Pánem smrti a až umřeš přirozenou smrtí, vytvoříš si svůj svět, kde budou všichni, které tam přizveš,“ odpověděl Godrik, mávnul rukou a Harrymu se začala trojice vzdalovat. Připadal si, jako by se přenášel, ale spíše to vypadalo, jakoby kolem něj plynul čas ve velké rychlosti.
Harry dopadl na měkký mech. Rozhlédnul se a poznal místo, kde před chvílí mluvil s Godrikem, Helgou a Rowenou. Podíval se k obloze, kde zářily jasné hvězdy a uvědomil si, že ho Draco musí určitě hledat. Nevěděl, kterým směrem je hrad a pomyslel si, že by teďka rád létal. V mysli se mu objevilo několik kouzelných slov, které si stačilo uvědomit, že existují a tvoří kouzlo. Harry se vznesl do vzduchu a byl deset metrů nad Zapovězeným lesem. Pohled upřel na hrad a rozlétl se k němu.
Všichni studenti byli posláni do svých kolejních ložnicí a učitelé s Dracem prohledávali školu. Pomáhali jim i obrazy a duchové, ale Harryho nemohli nikde najít. Hledali ho už několik hodin a nikde nebyl.
Všichni seděli u učitelského stolu a diskutovali o tom, kde by mohl být.
„Draco, řekni mi ještě jednou, jak zmizel?“ optal se Aberforth.
„Byli jsme v Komnatě nejvyšší potřeby, kde jsme nerušeně četli Nedro solasieg gorte, když vytáhnul knihu, která dokáže v místnosti vyvolat minulost a vše co je v knize napsáno se děje kolem vás, místo abyste to četl. Šel jsem se na Harryho podívat, ale ozvala se rána jako u přemístění a on zmizel a kniha se zavřela,“ vysvětlil Draco.
„Nejspíše bude v té knize, máš ji tady?“
„Jistě,“ odpověděl Draco a podal ji Aberforthovi.
Aberforth se ji zrovna chystal otevřít, když přiletěly dvě sovy a kroužily u dveří do Velké síně. Dveře se najednou otevřely a v nich stál unavený Harry. Každá sova mu přistála na jiném rameni a on si od nich převzal dopisy.
„Harry, chlapče drahá, kde jste byl?“ optal se celý šťastný Horacio.
„Pokud bych vám to řekl, nevěřil byste,“ odpověděl Harry a došel ke stolu.
„Tak to zkuste, možná budeme vědět, kde váš příště najdeme.“ Nedal se odbít Horacio.
„Kouzlo Godrika Nebelvíra v této knize mě poslalo do doby, kdy ještě žil a také jsem se s ním a dalšími dvěmi zakladateli Bradavic setkal. Godrika se týkala jedna věštba a já byl zase její součástí. Musel jsem jim říci všechno co se stalo kolem mě a Voldemorta. Pak mi slíbili pomoc v této době a Godrik mě poslal zpátky do této doby, no a tak jsem se objevil uprostřed Zapovězeného lesa, odkud jsem musel letět až sem s pomocí kouzel,“ vysvětlil Harry a otevřel první ze dvou dopisů.
Harry Pottere, posláním naší rodiny bylo čekat do doby, než porazíte Lorda Voldemorta a jeho stoupenci se shromáždí zde v Rusku. Konečně můžeme začít plnit to co nám bylo dáno za úkol.
Smrtijedi zde mají v horách několik úkrytů a stále pracují na vykopávkách. Zjistili jsme, že se také chystají zaútočit na Kruvál a rozhodli jsme se je varovat. Adresa, kde nás najdete je přiložena a zapečetěna na druhé straně dopisu.
S pozdravem,
Isla Peverellová
Harry podal dopis Dracovi a dal se do čtení toho druhého.
Harry Pottere, posláním naší rodiny bylo čekat do doby, která právě nastala. Už od poslední návštěvy Lorda Voldemorta zde v Albánii sledujeme jeho tajné sídlo, kde je právě velice rušno. Nepřestáváme Smrtijedy sledovat a pomocí mocných kouzel, které nám tu naši předci zanechali, se skrýváme. Na zadní straně dopisu naleznete adresu, kde se můžeme kdykoliv sejít.
S pozdravem,
Dorea Blacková
Oba dopisy se dostaly před Minervu, která nevěřila vlastním očím. Podívala se na Harryho a dala si vše dohromady.
„Takže to bude pravda, že jsem byl v minulosti a částečně jste upravil přítomnost pro naší věc,“ pronesla a Harry kývnul.
„Ředitelé všech kolejí nechť se pomalu dají do připravování míst pro studenty z Kruválu. Jsem si jistá, že jakmile jim bude hrozit nebezpečí, požádají o pomoc a pokud jejich škola padne, připlují k nám,“ řekl Minerva a odešla do ředitelny poslat dopis do Kruválu.
„Myslím, že budeme muset obnovit Fénixův řád,“ pronesl Harry, podíval se po všech učitelích a také odešel.