MARTHA & TENA: DÁL NEŽ SLUNCE VSTÁVÁ
Dál než slunce vstává - Znám tichej kout - Teď máš, co jsi chtěl - The Fruit On The Trees - Údolí snů - To všetko bolo včera - Svatojánská pouť - Hop skok - Přání děravé loďky - Bílej dům (El condor pasa) - Děti z Pirea.
Hraje skupina Aleše Sigmunda a její hosté, skladbu To všetko bolo včera Festivalový orchestr Bratislavské lyry řízený J. Vobrubou
Producent Aleš Sigmund. PANTON 01 0251 mono, 11 0251 stereo H.
Po delší době zas jedno české album, které si pouštím rád, často a sám pro sebe, nezávisle na svých recenzentských povinnostech.
Martha a Tena nás vábí svými hlasy nejméně pět let; členové Olympiku vždycky nadšeně vyprávěli, jak je chodili poslouchat na koncerty Vulkánu, když se náhodou sešli na společné štaci. Oba hlasy oplývají zdravím, silou, barvami, rezonancí a napětím. Úspěch sester byl jen otázkou času a vhodného vedení.
Mozkem jejich prvního alba je bývalý kytarista Vulkánu, skladatel, textař, aranžér a producent Aleš Sigmund. Kromě jediné (To všetko bolo včera; Lyra 1970) sám napsal všechny původní skladby, k některým i text. Ke své skupině, s níž Marthu a Tenu na koncertech doprovází, přibral takřka celou dechovou sekci Bromova orchestru a nápaditým, účinným střídáním výrazných nástrojů - zejména cimbálu, hoboje, flétny, pikoly a Křižanovy kytary - dodáhl nevšedního zvuku, většinou náladově sladěného s charakterem písniček i obou hlasů. Zčásti je ohlasem Mamas and Papas a vůbec folkově orientovaného odvětví kalifornské hudby. "Slunce je dost, neznaj´ tu zlost, láska po břehu bloumá", jak se zpívá ve Cmíralově textu Znám tichej kout, který odpovídá hudební atmosféře. Sigmund v tomto pojetí napsal už kdysi dvě výtečné písně pro Ulrychovy; i tentokrát nalezl míru při vstřebávání silného vlivu a uplatňování vlastního melodického přínosu.
Sigmund však za dávných časů bývával i nadšeným rock´n´rollovým muzikantem a sestry Elefteriadu ještě donedávna hořely pro soul. Výslednicí těchto tužeb je v lepším případě skladba Hop skok, pěkně odpíchnutá včetně textu (a samozřejmě blízká stylu běžných hitů), v horším případě taky rychlá, ale melodicky a stavebně méně nosná Teď máš; i kytarové sólo, zdá se mi, naznačuje, že v písničce samé se toho mnoho neděje.
Rozebírat u každé nahrávky pěvecký výraz Marthy a Teny nelze. Mám z nich dojem oněch šťastných zázraků, jež otevřou pusu a jde to z nich všechno samo a správně, hlasy okamžitě vtisknou pečeť celému snímku a úroveň kolísá téměř výhradně s hodnotou písničky. Martha má ve vyšší poloze pár tónů, při nichž člověku neomylně naskočí ze samé radosti husí kůže. Nemám, co bych dodal; jsem za tyto chvíle nesmírně vděčný.
Všechno výjimečné a typické, o čem jsem se zmiňoval, je nejvíce soustředěno v Sigmundových písních Svatojánská pouť (perla alba), anglicky zpívané a rokokově znějící The Fruit On The Trees a úpravě tradicionálu Midnight Special (Dál než slunce vstává).
Schopnost vlastního pojetí se vždycky ověří na známé skladbě. Moc se mi líbí v originálu zpívané Děti z Pirea a ještě víc El condor pasa, kde přednes ctí krásnou melodii a hudební úprava ladí i s českým textem Bílej dům: závěrečnými takty jako by se našim očím rychle vzdalovala krajina z textařovy představy...
Toto album nemá vysloveně slabá místa. Sigmundova představa původního vokálního a instrumentálního zvuku sice stále zůstává snem, ale je k němu mnohem blíž než v předchozích nahrávkách Marthy a Teny. Jsme svědky pokusu o současnou pop music, jejíž tvář by byla hudebně propracovaná, folkloristicky svěží, česká a osobitá zároveň. Mám pocit, že rozumím, oč tvůrcům alba šlo. To se mi stává málokdy. Většinou z našich desek přímo cítím, jak z každé noty banálního aranžmá visí kremnická koruna.
Panton tuto desku prodává - tuším poprvé u nás - v zapečetěném obalu. To je vzácnost i v zahraničí. A zvuková úroveň nahrávek je opravdu výtečná. Obal stojí na dobrém výtvarném nápadu, který však není dost citlivě proveden. Na zadní straně není žádný text, ale zato přesná dokumentace včetně hostujících hudebníků.
JIŘÍ ČERNÝ
(Melodie, č. 4/1971)