EVA OLMEROVÁ
In the upper room - Then the answer came - It is no secret - Nobody knows the trouble I´ve seen - Walk in Jerusalem - Lord, what you´ve done for me. Arr. R. Rokl, sbor Lubomíra Pánka, Rudolf Rokl se svým orchestrem.
My funny Valentine - Why don´t you love me - Little boat - Nearness of you - Ain´t misbehavin´ - It might as well be spring. Arr. K. Velebný, SHQ vedený Karlem Velebným. Jazzová edice Gramofonového klubu, Supraphon mono DV 0 15 0495, stereo SV 1 15 0495.
Rád čtu, ale nerad píši kritiky. Líbí se mi v hudbě příliš mnoho věcí a nerad si kazím požitek z nich uvažováním, zda Bach byl větší než Beethoven, nebo je-li Don Ellis lepší než Beatles. Když mne Melodie zařadila do panelu těch, kteří mají hvězdičkami klasifikovat naše jazzové nahrávky, shledal jsem záhy, že je to ještě horší, než psát kritiky, protože nízkým ohodnocením mohu potrefit výborné muzikanty, aniž bych mohl vysvětlit, co vlastně se mi na jejich desce nelíbí. Muzikantsky vynikající nahrávce Linhovců jsem s těžkým srdcem ubral půl hvězdičky, protože zmodernizovaná barokní hudba nemůže mít takový jazzový tvůrčí potenciál jako třeba Armstrong. Jestliže nové desce Evy Olmerové dávám také jen poněkud nadprůměrné hodnocení, chtěl bych vysvětlit proč, protože jinak bych měl pocit, že této výborné zpěvačce ubližuji. Hodnotit se má deska, a na tom, zda se vydařila či ne, spolurozhoduje ještě mnoho dalších faktorů.
Není pochyb o tom, že Olmerová zpívá výtečně, její hlas má osobitou barvu, dramatičnost a jakoby samozřejmou jazzovost. Byl bych jí přál, aby jí první dlouhohrající deska dala příležitost ukázat celou šíři jejího talentu. Kupodivu však výběr skladeb Olmerovou představuje v dosti jednostranném světle světle. Celá jedna strana je věnována oblasti gospel-music, a druhá strana dostala jaksi "komorně jazzový" ráz tím, že skupina doprovázejících hudebníků (Velebný, Švábenský, Stivín, Karel a Josef Vejvodové) se omezila na průzračné, nevtíravé pozadí, jež by se hodilo určitě více do luxusního nočního podniku než na pódium jazzového koncertu. Aranžmá jsou sice výtečná, Stivínova flétna je překvapivě lyrická, ale co naplat, alespoň v jedné skladbě kdyby Olmerová dostala příležitost se odvázat ve swingujícím středním tempu za doprovodu ne-li už velké kapely, tedy alespoň tvrdě "vařící" rytmiky! Většina skladeb je volných, škádlivá ironie textu "My funny Valentine" se tratí v pohřebním tempu, a jedině živější "Ain´t Misbehavin´" a velmi půvabný "Little boat" se vymykají z převahy pomalých "ballads". Není pochyby o tom, že Velebný a spol. by byli dovedli hrát plnokrevnější jazz, kdyby chtěli. Šlo zřejmě o dramaturgický záměr vytvořit nahrávku s určitou, trochu tlumenou a intimní atmosférou. Dlouhohrající desky mají konečně mít určitý sourodý ráz; ale proč potom je druhá strana desky ze zcela jiného těsta? S doprovodem skupiny Rudolfa Rokla zpívá zde Olmerová skladby, jež bychom spíše čekali od Mahalie Jacksonové; je to po hudební stránce výborně uděláno, Roklova aranžmá a jeho klavír i varhany dávají těmto písním překvapivě autentivký zvuk. Oblast černošského náboženského zpěvu je však velmi nevděčná k napodobování: stylová omezení poskytují málo možnosti k osobitému projevu a navíc - ruku na srdce: Mahalii Jacksonové a černošským kostelním sborům okamžitě uvěříme, že zpívají ve zbožném vytržení Pánu Bohu a ne vlastně pro nás, ale tahle extatická atmosféra kostelního kůru v černošské čtvrti se nedá prostě napodobit playbackovým sborem Pánkovců. Máme-li v dohledu originální nahrávky Mahalie Jacksonové, nebylo by bývalo lépe tuto stranu desky věnovat Olmerové v trochu nevázanější a světštější podobě?
Závěrem tedy znovu - Olmerová je výtečná zpěvačka a jí samotné deska dělá jenom čest. Všechno to, co na ní je, se dá poslouchat s opravdovým požitkem. Řekl bych, že chybou je spíše to, co na desce není a mohlo být, kdyby Supraphon byl býval pro větší rozmanitost umožnil ještě jednu nebo dvě další nahrávací frekvence s více rozlišeným repertoárem. Doufejme, že se Olmerová brzy dočká další LP desky - snad by bylo lépe střádat nějakou dobu jednotlivé nahrávky s různým obsazením a vybrat z nich nejzdařilejší.
MIROSLAV HEŘMANSKÝ
(Melodie č. 4/1969)