JOSEF LAUFER´S MANY FACES
Take it easy - My name is Joe - Massachusetts - Bye, bye, love - The prince - The funny bull - You are so good for me - Quand il est morte le poète - Čarnaja čarnica - I don´t say - El gitano señorito - Quo vadis
Josef Laufer (anglicky, francouzsky, šarišským dialektem a španělsky) za spolupráce Jiřího Jirmala (kytara), sboru Lubomíra Pánka a orchestru Karla Vlacha. Panton 30 cm - P-010105 mono a P-110105 stereo.
Byl jsem touto deskou příjemně překvapen v několika směrech. Za prvé: Josef Laufer na ní zpívá technicky i intonačně lépe, než na kterékoliv své předchozí nahrávce či snad koncertním vystoupení, jež jsem měl možnost slyšet. Za druhé: Laufer zde potvrzuje, že je jedním z mála našich pěveckých interpretů popu, který je pro zahraniční trh i pódia mj. vyzbrojen dobrými jazykovými znalostmi. Za třetí: dokumentuje na pestře volených nahrávkách této LP desky že je zpěvákem skutečně mnohostranným, umějícím i na snímcích udržet atmosféru živého vystoupení. A konečně: deska má přitažlivý a přitom vkusný obal s vysokým leskem, který má snad jen jednu vadu - že totiž pořadí skladeb na něm uvedené nesouhlasí s pořadím na desce.
Repertoárově a snad i interpretačně zdařilejší se mně jeví prvá strana, zejména díky dvěma osobitým skladbám Zahradníkovým (My name is Joe a The prince) a Blaznivému býkovi Jaromíra Klempíře. Druhá strana se mně zdá příliš lacině, "kosmopolitně" laděná, z našeho pohledu nešťastná je úprava slovenské lidové písně (nevhodné vedení basové linky už v citaci, nejobyčejnější "scat" a opakující se vtip s nasálním zpíváním) a Bécaudovu píseň zase zpěvák nedovede udržet v napětí, ani jí dát opojnou kantilénu. V neseném zpěvu vůbec jaksi Josef Laufer není doma, což se potvrzuje i na skladbě zcela odlišné, jakou je Massachusetts. Je pravděpodobné, že tyto nepřesvědčivosti jsou odrazem určitých mezer v technické výzbroji zpěváka, nedokonalého polohlasu a z toho vyplývající určité dýchavičnosti a v návaznosti na to i špatného frázování (Princ).
Přes tyto nedostatky, které ostatně pro laiky budou patrně nepodstatné, může být Josef Laufer se svou prvou LP deskou spokojen. Projevil se na ní jako zpěvák perspektivní a stejně jako orchestr Karla Vlacha skutečně mnohotvárný
LEO JEHNE
(Melodie č. 5/1969)