Zkouška IPO-FH 30. – 31.3.2018 Libušín II
Letošní první dny velikonoc jsme opět věnovali zkoušce IPO-FH. Na zkoušce jsme se domluvili až za Kladnem, v ZKO Libušín II, kde zkoušky profesionálně připravil zkušený rozhodčí p. Karel Nedvěd. Nejlepší terény (oba dva dny osení), profesionální kladeči, výborné zázemí na bývalém fotbalovém hřišti ve Vrbičanech, kde klub nyní sídlí. To vše dávalo velkou šanci přes brzkou dobu po ne zrovna pro stopaře ideální zimě na zkoušce uspět. Pana Nedvěda jsem osobně znala již z dřívějška, posuzoval nám vítěznou stopu FPr3 na II. ročníku č-s závodu hovawartů, stejně tak jsme znali i jednoho z kladečů.
Ubytování na zkoušky jsme sehnali asi o 20km dál od Vrbičan v motorestu ve Vítově. Žádný luxus, ale v motorestu příjemná restaurace s velmi dobrým jídlem a hlavně jsme mohli mít Dara s námi na pokoji.
V pátek ráno jsme dojeli do Vrbičan a po registraci se sešli na nástupu s dnešní paní rozhodčí pí Jitkou Dufkovou. Po obvyklé kontrole tetovacích čísel či čipů jsme si losovali čísla stop. Na nás po losu zůstala hned 1. stopa, šli jsme ji od asi 9.45. Terénem byl pěkný, nízký a hustý ozim, svítilo slunce a teplota z ranních -3°C rychle stoupala. Sice ještě nebylo příliš teplo, ale Dar se sluncem na kožich, byť s teplotou jen kolem 10 až 11°C, je tak nanejvýš poloviční. A pole, ráno v době kladení stopy zmrzlé, na slunci už stačilo trochu rozbřednout Slunce a trochu i to bláto, které se Darovi rychle nabalovalo na tlapky, se během práce projevilo na katastrofálních předmětech - označené ve stoje (až na 6. předmět, který byl označen v sedě), 2. předmět (dřevo na oblouku doslova zářilo snad na 20m!) Dar přešel bez povšimnutí, u dalších dvou se Dar rozešel, ještě než jsem došla k němu, k tomu navíc nepřesné polohy předmětů vůči packám i šikmé polohy zadku. Naproti tomu pěkná práce na stopě samotné - přesné a dobře vypracované lomy, přesné úseky, ovšem za každým lomem, jak Dar zjistil přesný směr, Dar sotva po 2 krocích přestal čichat a s čumákem asi 10 až 15cm nad osením jen šel nejbližších pár kroků nad stopou - to samozřejmě byly další velmi podstatné ztráty. Stopa byla pro Dara pachově až příliš jednoduchá … Jediný perfektní úsek, vypracovaný od lomu k lomu, byl traverz, kde si Dar musel dávat pozor, aby neztratil stopu, s oběma ostrými lomy skoro „jako vystřiženými". Křížení - 1. jen ťuknutí, 2. bez povšimnutí. Hodně jsem si oddechla, když pí rozhodčí napočítala výsledných 74 bodů. Byli jsme na úvodní stopě bodově nejhorší, ale úkol dne - dojít ve zkouškových bodech – byl i tak zdárně splněn.
Cestou zpět do Vítova jsme si udělali malou zajížďku za některými pamětihodnostmi v okolí, podívali se na nedaleký Oldřichův strom či kostel a klášter, ale přiznávám, že jsem byla docela unavená a tak jsme raději věnovali zbytek odpoledne odpočinku.
Na sobotu nám meteorologové „slibovali“ hodně nepříjemné počasí, mělo již dopoledne místy až vydatně pršet Terénem bylo opět osení, ale vyšší s hustým strništěm po kukuřici. Tentokrát na nás vyšla až poslední stopa. Před 1. stopou začalo drobně pršet, v konci 1. stopy přestalo, ale zůstalo chladno a pod mrakem. Hodně jsem váhala, zda nejít bez stopovací šňůry, bála jsem se zadrhnutí za kukuřici, ale manžel pole vyzkoušel, říkal, že strniště už je měkké a křehké, tak ať jdu se stopovačkou. Nic jsem proto raději neriskovala a šla na šňůře, jak je Dar zvyklý. Dnes nám stopu posuzoval p. rozhodčí Miroslav Ryneš. Dar se na stopu zjevně těšil a stopa byla naštěstí mnohem lepší, než předchozí den. P. rozhodčí byl opravdu přísný, myslím se jeho posuzování nijak nelišilo od závodů. Dar šel opět přesně, pěkné lomy bez jediné ztráty, jen pár obvyklých malých čichnutí vedle na 1. úseku. Všechny předměty tentokrát byly označené, přesto ztráty celkem 6 bodů za 1 předmět až za předními tlapami pod hrudí a mírně šikmou polohu zadku u většiny - na této stopě Dar označoval vše ve stoje. Byť nám šlo o mnoho, dnes jsem si stopu i já skutečně užívala a vzbudila jsem úsměv p. rozhodčího, když při označení 2. předmětu až pod tělem jsem Dara (docela jako v tréninku) vyzvala, aby se podíval, kde ten předmět má… Dar se opravdu kouknul … a další předměty už byly správně před tlapami. Málem jsme měli i 1 falešné označení - Dar se na okamžik při dlouhém úseku do kopce zastavil, já pustila šňůru, ale okamžitě ji zase zvedla, Dar totiž pokračoval dál - p. rozhodčí kvitoval, že jsem rychle rozpoznala to falešné označení, tak zřejmě nestrhl plné body. Jen o kousek dál mi docela zatrnulo, když se Dar zachytil zadní tlapkou do stopovačky. Naštěstí ve chvíli, kdy již jsem chtěla požádat o dovolení, psa vymotat, se Darovi podařilo tlapku vytáhnout a pokračovali jsme. Ovšem pak mi Dar ještě na témže úseku (5.) připravil doslova infarktovou situaci - jak měl těžké tlapy z nabaleného bláta a občas musel i pořádně zatáhnout, aby ohnul kukuřici se zaháknutou stopovačkou (vláčíme ji po zemi), byl už unavený a na přešlapu se rozhodl stopu „zabalit“. Věděla jsem, že úsek musí končit 1. ostrým lomem a to poblíž příjezdové cesty, od níž jsme byli přece jen ještě pár desítek metrů, tak mi naštěstí došlo, že Dar jde pryč po přešlapu (a ke všemu ženském!!!) Křikla jsem na něj "stopa" - p. rozhodčí mne ovšemže napomenul, že nesmím tak hlasitě, Dar ale se otočil a šel zpátky - jenže na druhou stranu od stopy! Tak opět moje "stopa" - už mírně ... prostě jen aby Dar věděl, "že vím". V duchu jsem ovšem na Dara doslova křičela, kam to jde, kde má stopu!! To naštěstí pomohlo. Dar se vrátil zpátky na kříž, zastavil se tam, docela trudně se zakoukal po směru stopy do dálky, pak stejně trudný pohled na stopu, nicméně vzápětí sklonil čumák a pokračoval v práci. Nádherně. Bezvadné oba ostré lomy, traverz s 5. předmětem, 6. předmět, poslední pravoúhlý lom a pak závěrečný úsek s označením posledního předmětu. Od křížení neměl p. rozhodčí ani tu nejmenší výtku!! Věděla jsem, že stopu jsme opět dali! Výsledných 78 bodů sice nebylo nijak moc, největší srážka bodů byla za ten přešlap, ale i tak jsem byla v obrovské euforii. Dar si pak po propuštění od hlášení zaběhl k páníčkovi vychutnat si pochvaly i dobroty. Byl výborný a podal za daných okolností krásný výkon. Jsem na něj velmi hrdá.
Na zkouškách jsme uspěli všichni, někteří s nádhernými body, a já vřele děkuji za možnost, že jsme zde mohli zkoušku jít. Děkuji úžasné partě lidí na cvičáku, kteří nám přichystali milé přijetí a báječné zázemí. A ze srdce děkuji i kamarádkám, které mne podporovaly na dálku myšlenkami i SMS. Zvláště Blance, která mne nabádala, ať nemyslím na to, že tohle je pravděpodobně naše poslední možnost ke složení zkoušky, že je to „naposledy“, ale abych šla stopu s radostí a opravdu si ji s Darem užila. Abych si celou zkoušku plně vychutnala, zůstala při ní "nad věcí" … a zřejmě právě tento přístup byl příčinou úspěchu.
Je to taková moje dost obvyklá životní ironie, která se se mnou táhne již od studií - když jsem se poctivě učila na zkoušky a dřela jako mezek, dopadalo to špatně, naopak, když jsem už učení vzdala a na zkoušku třeba jen prolistovala skripta, vždy jsem zkoušku udělala a často na výbornou... Loni (ale už i předtím) jsme s Darem poctivě trénovali, lépe již jsme na závody a zkoušky ani nemohli být připravení, a vždy se stalo něco, co nás stálo nakonec celý závod i zkoušku... Tak jsem samozřejmě velmi šťastná, že teď, naposledy, se konečně vše podařilo a Dar složil svoji 14. zkoušku. Tu nejprestižnější.
Ještě doplním jednu informaci, která mne zajímala vzhledem k úvahám práce na volno. Ptala jsem se rozhodčích, jak nastoupit k hlášení, když chci jít bez stopovačky. Trochu jsem je tím zaskočila, v řádech se o této situaci nic nepíše, ale nakonec se shodli, že k hlášení můžeme na vodítku, na něm dovést psa až na místo přípravy před nášlapem, tam odepnout a vodítko uschovat. Kdo ví, třeba ještě tuhle možnost v nejbližších týdnech s Darem vyzkoušíme… naše 3. účast na stopařském speciálu v Novém Malíně je již doslova „přede dveřmi“.