Stopa - 9.11.2013
Na tenhle sobotní výcvik poslušnosti na Rybníčku jsme ráno vyjeli už o půlhodinu dříve. Domluvily jsme se totiž v týdnu s Evou, že vezme Arwen a vzájemně si našlápneme stopu na poli vedle cvičáku. Arwen si poprvé zkusí cizí stopu na FPr2 (na zkoušce je min. 400 kroků cizí stopy se 2 lomy a 2 předměty) a pro Dara bude Evina stopa zajímavá zkušenost. V létě na táboře Dar vypracovával několik stop, které mu našlápl Mirek, a neměl s nimi problém, tak uvidím…
Eva si přála na poprvé raději trochu kratší stopu, tak jsem jí udělala stopu se 2 lomy v délce asi 250kroků se 4 předměty a několika málo pamlsky. Až když jsem položením posledního předmětu ukončila stopu, jsem si uvědomila, že jsem asi moc „uháněla“ a kroky dělala možná zbytečně dlouhé … takže až na ty pamlsky a trošku kratší délku byla ta stopa skoro zkoušková. Eva se sice prvně moc nadšeně netvářila, ale Arwen se stopa líbila, bavila ji a pěkně ji zvládla, tak byla Eva moc spokojená.
Pro Dara Eva šlápla podobnou stopu s délkou cca 300 kroků, 2 lomy a 5 předmětů … a samozřejmě hlavně ze začátku pár (tedy spíš pár párů) pamlsků. Šla ale o poznání volnějším krokem s otisky blíže k sobě, takže stopa byla pro Dara lehčí. Dar mne nejprve táhl na nášlap, který jsem dělala já, a byl trochu překvapený, když jsem ho vedla o kus dál. Ale jen uviděl nášlapovou trasírku (máme s Evou zcela stejnou), hned mne táhl k nášlapu a čichal stopu již před ním. Sebral si dva ze tří menších pamlsků na nášlapu a pak se s velkým zájmem pustil po Evině stopě. Chvilku sbíral na stopě pohozené pamlsky, ale pak jako by ho ty pamlsky rušily v práci (!!) a věnoval se jen stopě. Eva mi lomy těsně před nimi označila zapíchanými dráty, tak jsem měla dobrou kontrolu, kudy stopa vede. Navíc bylo hodně mokro, místy bylo na poli i vidět, kudy se šlo. Dar šel naprosto přesně až po první lom, ale ten přešel, tak jsem ho po pár krocích zadržela a vrátila zpět, jenže asi ne až na stopu. Dar tedy zkusil vždy asi tak po 2 krocích do různých směrů, až stopu zase našel. Chytil se jí a už nepustil. Druhý lom byl naprosto precizní, Dar stopu doslova okopíroval čumákem a pak po ní šel až do konce. Našel a označil všech pět předmětů, lehl u nich snad do vteřiny a jen jednou se mi předčasně zvedl, aby po stopě pokračoval dál. Zadržela jsem ho a vrátila do lehu, než jsem ho povelem „stopa“ pustila na další úsek. U 5. předmětu jsem si nebyla úplně jistá, zda ještě stopa nepokračuje, tak jsem Dara nechala jít ještě pár kroků. Najednou začal dělat oblouček a v té chvíli jsem v rose viděla, že stopa zatáčí a tak jsme už opravdu hotoví. Dar by býval šel ochotně i dál… Byla to určitě naše nejlepší stopa a Dara jsem samozřejmě pořádně chválila i odměňovala u každého předmětu a po konci práce zvlášť.
Určitě si stopu s Evou zase zopakujeme, jak nám to počasí dovolí.
Poslušnost na cvičáku pak nejprve za moc nestála, chvilku trvalo, než se Dar „srovnal“, ale pak mi dělal jen radost. Poprvé se nám podařil (i když zatím cvičně s více povely, než by mělo být) aport přes bariéru a pak i přes áčko. Dar se při tom tak rozparádil, že na mne začal rozverně skákat a chytat mne za rukáv, takže jsme výcvik skončili přetahováním se o hračku.