IHF MS IPO-FH Vranov nad Ťoplou 3. – 5.11.2017
Chtěla jsem sice psát o mistrovství, naší cestě na ně, prožitcích a dojmech, ale za této situace mi to nedá, abych se nejprve nezamyslela nad jeho smutným sportovním výsledkem. Nenašel se totiž ani jediný pes, který by došel obě stopy ve zkouškových bodech a tak ani nemohl být zadán titul Mistra světa… kvůli němuž se celý tento závod pořádá.
Jak psala technická vedoucí MS Katka v on-line reportážích z MS na stránkách eCanis.cz (http://www.ecanis.cz/clanky/mistrovstvi-sveta-ihf-ve-stopach-ipo-fh_402.html), zejména pro organizátory MS to bylo velice nešťastné. Věnovali přípravě MS měsíce práce, žili jím a celým srdcem i duší plánovali každý detail této velké akce. Mrzí mne náš neúspěch, ale ještě více kvůli nim. Tak jim chci na tomto místě alespoň složit velkou poklonu a vřele poděkovat … a omluvit se, že jsme je i my nakonec zklamali…
Mně s Darem přes veškeré úsilí nějaké výrazné výsledky stále nepřicházely a žel se tak nestalo ani tentokrát. Na závod jsme jeli (s ohledem na dosavadní výsledky) jako outsideři, nedosáhli na úspěch ani tentokrát, ale Dar jako jediný došel (nebo skoro došel - při 1. stopě v sobotu chybělo pouhých 30m!) obě stopy, což mi snad dává alespoň malé právo na otevřený názor, proč i nejlepší stopaři na MS "selhali". Slovo "selhali" píši v uvozovkách, protože na základě mých zkušeností o selhání v pravém slova smyslu rozhodně nešlo.
Tak proč tedy...?
Tým, který zajišťoval výběr terénů, kladení a křížení stop, rozhodčí …ti všichni byli skvěle sehraná parta, která již dvakrát realizovala MS FCI ve stopách A stopy pro nás připravili navlas stejně, s výběrem těch nejlepších možných terénů. Vyšlo i počasí, zemina terénů byla stále vlhká, takže z tohoto pohledu na terény a podmínky jsme to vše měli ideální – jenže… zřejmě ne pro hovawarty. Zde musím připomenout, že hovík má odlišné čichové parametry, než ovčáci – má o 20% čichových buněk na cm2 víc, než NO, nos má díky tomu o poznání citlivější, ale platí za to velkou daň: rychlé zahlcení nosu a únava při přemíře pachů. Vlhký terén pach zvýrazňuje, stopa je pro psa jednodušší, ale jsou v tom případě žel "čichatelné" i pachy, které by při suchém terénu zůstaly "zavřené" nebo vyprchaly. FH stopy, které se běžně pracují na MS pro naše plemeno, jsou nastaveny svojí délkou (IPO krok) a pachovou náročností (čisté terény pro kladení stop!) právě pro hovíky. A zde byly stopy kladeny normálním mužským krokem, takže jistě dosahovaly a spíše i přesahovaly 1 a čtvrt km… s tak dlouhými stopami se na závodě hovawartů jinde nesetkáme. A co překvapivějšího: druhý den byly stopy kladeny jen s mírným odsunutím na tomtéž prostoru, jako první den…
Myslím, že nejlepším příkladem na podporu mého názoru je naše vlastní zkušenost ze závodu.
Oba páni rozhodčí se jistě shodnou, že Dar neukázal pěknou, natož čistou stopu ... díky velkému počtu ověřování zejména na první půlce stopy. Pozorně jsem se dívala, kde k těmto "chybám" docházelo: na přechodech přes stopy kolejí po traktoru, pokud nešlo o jedinou kolej (občas se koleje rozprostřely vedle sebe ve větší šířce), na kříženích se starými lidskými stopami (neděle - stopy z předchozího dne!!) popř. při přeběhu zvěří po položení stopy, kdy byla pracovaná stopa trošku přehozena zvěří vykopnutou zeminou. Lomy byly přejité v případě, že byly buď v širších kolejích nebo těsně za nimi - tehdy následovala (zejména u lomu na širším pruhu kolejí) i chvíle hledání dalšího úseku. Na los jsme opravdu neměli štěstí, ale na to už jsme tak nějak zvyklí - a k závodu i smůla nebo štěstí prostě patří. V sobotu jsme měli stopu na terénu ve 2 výškových úrovních, na 2. část stopy jsme museli po lomu, ukončujícím oblouk, hned v příštích snad 2m překonat nízkou mez na výše položený terén - to Dar zvládl bez sebemenšího zaváhání. Označil i 2 předměty velmi těsně za sebou (5. a 6.) a následný poslední lom, sotva 5m za (6.) předmětem. Ztratil stopu až na posledním úseku na kolejích, položených jedna bezprostředně vedle druhé, v šířce dobře 3m (!), přes které šla stopa šikmo. Na té "dálnici" po traktoru nebyl ani lísteček osení, jen čistá hlína, šlo tak df. i o jiný terén... Byli jsme ukončeni, ale jak jsme odcházeli, nedala jsem na Dara pozor - a když jsem na upozornění p. rozhodčího koukla, Dar měl nasazený čumák ve stopě, kterou si nakonec sám našel a se zájmem ji docházel! Nestáhla jsem ho a tak už vzápětí označil ten poslední předmět - a dokonale čistě! Co víc – na Darovi nebyla znát žádná zvláštní únava. Tak vím, že to bylo po "odpískání" jen těch nejvýš 30m.
V neděli nás los poslal na jeden ze tří pachově nejhorších terénů (poslední tří stopy). Lepivá hlína s tlejícími kusy stébel a četnými úštěpy po kukuřici, samozřejmě koleje po traktoru a několikrát přecházená včerejší stopa. Na vlhké hlíně, která veškeré ty pachy ještě zesílila, jich bylo na Dara prostě moc. Hlavně v částech, kde bylo zbytků z kukuřice nejvíc (víc žluto, než hnědá hlína) reagoval přecházením předmětů, které jsem občas i já měla problém v tom kukuřičném smetí vidět, už na 1. úseku s velkým množstvím odpadu z kukuřice nejprve 2x vyfrkával nos, pak se okamžik zastavil, aby ulevil nosu (což jsem žel vyhodnotila jako možný předmět) a na 4. úseku už měl tak zahlcený nos, že se musel rozhodnout, jak to řešit ... sejít ze stopy po nějakém přešlapu, zastavit se a nejít dál a nebo si prostě okamžik odpočinout. Dar je skutečný "srdcař", zůstal stát, zvedl hlavu a dvě či 3 vteřiny nasával čistý vzduch z dáli - což chápu, že v očích p. rozhodčího muselo vypadat jako "nedisciplinovanost" psa. Pak se Dar ohlédl na mne, co na to říkám - viděl, že ho nenutím pokračovat povelem dál, tak sám sklonil hlavu, jakmile cítil, že aspoň trošku může. Podcenil to, o kus dál musel "vyvětrat" nos znovu... a vcelku slušně vypracoval další úseky včetně oblouku - ovšem s přejitým 5. a 6. předmětem. Ke konci 7. úseku jsme se dostali na zcela čistou část pole (jen sem tam kukuřičná drť) - a následoval naprosto čistý a bezchybný závěr stopy včetně posledního lomu a ukázkového označení závěrečného předmětu sednutím (1. sednutí za celý závod, které mi signalizuje, že je Dar konečně v pohodě, nos v pořádku a plný sil). Jenže to už byl žel konec stopy a s nedostačujícími body (56 bodů) se nedalo nic dělat.
Darovi nemohu vytknout ani to nejmenší, naopak by si zasloužil za svůj výkon snad "pozlatit tlapky nebo nos". Jsem na něj skutečně velmi hrdá!!!
Zde bych ještě „na okraj“ doplnila poznatek z našich občas až "brutálních" tréninků (některé jsou popsané na těchto stránkách). Dar dokáže za sucha jít bez nejmenších problémů a chyb stopu starou 7,5 hodiny (víc jsem zatím nezkoušela), ale za vlhka se mu několikrát stalo, že při mé malé pozornosti, kam dávám nášlap a položila jsem ho na včerejší stopu nějakého náhodného chodce, že mi Dar odešel po stopě, kterou si ze 2 možných vybral - asi naprosto nepochopitelně to byla stopa i přes 24 hodin stará (prostě se mu zdála zajímavější, než moje, nebo jako typický hlídač chtěl mít přehled, kdo se tu pohybuje). Pokud Dar dostal ode mne přesnou identifikaci (např. "paničky stopa"), tak si tu cizí starou jen prověřil a šel po té, kterou jít měl. A podobnou zkušenost (ohledně starých pachů) nemám s hovíkem jen já...
Takže se odvažuji tvrdit, že pro špičkové stopaře mezi hovíky je stopa po 24 hodinách na tomtéž terénu s prolínáním stop z předchozího dne při vlhku položená příliš brzy a staré stopy psi žel cítí ... a to myslím byl jeden z hlavních důvodů, proč MS dopadlo, jak dopadlo – bez Mistra světa.
Za tímto svým názorem si 100% stojím.
O průběhu MS, naší cestě na ně, zážitcích a dojmech píši v následujícím článku