Princip vody
Již předchůdci taoismu rozvíjeli, stejně jako později taoisté sami, systémy kultivace čchi. V popředí bádání o čchi přitom vždy stál princip vody, neboť voda je zhmotnělou podstou čchi a je to právě voda, která ztělesňuje kvality čchi.
Voda vyhledává vždy to nejklidnější místo, klesá stále hlouběji do nejskrytějších zákoutí, bez odporu vyplňuje všechny formy a rozrušuje i ty nejtvrdší skály. Voda se přizpůsobuje všemu a tím všemu vládne. Voda slouží nezištně všem bytostem a nese v sobě informaci o možnosti se očistit. V Tchaj-ťi čchuanu staré školy se tentýž očistný proces děje cvičením. Stejně jako voda sama se toto cvičení pohybuje v kruhu a ve spirále, aby tak ve svém okruhu působilo stále subtilněji, měkčeji a pronikavěji a tedy i koncentovaněji a hlouběji. Cvičením podle pravidel Tchaj-ťi čchuanu se stáváme stále vláčnějšími a plynulejšími, jako ta voda. Čím poddajnější je tělo - tím pevnější je jádro!
Spirálová síla Tchaj-ťi čchuanu je jako vlna vody. Je-li voda klidná, pak její mocnou sílu vůbec nevidíme, je skrytá a neproniknutelná jako temné dálky vesmíru.
Narazí-li voda na odpor, pak jej obtéká, je pohyblivější a viditelnější. Čím nepatrnější jsou překážky, tím více je voda čirá a klidná, nakonec tak klidná, že zrcadlí sama sebe. V praktikování Tchaj-ťi čchuanu jde o totéž: uvnitř vlastního těla se setkáváme s mnoha protivenstvími, se ztuhlými svalovými partiemi, se zablokovanými klouby, rovněž tak je tělo naplněno emocemi a každodenními starostmi. Čchi stejně jako krev tento emocionální vzorec přejímá a přenáší jej na jednotlivé orgány a na pohybový aparát.
Voda řídí emoce potud, pokud přijímá a reflektuje jejich záchvěvy. Voda může také odráže i lidské emoce. Japonský badatel Masaru Emoto se při svých rozsáhlých vědeckých výzkumech empiricky zabýval tvorbou krystalů vody v průběhu zmrazovacího procesu pod vlivem různé hudby, růzbých slov, různého rituálního jednání a jiných vlivů prostředí. Fascinující výsledky jeho pokusů se projevují v mikroskopicky fotografovaných obrázcích, pořízených pod vlivem emocí nenávisti nebo lásky, destruktivních zvuků či příjemné hudby. Voda sam tvoří - krátce po zmrazovacím procesu a krátce před návratem z krystalické formy do tekutého stavu - obrazce, který se zdá být identický s čínským písemným znakem šuej voda.
V průběhu cvičení Tchaj-ťi čchuanu je tělo začátečníka ještě neklidné jako horský potok, převládá hrubý pohyb, avšak čím hlouběji na akci doléhá Tchaj-ťi, tím se stává klidnější a jemnější.
Tchaj-ťi čchuan může působit svou mocnou silou teprve tehdy, když dosáhneme sjednocené, zaoblené plynulosti, která není zaprodána chtění, nýbrž se děje jako spontánní působení, řízené tvůrčí imaginací.
Je správné pracovat na základech, které upřednostňují kontinuální cvičení jednoduchých - ale během prvních let nezbytných - principů. To může rozvíjet spontánní proudění, má-li být nějaká sekvence procvičena natolik, že už není zapotřebí žádného napětí vůle k tomu, aby byla provedena přesně a plynule. Takováto sekvence by měla být procvičována tak dlouho, až na ni už vůbec nebudeme muset myslet, nýbrž až myšlenky a sled pohybů vytvoří spontánní a harmonický celek. Jeho provedení pochází z vnitřní pozornosti, intence a imaginace. Vnitřní napětí a vnitřní energetický tonus v kontastu s přibývajícím tělesným uvolněním sjednocuje všechny úrovně. Tento proces vede k sjednocení čchi - k principu vody, k Wu-Wej. Spirálovité pohyby se dějí podle přírodou daných směrů otoček, všechny akce se v Tchaj-ťi čchuanu dějí okrouhle a zvlněně. Není zde ani jediný přímočarý pohyb. Po mnoha létech cvičení vzniknou vlny pohybů tak subtilních, že jejich nasazení ani nelze zpozorovat. Spirály jsou tak zhuštěny, že proud pohybů se stane jemným a zároveň plným síly jako voda. celé tělo a (prostřednictvím čchi) také celý prostor tvoří kontinuum jednoty. Jestliže někdo tuto jednotu napadne, bude se cítit tak, jakoby byl vržen do nezměrnosti oceánu.
