Já a moje zvířata
Doma mám hodně zvířat, asi se ptáte kde jsem vyrůstala? Ale u nás v rodině a ještě když bydlíte na vesnici bylo běžné mít hodně zvířat. Nejdříve jsme měli psa, pak i kočku, později koně, krávy atd. Teď už máme tři kočky, dva psy, stádo ovcí, králíky a jednoho osla. Pamatuji si když jsem byla malá a táta měl volno a já nemusela do školky. Obstarávali jsme spolu zvířata, jezdili jsme traktorem a tak jsem vyrostla se zvířatama až dodnes.Byli někdy i těžké chvilky když vám něco nejbližšího umřelo nebo bylo nemocné. Už jsem si to taky vyzkoušela, měla jsem vlastního koně, kterého mi rodiče koupili. Byla jsem nejšťastnější člověk na světě, že jsem konečně měla svého koně. Mohla jsem se o něho starat, každý den být s ním. Pak ale přišlo období, které bych nikomu nepřála. Kůň onemocněl, měl velký zánět průdušek a zápal plic. Nakupovali jsme tolika léků ale nic nepomáhalo. Pak přišla rána, opravdu nikomu bych toto nepřála. Když stojíte u svého nejoblíbenějšího zvířete přímo u hlavy u očí a veterinářka vám řiká že se stim nedá nic dělat a budete to nebohé zvíře utratit. Chce se vám brečet, ale nemůžete, protože všichni na vás koukají jak se zachováte. Já jsem věděla, že jediná možnost je koně utratit, ale rozloučit jsem se sním nechtěla. Nakonec jsem koně dala utratit, protože jsem věděla že jedině tak se nebude trápit. Bylo to hrozný období nerada na něj vzpomínam a už jiného koně nechci. Teď mám kocoura, psa a osla a ty mi zatím stačí.