Letiště v době II. světové války
Letiště Nesvačily bylo zřízeno jako vojenské. Vznikla záložní letištní plocha, která měla plnit účel náhradního letiště pro potřeby československé armády. Přišla však kapitulace a naše armáda už letiště nevyužila. Od března 1939 sloužilo letiště německé armádě pro intenzivní výcvik budoucích pilotů Luftwaffe. Letištní personál byl ve stanech, jedinou stavbou zde byla strážní budka a malý objekt na jižní straně, který sloužil jako dílna. Až do poloviny roku 1944 bylo vedeno letiště jako výcvikové a jako záložní. Pak zde začala přistávat i letadla dopravní. Přistávací dráha byla travnatá nezpevněná o rozměrech 825x685m ve tvaru L. Bylo zde cca 40 pilotů a mechaniků, tento personál byl ubytovaný v Bystřici a v okolních obcích. Účastníci kurzů využívali zabranou školu v Bystřici, kde byly učebny. Správcem letiště byl pan Bačina, který měl blízké styky s německými důstojníky. Jeho syn byl v Hitlerjugend. V době vystěhování obce rodina Bačinova bydlela v nové vilce č.p.108 ( dům pana řídícího učitele Jana Kouby).
Výcvik pilotů probíhal nejprve na bezmotorových strojích. Jednalo se o jednosedadlové větroně GRUNAU BABY I bez brzdících klapek a GRUNAU BABY II s brzdícími klapkami. Po zvládnutí pilotáže na bezmotorových letadlech přecházeli adepti na stíhací BF 109 apd. V rámci pilotního výcviku získávali adepti i důstojnické hodnosti v rámci působení v Luftwaffe. Avšak další dovednosti, např. na motorových strojích získávali účastníci kurzů i na dalších letištích, kam byli převeleni, zde v Nesvačilech končili pilotními zkouškami "C".
Na nedalekém Semovickém rybníku přistávaly a vzlétaly hydroplány Heinkel HE-115. Byly to špičkové dvoumotorové stroje s kovovými plováky. Samonosný středoplošník byl celokovové konstrukce s krytými prostory pro osádku. Letadla kotvila u hráze rybníka.
Letadla na letišti byla rozptýlena po jeho obvodu, v rámci ochrany a obrany letadel se provádělo jejich zamaskování pomocí malých a středně vzrostlých smrčků. Maskování však bylo nedokonalé a na letištní pláni bylo možno tyto stroje rozeznat. SS-Komanda-tura Benešov dala obecnímu úřadu v Bystřici nařízení, které požadovalo denně přistavit minimálně deset koňských povozů pro odvoz smrčků na letiště. Stejné nařízení měly i některé další obce ležící mimo území SS-Truppenübungsplatz Böhmen.
Ke konci druhé světové války pronikaly stále častěji spojenecké letouny na území Protektorátu Čechy a Morava. Byli to tzv. kotláři, kteří útočili na nádraží, lokomotivy a ničili chod dopravní infrastruktury. V noci z 24. na 25. března 1945 zaútočil letoun De Havilland Mosquito NF Mk.XXX z Kanadského královského letectva ( RCAF-Royal Canadian Air Force ) bleskovým náletem na stojící letadla. Pilot Donald Aikins MacFadyen zničil pět letadel Heinkel HE 111, jedno po útoku začalo hořet.
Donald Aikins MacFadyen se narodil 18.prosince 1920 v Montrealu. Do RCAF vstupuje 11. května 1940, prochází základním pilotním výcvikem, který končí v říjnu 1940. V prosinci 1943 je zařazen v Anglii k bojové jednotce 418.squadroně. Tato jednotka byla určena především pro noční operace a ničila létající pumy V-1. V listopadu 1944 nastupuje k 406. squadroně kde byly super moderní Mosquita Mk. XXX. Výsledky soubojů a útoků jsou 7-1-0 ve vzduchu a 5-1-17 na zemi. K tomu ještě musíme přidat pět zničených střel V-1. Za vzdušná vítězství mu byl udělen 2x DFC ( Záslužný letecký kříž ) a DSO ( Řád za vynikající službu ).
Dalším útočícím letounem měl být Lockheed P-38 Lightning pilotovaný příslušníkem Americké 8. letecké armády. Jednalo se o noční útok. Pilot zaregistroval světlici, kterou vystřelil voják hlídající letiště. Letiště bylo střeženo vysloužilými vojáky německé armády-tzv.Werkschutz. Americký pilot uviděl na letištní ploše špatně zamaskovaná letadla a několika dávkami z palubních zbraní některé stroje vyřadil z činnosti.
Spojenecké letouny útočily i na vlakové soupravy. V nedalekých Tomicích byl veden hloubkový útok 1.dubna 1945 ve 14hod. 15min. v úseku mezi Tomicemi a Olbramovicemi. Byl napaden osobní vlak, zasažena byla lokomotiva a několik vozů. Lokomotiva byla vyřazena z činnosti. Hloubkový nálet se odehrál o pár dní později mezi Tomicemi a Bystřicí. Čtvrtého dubna 1945 dostala lokomotiva osobního vlaku kolem devadesáti zásahů a byla vyřazena z činnosti. Rovněž bylo poškozeno zařízení dorozumívacích prostředků.
V měsíci dubnu a začátkem května 1945 bleskové hloubkové nálety spojenců prožívala i železniční stanice Olbramovice. Soustřeďovalo se zde velké množství vojenských vlakových souprav. Jeden z náletů byl zvlášť těžký, trval asi půl hodiny. Útok byl veden na vojenský vlak, který přepravoval koně, vojsko a vojenskou techniku. Vedlejší sousední nemovitost obchodníka pana Dvořáka byla zasažena také. Jednalo se o třípatrový zděný objekt skladu, který měl dřevěné stropy a dřevěné sloupy, které stropy podpíraly. Zásahem se objekt vzňal a celý vyhořel. V objektu bylo obilí, brambory a uhlí. Nedaleko stojící garáž zasažena naštěstí nebyla. SS vojsko tam mělo uskladněno v plechových sudech velké množství benzinu.
Po osvobození naší vesnice bylo na letištní ploše mnoho trofejního materiálu. Letadla Siebel byla celkem letuschopná, ruští mechanici udělali jen nějaké zkoušky a drobné úpravy. Hákové kříže zatřeli barvou a namalovali rudé pěticípé hvězdy. Pak Rusové s takto upravenými letadly Siebel odletěli. Na letišti byl i jeden speciální Junkers, který byl ve vnitřní úpravě pro přepravu raněných. V letadle byla zavěšena plátěná lehátka. Po drobné opravě tohoto stroje s ním odletěl pilot československé armády. Několik letadel v počtu cca 15-20 bylo přetaženo z Kůstkova pole, které bylo za silnicí směrem k Ohradě. Zpátky na letištní plochu tyto nefunkční poškozená letadla pomáhal přetahovat pan Karel Šebek volským potahem (údajně snad někdo pořídil i fotografii). Ruští mechanici pak tyto a další poškozené stroje připravovali k odvozu ke sešrotování a uzavřela se tak černá historie letiště i našeho kraje.
...