Druhý domov, dětství u Sejků
Pan Václav Čihák se narodil v roce 1923 ve Veselíčku u Sedlčan. Pan Čihák měl šest sourozenců, takže se rodiče museli co ohánět, aby děti uživili. Otec byl válečný invalida a bral rentu 90Kč. Matka byla dělnice a brala 120Kč za měsíc. Pak se Čihákovi přestěhovali do Bezejovic, rodiče pracovali na hospodářském dvoře. Pan Václav chodil do školy do Nesvačil. Před prázdninami dávali požadavek nesvačilští sedláci na malé pomocníky na povřisílka. Povřisílka sloužily ke svázání snopů. Snopy se pak po šesti až osmi kusech stavěly k sobě a vznikaly panáky. Kluci nastoupili na školní dvorek a sedláci si je vybírali. Pan Václav Sejk, výborný hospodář, si vybral malého Vašíka Čiháka. Jan Král, který pracoval u Sejků řekl: "Pantáto, já Vašíka k nám dovedu". Vašík byl rád, ale na druhou stranu měl výčitky svědomí, protože o těch povřisílkách to rodičům neřekl. Jako správný kluk jim chtěl pomoci, ukázat jim, že se už dokáže o sebe postarat. Tak začal pobyt malého osmiletého Vašíka na selském gruntu č.p.52. Pan Václav Sejk si Vašíka oblíbil a začal mu říkat Kluku. Možná proto, že Sejkovi měli jen jednu dcerku Marušku. Kluk chodil pravidelně do Bezejovic za svými rodiči a vyprávěl, jak je u Sejků spokojený.
Prázdniny skončily a tím i práce u Sejků. Václav Sejk chodil ke krejčímu Brabencovi do Bystřice. Tam také za odměnu nechal ušít šaty i s vestičkou pro malého Vašíka Čiháka. A k šatům byly i pěkné botky. Když pro Vašíka přišla matka z Bezejovic, tak pantáta Sejk řekl: "Podívejte, kluk je to velmi šikovnej, abyste neřekli, máte doma dětí ještě dost, nechte ho tady ještě přes zimu". A tak se stalo, že po zimě byl zase konec školního roku a další potřeba povřisílek. Kluk už na statku zůstal. Dělal drobné lehké práce, nosil svačinu na pole, krmil králíky, čistil postroje apd. Pantáta Sejk ho vedl i k učení, dbal aby se Vašík pravidelně připravoval do školy. Pan Čihák na svého učitele rád vzpomíná: "Náš pan učitel Jan Kouba, jó to byl zlatej člověk".
V patnácti letech začal Václav Čihák jezdit s koňmi. Buď mu koně okšíroval pantáta, nebo si je okšíroval sám. Václav Sejk byl vynikající chovatel, chovné koně měl zapsané v zemské plemenné knize. To znamená, že hříbata měla hodnotu, jezdilo se s nimi na přehlídky do Neveklova a když se hříbátko prodalo, tak dostal Vašík od pantáty 50,-Kč. Václav Sejk nikdy nevztáhl na Vašíka ruku, ale někdy mu něco vytknul. Jednou podmítal u Hůrek a byl tam ještě cípek tak na půl hodiny. Přijel domů pozdě a pantáta mu říkal, že se musí jezdit domů včas, že se to klidně mohlo dodělat zítra.
Pak nastala smutná válečná léta. Václav Sejk s rodinou a s Václavem Čihákem se stěhoval do Mladoušova. Pak úředníci z pracovního úřadu dali Václavu Čihákovi dvě možnosti, buď Německo anebo dvůr Bezejovice. Václav se rozhodl pro Bezejovice a tak se dostal do Dlouhé Lhoty do domu Tumových a pak se musel stěhovat do Mlýnů. Ve Mlýnech zachránil Sejkovu kobylu, která byla Němci svedena v době vystěhování do SS Hofu Bezejovice, tajně ji odvedl do Mladoušova. Na dvoře v Bezejovicích jezdil s koňmi a prováděl práce na polích. Zde se často setkával s vězni ze Sonderlágru, kteří zde museli také pracovat. Další válečné období prožívá Václav Čihák v Rakousku, kde po čtyři měsíce je nasazen, spolu s dalšími chlapci, na výkopové práce na zákopech.
Po válce se stěhují rodiče Václava Čiháka do obce Hradiště na Novobystřicko. Václav Čihák tam po krátké době kupuje také dům a žije tam společně s rodiči. Stále však vzpomíná a stále se vrací do Nesvačil. A činí tak i po smrti Václava Sejky a jeho ženy Anežky, neboť jejich dcera Maruška a její rodina přijímá stále Václava Čiháka ve svém domě s upřímnou pohostinností. Na závěr slova, která mi několikrát pan Václav Čihák řekl: " Když jsi tady prožil šťastné dětství a mládí, proto se sem rád vracíš".
Vpravo Václav Sejk se svým sousedem panem Kudrnou.
..