Dyje byla zákeřná voda, plná
hlubin a vírů, přesto, že měla klidný tok. I dobrý plavec byl stržen jejími
víry a až po mnoha dnech vyplaval. Já sám jsem viděl v srpnu 1883, když
byl stržen mušovský splav a z dunajovické strany řeka rychle odtekla, její
dno, které bylo většinou rovné, ale náhle tam byly 6 – 10m hluboké jámy a tak
hluboké praskliny, že na jejich dno nedosáhla žádná tyč a vykládalo se, že se
tam klidně schová kostelní věž. Vířící a valící vodou při tání ledů měly kdysi
tyto trhliny vzniknout a rok od roku se prohlubovaly. Jedno
z nejnebezpečnějších míst bylo místo u starého dřevěného mostu, u sv.
Jana. Nebylo roku, aby se tam neutopila jedna nebo více osob.
Ještě v devadesátých letech
táhli po říšské silnici tovaryši na jih i na sever, šli na vandr a hledali si
nového mistra. U dřevěného mostu přes Dyji bylo krásné místo na odpočinek.
V létě stávala u sv. Jana obchodnice, která prodávala zralé ovoce a
potraviny. Unaveni putováním na horkých prašných cestách se zde cestující rádi
zastavovali, osvěžili se, a také v blízké studánce byla dobrá voda. Pod
mostem, u brodu, bylo krásné místo na koupání, 10 kroků nahoru a 10 kroků dolů.
Kdo překročil tyto hranice, potopil se v hloubce a jen dobrý plavec se
mohl s bídou dostat zpět na břeh. Přesto, že tam stála tabule
s velkými písmeny „Vzhledem k velkým prohlubeninám se před koupáním
varuje“, našli zde mnozí smrt. Mělčina pod mostem, kde mohly projíždět vozy
mnohé zlákala přesto, že zde byla výstražná tabule. Milíře mostu způsobovaly
silné proudění a 10 kroků dále byl prudký spád s pomalým, ale mocným
vírem. Tam se mnoho lidí utopilo.
Prolomil se led
V lednu 1868 lovili mušovští
rybáři paní Eignerové z Dunajovic, majitelky mlýna, od mlýna nahoru.
Protože byl velký úlovek a paní Eignerová byla u večeře štědřejší nežli
obvykle, byla už pozdní noc, když se rybáři vraceli domů. Při svitu měsíce a
malém množství sněhu šli rybáři ve dvou skupinách nejkratší cestou přes
zamrzlou Dyji k Mušovu. Když přišli první k Rundsee, začal praskat
led. Na zkoušku nechali spadnout hák a ten prolomil led. Vrátili se a přešli
zamrzlou Dyji na jiném úseku. Druhá skupina rybářů šla po cestě vychozené první
skupinou, bezstarostně vykládajíc, a nedívala se na díru v ledu a
odchylující se stopy. V ostrém pochodu kráčeli a sotva byli
v polovině, všech 6 osob se prolomilo. Jen 14ti letý chlapec se mohl
udržet a byl zachráněn Georgem Beckem a přispěchavšími rybáři z první
skupiny. 4 muži utonuli a sice Kpls (?) Stefan,
Seifert Franz a Simon a jeho syn. Nejhůře byla postižena rodina Seifertova.
Soudobé události
1890
7. prosince byla u školy založena
zahrada.
28. srpna vypukl požár ve stodole
Jakoba Becka, pokryté břidlicí, z neznámého důvodu a rychle se rozšířil na
vedlejší domy č. 23, 24 a 25. Všechno vyhořelo. Za velkého větru byly přeneseny
jiskry přes silnici na dům č. 55, takže vyhořel dům č. 55, 53, 52, 77 a 49.
Ve vinicích se objevila nemoc
listů, peronospora. Objevila se poprvé, hrozně řádíc. Listy zhnědly a odpadly,
takže vinohrady byly bez listů a hrozny nemohly dozrát. Násada byla
v srpnu nádherná, ale peronospora zničila celou úrodu. Tehdy se nevědělo
nic o stříkání měďnatým roztokem.
Začátek září, telefonní linka
Brno – Vídeň.
1891
Vysoká voda, velké povodně. Více
domů bylo pod vodou, takže jejich obyvatelé se museli vystěhovat a zachránit
také dobytek.
Zřízení kaple u říšské silnice,
věnováno paní Marií Binderovou z č. 39.
První postřiky proti peronospoře
s měďnatovápenatou směsí (2 kg měď. louh, 3 kg vápno, rozpustit ve 100 l
vody).
1892
Obecní volby, starosta Rudolf
Feuchtinger.
3. července ustavena komise na
boj proti révokazu.
Říšská silnice vede přes 24
přechody se zděnými mosty, které mají celkem délku 127 stop. Starý dřevěný most
přes Dyji je stržen. Byl 36 stop dlouhý a spočíval na 5ti pilířích. Na jeho
místě byl postaven nynější železný most. Náklady 40000 zl. Stavitel:
Strassenareal, zast. Ing. asistentem Joannem Brandtnerem. Dno Dyje je před
mušovským mlýnem vybagrováno v délce 1200m do 3m hloubky.
Starý kostel je na spadnutí. 6.
května přišla stavební komise ohledně kotelní věže. Obec věnovala na výstavbu
kostela 1000 zl.
Hrozné požáry a povodně
posledních let vedly k založení dobrovolných hasičů a strážců vody
v obci Mušov (foto mušovského mostu, v pozadí Pálava – str. 145).
Dobrovolní hasiči a strážci vody
Jako spolek založeno v roce
1893.
na str. 145 – jména
funkcionářů…..
V roce 1919 daroval Josef
Lammel č. 37 spolkový prapor. Byl zakoupen za 2500 Kč od firmy Krickl und
Schweiger, Vídeň. Vysvěcení praporu bylo 10. srpna 1919. Kmotra, paní Vincencie
Lamelová, věnovala stuhu k praporu a šerpu (celkem 750 Kč).
V boji proti povodním
Chaloupky
V předměstí Mušova, u tzv.
chaloupek, byla snížena půda o tolik, jak za ním se nacházející louky. Kromě
toho bylo toto místo odděleno hlubokým a dost širokým příkopem od ivaňské
silnice od výše položené říšské silnice, takže mohli lidé bez obcházení jít
cestičkou z prken patřící Tomáši Beckovi. Prkna byla v polovině
podložena vysokou kozou. Už při střední povodni se museli tito lidé přepravovat
jen pomocí lodí. Cestička po prknech byla neschůdná. Když voda stoupala a
dobytek nebyl včas zachráněn v důvěře, že voda víc nestoupne, potom měli
chalupníci co dělat, aby zachránili sebe a dobytek.
V příkopu před domky měla
voda tak silný proud, že jen velice zdatní veslaři se mohli dostat proti proudu
a nebylo vůbec ani pomyšlení na přeplavání krav. Proud by je strhl do hlavního
řečiště Dyje a byly by ztracené. Aby se dobytek mohl dostat dobře na druhou
stranu, házela se lidem na prst silná rybářská lana. Ta byla uvázána dobytku za
rohy a zdatnými muži byl dobytek v pádícím proudu přetahován na říšskou
silnici. Když se stalo, že některá kráva byla proudem převrácena, zmizela pod
vodou a potom se muselo rychle táhnout ze všech sil, aby se kus zachránil. Je
velká zásluha pana bývalého starosty Josefa Liebera o založení těchto hlubokých
příkopů a tím odvrácení nebezpečí od lidí a zvířat. Dnes jsou chaloupky
chráněny zvýšením nádvorního místa spojeného dobře s říšskou silnicí.
Záchrana před utopením
„Ať zazní píseň o dobrém muži:“
Když při tání ledů řeky Dyje,
Svratka a Jihlavka valily své mocné hnědé proudy a daleko široko všechno
zatopily a kolikrát na dny a týdny přerušily každé spojení, to na mnohého
přicházela tíseň z toho, co ho ještě čeká. Rodilý Mušovan takové strachy
nezná. U vody vyrostl, zná její tajemství, její mocnou krásu a její nebezpečí,
nebojí se ani povodní a ví, jak se má chovat v době nebezpečí ( str. 147-fotografie Mušovské domky).
Jinak je tomu u cizích, jak dokazují záznamy statečného mušovského kronikáře
Josefa Liebera. Až do roku 1876 nebyly zaznamenány žádné tragické případy při
povodních u říšské silnice. Cesta do Ivaně, nynější okresní silnice, nebyla
tehdy vzhledem k hlubokým příkopům, které jsou dnes přemostěny, za velké
vody sjízdná a veškeré spojení bylo možné jen po říšské silnici přes
Pohořelice.
V březnu 1876 přišla velká
voda překvapivě rychle a překročila stav z roku 1872 ještě o 30cm.
V té době se v Mušově zdržoval za obchodními záležitostmi pan Johann
Wagner, rodilý Mušovan, tenkrát řezník ve Vojkovicích. Ráno ještě docela dobře
projel nízkou vodou, která zatopila říšskou silnici a odpoledne chtěl, navzdory
výstraze, jet zpět do Vojkovic. Velká voda mezitím zatopila říšskou silnici do
výšky 80cm a byla hodně prudká. Chtěl nejhlubší místo projet klusem a to byla
jeho zhouba. Rychlou jízdou nemohla voda stékat z os kol a hromadila se.
Ujel sotva 40 kroků, vůz se převrátil a spolu s koněm i povozníkem byli
odneseni strhujícím proudem. Pan Wagner se naštěstí zachytil vrby, jejíž větve
ho zadržely na tak dlouho, až byl statečnými Mušovany zachráněn. Připluli na
loďkách, když ho slyšeli volat o pomoc. Také kůň, který se utrhl, byl
zachráněn. Jen vůz byl ztracen.
Ani ne za hodinu poté jel
mikulovský obchodník Abeles, přijížděje z Brna, vysokou vodou. Měl
zapřaženy dva koně a na voze seděly tři osoby. Také ty potkal stejný osud, když
tryskem chtěli projet bouřící se vodou. Naštěstí se všichni mohli zachytit vrb,
takže byli zachráněni před utopením. Na jejich křik přiběhli bratři Anton a
Leopold Kotzorovi a s nasazením vlastního života všechny včetně jednoho
koně zachránili. Abeles měl na sobě silný kožich, jeho záchrana byla nejtěžší,
protože se nemohl vyzvednout z vody kvůli svému nasáklému, sešněrovanému
kožichu. Musel být řetězy vzat do vleku na lodi, jeden z bratrů mu držel
hlavu nad vodou, aby se nepotopil.
Soudobé události
1893
Podél vinných sklepů je vysázeno
2000 ovocných stromů. Velmi dobrý vinařský rok.
V domě č. 44 je zřízena
pomocná nemocnice (cholera).
11. června v souvislosti
s úmrtím starosty Rudolfa Feuchtingera kondoluje okresní hejtman obci.
18. června se konají nové volby.
Starostou se stal Stefan Hofmann.
Do Mušova přichází farář Cyrill
Nawratil, je slavnostně přivítán. Utonul ve Svratce v roce 1901.
1894
Brzy začíná jaro. Začátkem dubna
je už tak teplo, že se koupe v Dyji.
4. dubna jsou velké požáry, padá
jim za oběť celá východní část obce. Vyhořely domy 1,2,3,4,5,6,37,38,72,83.
Přes velkou vzdálenost a vysoký živý plot přeskočil oheň také na domy pokryté
slámou: 37,83 a 84.
1895
Zvětšuje se hřbitov a staví se
nemocnice. Epidemie záškrtu, která řádila od roku 1892, mizí.
1896
16. června je pohřeb faráře
Böhma, 86ti letého starce, který působil v Mušově víc než jedno
půlstoletí. Zúčastní se všichni obyvatelé obce.
Zakládá se spořitelna.