Shagya arab
Historie vzniku:
Shagya arab vděčí za svůj vznik armádě, resp. hřebčínům rakousko-uherské monarchie. V evropských podmínkách se postupem času podařilo vyšlechtit na základě arabského plnokrevníka koně ušlechtilého, tvrdého a vytrvalého. Cílem selekce bylo dosažení větší velikosti koně, jeho rámce, síly kostry a jezditelnosti tak, aby mohl splňovat jak nároky kavalerie, tak i obyčejných rolníků. V dobách rakouska uherska byl označován jako ORIENTÁLNÍ POLOKREVNÍK.
V meziválečném čase se poptávka po koních začala snižovat - přišel čas mechanizace, armáda již koně přestala potřebovat. Po 2. světové válce se v západních zemích (Německo, Švýcarsko, Rakousko, Dánsko) začaly formovat první svazy pro chov Shagya-araba. Hlavním cílem bylo zachování cenného dědictví chovu arabských koní bývalých rakousko-uherských hřebčínů. K uznání čistokrevnosti Shagya-araba bylo zapotřebí souhlasu světové organizace pro chov arabských plnokrevníků (WAHO). V roce 1978 proběhla v Hamburku světová konference, během níž bylo prostudováno 200 rodokmenů koní Shagya-arab. Poté byl Shagya-arab vyhlášen za speciální čistokrevné arabské plemeno. Tímto rozhodnutí zaniklo dlouho používané označení " o r. 1/2 (orientální polokrevník)" a vznikl samostatný a čistokrevný Shagya-arab.
V roce 1993 vznikl Svaz chovatelů Shagya-araba v České Republice. Dne 14. května 1994 se stala ČR členskou zemí mezinárodního svazu ISG (Internationale Shagya-arab Gesellschaft - Mezinárodní organizace svazů Shagya-araba). Jedním z předních osobností je pan Otto Dlabola, který pro chov českého Shagya-araba udělal (dělá) mnoho.
Specifika:
Shagya-arab je pouze o 23 let "mladší", než anglický plnokrevník. Obě plemena mají stejný původ. Hřebci se vybírali orientální, klisny s převážně arabským výrazem. Přes relativně vysoký podíl krve arabského plnokrevníka se má od něho ve svém typu, velikosti a rámci znatelně lišit. Z toho důvodu se doporučuje ve IV. generaci maximálně 9 arabských plnokrevníků z 16 předků. Chovným cílem je arabský kůň v mohutnějším rámci. Jeho temperament, charakter i zevnějšek má splňovat požadavky pro všechny druhy bežného jezdeckého sportu, včetně zápřahu.
Nejvýznamnější hřebčíny:
Mezöhegyes - původní venkovský statek leží 70km severovýchodně od maďarského Segedína. Jeho zakladatel, Jószev Csekonics (1757 - 1824) byl mimořádně nadaný odborník v chovu koní. V roce 1793 zde bylo chováno 1000 klisen a celkový stav činil 4.388 koní. Maximum hřebčína bylo v roce 1810 - celkem 13.326 koní, z toho 4.018!! klisen. V prvních letech choval hřebčín koně arabského původu - posléze se hřebčín proslavil především chovem koní kmene Nonius. V roce 1876 bylo přikročeno k likvidaci arabského stáda - velkou část klisen a několik plemeníků převzal hřebčín v Bábolně a Radovci.
Radovec - je jedním z největších evropských hřebčínů a leží ve východních Karpatech. Založení hřebčína bylo výhradně pro vojenské účely - tzv. "divoký hřebčín", což bylo vlastně shromaždiště různých koní. Hřebci pobíhali volně ve stádě s klisnami, ty byly buďto již březí, nebo se sajícím hříbětem po boku. Takovíto koně byli pro jezdectvo nepoužitelní. V roce 1774 získal vedení hřebčína do rukou kapitán jízdy Joseph Cavaller, který je uváděn jako zakladatel hřebčína v Radovci a letopočet 1774 je oficiálním datem jeho vzniku. Volný stádový chov byl zrušen. Řada klisen z radoveckých stád založila své rodiny, které dodnes přežívají. Klisny nesou označení číslem a poznámkou "volný chov", jelikož jejich přesný původ z dob "divočiny" není známý.
Po vypuknutí 1. světové války byl hřebčín donucen k evakuaci, opouštělo ho celkem 1.757 koní. Stáda překonávala obtížnou cestu horami Karpat pěšky, většina z nich prošla cestu v délce až 200km, aniž by v průběhu pochodu docházelo ke ztrátám. Koně byli umístěni téměř po celém Rakousku-uhersku. Dne 1.srpna 1919 byl hřebčín s konečnou platností rozpuštěn. Radovecká krev však zůstává základem chovu evropského arabského plemene - mimo jiné i státní hřebčín Topolčanky postavil svůj chov právě na podkladě radoveckých koní.
Bábolna - byl druhý z hřebčinců, na jehož založení se podílel Jószev Csekonics. Původně sloužil něco jako Mezöhegyeská filiálka. V roce 1806 však dvorní válečná rada ve Vídni rozhodla o rozdělení hřebčínů a udělila hřebčínu v Bábolně samostatnost. Stalo se tak v době války, Rakousko bylo poraženo Napoleonem. 15. května 1809 byla Bábolna evakuována a koně (naštěstí včas) převezeni do Mezöhegyese. Dne 19. června 1809 vtrhli do prázdného hřebčince Francouzi - a vzteklí, že je hřebčín opuštěný a bez koní, ho vypálili do základů.
Už ke konci roku 1806 přichází nová etapa hřebčína. Zvýšil se počet zaměstnanců i koní. Základem nové chovatelské činnosti tvořili klisny a hřebci z Mezöhegyese. V roce 1816 přišlo radikální rozhodnutí - všechny klisny budou připouštěny pouze orientálními hřebci.
Hřebčín prošel několika dalšími útrapami - morovou nákazou, prašivinou, hřebčí nákazou, chřipkovou epidemií koní, další evakuací. Nadále však rozšiřoval chov, především importem orientálních hřebců, které dodnes známe jako zakladatele linií: Shagya, Koheilan, Dahoman, Siglavy Bagdady, O´Bajan. V Bábolně se rozvinula linie Gazal, Jussuf, Kemir, Hadban Kuhailan Zaid. Vrcholné slávy dosáhl hřebčín v letech 1932 - 1942 pod vedením velitele Tibora von Pettkó-Szandtnera. V té době prohlásil známý hipolog Dr. Gustav Rau: " Bůh nechť zachová Bábolnu, a to nejen pro Maďarsko, nejen pro Evropu, ale pro celý svět".
Topolčianky - Štátný žrebčín v Topolčiankách byl zřízen 15.10.1921 a jeho prvotním úkolem byl chov anglických polokrevných koní a koní kmene Nonius. Později převzal zodpovědnost i za chov arabského polokrevníka, lipického koně a hucula. Základem chovu Shagya-araba tvořilo 30 klisen, 23 dovezených z Radovce, ostatní z Bábolny a jiných míst. Ke stádu klisen byly posléze přidáni plemeníci. V Topolčiankách se nejlépe uplatnila linie Shagya, Koheilan, Siglavy Bagdady, Dahoman, Gazal. Působili zde také 3 hřebci polského chovu (Aghil Aga, arabský plnikrevník Rasim a Orestes). Ti přispěli v chovu svojí hnědou barvou, ovšem po 2 generacích jejich působení zaniklo.
Hřebčín v Topolčiankách byl za uplynulých 80 let několikrát přejmenováván. Od 1.3.1993 je nazýván Národný žrebčín Topolčianky.
Označování koní plemene Shagya-arab:
PRAVÁ STRANA:
Pravé sedlo - pořadové číslo narozeného potomka po otci
LEVÁ STRANA:
Levé stehno - symbol označující příslušnost k plemeni
Levé sedlo - kmenový výžeh otce
KMENOVÉ VÝŽEHY:
Siglavy Bagdady
Shagya
Koheilan
O´Bajan
Jussuf
Kuhailan Afas
Hadban
Dahoman
Gamil El Kebir
Gazal
Saklavi I
Linie hřebců:
Linie hřebců ovlivňující chov plemene Shagya Arab v České Republice:
Jméno | Původ | Barva | Rok nar. | Rok importu | Hřebčín | |
1 | Shagya | db | běl. | 1830 | imp. 1836 | Bábolna |
2 | Koheilan | db | běl. | 1876 | imp. 1885 | Bábolna |
3 | Siglavy Bagdady | db | běl. | 1895 | imp. 1902 | Bábolna |
4 | O'Bajan | db | vr. | 1880 | imp. 1885 | Bábolna |
5 | Gazlan - Gazal | db | běl. | 1840 | imp. 1882 | Lipica |
6 | Mahmoud Mirza | db | hd. | 1851 | imp. 1866 | Bábolna |
7 | Dahoman | db | hd. | 1846 | imp. 1852 | Bábolna |
8 | Hadban | db | běl. | 1891 | imp. 1897 | Bábolna |
9 | Saklavi I | db | běl. | 1886 | - | Egypt |
10 | Gamil El Kebir | db | ryz. | 1870 | imp. 1880 | Egypt |
11 | Kuhailan Afas | db | hd. | 1930 | imp. 1931 | Gumniska |
12 | Sueyd | db | běl. | 1850 | imp. 1855 | Egypt |
13 | Bairactar | db | běl. | 1813 | imp. 1817 | Weil |
14 | Kemir ex Sven Hedin | ox | hd. | 1905 | imp. 1925 | Bábolna |
15 | Mersuch | db | běl. | 1898 | imp. 1902 | Bábolna |
ox: plnokrevný arabský kůň narozený mimo arabské země a Egypt
db: originální arabský kůň odchovaný uznanými beduínskými kmeny
Rodiny klisen:
Rodiny klisen ovlivňující chov plemene Shagya Arab v České Republice:
Jméno | Barva | Rok narození | Hřebčín | |||
Rodina 1 | 40 Lady Sarah A1/1 | hd. | 1850 | z Anglie imp. 1855 do hřebčína Kisbér | ||
Rodina 2 | 542 Magyár | běl. | 1790 | hřebčín hraběte Zsigmond Andrássy | ||
Rodina 3 | 8 "Volný chov" | - | 1806 | sedmihradská klisna neznámého původu | ||
Rodina 4 | 76 Bent El Arab db | běl. | 1880 | imp. 1885 do c.k. hřebčína V Bábolně | ||
Rodina 5 | 190 Kiss db | běl. | 1887 | imp. 1890 Radovec | ||
Rodina 6 | Milordka | běl. | 1816 | hřebčín knížete Romana Sanguzska Slawuta-Chrestowka | ||
Rodina 7 | 885 Moldauerin/ 370 Moldauerin | - | 1783 | Bukovina - původ neznámý | ||
Rodina 8 | 97 "Volný chov" | vr. | 1800 | hřebčín Mezöhegyes - původ neznámý | ||
Rodina 9 | 74 Tifle db | ryz. | 1810 | imp. 1816 do c.k. hřebčína V Bábolně | ||
Rodina 10 | Kadisza Mloda | - | 1902 | Mikolaj Lukasiewicz, Podhajczyki, Polsko | ||
Rodina 11 | 592 Gratiosa/ 131 Moldauerin | - | 1783 | c.k. hřebčín Mezöhegyes | ||
Rodina 12 | 155 Barbarino IX / 162 Infantados | hd. | 1814 | c.k. hřebčín Radovec | ||
Rodina 13 | 163 Faride (Feridja) db | hd. | 1828 | imp. 1836 do c.k. hřebčína V Bábolně | ||
Rodina 14 | 12 En Nasira db | běl.. | 1899 | imp. z Sýrie do Jugoslávie | ||
Rodina 15 | 59 Siebenbürgerin | běl. | 1786 | sedmihradská klisna neznámého původu | ||
Rodina 16 | 30 Maria A1/1 | hd. | 1842 | imp. 1853 Piber | ||
Rodina 17 | 60 Adjuzedb | - | 1876 | imp. 1885 ze Sýrie do Bábolny | ||
Rodina 18 | 265 SiebenBürgerin | - | 1780 | sedmihradská klisna zakoupená 1783 | ||
Rodina 19 | 216 Semrie db | běl. | 1896 | imp. 1902 do Bábolny | ||
Rodina 20 | 81 Kohaila db | běl. | 1891 | imp. 1885 ze Sýrie do Bábolny | ||
Rodina 21 | 759 Moldauerin | - | 1804 | Bukovina - moldavská klisna |
Zdroj:
Plemenná kniha čistokrevných koní Shagya-arab Česká republika - svazek I a II, autor Otto Dlabola.
Řád plemenné knihy sha-araba
www.shagyaarab.com