Pátý ročník podle mého gusta! 1
PROBLÉMY V TÝMU
Toho rána vládla nad Bradavickým hradem ospalá nálada, většinou byli všichni zalezlí ve svých společenských místností aby se schovali před marnivým podzimním počasím, které doposud sužovalo všechny studenty i učitele. Studený vítr zalézal do kamenných zdí hradu, takže i uvnitř byla zima jako v lednu. Ošetřovna byla skoro plná a madame Pomfreyová nevěděla kam dříve skočit, neboť tuhle bylo několik prváků s ošklivou rýmou, jiní starší studenti zas schytali nesčetné popáleniny z pokusů vytvořit pro přátele oheň na zahřátí, když právě museli o přestávce čelit přívalům chladu na školních pozemcích. Jedno malé přilepšení ale za takové počasí přece jen stálo, protože většina z učitelského sboru byla dosti vyčerpána různými neduhy a tak se všechny ročníky mohly radovat nad zmírněním domácích úkolů. I v Nebelvírské koleji panovala únava…
„Harry nezahrál by sis něco? Je tu hrozná nuda.“ otravoval Ron pořád dokola dokud si s ním Harry nedal jednu partii šachů.
„A co kdyby jste si místo téhle brutální hry udělali úkoly? Pokud vím tak vám Snape zadal zvláštní trest o pěti stranách pergamenu.“ Ozvala se Hermiona, která dosud tiše seděla v křesle a dumala nad nějakou pěkně tlustou knihou. Velice znechuceně si prohlížela kouzelnou šachovnici na níchž se právě Ronův bílý střelec snažil chránit před Harryho královnou, která se mu pokoušela utrhnout hlavu. Harry s Ronem se na ni vyděšeně podívali.
„Blázníš? Je přece sobota!“ zdůraznil Ron a vyměnil si s kamarádem nevěřícný pohled. Hermiona si povzdechla, zakroutila hlavou a znovu zabořila obličej do oné knížky.
„Nazdárek vážení, co děláte vy tři?“ zavolala na ně zvesela Susan, hned jak se protáhla otvorem v podobizně Buclaté dámy.
„Ahoj Susan právě se nás Hermiona snaží nalákat na úkol pro Snapea.“ Vypálil okamžitě Ron a Susan se vedle něj posadila.
„Ani se jí nedivím, ona už je prostě taková.“ usmála se a Hermiona přikývla.
„Byli jste teď v poslední době na ošetřovně? Je to tam úplně narvaný, když jsem se tam šla podívat na Nevilla s tou rýmou skoro jsem neprošla. To by člověk nevěřil kolik se tam vejde lidí…“
„Nevěřím, že by bylo nemocných tolik studentů… Hannah Abbottová měla ošklivý kašel a přesto byla na všech hodinách. Nemyslím, že je to tak vážné.“ Namítla Hermiona a zavrtěla hlavou. Susan obrátila oči v sloup, uchechtla se a trochu pichlavě řekla:
„Tak to aby ses šla podívat na vlastní oči. Opravdu je to tam narvané k prasknutí. Už se němůžu dočkat omluvy…“
Harry se zasmál a Hermiona nad ním pohoršeně zakroutila hlavou, pak zlostně blýskla očima po Susan, popadla svoji knihu a rázně vstala.
„Dobře tak já tedy jdu…“ řekla a odešla.
Harry sledoval odcházející Hermionu a pak se obrátil na Susan.
„Byla za mnou Angelina,“
„Opravdu?“ podivila se Susan a místo Rona provedla tah na šachovnici.
„Ano, hm… no víš… dala tě na místo našeho nového brankáře místo Rona.“ Řekl Harry, zajíkl se a zoufale očkem pokukoval po Ronovi. Byl celý rudý a očima stále ujížděl někam jinam.
„Vážně? To je super,“ zaradovala se Susan ale když uviděla jak na ni Ron zírá a Harry prosí pohledem okamžitě dodala:
„… tedy ne, vlastně ano je to skvělé ale bylo by to lepší, kdybys to místo měl ty Rone samozřejmě.“ Její hlas se zlomil a ona zmlkla. Nechtěla příteli ještě více přitížit.
„Asi půjdu spát…“ prohlásil Ron a odešel do chlapeckých ložnic aniž by na některého z nich pohlédl.
„Chudák,“ politoval ho Harry. „hrozně to místo chtěl. Ale jeho trénink je naprostá katastrofa. Angelina říkala, že jestli se nezlepší bude ho muset nahradit a jak je vidět udělala to…“
„No a nemohl by mít jedno místo po dvojčatech? Za tebe máme Ginny, já jsem teď místo Rona a ti dva noví odrážeči také nejsou nic extra…“
„Myslím, že tak shovívavá Angelina nebude.“ konstatoval chabě Harry.
„Hm… možná. Ale musíme něco udělat, vždyť ani ne za dva týdny budeme mít zápas proti Havraspáru a jestli nastoupíme v tak špatné formě mají ti modrásci vyhráno předem...“
Susan se zamyslela. Jak to udělat aby jejich kapitánka týmu Angelina dovolila Ronovi znovu hrát…
TO BE CONTINUED...