O Kátě, která chtěla být dědečkem
O Kátě, která chtěla být dědečkem
Pomalu, ale jistě se blíží Vánoce, tak bych vám ráda dala ještě jeden tip na knihu od Signe Viškové – O Kátě, která chtěla být dědečkem, která je určena pro děti od tří let. Jak je již patrné z názvu, kniha vypráví o malé holčičce Kátě, která, když se jí někdo zeptal, čím by chtěla být, vždy odpověděla stejně, a to, že by chtěla být dědečkem. Víte proč? No je to úplně jednoduché. Kdyby jím byla, stali by se z nich dvou nejlepší kamarádi a mohli by spolu dědečkovatět. Že nevíte, co to znamená? Nechte se překvapit. Knihu vydalo nakladatelství HOST.
Když Kátě položili onu typickou otázku, čím by chtěla být, její odpověď byla pohotová. Chtěla by být dědečkem. Ostatní nad ní kroutili hlavou a říkali si, že ji to brzy přejde. Jenomže Káťa by chtěla být s dědou nejlepší parťačka a chtěla by s ním „dědečkovatět“. Co to znamená, se jistě ptáte? Spadají tam určitě vlastnosti a činnosti, které jsou typické pouze pro ně …
Dědečkové mají tedy velké ruce, aby mohli hrát na harmoniku. Po kapsách nosí zápalky a citronové bonbony. Každou druhou neděli v měsíci jezdí na trh zakoupit další zápalky i bonbony. A pozor, oni nikdy nechvátají. Nosí na hlavě bílý obláček…
Ono zařídit, aby měla Káťa velké ruce, nebude až takový problém. Nasadí několik párů rukavic a je to. Horší to bude s harmonikou. Uzvednout ji nedokáže, jen ji trochu natáhne k sobě a vyloudí z ní zvuk. S citronovými bonbony to je hračka, vytáhne si je z dědové kapsy svetru, ale jak na bílý obláček na hlavě? Jak to jen zařídit? Dokonce se zeptala Googlu: „Jak rychleji zešedivět?“ Ono být často ve stresu, kouřit a nemít vitamin B12 není jen tak jednoduché, to se z jeho kapsy vytáhnout přece nedá…
Jenže Káťa je prostě koumák. Vezme čepici, pomaže ji lepidlem a pokryje chomáčky vaty. Tradá! Konečně má bílý obláček i ona. A teď nezbývá než zajít za dědou. Ten zrovna poslouchá šlágr. Zahlédne ji a usměje se. Káťa je na sebe hrdá! Děda nenápadně vyzvídá, co to má s vlasy? Káťa pochopitelně odpovídá, že jí chybí vitamín B12. A tak děda Kátě pohotově nabízí pohárek mléka. To se do dědečkování také počítá. A tak si ti dva krátí volnou chvíli a popíjí společně mléko.
Tato kniha nabízí milé vyprávění o mezigeneračních vztazích. Je psaná s velkou dávkou humoru, který by nám neměl v životě chybět. Někdy je lepší přijmout věci v legraci, i když situace může být vážná. Neměli bychom se brát příliš vážně, život je na to příliš krátký, i když krásný. A s humorem jde vše lépe. To jistě ví i Kátin dědeček a nejen ten. Oni dědečkové mají už ledacos v životě za sebou a ví své. Ať už vypadají jakkoliv, hlavně, že mají dobré srdce a jsou tu s námi. Právě takové je potřebujeme. A jsme na ně hrdí a jsme jim vděční za pomocnou ruku, která nás v životě může vyhrabat z ledajaké „bryndy“. Děkuji i já těm mým za to, jakými dědečky byli. Bohužel už tu žádného nemám. Pouze dědečky pro moji dceru, kteří jsou nejlepší. Třikrát sláva, dědečkové milí!
Knihu O Kátě, která chtěla být dědečkem si můžete zakoupit zde: https://www.knihcentrum.cz/o-kate-ktera-chtela-byt-dedeckem.
Jitka Ježková