Historie hornictví na Letovicku
Na letovickém panství na pozemcích blíže městečka se odedávna dolovalo na ledkovou rudu, na síru, na hnědé uhlí a na železnou rudu. R.1562 za panství hrabat Hardeků byly v Letovicích ledkové hutě. Kamenec (ledek) se vyráběl v hutích pálením. Ledková ruda, jak se tehdy říkalo, se svážela na hromady a vystavovala se vlivu vzduchu, načež byla na velkých pánvích pálena. Kamence se tehdy potřebovalo v barvířství a v tiskařství k čeření kalných kapalin. V letovických soukenických dílnách i v tiskárnách látek býval ledek mnohostranně upotřeben. Jeho výroba byla v hospodářství velkostatku značným a stálým zdrojem příjmů a proto byly kamencové hutě udržovány v čilém provozu.
Za války třicetileté a po ní doly i hutě zpustly. S dolováním se pak ani nemohlo začíti, neboť nikdo nevěděl, kde doly byly, a písemných záznamů o místě dolů nebylo. Hutě upadly v zapomenutí; ani staří lidé se na někdejší hutnictví nepamatovali.
V říjnu r. 1716 přišel do Letovic cizinec Jan Rimpl a přihlásil se tu na poddaného. Byly mu nápadné poházené úlomky nerostů na pozemcích u Havírny. Ukázal je císařskému hornickému mistru Dorflovi, který horniny uznal za pravou rudu kamencovou. Hrabě Karel Ludvík Roggendorf si dal hornického mistra Dorfla zavolati a v pevném přesvědčení, že byly zase objeveny ledkové doly, před desetiletími proslulé a válkami zničené, pln naděje a důvěry v pomoc boží se odhodlal jménem božím obnoviti dolování.
21.10. 1716 začali s malou šachtou, v níž byla napřed černá, jílovitá kamencová hlína, a potom už kamencovou rudu šťastně odkryli. V radostném pohnutí důl nazvali dolem Nejsvětější Trojice. 27. března 1717 započato s pracemi kutacími a pokračováno v nich s dobrým a s požehnaným výsledkem. Přes celé léto byla ruda s kyzem železným dobývána a nahromaděny jí značné zásoby, jak lze o tom čísti v diáři letovických kamencových dolů. Dne 22.10. 1717 J. M. hraběcí s celou rodinou a s obyvatelstvem pokorně vyslovili díky za toto bohaté, znova udělené požehnání boží. Všichni byli šťastni. Nalezeny kusy rudy vážící kolem 100 funtů (asi 50 kg) a z nových šachet sv. Marie, sv. Matěje, kde se našla hlavní žíla, bohatě těženo a proto z hloubí srdce voláno:Te Deum lauadamus! (Tebe Boha chválíme)
Emanuel Janoušek: Paměti města Letovic, 1937. str 53. – 54.