Vážná hudba (Eliška Krýsová)
Úvod
Vážná hudba je pro většinu lidí buď hrozně široký pojem nebo je to věc tak "nudná", že se o ni ani nezajímají. Občas si proto připadám jako mimozemšťan z jiné planety, protože, popravdě, myslím, že jsou tu dnes jiné styly, které mladí poslouchají častěji a radši než vážnou hudbu.
Proč ji mám ráda? Právě proto, že je to tak neuvěřitelně široký pojem. Věřím, že každý si v této hudbě dokáže najít něco svého, něco co se mu líbí, něco co je určitým způsobem spjato s jeho životem, nebo třeba něco co v danou chvíli pozitivně zapůsobí na jeho smysly. Protože když se vám nelíbí disco nebo metal nebo rap, tak se vám prostě nelíbí. Tyto styly jsou velice úzké (vzhledem k vážné hudbě) a ne každý člověk si dokáže v nějakém stylu najít něco svého. Narozdíl od vážné hudby.
Nechci zde nějak podrobně rozebírat určité styly či žánry. Na tohle si můžete otevřít encyklopedii nebo vyhledat cokoli naučného na intern
etu. Chci dát příklad, proč jsem si tenhle styl vybrala, jak jsem se k tomu vůbec dostala a jaký styl se mi líbí.
Baroko
Většina lidí si pod barokem představí dámy našponované v korzetech tak, že už skoro nemohly dýchat; pány v bílých parukách; honosné škrobené paláce a buclaté andělíčky.
Ne v hudbě prosím vás. Je pravda, že ještě donedávna jsem za baroko opravdu měla to, co jsem popisovala předtím. Dokud jsem tento styl nezačala hrát
a nezačala jsem se v něm alespoň trochu pohybovat, tak jsem se baroku vysmívala.
Co na něm mám ráda? Tep. Skladby pulsují jako srdce atleta, který zrovna doběhl na olympiádě maraton. Jako srdce muže před schůzkou s milovanou ženou. Jen se ponořit do strun a cítit jak je nástroj v souladu s mým srdcem, pulzem a tepem. Zamyslet se a zkoumat, jaké svaly pracují při tomto, a jiném tahu smyčcem.
Jsem velice vděčná člověku, který mě naučil mít baroko ráda, respaktovat ho a vžít se do něj.
Romantismus
Tento styl už je mezi lidmi oblíbenější, samozřejmě proto, že je novější, vzniká v 19. století. Romantická hudba dýchá, má smysl, začátek a konec. Většinou si pod tím představím, jak tancují víly na paloučku u lesa, mají rozevláté tyrkysové šifonové róby a k tanci jim hraje třeba hudba Charlese Dancly.
Zdroje obrázků: