Natalis Spring*CZ

Usuzujíc ze zájmu návštěvníků, tak se něvy líbily a líbily se hodně. Zastoupeny byly tři výstavní třídy – kocouři v otevřené, kočky v otevřené a kastráti v otevřené. Kocoury prezentovali moji Orion Velikii Ohotnik a Silky Tiger´s Goran a Vařečkovic César Buterffly. Kočičí dámy zastupovaly Eniseya Bella Bohemia Mileny Vodičkové a Hymalaia Bella Bohemia Nikoly Hanzlíkové, zkušená harcovnice Andrea Frantová přivezla neméně zkušenou Felinu „Mařenku“ Bella Bohemia. Pořádající SCHK, který organizačně zastupovala usměvavá paní Makovcová z Ústí, umístil něvy do kolekce a dokonce jim vyhradil bohatýrsky prostoru, takže vedle vystavovatelů bylo dostatek místa pro všechny nevystavující něvaposedlíky, kteří do Letňan přijeli. A že jich nebylo málo! Z Ústí přijela EvaNěva  s Květou „Poměnkou“ a Jitkou „Jujkou“, Andrea měla svého stálého spolujezdce Radku „Radost“, přijela i velmi pracovně vytížená Linda Ilievová s maminkou a vskutku psí počasí neodradilo od cesty ani Martinu Bočkovou z Jirkova. A protože něvy jsou jen do světlého kožíšku převlečené sibiřsky a něvaposedlíci s chovateli klasicky zbarvených sibek udržují dlouhodobě nadstandardně přátelské vztahy, na kus řeči se zastavila Martina Mottlová s maminkou Pavlou (za krátko rovněž něvaposedlicí), Lada Škaloudová a manželé Kaněrovi. Snad jsem v tom výčtu na nikoho nezapomněla, a pokud ano, moc se omlouvám a věřím, že mě doplníte.

Něvy posuzoval Ing. Martin Šanda, a jak už se stalo na výstavách, dle mého názoru dobrým zvykem, nechal si nastoupit všechny něvy, všechny si prohlédl a pak začal s posuzováním. Všechny něvy obdržely od Martina známku výborná. Kocoury seřadil v pořadí Goran, Orion a César, kočičky Eniseya a Hymalaia no a u Feliny to měl jednoduché – kastrátka se již delší dobu vystavuje jen jedna.

A moje hodnocení? Trochu mě překvapilo Martinovo rozhodnutí postavit Gorana před Oriona, ale když jsem si vyslechla odůvodnění rozhodnutí a podívala se na Gorana trochu z jiného úhlu, musela jsem mu dát za pravdu. Goran je ve svém roce a půl velmi tmavý, přesto téměř černé končetiny a obličejová část mají od zbytku těla ostré ohraničení. V kožíšku se doplňuje barva hořké čokolády s odstínem smetany, a i když to není zbarvení pro něvu typické (a v chovu příliš žádoucí) je to zbarvení příjemně teplé a oku lahodící. Goranovi trochu dorostla hlava, i když co do velikosti by mohla být větší, dolaďují se tváře a má pěkný profil. Mohutnou postavou je Goran známý a tedy nikoho nepřekvapí jeho 7,5 kg hmotnosti. Shrnuto – od únorové výstavy na Pyramidě Goran trochu vyzrál, ale jeho vývoj ještě není zcela ukončen. Je třeba mu dát k úplnému dokončení fyzického vyspění čas. Ve výstavní kleci se Goran choval klidně, evidentně mu dělala pozornost diváků i chovatelů dobře. Předvedení k posouzení se trochu protáhlo, a protože Goran není vysloveně „chovací“ typ, ošíval se. Rovněž mu nedělalo dobře ptactvo, které ze všech stran slyšel, ale neviděl a zcela určitě jeho citlivý čich znervózňovaly dosud nepoznané pachy (tenkou stěnou byl prostor pro posuzovatele oddělen od prostor, kde byla vystavena drůbež, ovce, kozy, holuby – tyto rušivé elementy neblaze působily na všechny kočky). Na stole si pak zachovával kocouří důstojnost a byl klidný.

Orion, který by se dal za svého pobytu v květnu v Tatrách nazvat ostudou kocourstva a který v letním období ještě více zhubnul a ještě více vypelichal, prodělal v průběhu podzimu velkou změnu. Jednak trochu přibral na váze a hlavně založil na slušný zimní kožich. Okolo hlavy mu narostl slušivý mládenecký límec a celkově se už tváří jako chlap. I přes tyto změny k lepšímu zůstává Orion menším a lehčím kocourem s poněkud měkčí srstí, zato v poměru k tělu s obrovskými tlapami, kterému chybí rovněž výrazněji stavěná obličejová část hlavy. Jeho obrovskou devizou zůstává slunečná povaha. I přes všechny rušivé vjemy byl dobře naladěn a jediným jeho prohřeškem byla neustála snaha i z Radčina náruče lapit imaginárního ptáka a zamordovat ho. V okamžiku, kdy ho Radka postavila na stůl, přestal se zajímat o pištící ptactvo a zdobil a vlál a dával každému najevo, že je kamarád pro každého a s každým. Na rozdíl od Toničky je Orionovi naprosto jedno, jak na výstavě dopadl, hlavně že je po ruce ruka, která hladí a drbe a náruč, která muchlá. On je se svojí povahou pro muchlování a mazlená předurčen. Ve výstavní kleci předváděl svoji nepřebernou škálu póz, které vyloudily na nejedné tváři úsměv.

Césara je mi těžko hodnotit. S tímto kocourem jsem se in natura potkala na výstavě podruhé. Ve výstavní kleci ležel na svém pelíšku a společnost mu dělala mainská slečna a z její kotěcí bezstarostnosti zřejmě čerpal svůj relativní klid. Při posouzení ale na něm bylo vidět, že ho veškerá statečnost opustila, ale nebojoval a jen na bříško stočený ocas a rozšířené zornice dávaly najevo, že se bojí. Jinak je César pohledný kocour, ostatně pěknými hlavami je chov z Nového Světa - Buterffly pověstný (obě CHS chovají na totožných jedincích). Jedná se o středně velkého kocoura, dnes již tříletého (?), bohužel bez kontrastu a bohužel i s velmi nevýrazným profilem. Snad se s námi Ruda Vařečka podělí o hodnocení Martina Šandy.

Eniseya „Jezinka“ a Hymalaia – obě dcery Tolstoje. Jezinka dnes již 3,5 roku stará, vyspělá kočka, která dozrála jako víno. Ač v plné barvě s úžasným kontrastem, harmonická, ve valenvickém typu. První polovinu výstavy zvládala celkem v pohodě, ale pak to na ní už začalo být dlouhé a přestal se jí výstavní mumraj líbit. Ostatně není se co divit. Lidí bylo na výstavě opravdu moc a moc a Jezinka není pravidelnou účastnicí výstav. Přesto se snažila zachovat dekorum dámy. U jejího hodnocení jsem nebyla a tak tuto část přenechám Evě. Rovněž čerstvě roční Hymalaia zatím postrádá zkušenosti z velkého světa výstav, ale dokázala se s tím babylonem vypořádat se vší elegancí. Z mého pohledu to je kočička, která je velmi podobná Estonii „Toničce“ – harmonická, dobře stavěná, srst i s tím praporem na ocásku, výraz. Nikola si bude muset dát dobrý pozor, aby jí z Maji nevyrostla sebevědomá otrokářka v typu Toničky. Právě ta nápadná podobnost s Toničkou mě upoutala už před rokem a moc nechybělo … Martinovo resumé Jezinka – Maja (jedna – dvě) bylo z mého pohledu rozhodnutí nelehké, ale spravedlivé. Jezinka je skutečně krásná kočka a Maja má velkou kariéru teprve před sebou. Těším se, že obě krasavice opět uvidím na speciálce na Stromovce.

Felina „Mařenka“ standardně nezklamala. Jak jsem již výše uvedla, je tato kočka i se svojí majitelkou Andreou zkušená výstavní harcovnice a tak jí blázinec v Letňanech nikterak nevykolejil. Spokojeně se vyhřívala obdivu diváků ve své výstavní kleci. Při čekání na posouzení byla vyrovnaná, zkušenost je zkrátka zkušenost. Rovněž na Mařence je vidět, že sibiřky jsou kočky pozdní a s konečným hodnocením je třeba počkat nejméně do tří let. Dnešní Mařenka je mohutná kočka, která při pohledu do obličeje nezapře ani jednoho z rodičů. Na kastrátku se honosí velmi kvalitní srstí a slušným kontrastem.

Divácky byly něvky velmi úspěšné, návštěvníci výstavy se o nově uznané kočičí plemeno zajímali a ptali se na vše od velikosti, přes povahu a péči o srst až k odchovaným koťatům, která jsou momentálně na prodej. Pro zlepšení úrovně informovanosti návštěvníků byla na klecích umístěna prezentace plemene písmem i obrazem.

Dvorní fotografka Pomněnka měla ruce plné práce, a jakmile bude mít v provozuschopném stavu svůj PC, přislíbila podělit se se svými postřehy. Hodně přátelského špičkování jsem si užila se svojí „chlapskou nadílkou“ a i když cesta do Prahy byla nepříjemná a z Prahy velmi nebezpečná, jsem ráda, že se mi podařilo tuto prezentaci nového plemene zorganizovat a že jsme se, sibiřkáři bez rozdílu barev, v předvánočních Letňanech sešli v tak hojném počtu. A na úplně samotný závěr mého dnešního maxi povídání (promiňte mi to, ať dělám, co dělám – stručněji to fakt neumím) mi dovolte, abych ze srdce a ráda poděkovala všem, kteří vyslyšeli moji výzvu a na Letňanech něvky vystavovali. Díky.

EvaH

autor: Eva Hlaváčková

zveřejněno: www.okockach.cz, listopad 2008