Eragon - jedinečné pokračování

Milí čtenáři,
zde máte slíbenou další kapitolu. Snad se bude líbit a snad již budou přibývat rychleji. Tímto oficiálně obnovuji Peregrinsu. Žádám Vás o komentáře, které mi dodávají chuť a snahu psát (ty negativní i snahu zlepšit se). Dále vás žádám, abyste mi sdělili, kdybych případně založil stránku o Peregrinse na facebooku, kde bych informoval o tom, z jaké části je dokončená vždy následující kapitola a také o napsání nových kapitol, jestli byste se tam přidali a přihlásili se k odběru. I to by mi určitě zvedlo chuť. A v poslední řadě - pokud zde nebo pak na facebooku čtenáři projeví zájem, tak jsem ochotný sem dávat i svůj nový projekt - Návrat zla. Je to čistě mé dílo, které zatím nikdo nečetl. Jedná se tam především o velké zvraty a úmrtí (na způsob Hry o trůny) a magii. Elfové, trpaslíci a draci se tam nevyskytují.

Váš

Argetlam Královrah

 22. Chapadla smrti

Listí zezlátlo a začalo hýřit všemožnými nádhernými barvami, stěhovaví ptáci odletěli na jih a v Carvahallu začal foukat mírný vítr, který však každým dnem nabíral na síle. Celé údolí Palancar bylo nyní hustě osídlené a příchozích začalo pomalu ubývat. Hry míru, jak je Nasuada oficiálně pojmenovala, začaly. Před několika dny dorazily také královny Arya a Nasuada, následované králi Orikem a Orrinem.

Murtagh to vše sledoval s pochmurným výrazem ve tváři. Měl starosti, neboť po krátkém čase tvrdě vybojovaného míru a svobody, opět ve vzduchu cítil zápach války a lstí. Za krátkou dobu, kterou pobyl v Carvahallu již odhalil nejméně půl tuctu špehů. Neodvážil se zaútočit na jejich mysl a zjistit pro koho pracují a sám sebe přesvědčoval, že by to byla hloupost, protože ostatní špioni by pak zjistili odhalení jejich druha a dávali by si větší pozor – Nejspíše začínám být paranoidní, přesvědčoval sám sebe. Až teď, po několika dnech si konečně dokázal přiznat pravdu: bál se, že Alagaësii by mohla postihnout další válka, na kterou už by neměl sílu. Člověk by řekl, že po desetiletích, které zdejší lidé strávili v otroctví Galbatorixe, je alespoň na chvíli zlé úmysly přejdou a zatouží po míru. Poslední dny ho stále nutily přemýšlet o svém poslání: Jak mám chránit mír, když to jediné, co všechny živé bytosti (snad kromě elfů) ovládají opravdu dobře, je válka? Přemítal toho rána v meditačním sedu na louce za vesnicí, kde se se ostatními Jezdci „ubytoval“.

„Mistře?“ vyrušil ho Grlaissa, „Chtěl jste s námi mluvit?“

Murtagh úplně zapomněl, že si je sem před pár minuty přivolal, aby jim sdělil něco důležitého. Připadalo mu, jakoby se ve svých myšlenkách utopil na celé hodiny. Nepatrným gestem je vybídl, aby si sedli naproti němu.

Grlaissa i Owald  se posadili a dokonce i draci se uvelebili nedaleko, čekajíc na to, co jim jejich mistr řekne.

Promnul si oči a netušil, kde začít.

„Nejdříve přísaha!“ připomněl mu Trn.

Murtagh si náhle vzpomněl, že chtěl nejprve přimět oba jezdce, aby slíbili ve starověkém jazyku, že o tom, co jim chce sdělit, nikomu nepoví. Mohl snad mít otupělé smysly z meditace? Nikdy dřív se to nestalo – právě naopak, vždy býval čilý. Nicméně teď nebyla vhodná doba zabývat se tak nepodstatnou záležitostí, jako je únava. „Nejprve přísahejte ve starověkém jazyce, že bez mého nebo Trnova svolení nikomu neřeknete to, co vám teď prozradím,“ přikázal jim, „i Eshi a Ushremen!“ dodal.

Ucítil z nich vzrušení a jejich zvědavost ještě zesílila. Byť na odhalení takových jasných pocitů potřeboval jen málo energie, vyčerpalo ho to, až si pomyslel, jestli náhodou nevědomky neprovedl nějaké složité kouzlo. S myšlenkami na jiných místech poslouchal slova jejich neporušitelných slibů.

„Eragon se zešílel!“ sdělil jim, sledujíc jejich šokované tváře, zatímco přemýšlel nad tím, jak jim to mohl takhle říct – přeci plánoval už dva dny, že jim to sdělí jemně a zároveň sebejistě, aby udržel řád pohromadě. Jenže byl tak unavený a čekal ho ještě dlouhý rozhovor s Orikem a Aryou. Neměl náladu to nijak protahovat.

Trn zavrčel a jezdec v sobě pocítil nečekané množství energie od svého draka.

Proboha, co jsem to udělal, zhrozil se. „Omlouvám se, to ode mne bylo necitlivé. Můj bratr bohužel zažil další ztrátu“ vysvětlil. „Eldunarí zřejmě chtěla odejít za svými jezdci a spáchala něco jako sebevraždu.“

Učedníci na něj stále hleděli s šokujícími výrazy v obličejích. První se probral Grlaissa: „Co teď bude s řádem, mistře?“

„Uspíšíme váš výcvik,“ odpověděl Murtagh, „draci se stále líhnou a vy čtyři budete muset začít cvičit nové učedníky.“

Byl by dál pokračoval ve vysvětlování toho, co bude, avšak Owald se konečně vzpamatoval též: „TO-JE-LEŽ!“ procedil navztekaně skrz zuby. „Mistr Eragon nezešílel! Vy lžete!“ rozkřičel se, když upoutal jejich pozornost. Potom, než kdokoliv stihl zareagovat, nasedl na Eshi a odletěl pryč.

Trn zavrčel a Murtagh se zamračil – takové reakce se obával.

„Já si nemyslím, že lžete, mistře.“ ujistil ho Ushremen.

„Ani já ne.“ připojil se Grlaissa.

„Děkuji vám za důvěru,“ usmál se a povzbuzen se pustil do vysvětlování o budoucím uzpůsobení řádu, přitom cítil, jak na něj opět doléhá nezvyklá únava.

O více než hodinu později byl na louce opět sám a vyčkával na příchod Orika a Aryi. Využil tohoto času opět k meditaci, aby nabral energii. Někdo si odkašlal a Murtagh si s hrůzou uvědomil, že usnul. To se mu při meditaci ještě nikdy nestalo. Co se to ksakru děje? Omámeně se posadil a promnul si oči. „Omlouvám se, Vaše Veličenstva, obávám se, že mne zmohla únava.“

Arya se zatvářila zvláštně. „Nic se nestalo, stařešino.“ Volně mávla rukou na důkaz toho, že je připravena na tento nezvyklí incident zapomenout.

Trn i Fírnen na sebe zavrčeli a potom si oba začali zvědavě prohlížet Uraaka.

„Kde je Eragon?“ zeptal se podezřívavě Orik. Ještě pořád totiž Murtaghovi zcela nevěřil.

„O tom jsem s vámi chtěl mluvit,“ povzdechl si. „Eragon se zbláznil.“

Oba se tvářili velice pobouřeně.

„Co prosím?“ Nevěřila svým uším Arya. „Jsem si jistá, že ne vždy se se svým bratrem shodnete, ale takhle ho pomlouvat, to je neslýchané!“ rozčílila se.

Orik souhlasně přikyvoval. „Tak hele, ty bezvousý holomku…“

„DOST!“ Trn mrskl ocasem, že to muselo být slyšet na míle daleko. „Oba dva,“ řekl už podstatně klidnějším hlasem, „si vyslechnete, co vám chce můj jezdec říct!“

  Murtagh mu v myšlenkách poděkoval, tak aby to ostatní neslyšeli. „Když jsem řekl, že můj bratr zešílel, myslel jsem to doslova.“ vysvětlil. „Eldunarí pomocí skutečného jména dokázaly oživit na chvíli Broma.“ Arya se nadechla (zřejmě, aby sdělila, že něco takového je nemožné), pak si to však rozmyslela a nechala ho mluvit. Murtagh ji za to byl vděčný. „Ovšem kouzlo se naneštěstí nepodařilo a všechna eldunarí byla zničena a Brom znovu zemřel též.“ Oba na něj civěli, jako kdyby jim právě oznámil, že Galbatorix peče dorty v Nasuadině kuchyni. „Odletěl na sever a přísahal, že se nevrátí, dokud nenajde způsob, jak mrtvé oživit natrvalo, a jak dosáhnout nesmrtelnosti pro Rorana a další své blízké.“

Chtě nechtě si vzpomněl, jak mu jeho bratr líčil své potrhlé plány o nesmrtelnosti pro všechny bytosti v Alagaësii. Safira tehdy skučela a žádala Murtagha, aby je nechal letět, že se Eragon vzpamatuje.

„Musím vás požádat, Vaše Veličenstva, abyste se vzdali svých trůnů a odjeli se mnou do Dračí země.“

Jeho slova způsobila větší rozrušení, než očekával. Arya vyskočila na nohy a dotčeně prohlásila: „Něco takového nemohu udělat, můj lid si mě vybral za královnu a já se trůnu nemohu vzdát – byla by to zrada!“ Načež odkráčela směrem k Fírnenovi, nasedla na něj a odlétla pryč.

Také Orik pobouřen jeho žádostí se zvedl ze země, ačkoliv jeho trpasličí schopnosti mu nedovolovaly tak dramatické představení, jako Aryi. „Je mi líto, Královrahu, to nemohu udělat!“

„Oriku,“ oslovil ho Murtagh jménem, „tvá rasa není jako elfové, bez urážky, Fírnen dokáže komunikovat s každým v Ellesméře a Arya už kouzla zná, ale ty ne. Musíš se mnohé naučit a Uraak též potřebuje mentora.“ přemlouval ho. „Nešlo by, že bys třeba jen na pár let odjel na území našeho Řádu a potom by ses vrátil? Vůdci klanů by mezitím mohli vládnout místo tebe a pravidelně bys s nimi mohl komunikovat.“

„Je mi líto.“ Orik se otočil a začal odcházet.

Murtagh si povzdechl. Nic se nevyvíjelo podle jeho plánů. Eragon, Owald, Eshi, Arya, Orik… Znovu pocítil nezvyklou únavu.

Na vyvýšené tribuně bylo přesně 17 míst, přičemž královna Nasuada seděla přímo uprostřed. Vedle ní Murtagh, který jako královnin doprovod. Po jeho pravici se nacházela Katrina s Roranem. Potom královna Hvedra a její manžel – král trpaslíků a téměř na konci mladičká královna Cesmína (novomanželka krále Orrina), smějíc se vtipu, který jí vyprávěl Orik. Leč na ni bylo vidět, že čeká dítě, nikterak jí to neubralo krásy. Neustále bručící král Surdy usazen vedle své manželky, dával všem najevo, jak hluboce se ho dotklo, že není usazen přímo vedle Nasuady. A úplně na konci, kde měl být správně Eragon, seděl Grlaissa, jako zástupce Dračích jezdců (Murtagh o to požádal). Oficiálně bylo sděleno, že Stínovrah musel odjet zpět na území řádu, aby tam vykonal nějaké neodkladné povinnosti, ani královna Alagaësie zatím neznala pravdu, i když zcela jistě něco tušila. Po Nasuadině levici seděli kočkodlaci, král Půltlapa a jeho družka, která stroze odbývala elfského šlechtice (doprovod královny Aryi), jenž se chtěl dovědět něco více o životě kočkodlaků. Vedle Aryi pak byli usazeni urgalové nar Garzhvog a jeho družka. Řadu zakončoval lord Risthart, který si jako partnerku přivedl lady Victorii Selagine, dceru jednoho z nejmocnějších lordů podílejících se na správě Kuasty.

Ostatní šlechtici byli usazeni na nižších tribunách. Prostí lidé se pak museli spokojit s tím, že se tlačili u dřevěného ohraničení.

Nasuada povstala. „Vážení králové, královny, narové, lordové, lady, vůdci klanů a všichni ostatní význační pánové a dámy,“ odříkala, přičemž si sklidila zamražené pohledy hrabat a baronů, jejichž tituly nejmenovala, „ctěný zástupci řádu Dračích jezdců Grlaisso a Ushremene.“ Otočila se za sebe, kde odpočíval jmenovaný drak. Ten líně otevřel jedno oko, když zaslechl své jméno. Murtaghovi si pomyslel, že přesně to by udělala i Safira. „Dovolte mi, abych konečně zahájila dlouho očekávané Hry míru!“ Zatleskala, když na kolbiště vjeli muži v podivných a zřejmě i těžkých brněních, dokonce i jejich koně měli brnění, a v rukou drželi ještě podivnější dřevěnou tyč. Murtagh nikdy nic takového neviděl. Ale stejně jako všichni ostatní i on se připojil k potlesku.

Rytíři, jak Nasuada tuto podivuhodnou chásku nazývala, se rozjeli po celém poli a žádali vystrašené urozené dámy, aby jim na jejich „kopí“ uvázaly šátek jako gesto přízně a zájmu od šlechtičen. „Tak dnes večer vás očekávám!“ zakřičela jedna obzvláště boubelatá šlechtična, když ji jeden mladý rytíř požádal, aby ho poctila svou přízní. Lidé se rozesmáli. Dotyčnou dámu to však nijak nevzrušilo: „Mé komnaty se nachází ve východním křídle.“

Potom už rytíři začali jezdit naproti sobě a začali se shazovat z koně. Vyhrávali pochopitelně lidé, jelikož trpaslíci se na koních neudrželi, urgalové se mohli zúčastnit jen ti, které nějaké koně unesly, tedy ti nejslabší a elfové se tohoto ani nezúčastnili. „Ta ubohá zvířata jsou z toho všeho vystrašená a můžou se i zranit.“ prohlašovali.

Toho se hned chytla lady Reymounde, která byla ještě ve třiceti stále neprovdaná panna, zřejmě protože každému neuvěřitelně lezla na nervy. Nedávno si například vzala do hlavy, že zvěř po Alagaësii by měla být rovna lidem a odmítala jíst maso. Nyní všem, kdo ji byli ochotni poslouchat, vyprávěla, jak hrozné to je pro ubohé „koníčky“, když musí na svém hřbetě vést odporně těžké a páchnoucí muže. Její drobný stařičký otec vždy jen složil hlavu do dlaní a horečně se všem omlouval: „Má dcera se v mládí praštila do hlavy.“ vysvětloval tiše, jakmile lady začala obtěžovat dalšího chudáka.

Murtagh kráčel směrem k louce, kde Dračí jezdci přespávali. Turnaj toho dne konečně skončil. Unavený byl dokonce ještě víc než předtím. Těšil se, až se pořádně vyspí. Náhle zahlédl muže – elfa – který v ruce držel luk a mířil směrem na Nasuadu, která kráčela v doprovodu Rorana a Katriny do jejich nově postaveného hradu. Byla již tma, takže ho nikdo neviděl. Murtagh se rozběhl, avšak únava ho konečně přemohla. Padl k zemi. Temný elf se otočil a usmál se na něj. Nezdálo se, že by ho pozornost Dračího jezdce vyvedla z míry. Proč jsem si to neuvědomil dřív? Zhrozil se. Samozřejmě – někdo ho otrávil! Trn zařval na celé okolí.

Nasuada, Roran a Katrina sebou trhli a podívali se po zdroji hluku. Avšak pozdě – královna Alagaësie se s šípem zabodnutým v hrudi zhroutila k zemi.

„NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!“