Lázně 3a
Výtahy
|
|
Popis
|
Mluvení
|
Chůze
|
|
|
A
|
Výtah na budově A
|
Mluvení výtahů
|
|
|
|
B
|
Výtah na budově B
|
Mluvení výtahů
|
|
|
|
Procedury
|
Výtah na procedury
|
Mluvení výtahů
|
|
|
|
Plošina
|
|
|
|
|
Výtah na budově B (moje ubytování)
Na budově B jsem jezdil výtahem až 7× denně (někdy i více). Jezdil jsem z podlaží 1 do 4 a naopak, což se mně někdy pletlo. První den jsem se soustředil, to bylo dobré. Druhý den jsem si myslel, že už cestu znám a nesoustředil jsem se, to bylo špatné. Kromě toho jsem vystupoval, kde jsem neměl. Za 14 dní jsem si už zvykl a nikdo se mně nesmál, že jsem popleta. Mohl jsem se smát já ostatním. Ve skutečnosti jsme se smáli navzájem, při omylu nemohlo dojít k nehodě.
Výtah na béčku byl nejpoužívanější, výjimečně jsem se svezl do všech šesti podlaží. Ve výtahu bylo i přes 10 lidí, nosnost byla pro 21 lidí.
Od žen byla někdy cítit těžká parfumerie cestou k obědu, někdy byla cítit i v prázdném výtahu po obědě.
Výtah na budově A (ubytování a jídelna)
Na jídlo z béčka skoro všichni chodili z 0 do 1 pěšky po schodech, jenom já a pár výjimek jezdilo výtahem. Já jsem se šetřil, i když bych to možná vyšel (ale 3× denně bylo moc). Výtahem jezdili jenom chromí a ti, kterým to lékař zakázal. Po schodech dolů jsem někdy chodil pěšky. Výtah byl pro jistotu označen: Jídelna a Recepce. Viz Chůze.
Výtah na procedury (neoznačená budova, pouze recepce se značí A)
Starý výtah se dvěma dveřmi je označen po staru římským číslicemi II, III a IV, tomu odpovídá nové arabské značení 0, 1, a 2. Pro jistotu jsou poschodí označena názvy: Koupele a Tělocvična. Spletl jsem se pouze já, v přízemí jsem zmáčnul římskou dvojku a po chvíli jsem vystoupil. Divil jsem se, jak je výtah rychlý, a po vystoupení jsem znovu nastoupil a zkoušel další tlačítka.
Ve všední den jsem jel až 14× výtahem.
Mluvení výtahů
Výtah B mluvil česky a anglicky, a většinou to opakoval. Nevím proč, snad abychom se mohli učit anglicky, potom by bylo dobré, aby říkal celé věty. Jednou se opakoval dvakrát, asi se zasekl. Potom se zasekl doopravdy celý.
Na budově A byly dva výtahy, které mluvily pouze česky. Jednou se jeden zasekl na půl dne, druhý fungoval. Ńa přivolání stačilo 1 tlačítko na oba výtahy, toho jsem si za 14 dní všiml, a potom jsem ostatní poučoval.
Starý výtah na procedury nemluvil.
Věk
Marie řekla, že na vysvědčení ve 2. třídě měla z náboženství dvojku, jinak samé jedničky. Potom ji rodiče odhlásili z náboženství, protože ji to nebavilo. Jarda řekl, že musí být pěkně stará. (Měla známku z náboženství, které se později nedávaly.) Pak se za vtip omluvil.
Pozn.: Marie měla cca 67 let. Od Jardy to vlastně byla lichotka, není těžké se dožít 20 let, v lázních jsme většinou byli rádi, že jsme přežili 60 let.
Jídlo a zdraví
Jídlo je neslané, nemastné a bez cukru (nesladké).
Na jídlo jsme chodili 3× denně, u stolu jsme byli 4.
Jídelní lístek jsme dostali na 1 - 2 dny vždy několik dní dopředu.
Všichni měli dietu, většinou dietu č. 7, kde byl výběr ze dvou jídel k obědu a večeři.
Jídla jsou neslaná nebo velmi málo solená. Na stole je sůl, každý si může osolit, ale Jarda tvrdí, že sůl nesolí a spotřebuje půl solničky na dva dny. Já nesolím, většina lidí nesolí nebo solí minimálně. Za 14 dní jsem zjistil, že cítím slanou chuť v některých jídlech, kromě brambor.
Sladká jídla jsme neměli, pouze dvakrát byly dia oplatky a jednou dia marmeláda. Čaj byl ke každému jídlu, ke snídani někdy kakao nebo bílá káva (asi bez kofeinu). Všechny nápoje byly velmi málo slazené (asi sacharinem). Čaj byl většinou nechutný. Na stole byl sacharin, někdy došel rychle. Já jsem sacharin nepoužíval, zkraje jsem si nosil kostkový cukr, za pár dní jsem si zvykl bez cukru.
Jídla byla s velmi malým množstvím tuku, Jarda vždy prohlížel talíře, jestli tam nenajde něco mastné, marně. Ve skutečnosti jsem tam já jediný viděl vidět tuk, ale nepatrně; já jediný jsem totiž nosil brýle. Maso bylo chutné i bez tuku a soli. Salám a klobásy byly výjimečně, a to pouze krůtí, šunky byly běžné, krůtí i jiné, obojí asi vždy málo tučné, málo slané.
Jarda vždy pečlivě prohlížel jídelní lístek, nejprve hledal řízek. Jednou vykřikl: „Je tady…“ „…ale pouze přírodní, aspoň něco, aspoň ten název.“ Jednou byl také bělehradský řízek. Jednou k snídani byl kousek uzeného, to už tam Jarda nebyl. (Odjel o týden dřív než já.)
Jarda taky marně hledal uzené. O uzeném jsme se jednou bavili a Olda řekl: „Já uzené moc nemusím od té doby…“ (cenzurováno)
Obědy a večeře se možná střídaly jednou za měsíc. Klienti tam byli obvykle 28 dní, takže to opakování nevadilo, Zaměstnanci měli jiný jídelní lístek, asi by naše jídlo dlouhodobě nevydrželi.
Pozn.: Jídlo skoro odpovídalo nejnovějším zásadám správné výživy ve všech bodech:
1. Snížit energetický příjem, já bych musel dostávat menší porce k obědu a večeři, chléb navíc by neměl nikdo.
2. Snížit spotřebu tuků, jídla byla nemastná, sýry nízkotučné, Rama a Flora měly cirka 50 % tuků
3. Snížit spotřebu soli, každý si mohl osolit dle libosti.
4. Snížit spotřebu cholesterolu, to se asi dařilo.
5. Snížit spotřebu cukru, možná jsme měli 0 gramů cukru.
6. Zvýšit spotřebu vitaminu C, každý den bylo ovoce k obědu a zelenina i 3× denně.
7. Zvýšit spotřebu vlákniny, totéž jako u vitaminu C, celozrnné rohlíky.
Maso bylo většinou vařené, pečené asi nebylo na tuku, smažené a grilované nebylo nikdy.
Chůze (Také v „d“)
Chodím pomalu, jsem nejpomalejší na chodbách, kde nachodím denně až 2 km cestou na jídlo a procedury. Rychlejší než já jsou i lidé s jednou i se dvěma holemi. Jednou jsem předešel jednoho pána se dvěma holemi, ale po předejití jsem zjistil, že si pán prohlíží cedulky na dveřích. Hledal dveře na vyšetření. (foto cedulky a obr. mapy).
Jeden vozíčkář mě chtěl předjet, ale na úzké chodbě jsem ho před sebe nepustil.
Nevím, co ti rychlí lidé tady v lázních dělají. Proti mě jsou velmi zdraví.
Předešel jsem pouze paní s tříkolkou (chodítkem)
Poslední týden se mně podařilo jít 50 metrů po chodbě s těmi nejpomalejšími. Cesta na jídlo měla 150 metrů.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
