Zplozenec (část 2)
2.
Maulokk se klidně rozhlížel po idylické krajině Močálů
zkázy, bažiny se táhly po celém obzoru z jeho pozice v čele běsnivců.
Po jeho bocích stály k ochraně dva týmy jezzailů a jejich cvičené oči také
sledovaly scénu, ale spíše hledaly nebezpečí a rozhlížely se mnohem
pronikavěji.
Hustá mlha se kroutila nad temnými páchnoucími vodami a mazlavým bahnem a
natahovala své éterické prsty po pokřivených shlucích černého obilí a
podivných, nepřirozenějších rostlinách, které se objevovaly v dohledu jako
boláky na nemocném těle.
Příležitostně se nějaký nezemský tvor vynořil z bahna či cupital z příkrovu
pokřivené vegetace do jiné podobně zmutované květeny, znetvořená zvířata se
nikdy nedostala zcela na dohled.
Zamlžená krajina se koupala v matném světle pronikavého kruhu, kterým bylo
slunce skryté bázlivě za tlustými mračny, jako by se obávalo potřísnit své
čisté paprsky o rodiště skaveních hord.
Maulokk zvedl svůj teleskop, otevřel jej a zkoumal netečnou podobu vraku.
Stavba tohoto plesnivého obra vypadala tak zkroucená jako okolí. Prohnuté
dřevo, rychlá práce a náhodné opravy deformovaly palubu a trup byl ověnčen
slizem a shnilými provazy.
Divoká směs vesel čouhala z boků. Provizorní pádla se zdála být umístěna
náhodně a jejich líné mlácení nepříliš úspěšně posouvalo škaredé plavidlo dále
do mlhavé dáli.
Chumel malých člunů jezdilo kolem a kodrcalo se ve stopách plavidla zatímco
šlehaly biče dozorců, ozýval se křik bolesti a naříkavé lkaní zoufalých otroků
nesené slabím mokřadovým větrem.
Maulokk pohlédl zpět na vetché plavidlo. Kolem dvaceti vychrtlých lidí
bolestivě mrkalo ve slabém světle. Zůstali na malém ostrově obklopeném smrtícím
blátem a třásli se strachem.
Byli oděni v hadrech a kusech oděvu a jejich kůže byla bledá od jejich
podzemního uvěznění a křížena hlubokými jizvami od rozmanitých utrpení.
Několik kusů vrásnivce bylo získáno vzpurnými tvory z trupu lodi, ale nebylo to
dost na nákup otroků.
Vzpurní otroci již byli odsouzeni k hroznému osudu opuštění v bažinách. Jejich
osudem by bylo zemřít v bezedném močálu či být pohlcen jedním z podivných,
neviděných a věčně hladových tvorů dlících v této říši ztýrané přírody. Pokud
by přežili dost dlouho, mohli by dokonce zhynout hlady.
Maulokk soudil, že rychlejší smrt pro ně bude šťastnější. Podle něj byla jejich
smrt lepší, než si vzbouření a zranění lidé zasloužili. Alespoň ve smrti mohou
naposled posloužit skavenstvu.
"Zahajte zkoušku", zvolal na své tři důstojníky stojící kus od něj
před jeho posledním vynálezem.
Byl tam Skrack, strakatý mistr věku dvanácti let oděn ve zdobeném karmínovém
rouchu. Své levé oko ztratil v boji s běsnivcem a místo zaplnil pulsující kus
vrásnivce. Dlouhá bezsrstá jizva běžela od kamene po jeho kápi a mířila dolů ke
klíční kosti.
Dvě zdobené a začarované dýky s krysími lebkami na místě hrušky mu visely u
pasu zatímco na jeho zádech spočíval zkroucený, zubatý meč v pochvě z ogří
kůže.
Skrack byl inteligentní, schopný a velmi ctižádostivý, ale v současnosti se
Maulokka příliš obával, aby jej vyzval. Maulokk měl podezření, že kouzlič může
mít dobře postaveného patrona, ale ten ještě neodhalil svou identitu či vůbec
existenci na žádný stupeň jistoty.
Jeho druhým pomocníkem byl Kerick'k, grošovaný kouzlič ve vyšívaném temně
fialovo-černém rouchu se špičatou kápí a vlajícím pláštěm.
Tento sedmiletý skaven byl těžce popálen v šarvátce s orky, když putoval do
Temných zemí. Trojice trollů napadlo jeho jednotku a pod vedením svých orčích
vůdců obludy vyvrhly žíravou žluč na skavení oddíl včetně Kerick'ka. Žíravé
cákance dopadly na jeho tvář a okamžitě rozežraly kůži, která se odloupla a v
bolestech rozpustila.
Těžce zjizvené maso jeho rysů bylo nyní skryto a chráněno za maskou z opálené
kůže černého orka sešitou dohromady hrubými švy.
Kouzlič byl těžce závislý na 'číku', silnému léku proti bolestem, který
potřeboval nejnutněji, když jeho kyselinou potřísněná tvář zaplála zbylou
bolestí. Byl to vhodný prostředek k vydírání, který mohl Maulokk využít, kdyby
bylo potřeba.
Vrásnivec měl také na Kerick'ka záludný účinek, jelikož mu rostl jeden zahnutý
roh z čela. Díky kožené masce se zdálo, že je to jen působivá ozdoba, ale byl
zcela schopen rozervat břicho neopatrného soupeře.
Kerick'k nosil opasek s váčky a malými taškami a batoh s různou veteší. Jako
hrabivec od přírody byl ztělesněním přísloví 'Nikdy nevíte, kdy to můžete
potřebovat', a tak vždy zajišťoval, že má všechny nutné zásoby k pokrytí všech
eventualit.
Maulokk věděl, že Kerick'k byl 'tajně' ve službách klanu Pestilens. Byl
informován už dávno a zabil zrádce tohoto tajemství, aby urdžel znalost o tomto
objevu skrytou. Pokud byl se klan Pestilens rozhodl jednat proti Maulokkovi,
ten bude vědět, odkud nejspíš dostane podporu. Dalším bonusem přirozeně byla
skvělá možnost dodávat klanu falešné informace skrz jejich důvěryhodného
'tajného' agenta.
Jeho třetím důstojníem byl Skrabic, bělosrstý, pět let starý kouzlič v
rudočerném rouchu s odpovídající kápí a pláštěm. Dva černé meče se zkroucenými
zubatými ostřími ležely ve skřížených pochvách, kožené řemeny přes jeho hruď
byly naplněné váčky a řadou tří vrhacích nožů. Skrabic často potíral čepele jedem,
jenž sám vynalezl, kvůli čemuž Maulokk neustále nosil malou lahvičku protijedu,
která byla tajně vyrobena proti tonuto ojedinělému jedu.
Dvě skavení lebky, duté a otevřené ležely jako nárameníky přes roucho
připomínaly jeho největší nepřátele, které osobně zabil a ponechal si trofeje.
Skrabic byl věrný tak, jak jen nějaký skaven může být, a byl to on, který
získal ukradené nipponské rakety nyní připravené na test.
Tři střely byly položeny na malou dřevěnou podpůrnou polici. Obal černých raket
byl pomalován tajemnými runami a Maulokk významně změnil jejich vnitřek směsí vědy
a temné magie, aby vytvořil smrtící směs.
Karick'k ukázal na doutnák a jeho prst zaplál temným plamenem. Doutnák vybuchl
sršící září a proud jisker stříkal kolem dokud nezmizel v pouzdře.
Ocas rakety vychrlil mračno černých jisker a hustého kouře, než prořízl vzduch
s hlasitým, syčivým rachocením. Raketa ječela jako mučená bánší a nechala za
sebou oblouk temného, štiplavého kouře jako stopu ukazující její pohyb.
Cílový ostrov rázem zaplavila bezuzdná panika. Lidé si zakrývali uši a křičeli
v marné snaze přehlušit odporné kvílení, zatímco jiní běhali tam a zpět a
snažili se najít způsob útěku.
Maulokk pozorně sledoval blížící se účinek, ale projektil přeletěl cíl a zabodl
se do bažiny za ním.
Blesk pohlcujícího černého světla pohltil okolní krajinu a vychrlil o okamžik
později gejzír bláta, vody z pražící základny ohně a nezdravého dýmu. Sežehlé
kusy drnů vylétly vysoko do vzduchu než dopadly líně zpět do vody a hořce
syčely, když je chladná bažina okradla o jejich teplo.
"Dva kroky zpět, střela číslo dvě", prohlásil Maulokk.
Druhá raketa vylétla k obloze a její řev prořízl krátký okamžik omámeného
ticha.
Maulokk přemýšlel, jak děsivý tón zaúčinkuje na trénované vojáky, neboť
nipponské vynálezy obvykle vyvolávaly zmatek, ale s vrásnivcovou obměnou zjevně
vštěpovaly paralizující strach, které zjevně nechávaly lidi zcela nechráněné
před nastávajícím dopadem.
Raketa dopadla doprostřed ostrova. Znovu se objevil výbuch černého světla a
přinesl Maulokkově pozornosti novou otázku. Byl to únik čiré magie? Jaký účinek
by to mělo na čaroděje? Maulokk si udělal vnitřní poznámku, aby vyzkoušel
fenomén než zbraň použije v boji.
Tlaková vlna roztrhala maso a zpřetrhala kosti lidí. Paže byly utrženy, těla
spálena a rozdrcena. Vrásnivcem sežehlé zbytky byly vrženy do bláta, aby se
pomalu potopily do skrytých hloubek.
Mastný kouř se rozplynul odehnán jemným závanem větru, aby odhalil svévolný
masakr, který postihl malý ostrov.
Zvířecí pištění a sténání umírajících a zmrzačených se ozvalo, aby rozptýlilo
ticho. Strnulý šok přešel do odhalení zranění těchto testovacích subjektů.
"Vynikající", zašeptal Maulokk hledící na mrtvolné kusy a otřesené
hromady s uspokojením.
"Odstraňte doutnák ze třetí rakety a sbalte ji. Skrack se ke mně může
přidat na ostrov".
Maulokk dohlédl, aby byla střela odstraněna, než vyrazil, jelikož si nepřál být
zasažen 'náhodným' výstřelem smrtící rakety.
Maulokk soustředil svou vůli na temné síly v neviditelných magických větrech
vanoucích po planetě. Nahromaděná energie plynula jeho tělem a on vyřkl složitá
slova kvíkišského čarodějnictví, která mu pomohla sílu zformovat. Jeho
vrásnivcové brnění jakoby se neklidně vlnilo, tajemný kov cítil přízeň magie
Rohaté krysy proudící skrz něj.
Maulokk si představil dění na ostrově, vytvořil kolem sebe scénu vyvolanou ze
zkušené paměti. Když se obraz zformoval, zmizel uprostřed oblaky sirného kouře
a znovu se zhmotnil uprostřed masakru.
Půda kolem něj byla pokrytá silným lepivým kobercem krve, která se stále
vypařovala v chladném vzduchu. Když začal opatrně zkoumat okolí, Skrack se
objevil poblíž přenesen stejným kouzlem.
Nové zbraně měly být použity na bojišti, ale obava ze selhání a poškození
reputace vedla u velké většiny projektů k tajným testům předem. Úplatky a
finance potřebné k těmto mazaným pokusům byly nenávratné, ale takové výdaje
byly nutné v případě nehody či problému.
"Raketa je silnější, než jsme očekávali", vyjádřil se Skrack, vytáhl
dýku a dloubnul do bezrukého, zničeného trupu. "Smrtelný okruh je zdá se…
tři kroky?".
"Souhlasím", děl Maulokk a překročil sténající tělo. Jeho jedna
zbývající paže sebou přerušovaně škubala a jeho ústa slintala rudé chrchle,
zatímco se pára zvedala rozervaného břicha ve vlnitých sloupcích.
Člověk žalostně bublal ztracen ve víru bolesti ze svých smrtelných zranění.
Maulokk zavolal na Skracka, aby si ověřil své závěry.
"Šok se zdá opravdu značný. I mimo jistou smrtelnou oblast. Tento,
například…", děl, vytáhl vlastní čepel a použil špici k označení.
"Mohutné poškození tkáně".
Použil čepel k nadzvednutí rozedrané kůže na druhé paži a odhalil obnaženou
lesklou kost.
"Kostra zdá se jen minimálně poškozena. Brnění by sloužilo jako dobrá
ochrana před účinkem ve vnější oblasti".
Zkoumaný člověk se natáhl ke skavenovi a celý se třásl z nepředstavitelného
utrpění.
Maulokk přezíravě odstrčil zkrvavené prsty svou zbraní a vstal, aby pokračoval
ve svém zkoumání. Člověk vydechl těžkým dechem a škubl sebou v pomalé smrti
proklínající s posledním úderem srdce všechny skaveny.
"Zde, pane", zavolal Skrack.
Maulokk se tím směrem pomalu odebral, vyhýbaje se hlubším hromadám čerstvého
masa, vnitřností a utrženým pažím.
"Zvláštní, tento vypadá méně poškozen".
Maulokk pohlédl na samici. Její tělo neslo sežehlé znaky, její levá ruka byla
rozdrcena a její nohy nesly mnoho ran. Maulokk kriticky pohlédl na dýmající
kráter ve středu výbuchu.
"Byla chráněna ostatními", prohlásil a ukázal k roztrženému tělu.
"Ochrana nohou prakticky není, což je ponechává zbylým účinkům.
Myslím…".
"Pane Maulokku", zavolal hlas.
Maulokk se obrátil od své zrakové pitvy a viděl jednoho z osobních poslů lorda
Morskittara stojícího na břehu hlavního ostrova.
"Co můj otec chce?", zeptal se.
"Žádá vaší přítomnost. V sálu kouzličů".
Maulokk se obrátil ke Skrackovi a schoval dýku.
"Dokončete posudek a vraťte poslední raketu do dílny. Připojím se k vám
později".
Maulokk znovu vyvolal sílu kouzla a tentokrát se soustředil na sál. Představil
si, že je ve vysoké komnatě, prastaré elfí architektuře pokryté skavením
runovým písmem popisujícím jména a životy klanových hrdinů a jejich největší
skutky. Vykouzlil obraz stříbrných a měděných košů na oheň lemujících zdi ve
tvaru zkroucených krys, uvolňujících voňavé kadidlové a štiplavé vrásnivcové
dýmy. Vybavil si řady skleněných koulí vznášejících se ve vzduchu zavěšené tam
stálou magií, v nichž byly zachyceny blesky poskytující mihotavé osvětlné sálu.
Když otevřel oči, byl tam. Krátký náznak palčivé síry visel v jeho nozdrách a
Maulokk jej zahnal vdechnutím opojné vůně dýmů. Okamžitě cítil jejich magický
vliv procházející jeho tělem a posilující jeho bytost.
Vysoká, mocná podoba jeho otce stála vznešeně před ním. Zahalen v černé
potrhané roucho a jen pronikající obrněný čenich byl vidět v jeho hlubokém
stínu. Jeho rudé oči zářily neustálou zářící mocí hluboko v záhybech jeho
špičaté kápě. Magické runy běhaly po každém nerovném záhybu. Tepané stříbrem
jiskřily při odrazech pulzování bleskových koulí.
Kradmé cinkání brnění znělo, jak se elegantně pohyboval kupředu, každý pohyb
vypočítaný a koordinovaný.
Maulokk pokorně poklekl na koleno a sklonil hlavu před svým pánem, otcem a
idolem.
"Můj pane", prohlásil zdvořile.
Kovová rukavice vykoukla z rukávu a dotkla se jeho ramene. Maulokk jasně cítil
mocná zaklínadla na kovu. Stisk byl ošidně lehký, neboť jedno viděl svého otce
popadnout ogřího vojevůdce, který přijal skavení pomoc, a pak zapomněl na svůj
závazek, a roztrhnout jej ve dví za jeho nedostatek porozumění.
"Povstaň, prvorozený", nařídil prastarý kouzlič.
Maulokk okamžitě poslechl a vzhlédl na lorda rozpadu. Morskittar byl o celé tři
stopy vyšší než on.
"Byl si vybrán stát se novým velitelem v útoku na Middenheim. Dostaneš pod
své velení klan Skreek, několik šedých věštců a oddíl klanu Pestilens. Máš povolení
vzít své pomocníky, ale ne jiné síly klanu Skryre. Můžeš uspět v tomto
úkolu?".
"Kdy odcházím, můj pane?", zeptal se Maulokk netrpělivou sebedůvěrou.
"Dobrá. Máš deset měsíců na přípravu. Využij ten čas moudře".
Do Maulokka se náhle zahryzlo pochopení. Jeho otec by nikdy nedoporučil něco
tak zjevného jako ostražitost, pokud by hrozba nebyla opravdu vážná.
"Nezklamu tě, můj pane", ujistil jej tváří v tvář tomuto náhlému
vzedmutí nebezpečí.
"Jak jde práce s projektem vrásnivcových raket?", dotázal se
Morskittar, čímž odbočil z tématu jednání a potvrdil svou neschopnost či
neochotu rozvádět to dále.
Bez ohledu na to, jak Maulokk udržoval svou práci utajenu před každým, klanový
vůdce byl vždy zcela informován. To mu nevadilo, protože nebylo ostudou, pokud
vůdce vlastnil něčí tajemství. Pokud něco, byla to čest, že se dokonce zběžně
zajímal o něčí práci.
Obyčejně byl Maulokk dychtivě mluvil se svým rodičem, kterého vidí tak zřídka,
ale nyní byl mnohem více odhodlán mluvit o své povinnosti, aby nakonec poskytl
svému otci pocit pýchy na svého jediného potomka.
"Jde to dobře. První testování naznačuje velký příslib".
Lord rozpadu se odmlčel, jelikož si všiml neklidné netrpělivosti u skaveního
kouzliče. Přemýšlel, jak podobný je Maulokk jemu jako mladíkovi. Krátká životní
doba proudila hrozivou rychlostí a snažila se o život v tempu vichřice. Bylo
tolik plánů a intrik a tak málo času provést je.
Potřeba spěchat již není činitelem v Morskittarově životě, jeho dlouhověkost mu
dala dost času dosáhnout všech svých záměrů rychlostí, která odpovídá jeho
cílům, ale díky jeho smrtelnému původu, byl si vědom Maulokkově touze po
rychlosti.
"Není pochyb, že chceš začít se svou prací. Nechám tě tedy započít".
Maulokk se hluboce uklonil a přivedl teleportační zaříkadlo zpět do popředí své
mysli, neboť Sál kouzličů neměl dveře. Tato izolace zajišťovala, že jen kouzlič
považován za dost hodného byl přenesen jiným na toto svaté místo. Jak tam jenou
byl, mohl si jeho vzhled uložit do paměti a byl schopen se na danné místo znovu
vrátit vlastní silou.
Maulokk chtěl chvíli kráčet a přemýšlet, takže se rozhodl zhmotnit v temném
bludišti chodeb v podzemní čtvrti klanu Skryre.
Podivné chemikálie, pronikavé plyny a exotická narkotika vytvářely typickou
směs vůní v hrubých chodbách, kudy kráčeli kouzličové klanu Skryre. Byli mistři
magie a vědy, kteří dokázali vytvořit ještě ničivější stroje pro zhoubný
arzenál skavenstva a v této čtvrti byla jejich moc absolutní.
Učni sledovali inženýry na vyšší úrovně čarodějné zdatnosti. Nejlepší sudenti
byli buď potomci kouzličů klanu Skryre nebo vybráni kvůli vlastnímu potenciálu
a nakoupeni za velký majetek od rodičů a klanu.
Někteří byli prodáni klanu Skryre bohatšími skaveny, kteří doufali, že se z
jejich potomků stanou inženýři nebo prostě uleví rodině od jejich přítomnost a
zbaví se dalšího hladového krku.
Otrocká služba učňů pro své mistry je připravila na zasvěcení do řad kouzličů.
Pokud by nebyli vybráni jako vhodní pro tajemná cvičení, pomohlo jim to k
vyškolení do nižších postavení.
Smíšeni mezi řadami kouzličů a nadějeplných dychtivců se tyto nižší kasty
věnovaly vlastním jedinečným odvětvím.
Byli tu vrhači jedového větru, kteří nosili složitou ochranou masku označující
jejich kastu. Vrhači smrtících skleněných koulí naplněných vrásnivcovým plynem
obvykle nosili svou ochrannou masku delší období. To jim umožnilo zvyknout si
na težké, smysly omezující vybavení a operovat na bojišti bez překážek.
Od vrhače nezvyklého na zkreslený výhled z okulárů masky se těžko dalo
očekávat, že pošle tuto na krátkou vzdálenost vrhanou a nesmírně křehkou střelu
se spolehlivou přesností.
Vrhači vrásohně kráčeli v plynulých zástupech a přenášeli díly, zbraně a
prázdné či připravené sudy s palivem. Skupiny se vždy snažili vynikat v každém
zřetelu své povinnosti.
Skavení technik cvičil své míření a úzkostlivě čistil a staral se o svou
svěřenou zbraň. Aby byl schopen vyčistit ucpání či opravit závadu v krizové
situaci, stal se důvěrně obeznámeným s ní a jejím mechanismem.
Zatím jeho partner, nosič sudu s palivem, cvičil své schopnosti nošením kamenů
a jiných těžkých nákladů. Procvičoval podpoření prchavé směsi vrásnivcového
prachu, hořlavých chemikálií a inženýrské magie rychlostí a nade vše
plynulostí. Jakékoliv otřesy by mohly vést ke smíšení směsi uvnitř a mít za
následek katastrofální výbuch.
Jezzailové skupiny nosili své zdobené a mohutné zbraně s nemalou pýchou. Ti s
menšími zkušenostmi sledovali ostatní. Učili se vše co mohli z takového studia
a snažili se, aby jednoho dne získali vlastní prestižní jezzail.
Jen nejúspěšnější byli povýšeni do postavení, kdy jim mohla být svěřena mocná
zbraň a její cenné vrásnivcové střelivo.
Vyšší stupně klanové hierarchie úmyslně pěstovali rivalitu mezi skupinami ve
střelbě. To zaručovalo vysoký stupeň přesnosti a rychlé nabíjení, které mělo
velkou hodnotu na jakémkoliv bojišti.
Časté soutěže byly pořádány s obyčejným olověným střelivem, výbušné vrásnivcové
kulky byly příliš cenné na plýtvání. Ti, kdož vyhráli takové turnaje, se mohli
radovat se značné ceny jako vrásnivcových symbolů a nadřazenosti nad ostatními
skupinami. Takové lákavé ceny byly velmi ceněny.
Jiní skaveni patřili mezi různé jiné třídy. Ochočené obří krysy nosily zprávy a
balíky a pochůzkami usnadňovali dennodenní běh klanu a udržovaly skavení
válečnou mašinérii v chodu.
Skaveni nejnižší kasty, masa podřadných otroků, jejichž námaha a věrnost je
držela v bezpečí od návratu do překrysení a hladu zuřícími v celém skavenstvu,
kde i nejschopnější shledávali přežití neustálým a namáhavým výkonem.
Takový osud byl pro šťastné, protože většina těch, kdož se znelíbili svým
pánům, byla poslána do nejnižších stupňů otroctví. Dřeli se v rozpadávajících
se, zaplavených chodbách v části své krátké a velmi bolestivé existence.
Maulokkovi vytanul na mysl nápad, že jeho mysl byl stimulována vystavením
vrásnivcovým plynům pronikajícím síní. Jeho mozek bouřil kupředu ohromnou
rychlostí, rozvíjel nápady a probíral je různými závěry, odhadoval eventuality
a nespočet možností.
Procházel vinoucí se sítí chodeb a skaveni se rozestupovali před jeho rázným
pochodem, jako před všemi kouzliči jeho postavení.
Oblast byla plná laboratoří, dílen a síní, kde pracovali inženýři a které byly
osvětleny září pokusů či záblesky nehod.
Vzduch zněl pištěním a křikem triumfu, neúspěchu, frustrace, bolesti a
zklamání. Smíchaný křik a vytí přehlušovalo i neustálý cinkot a rachocení
tepaného kovu.
Hlasité zahřmění přitáhlo Maulokkovu pozornost svou blízkostí. Plameny, trosky
a spálená těla vylétla do chodby před ním ze sousední dílny. Skaveni prchali s
těly zcela zahalenými v jasných plamenech.
Maulokk odbočil, aby se vyhnul zácpě způsobené těmito každodenními událostmi v
okrsku.
Minul čtyři černé běsnivce u vchodu do jeho vlastního doupěte a zavolal na
svého sluhu.
Crot byl postarší skaven, který malátně pajdal, a jeho temná kožešina na
některých místech vypelichala a zanechala holou kůži.
"Volal jste, pane?".
"Ano. Jdi k Ekritikovi. Řekni mu, že chci vědět, kdo vydal rozkaz postavit
mě jako velitele Middenheimu. Také ať odhalí, jak hlasoval velezřec Kritislik a
pošli sem hned můj doprovod. Mám práci mimo okrsek".
"Velmi dobře, pane", prázdně odvětil odcházející Crot.
Ekritik byl hlavní kontakt z Maulokkových informátorů. Jeho oči a uši v klanech
a Skavenmoru byly dobře umístěny dobře placeny za poslušnost, ačkoliv Maulokk
stále udržoval malou skupinu obzvláště spolehlivých agentů umístěných do
špionážního kruhu ke sledování informátorů. Takový špióni by odhalili každé
zaváhání věrnosti či možnou zradu. Byla to běžná praxe a prevence většiny
kouzličů jeho významu zajistit svou osobní ochranu před soupeři či zlovolných
nepřejícníků.
Maulokk se posadil a sundal si svou zdobenou helmu. Brnění s bodci a rohy bylo
během kování zkušeně naplněno vrásnivcem jako jeho celý oblek. Temné skavení
runy na jeho povrchu mu nejen poskytovaly ochranu před fyzickým zraněním, ale
také nesnižovaly jeho čarodějné schopnosti. To byl nedostatek všech brnění krom
těch ukovaných chaosem pro všechny kouzelníky.
Brnění bylo také pomstychtivé, když bylo zasaženo. Bylo schopné pojmout energii
nárazu a přeměnit úder do poryvu odvetné, zákeřné energie.
Oblek byl darem od Morskittara a byl Maulokkovým nejcennějším vlastnictvím jen
z toho důvodu, ač jeho tvrdá schránka mu často skvěle pomohla.
Začal se objevovat černý hlad a svíral jeho vnitřnosti, hrál si se střevy svými
dychtivými prsty. Pokud se měl soustředit na cokoliv jiného než na jídlo, musel
ho utišit. Došel k zásobám jídla, kde si vybral nasoleného hobita a začal jej
líně žvýkat.
Maulokk během jídla naplnil dýmku. Namíchal směs práškového vrásnivce,
arabského tabáku a různých mocných bylin, načež vytvořil magický plamen
lusknutím prstů. Dým ze směsi nasál hlubokým douškem štiplavých výparů a
okamžitě poklesl.
Směs rychle pronikla jeho synapsí, rozšířila jeho vědomí, vyčistila jeho
myšlenkové procesy na křišťálový vrchol, jak se pohroužil do víru tornáda
uvažování, které bylo transem.
Proč mu bylo poskytnuto velení? Byl jen čtyři roky stár, což ještě nebyla plná
dospělost podle skaveních měřítek. Pravda, byl mnohokrát mocnější než ostatní
podobného věku, díky čemuž dosáhl svého postavení inženýrského pána.
Maulokkova nadpřirozená spřízněnost s magií mu umožnila rychle překonat své
učitele a pokračovat ve vzdělávání pod Morskittarem vybraným čelním kouzličem
Ikitem Spárem, který měl dohlížet na nejvybranější studium čarodějnictví.
Ikit Spár byl nejspolehlivějším a nejvěrnějším agentem jeho otce. Jeho génius
stál za kolem zkázy a byl mistrem magie skavenů, elfů a lidí, dobré i špatné.
Ikit vybral studnice tradic po celém světě vstřebal vše, co mohl najít, aby
získal tajemné mistrovství, které bylo prakticky nepřekonatelné nikým mimo
Shromáždění.
Složitě maskovaný skaven ztratil srst a maso z lebky a pravé paže při
nepodařeném pokusu a vybudoval vnější kostru železa, křišťálu a mosazi, aby
podpořil sílu a pohyblivost své vrásčité končetiny.
Schopnost umělé paže zdaleka předčila tu přirozenou, ale ne bez obětování mnohé
zručnosti. Takový nedostatek byl bohatě vynahrazen včleněním zhuštěného
vrásnivcového projektoru, který byl účinným překvapením pro nepřítele v boji.
Ikitova znalost okultních věcí byla vyčerpávající. Rozmlouval s největšími
démony a nezasažen zíral do chmurných vnitřností každé hrůzy a děsu, co může
život poskytnout.
Ikit byl neustále zaměstnán na Morskittarových různých pátráních a pochůzkách,
což činilo Maulokkovy okamžiky pod silným vlivem velkého kouzliče řídké a
nesmírně vzácné.
Bylo to nějakým způsobem podobné situaci s jeho otcem. Ale delší časová období
s Lordem rozpadu byly tráveny učením intrik a záležitostí politiky a vůdcovství
a jak nejlépe využít a zužitkovat složitá a neurčitá omezení Rohaté krysy pro
svou výhodu.
Skaven, který dokáže ovládnout křivolaký labyrint přikázání, byl snadno otevřen
nekonečným výkladům a mohl se vyhnout většině nebezpečí a ospravedlnit téměř
jakýkoliv čin. Srozumitelné a rozluštitelné náboženské zákony byly pro lidi a
elfy. Rohatá krysa dávala přednost zmatku a nejasnosti k ovládání svých milovaných
dětí.
Z hlubin tranzu si uvědomil Crotův návrat. Starý skaven byl dlouhou dobu sluhou
lorda Morskittara a od Maulokkova narození a současné smrti jeho matky se Crot
ujal výchovy kouzličova potomka. To nezahrnovalo velké povinnosti, protože
většinu Maulokkova času zabíralo vojenské, válečnické, vědecké a čarodějné
cvičení.
Seschlá postava jej monotóně oslovila. Byl to neutrální hlas, který se svou
mdlostí téměř vzpírá pochopení.
"Ekritik vám pošle zprávu, pane. Hned co něco najde".
Maulokk roztržitě přikývl, téměř nepostřehnutelně. Jeho mysl vířila jinými
záležitostmi.
Strůjce poslání, pokud to nebyl jeho otec, by byl jen mluvčím někoho jiného. I
taková informace se mohla ukázal užitečná.
Maulokk si byl jist, že Morskittar by se podělil o tajemství, pokud by byl za
tím povýšením, takže jmenování přišlo od možného nepřítele. Takový čin znamenal
očekávání selhání, které by buď zničilo jej nebo pravděpodobněji zostudilo jeho
otce. Dobrá, on neselže. Uspěje a využije tohoto příkazu k podpoření vlastního
bohatství a postavení.
Ku pomoci při setkání s požadavky úkolu ležícího před ním bude potřebovat
spolehlivé vojsko, jehož železnou věrnost není snadné ovlivnit. Je čas
uskutečnit dlouho připravované plány.
Omamná energie tranzu začala slábnout, jeho puls se zpomalil a jeho mysl
uklidnila jako usazenina protřepané lahvi s vínem.
Maulokk si nasadil helmu a narovnal plášť než vyrazil ven. Čekající doprovod
běsnivců se postavil kolem něj jako hráz kožešiny a oceli.
Maulokk kráčel přímou cestou k okraji modravého, čarodějného světla označující
teritorium klanu Skryre. Hranice byla strážena věrnými skaveními jednotkami,
která zajišťovaly, že žádný jiný klan se nedostane snadno do oblasti
technomágů. Žádný klan nebyl tak hloupý či sebevražedný. Řady jezzailů a vrhačů
vrásohňů byly připraveny zmasakrovat vetřelce dlouho předtím, než vůbec dosáhl
obranného postavení.
Za barikádami ležely táhnoucí se křivolaké chodby. Křivé průchody byly lemovány
metanovými lucernami, což jim dávalo bídné osvětlení praskajícími modrými a
červenými plameny.
Klidná a matná zář odhalovala odhozené zbytky kůže a holých ocasů, které byly
vesměs skaveního původu. Mezi organickým odpadem cupitali skavení méně vyvinutí
příbuzní. Malí bratříčci pilně sbírali co málo poživatelného zbylo.
Pach exkrementů a rozkladu byl pronikavý a píchal Maulokka v nose každým
nádechem.
Chodby nepatřily k žádnému okrsku, proto byly obývány téměř výhradně uprchlými
otroky a malými skaveními tlupami, které se rozprchly do úkrytů před skupinou
klanu Skryre.
Na konci chodby velká kovová klec přijala skupinu a sjela s nimi do hluboké
šachty pomocí otáčení obrovského kola. Několik v boji zmrzačených krysích ogrů
uvázaných uvnitř se pachtilo s odvíjením silného řetězu připojených k nejvyšším
rohům čtvercové klece.
Neustále na ně dopadala voda kapající z výšky, prosakovala z povrchu
přinášející mrholení do podzemního světa. Déšť naplnil šachtu vzrušeným
bubnováním kapiček o kámen.
Ve stinných nižších patrech vystoupili a pochodovali vedle nakupených davů
otroků a nižších klanů ucpávajících cestu.
Tito skaveni bojovali o přežití ve špíně a nečistotě podle skaveního přísloví,
že 'Rohatá krysy stvořila staré, slabé a zmrzačené jako potravu pro silné'.
Po zdech stékala odpadní voda z hořejších pater splachována neustálým prouděním
vlhkosti z Močálů zkázy.
Barbarští dozorci nutili skupiny žalostných otroků do krajní dřiny. Tito tyrani
byli obvykle původně sami otroky, a proto se věnovali krutosti, aby se
nevrátili do podobného postavení.
Maulokk pohlédl na skavení skupinu právě zaměstnanou jako mnoho jiných při
vyztužování zhroucených chodeb. Otroci se snažili překazit všude přítomnou
hnilobu, zatímco se brodili po pás v ledovém blátě a byli šviháni bičem.
Maulokk došel ke statnému dozorci a řekl mu, aby přivedl běsnivce jménem
Karikk. Poháněč otroků rychle zaměnil svou pozici za nižší a odcupital do temné
chodby, kde husté vodní provazce stékaly v přívalech z mnoha prasklin nahoře.
Karikk byl běsnivec z menšího vojevůdcovského klanu Rakib. Klan dokázal své
schopnosti a byl pověřován mnohými úkoly z mnoha stran, pracoval pro kohokoliv,
kdo zaplatil nejvíc. Žoldnéři byli zkušení a nelítostně zdatní, takže jim i
Šedí věštci svěřili obrovskou odpovědnost za získání vrásnivcového meteoru,
který dopadl z nebes do Kisleva.
Před tím začaly kolovat zvěsti rostoucí s každým vítězstvím klanu. Pravily, že
samotný velezřec pečuje o klan Rakib s nějakým zákeřným cílem. Také se
předpokládalo, že albínská stráž věštců byli vlastně proměnění běsnivci. Mnozí
se dohadovali, že klan Rakib se stal dodavatelem nového oddílu elitní stráže
pro kněžstvo.
Skrz svou síť Maulokk objevil klanovou misi o několik hodin dříve a okamžitě
vyslal vlastní agenty do Kisleva, aby získali cenné nebeské těleso. Také vyslal
agenta, o jehož věrnosti měl vážné pochybnosti, aby zajistil, že přeběhlík
nebude vědět nic o pravém cíli.
Agenti dosáhli místa první a podle pokynů se vydávali za Šedé věštce. Tak
dokázali získat podporu malého klanu z místní oblasti provedli nájezd na blízké
vesnice. Po té zanechali jasnou cestu zpět do míst, kde se měl nejspíš vynořit
klan Rakib z podzemí.
Nespolehlivý agent byl zabit ve spánku. Meteor byl uzavřen v ochranné ocelové
schráně, skryt u těla mrtvého skavena a obě byly v tajnosti dopraveny Maulokkovi.
Když klan Rakib vylezl z temnoty, nastal lidský přepad. Klan zvítězil nad
ubohou domobranou, ale to jim jen naznačilo, že byli oklamáni. Když dosáhli
kráteru a nalezli jej prázdný, všechny pochybnosti byly vyloučeny.
Šedí věštci nikdy nebyli známí pro svou toleranci k selhání a nesnesli omluvy,
zejména po té, co Maulokk vypustil zvěst naznačující, že klan nejspíš ukradl
vrásnivec s úmyslem vykoupit se z problémů nastalých po jeho ztrátě. To by jim
umožnilo udržet zbylé značné bohatství pro sebe.
Klanoví vůdci byli veřejně sežráni zaživa a zbytek jejich sil byl zotročen jako
lekce pro ostatní, kteří by plánovali zradu proti duchovním Rohaté krysy.
Nezáleželo na tom, zda šedí věštci věřili zvěstem, ale klanoví krysáci ano. To
byl důvod nutící kněžstvo jednat takovým nejzazším způsobem. Pokud by
nepožadovali trest proti možným zrádcům, pak by ztratili něco ze strachu, který
je činí tak mocnými. Byl to strach, který potlačoval i nejmenší neposlušnost
díky smrtelným obavám z fyzických následků a duchovních důsledků. Bez něj by
skavenstvo neprokazovalo věštcům úctu ani pomoc.
Dozorce před sebou strkal Karikka s podrážděným postrkováním. Silně stavěný
skaven byl zjevně ponížen. Jeho naježená černá srst byla promočená vodou a
splihlá, což naplno ukazovalo jeho obrovitou postavu. Ač hubený a podvyživený,
stále měl silné svaly.
Karikkův pohyb byl apatický, jako u těch psychologicky zlomených a prostě
čekajících na smrtící pařát. Neprojevoval odpor či strach z vítaného konce
těžkého života.
"To je ten, o něhož jste žádal, pane", řekl dozorce, pohrdavě hleděl
na skleslou trosku, a pak jej kopl do nohou, aby jej dostal na kolena. Běsnivec
padl do vody a zavrčel bolestí, než se v obraně přikrčil.
Páchnoucí aroma kožešiny nasáklé splašky zasáhla Maulokkův nos. Pach byl
závratný a nepříjemně ostrý.
"Vemte ho", nařídil Maulokk své stráži.
S náhlým zařinčením zbroje byl dozorce přišpendlen na zeď promočené chodby.
Jeho nohy se zvedly nad zem a on byl pevně držen u zdi dvěma Maulokkovými
strážci.
Vydával dlouhé pištění podřízenosti a švihal ocasem strachy, čímž čeřil vodu.
Celé skavení tělo se chvělo záhadnou pohromou.
Maulokk vytáhl svou dýku a nejprve ukázal jílec očarované čepele Karikkovi.
Zbraň byla během kování smísena s vrásnivcovým prachem a popsána mystickými
runami, aby pronikla vším krom čarovného brnění. Dále byla napuštěna podstatou
mnoha skavenů, takže způsobovala tomuto druhu těžký šok.
"Vezmi si to a zabij ho", nabídl mu Maulokk mírně.
Jak Maulokk předpokládal, Karikk byl zjevně zmaten, ale nenechal si ujít
příležitost zabít skavena, který ho tak horečně bičoval a ponižoval. Běsnivcovo
povýšené postavení ve společnosti z něj činilo příjemce nejhroznějšího
zacházení, a nyní mohl vykonat pomstu.
Karikk popadl čepel a váhavě jí sevřel zvažuje možnosti. Náhle se rozhodl pro
čin, vyskočil a vrazil čepel do dozorcova břicha.
Karikk použil zubaté ostří jako pilu a řezal nahoru, přičemž sledoval bolestivý
pohled menšího tyrana. Volná střeva sklouzla a pleskla do mělké řeky páchnoucí
tekutiny pokrývající podlahu.
Běsnivčí otrok vytrhl čepel. Zuby měl nyní plné kusů svalů a poslední dech
dozorce ovál Karikkův čenich.
Vykuchané tělo ochablo a stráž jej nechala dopadnout do vody, aby bylo odneseno
líným proudem. Mrtvola se mírně točila a zanechávala za sebou špinavé kusy
vnitřností.
Karikk se obrátil k Maulokkovi a přemýšlel, zda má nyní umřít on.
"Ty jsi Karikk", prohlásil Maulokk. "Běsnivec nyní zaniklého
klanu Rakib".
Skaven přikývl, ačkoliv to nebyla otázka, ale konstatování. Při připomenutí
pádu svého klanu sevřel pevněji jílec dýky.
Stráž viděla pohyb a připravila se chránit svého pána, pokud by Karikk
zaútočil. Kdyby byl Maulokk zraněn během jejich služby, pracovali by v těchto
chodbách jako otroci nebo by pluli za dozorcem.
"Stali jste se otroky z rozmaru šedých věštců. Připravili vaše zničení.
Nechtěli, abyste měli moc".
Slova zjevně potvrdila Karikkovu nejistou znalost událostí, takže se Maulokk
rozhodl nechat jej přesvědčit o zbytku sám sebe a rozhodl se prostě učinit
nabídku.
"Potřebuji věrné válečníky, elitu, která přijme mou přízeň a mou ochranu.
Nyní víš, že věřit komukoliv jinému znamená lest a zradu. Jsem prvním synem
lorda Morskittara a mám mnoho nepřátel, kteří použijí mé síly proti mně, a pak
je zničí, aby zametli stopy. Takže zde je můj návrh, přijmi mé mecenášství a
najdi dvacet jiných, kteří neohrozí tvé postavení mou zradou, načež budeš
přijat do mé služby a nebudeš otrokem. Jaká je tvá odpověď?".
"A pokud odmítnu?".
"Přemýšlíš, zda tě nechám popravit za vraždu dozorce?", děl Maulokk,
ale taková věc byla jeho mysli ve skutečnosti vzdálena. "Nic tak
malicherného. Řeknu, že jsem to byl já, kdo ho zabil, protože to bylo vhodné.
Nikdo se neodváží takový výrok zpochybnit".
Běsnivec se zamyslel. To byl rys, který Maulokk schválil, protože to ukazovalo,
že Karikk nebyl zbrklý a přemýšlel o následcích svých činů. Na chvíli jej
napadlo, zda takovým byl vždy už jako válečník, nebo to byla nová stránka jeho
ducha vyrostlá od doby jeho zotročení.
"Pak přijímám… můj pane", potvrdil.
"Vyber si své druhy opatrně a vrať se sem. Pošlu jednoho ze svých
pomocníků, aby tě doprovodil do tvého nového doupěte".
Maulokk se okamžitě otočil a odcházel s úmyslem nezdržovat se a neztrácet
drahocenný čas, který může lépe věnovat výhodnějším úkolům.
Během návratu mu do cesty padl krysák, blábolivě mumlající, který se úspěšně
dokázal skrýt před pátravými zraky stráží. Běsnivci rychle pozvedli zbraně
proklínajíce svůj nedostatek ostražitosti.
"Stůjte", prohlásil Maulokk, poznávaje kódované fráze z nesouvislé
litanie. A také, žádný obyčejný krysák nemohl ošálit jeho stráž v takovém
rozsahu.
"Nechte ho", nařídil a položil nohu na skavenovo břicho.
Cítil zprávu zasouvanou za holení chránič, a pak se zasyčením odkopl skaveního
agenta se znechucením varováním.
"Zmiz, šupáku, než nechám své stráže otevřít ti bránici".
Když byl zpět v kořením navoněném soukromí svého doupěte, sedl si Maulokk a
začal číst šifrované písmo na čistě přeloženém kusu pergamenu.
'Jmenování - klan Pestilens. Šedí věštci a oddíl morových mnichů přítomni.
Velezřec Kritislik hlasoval proti'.
S roztržitým úsilím soustředil zápalné síly na papír, takže jej pohltil černý
blikající plamen. Odhodil popel a zvážil situaci.
Klan Pestilens představil nápad, ale jak předpokládal, velezřec byl původce.
Volba skrývající jeho účast a ukončující spojení k Maulokkově očekávanému a
připravovanému selhání byla náznakem a poslání šedých věštců důkazem.
Skutečnost, že to bylo více než jeden kněz, naznačovala, že jeden nebo víc bylo
postradatelných a mohlo být popraveno pro sabotování Maulokkových plánů či
dokonce za jeho přímé zavraždění.
Také se musel vyvarovat morových mnichů, protože ti mohli skrývat agenty
nejčernějšího spiknutí připravených využít své inkognito a komplotovat proti
němu. Plus tu byla další hrozba ctižádostivého mnicha dychtivého udělat dojem
na své nadřízené zničením Maulokka odvážným, nezávislým útokem.
Jeho tři důstojníci přišli společně a Maulokk s nimi otevřeně promluvil.
"Byl jsem jmenován vůdcem klanu Skreek v Middenheimu".
"Gratuluji, pane", děl Skrabic vřele.
Ostatní vypadali podobně dychtivě, viděli příležitost pro bohatství a osobní
postup. Maulokk pokračoval a mluvil s osvojenou horlivostí, aby propůjčil
autentičnost svým falešným plánům.
"Takže se můžete připravovat s plnou znalostí mých cílů, můj plán je
zahájit rozsáhlé období rozšiřování chodeb financované nájezdy a únosy než
nastoupí vpád. To může zabrat několik let, ale obsazení Middenheimu nám zajistí
místo v sálu kouzličů. Okamžitě se připravte na cestu. Práce na raketách bude
pokračovat ve městě, takže sbalte potřebné vybavení a zbytek raket. Máme jen
deset měsíců, takže spěchejte".
Maulokk povolal Skrabrica, když se trojice uklonila a chystala k odchodu.
Ostatní svižně zamířili k různým kontaktům a podněcovat spletité úskoky.
Pokud by jejich páni byli nižšího postavení, pak by tito mecenáši očekávali, že
udělá přesný opak vyhlášeného plánu a podle toho jednali. Ale jeho pomocníci
měli pány značného významu, kteří takové úvahy dále probírali a pochopili tak
prostý trik. Zpočátku budou předpokládat, že udělá opak a bude jednat, jak
oznámil.
Zatímco se budou připravovat překazit jeho vpád, budou nepochybně pokládat svou
kořist za neznalou jejich prohnanost. Pochopení jejich pošetilosti dá
Maulokkovi pocit uspokojení.
Čekal dokud Skrack a Kerick'k nebyli z doslechu, než promluvil k poněkud
důvěryhodnějšímu Skrabicovi.
"Běž do nižších pater. Je tam skupina otroků pracujících na propadlých
chodbách klanu Creok. Běsnivec jménem Karikk tam bude čekat. Vezmi ho a jeho
doprovod do doupěte naproti Nekickově. Chci, aby o ně bylo dobře postaráno.
Nakrm je, kup několik dobrých samic, vykoupej je, obleč a splň potřeby, co by
mohli mít".
Maulokk dal svému podřízenému vak vrásnivcových žetonů na splacení jakýchkoli
pohledávek k uspokojení nových válečníků a poslal ho svou cestou.
Dva měsíce uplynuly, než navštívil své nové rekruty. Každý, kdo pohledl
pokušení uprchnout, byl jimi chycen a odstraněn, zatímco zbytek musel být dobře
vybaven nejlepším brněním a zbraněmi. Maulokk již zajistil služby nejlepších
kovářů klanu Gnarsh. Umění známých a velmi schopných klanových zbrojařů bylo
velmi ceněno a nebylo levné. Jejich nesrovnatelné umění kování válečných
předmětů tvořilo krutou ironii v porovnání s jejich klanovými krysami, což byli
bídní válečníci zřídka posílaní do bitvy díky vrozené schopnosti být
zmasakrováni.
Jakmile byla jeho jednotka vyzbrojena pro boj, vycvičil je a nakrmil jídlem
naplněným stimulanty a drogami, aby zvýšil jejich rychlost a růst svalů. Stanou
se jádrem zcela věrných a velmi smrtících bojovníků.
Pokud by tento hypotetický nábor fungoval, bylo mnoho podobných otroků v
obdobné situaci jako Karikk a jeho druzi, všichni schopnější na mysli i na těle
existence v nižších podlažích. Existovali ve Skavenmoru jako nevyužitá studnice
nelítostných zabijáků, která čeká jen na nabídku největších věcí, po nichž
skavení srdce touží. Svoboda, moc, luxus a šance na spásu a pomstu byly ceněny
nade vše, ale tito ke zkáze odsouzení a ubozí otroci si je nekonečněkrát více
vážili.
V následujících dnech začne vydávat částky a otevře oči pěstované ve středu
klanu Pestilens.
Bylo těžké najít někoho přístupného k úplatku mezi zbožným, pseudonábožným
klanem, ale otroci a služebníci nejsou tak nároční k přesvědčení vyměnit své
věrnosti za zisk. Strach z klanu činí takové informátory drahým luxusem a jako
mnoho jiných, Maulokk mohl takových agentů využívat jen v čase nutné potřeby.
Jako bylo právě nyní.
Jeho hlavní prioritou bylo pokusit se objevit, kdo v oddíle morových mnichů byl
nově přidán a tedy byl možný agent morového arcilorda k jeho zničení.
Další problém byl vojevůdce klanu Skreek. Tento generál nejrozčilenější
Maulokkovým jmenováním, zejména vzhledem k tomu, že to byl kouzlič, kdo jej
odstrčil, a nikoliv šedý věštec nebo jiný válečník.
Maulokkův předchůdce v Middenheimu byl zbytečný pro plán a tedy to s ním bude
muset být vyřízeno, než zkazí nějaké plány. Maulokk věděl, že nemůže jednat
přímo proti vojevůdci a vrah klanu Eshin by Lordy rozpadu mohl být vystopován
zpět k němu. Maulokk věděl, že potřebuje jemnější komplot, aby se vypořádal
nepříjemným vůdcem.
Nelítostně uvažuje nad úkolem před sebou si ve chvíli nesporného bezpečí sundal
brnění. Odložil svůj černý plášť a odepnul opasek s vaky spojující jeho
tlustou, kovovou kůži.
S protažením vytáhl meč na zádech a odložil jej stranou. Očaroval vrubovanou
čepel do karmínova po úspěšném vytvoření prototypu, jenž prodal černokněžníkovi
chaosu za velký meteor vrásnivce.
Černokněžník byl neschopen využít svůj poklad, protože nevěděl, jak užívat
svatý kámen. Než by ztrácel zdroje zabíjením jeho vlastníka, Maulokk souhlasil
s výměnou.
Tři malé magické runy na zbrani byly výsledkem prastaré trpaslické tradice,
která byla získána díky mučení trpaslického runotepce, když skaveni porazili
podzemní pevnosti této rasy.
Runa byla magický upír. Během výroby přitáhla větry magie jako malý hladový
vír. Držela tuto energii v sobě, což jí umožňovalo obnovovat svou moc sáním
čerstvé energie přímo z pokřivení.
Nebezpečí bylo, že vysávající účinek nebyl omezen na větry a runa neustále
pohlcovala magické schopnosti, pokud tepec nedokázal odolávat její parazitické
moci. Vrozená magická odolnost trpaslického lidu je plně chránila, proto
rozvinuli a následně ovládli toto esoterické umění.
Maulokova čepel nesla runu zvýšené přesnosti, další ovlivňující rychlost zbraně
a poslední způsobující hrozná zranění každým zásahem.
K meči se na podlaze přidala jeho krví pokrytá dýka, a pak části brnění
tvořících velkou hromadu půlnočního kovu.
Když si sundal lehkou gromrilovou košili ukradenou ve Zhufbaru, odložil dva
magické amulety na cinkající oděv z nepřirozeně tvrdého kovu.
Lidský amulet třikrát požehnané mědi byl strážce a indikátor jedu a omezený
štít proti světským zbraním. Druhý byl vrásnivcový amulet vytvořený v jeho
vlastní kovárně, který dokázal oslabit a zmást protivníka v boji za
předpokladu, že překonal jeho duševní odpor k tak ďábelské síle.
Maulokk byl nyní zbaven svých amuletů a své poslední obrany. Očarovaný prsten
na jeho prstu byl s ním od jeho dětství a sloužil mu k ochraně proti zraněním
spáchaných jinými skaveny.
Maulokk si rázně promnul svou brněním uhlazenou srst, znovu ji napjal a začal
se čistit.
Konečně měl možnost zahájit své touhy. Maulokk věděl, že na něj Rohatá krysa
shlíží, jako na všechny své děti, ale Maulokk věřil, že byl předurčen vládnout.
Možná byl předurčen získat jednoho dne otcovo sedadlo nebo získat jiné pro
zvýšení moci klanu Skryre.
S fanatickým zasvěcením k čarodějným a válečnickým schopnostem pro něj mohlo
být za pár let možné porazit nižšího člena Shromáždění z jednoho
vojevůdcovského klanu, ale k tomu bylo třeba bohatství, moc, respekt, strach a
postavení. Tyto poklady mu jeho rodič nemohl poskytnout, neboť jejich
propůjčení je popírá. Maulokk si byl dobře vědom, že některé věci na světě musí
získat sám.
Rohatá krysa odmítla vést a chránit Maulokka, stejně jako to udělala jiným, ale
to jen sloužilo k pomoci dokázat kouzličovo přesvědčení. Maulokk věřil, že
velký bůh jej zkouší, nechává ho stoupat samotného, aby viděl, zda je hoden
velikosti.
Maulokk obrátil svou pozornost zpět k úkolu a uvědomil si, že bude potřebovat
odehnat od Middenheimu domorodé bestiáky. Bylo tam dost problému, než aby
přidával další vnější hrozbu.
Na chvíli přestal se svým čistícím rituálem, otevřel ztřeštěně zdobenou
krabičku a vyjmul křišťálovou kouli. Vrásnivcové srdce okamžitě začalo
netrpělivě žhnout a vypadalo nedočkavě při vyhlídce na použití.
Bez otálení aktivoval artefakt slinou a krví a poprášil jej vrásnivcovým
prachem, aby pomohl nehmotným chapadlům koule dosáhnout pod jeho duševním
vedením ke klanu Skryre na severu. Koule byla docela spolehlivý nástroj
komunikace slušného soukromí a přesnosti.
Vlastník požadované koule odpověděl a pomalý a přesný hlas kouzliče Feskrita se
ozval jasným tónem.
Kouzlič byl spolehlivým spojencem Maulokka a mohl s ním mluvit upřímně.
"Potřebuji tě k proniknutí do sítě kultů chaosu. V Holých kopcích je mnoho
lesních goblinů. Řekni nejsilnějšímu kultu, že říšské síly se mobilizují, aby
se pokusily vyhnat zelenokožce. Bylo by vhodné, kdyby kult měl napojení do
divočiny k bestiákům nebo alespoň spojení na tlupu či dvě".
Kouzlič to úsečně potvrdil a přerušil kontakt, zanechav Maulokka jeho dluhu.
Bylo zaručeno, že tento závazek bude někdy v budoucnu vyvolán a cena se zvedne
podle Maulokkova postavení.
Maulokk věděl o tažení říšských sil proti hordě lesních goblinů už tři dny.
Takový pohyb povzbudí stoupence chaosu a bestiáky k větší odvaze při jejich
plenění, takže to odvrátí pozornost od Middenheimu a zajistí mu volnost pro
jeho vlastní operace.
3.
Dva měsíce před tím, než měli odejít, svolal Maulokk
své síly. Dvacet běsnivců bylo nyní připraveno bojovat a zabíjet pod jeho
vlajkou.
Každý z válečníků nesl temnou kroužkovou košili, na které spočíval segmentovaný
kyrys. Kolem krku měli nákrčník a ramena kryly nárameníky s ostny. Levý byl
zdoben trojúhelníkovým znakem skavenů v temné rudé.
Kruhy zdobené siluetou Rohaté krysy byly připevněny k nárameníkům jako ochrana
podpaží. Siluety byly považovány za znak štěstí mezi válečníky, zejména
běsnivci.
Plastické helmy s ostny pokrývaly jejich hlavu a čenich kroužkovou kápí.
Černé náloketníky z temné oceli s přidanými chrániči pokrývaly předloktí a
loket a jejich ruce byly uzavřeny ve špičatých rukavicích.
Chrániče stehen a holení chránily jejich nohy a jen jejich chodidla s drápy
postrádaly kůži z půlnočního kovu.
U jejich pasu byl široký kožený opasek nesoucí v pochvě zkroucenou dýku a
váček. Rozpuštěný rudý plášť s kápí byl připevněn k rozměrnému batohu se
zubatým mečem po straně.
Každý z temných skaveních vojáků nesl dlouhou halapartnu. Čepel byla zle zubatá
a její druhá strana byla lemována třemi zahnutými ostny. Hlava byla zakotvena
na místě hrubými hřeby a spodek byl okován kvůli protiváze, což dělal základní
zbraň jeho vojsk smrtící na obou koncích.
Maulokk opustil své důstojníky, kteří stáli po jeho boku, a rozhodl se jít se
svými vojáky. Po několik měsících jim věřil víc než svým pomocníkům.
Bez překážek pochodovali chodbami podzemní říše, a pak se rychle dostali zpod
města. Než by se staral o cestu, Maulokk uhnul a vedl je k jedné otrocké hrázi,
aby viděl scenérii.
Sténající zajatci se lopotili s koši černého zrna z plání do tyčícího se mlýna.
Sešlá budova zněla děsivým skřípěním kol drtících zrno k nakrmení mas. Dozorci
byli také slyšet, vášnivě napadli ty, kdož se loudali pod vahou temného nákladu
či v pohánění obrovských kol.
Maulokk ukázal zpět a promluvil k běsnivcům, kteří si dodávali odvahu při tak
důvěrně známém zvuku usilovné práce.
"Pamatujte si tento pohled. Ať je ve vaší paměti, že do Skavenmoru se
vrátíte jako vítězové nebo vůbec. Vaše zkušenost vás vytvořila. Nyní musíte
využít tuto vědomost k přežití a úspěchu".
Všechny oči se po jeho řeči obrátili k městu, všudypřítomná šedá mlha stále
visel nad skavení otčinou a poskytovala pohled skrz stíny na podivné panoráma.
Mlha natahovala svá chaopadla přes scenérii, hladila budovu, která pronikala z
bahna a zahalovala oblast.
Pomalu se objevila popraskaná dlažba, aby vytvořila pokroucené ulice, kde žila
velká hejna skavenů. Mrtvoly a hustá špína zůstávaly skryty pod tímto kobercem
naježených chlupatých těl a cupitajících tlap. Byla to stránka města, které
bylo ztraceno očím náhodného pozorovatele, ale vzpoměl si na ni každý, kdo
kráčel po ulicích.
Ke středu Skavenmoru se země rychle zdvíhala a nesla zničené prastaré domy.
Kdysi královské obydlí neodolalo nenasytné hnilobě, která byla skavením darem
městu spojených elfů, trpaslíků a lidí.
Nyní se dal v budovách špatně poznat rozdíl mezi bývalým oknem a dírou. Mdlé
světlo bylo lze zahlédnout ve strašidelných věžích, horní oblasti byly místy,
kde bylo často prováděno nebezpečné a nepořádné pseudočarodějnictví těmi, kdo
nepatřili ke klanu Skryre nebo k věštcům.
Pražící pára a štiplavý kouř se valil z chodeb a prasklin vycházející z kováren
a ohňů hluboko v zemi. Dým špinil vrstvy bledé mlhy, kazil jí jako skaveni
kazili vše. Kouř vytvářel temnou černavou mlhu, která svírala zemi kolem
hrubých komínů v hustých dusivých vrstvách.
V samém jádru města bylo srdce skavenstva. Chrám Rohaté krysy probodával
agresivně nebesa navzdory všem bohům, jimž se architekti podbízeli. Temná
mračna svírala rakovinové místo, jehož kameny byly nyní černé od sazí a seschlé
krve. Kdysi elegantní a nádherně tepané formy byly nyní popraskané a pokřivené
kroutícími se kořeny čiré magie proplétající se každou cihlou a vrstvou malty.
V nečisté mračny pronikající špici dlelo skavení kněžstvo a jejich elitní
albínská stráž, která se nebála žádné smrtelné obludy a zabila by věštce i sebe
na rozkaz. Fanatičtí válečníci tvořili jedinečnou sílu chránící a sloužící
svatému místu jako soukromá armáda.
Někde uvnitř chrámu ležela velká místnost Shromáždění třinácti, kde Maulokk
viděl svou jedinou pravou budoucnost.
Před znakem skavení nadvlády byl znak jejich boha. Sloup přikázání měl podobu
třináctistranného obelisku z nejčistějšího vrásnivce s třinácti odstavci
planoucího runového textu na každé straně. Rohatá krysa nařídila svým dětem
poslouchat toto složité písmo svaté, když se zhmotnila o svaté noci a umístila
zde sloup. A od té doby jsou skaveni přesně vedeni.
Maulokk věděl, že se bude muset dotknout svaté relikvie, aby dostal příležitost
čelit Lordu rozpadu v souboji. Pokud nebyl hoden šance, byl by pohlcen černým
ohněm a zabit jako mnoho uchazečů před ním.
Avšak Maulokk měl tajnou víru, že jeho božstvo ho neopustí, když ten čas
nadejde. Jiným skavenům mohla Rohatá krysa v životě pomáhat, učinila z nich
hrdiny a legendy, ale Maulokk věřil, že jen ten, kdo se dostane ke sloupu sám,
může doufat v ochranu Rohaté krysy. Bůh byl nestálý a náladový a jistě bude mít
jen omezeně přízně pro ty, které si vybral pro božskou pozornost.
Pokud taková pozornost byla vyplýtvána na pomoc, pak bude zbytek jistě
nedostatečný pro požadavky obrovského požehnání temné aury. Aureola chrání od
smrtící záři sloupu a zajišťuje nevyzpytatelnou sílu a energii. To byla také
proměnná, s níž nemohl Maulokk počítat pro své plány.
Lordi rozpadu již plně prozkoumali a zvykli si na neznámé parametry dané temnou
aurou a Maulokk bude mít pouhou chvíli na přizpůsobení se nejzákladnějším
schopnostem, než bude čelit mistrovi jejího užívání.
Takové prokleté činitele byly nepochybně důvodem, proč zůstali členové
Shromáždění nezměnění po celá ta staletí.
Pohled na Skavenmor, skvostné centrum skavení vlády, znamenalo pro každého z
nich něco jiného. Pro běsnivce to bylo jak Maulokk zamýšlel - bolestná
připomínka zrady a otroctví a místo, které již nechtěli vidět znovu z nižších
pater.
Pro Maulokka to byla druhá děloha. Zde vyrostl, byl vychován, nasycen
vědomostmi a rozvinut. Nyní byl opravdu zrozen. Nyní jeho život opravdu začal.
S potěšeným srdcem svinul ocas a obrátil se, aby sešel do temnoty a chodeb
dumaje nad situací a dychtiv vidět lidské město, kde se utká se svými
nepřáteli.
Zatuchlé prastaré průchody hluboko pod povrchem se rozbíhaly do každého koutu
světa a tvořily kolosální síť. Podzemní cesty byly naplněny klanovými krysáky,
otroky, páchnoucími zbytky a odpadem. Ač mnozí hladověli a zoufali, nikdo
nevztáhl tlapu či neodkryl zuby na jeho doprovod, jelikož věděl, že by to
znamenalo okamžitou smrt.
Obešli skavení doupě Shnilou tůň na východě a pochodovali rychle na sever ke
Klenbě a Šedým horám. Když byli hluboko v oblohu pronikajícím masivu, skavení
skupina odbočila k lidskému městu Nuln, než se dala severně na Střední hory a k
Middenheimu.
Během posledního úseku cesty se k jejich uším dostaly zprávy o velkém
bestiáckém útoku na Carroburg. Rozsah útoku Maulokka překvapil, ale dobře
sloužil jeho potřebám.