Pohádky z lesů a kapradí aneb láska trochu jinak.
Pohádky z lesů a kapradí
aneb láska trochu jinak.
Januš Adamus
Kdo se to probouzí v mechu a kapradí?
To Svatojánek vstává a letí svítit do tmavých lesů.
Na lesním paloučku je zrovna klid a ticho,
Jen pár Světlušek se tam s lucerničkami mihlo.
Nad lesní pasekou i malá Světluška letí,
Svatojánek zbystřil, očka se mu lesknou,
Z té krásy oněměl, málem mu i lucernička zhasla.
Pohledem do Světluščiných očí celý se zachvěl,
Cítil, jak se mu zrychlil tep a v hlavě se mu točí.
V tom vánek nadzvedl Světlušce sukničky kousíček,
Tož, Svatojánek pookřál,
když uviděl pár krásných nožiček.
To bylo z obou stran toužebných vzdechů,
Vzali se oba za ruce a letěli do měkoučkého mechu.
Světluška se styděla a červenala jen chviličku,
Oči však mohla nechat na Svatojánkovém peříčku.
To bylo lásky a milování, celičký les si o tom vypráví,
K ránu pak Světluška láskou znavená, usíná,
Spi, lásko má sladce, měj klidný spánek
Sny Tvé Ti pohlídá, tvůj Svatojánek.
Nejlepší obrázky pro Myslím na Tebe